mortak

O tento typ filmů se ve stáří neúspěšně pokoušel John Wayne. Jenže když ten se svým pupkem řešil například v Donovanově útesu problémy s ženami a vzpomínal na válku, tak to bylo hodně směšné a trapné. Eastwood je naprosto jiná třída. Cedí přisprostlé hlášky kadencí AK-47, mlátí a střílí všechno okolo sebe jako za mlada, a snaží se pochopit ženy čtením ženských magazínů, a nikoliv jim jako John Wayne jen naplácat na holou. Jeden z nejlepších chlapských filmů, co znám.

Zatímco jednička byla ve své podstatě moralita, dvojka se utrhla ze řetězu. Jistě, p. učitelka Schnabelstedtová musí přes skajp zopakovat to základní morální ponaučení (budeš pro ně tím, co tobě v mládí chybělo), ale tím, že ji scénář odsunul do vedlejší role, a hlavním ženským oponentem Zekiho se stala Chantal, získala navrch bláznivá komedie. Sice moc nedrží pohromadě, a je to spíše sled více či méně zábavných scének, ale hodně fórů se docela povedlo.

Filmy podle skutečných událostí si sice velmi často upravují skutečnost pro větší dramatický účinek, nebo taky z ideologických pohnutek, ale co předvádí Berg v závěrečné třetině je opravdu přes čáru. Rambo by zaplesal, ale mě tento pád do béčkových hlubin otrávil slušný zážitek z předchozího děje. Boj s Talibanem je natočen tak zručně, že jsem po chvíli přestal vnímat i tu americkou přírodu (i ten had ohrožující krátce Wahlberga je americký se vším všudy). A že se to ve skutečnosti stalo nejspíš úplně jinak... Jistě, je to propaganda a oslava SEAL, ale jsou to naši dobří hoši proti těm zlým.

Čekal jsem béčko a dostal jsem ho. Knihu jsem četl (no, spíše takové novinové články pohromadě, bylo to podáno dost chaoticky) a vím, že skutečnost by filmaře nezajímala. Tak proč jen dvě hvězdičky? Ony ty akční scény totiž za nic moc nestály. Padouši kosí všechno samopaly, ale hrdinům stačí jeden výstřel... A závěr ve stylu Expendables se prostě k retro gangsterce moc nehodí.

Chan i na stará kolena touží neustále pronikat na západní trh, a asi proto ho zaujalo polozapomenuté knižní béčko z roku 1992 s prostým názvem Číňan (autor knihy Leather je sice i dnes jedním z nejúspěšnějších "amazon kindle" autorů, ale nepoužívá pro zvýšení prodeje svých knih zrovna fér metody). Nevím, jak byla kniha upravena pro film, ale pravdou je, že Chan, vědom si svých hereckých a jazykových mezí, je vlastně pro děj zbytečný, a dodává filmu jen akční scény. Celý dramatický oblouk stojí na Brosnanovi (ten jeho irský přízvuk mi připomněl ostraváky), a paradoxně, i když hlavní hvězdou má být Chan, nakonec bych si i přál, aby se celý film bez něho obešel, a věnoval se do hloubky vnitřnímu boji v IRA. A proto jen tři hvězdy, i když jde o slušné béčko.

Kdybych srovnával film s knihou, hodnocení by bylo nejméně o hvězdu dolů. Scénář jen inscenuje určité kapitoly knihy, některým se vyhýbá (sex v táboře a přerod Marlowova kamaráda na "ženu"),a hlavně je váže bez ladu a skladu za sebou, nijak je nepropojuje jako v knize, natož aby nějak stupňoval tempo až k finále. Jenže ono stačí, že se režisér snaží zachovat realističnost, a že hudba, kamera či herecké výkony slouží plně co nejvěrnějšímu zobrazení děsivé reality v rámci možností filmu.

Typický marvelácký produkt na jedno zkouknutí, který pobaví, ale v hlavě nezůstane.

Na "spodinu" společnosti žijící ze dne na den a mimo zákon se mainstreamová kultura (tedy kultura té "slušné" části společnosti) dívá dvěma hraničními způsoby. V mužském akčním světě tato spodina slouží jako cíl kulkám a hláškám Drsného "Clinta" Harryho, zatímco v ženském romantickém světě jde v jádru o správné hochy, kteří se na scestí dostali vlivem špatné a nevšímavé společnosti. Romantismem je zde míněn ten máchovský z devatenáctého století, tak jak nám ho vysvětlovaly učitelky ve škole . Frajer Luke je natočen podle vzpomínek bývalého kasaře na jeho "chain band", a tak se tu moc nezdůrazňuje, co kdo spáchal, a Newman je ve vězení za klukovinu, a nikoliv za loupeže jako jeho reálná předloha. Záleží na vás, jak se k této vězeňské muklovské fantazii postavíte. Zda začnete zpívat s Joan Baez, že je nutné "raze the prisons to the ground", nebo se obrátíte ke Clintovi. .

Kdysi se mi při studiích filosofie tato intelektuální hříčka velmi líbila, protože na rozdíl od těch všech "vznešených" metafyzických konstrukcí o transcendenci k věčnému životu a bohu vypráví o obyčejných lidských touhách po transcendenci - neúspěšný umělec do toho úspěšnějšího, žena do muže, starý do mladého... A i když už jsem od dob studií dospěl tak, že nechci nic víc, než být sám sebou, a intelektuální svět jsem již dávno opustil, zůstala mi láska a obdiv k antickému světu a náboženství, ve kterém metamorfózy lidského bytí hrály velkou roli. A Kaufmanův scénář je jejich moderní ozvěnou.

Na tento náborový snímek do sboru hasičů se nemůžete dívat jen tak, ale očima dítěte. To totiž nevnímá všechna ta klišé trčící z každé scény, z každého dialogu, a s otevřenou pusou žere všechny ty správné chlapy držící své hadice pevně v rukou. I když ty klišé jsou často klišé jen na povrchu - například jeden život začíná, tj. milování, a některý zase končí, jenže pochybuji, že blondýna, která se za dva roky "vypracovala" od pokladny na šéfku štábu volební kampaně, by nemyslela na antikoncepci, a vlastně ten hasič nezemřel, ale bude žít, i když šíleně popálený. Akční scény jsou velkolepé, i když popírají úsloví, že není kouře bez ohýnku (tady vše hoří, ale dým nikde, protože by divák nic neviděl). Prostě tři hvězdy jako průměr všech pro a proti.