Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Horor

Recenze (1 342)

plakát

Hlad (1983) 

Částečně souhlasím s komentářem uživatele Ravena0. Všecko je tak napůl a nedotažený. Scottův debut je naprosto pochopitelně ovlivněn tehdejší tvorbou jeho bratra. Asi nejtemnější Tonyho film začíná velmi zajímavě a vypadá jako velmi provokativní snímek ve stylu sadomaso. Potom to ale upadne a tuhle rovinu si to drží celý film. Z herců se mi líbil jen Bowie, přišel mi správně tajemnej a přesně obsazenej. Deneuve ani Sarandon tu nepředváděj nic extra, samozřejmě kromě zajímavý lesbický scény podbarvený operní árií. Hudba je teda výborná a pomáhá dokreslit zneklidňující a správně tajemnou atmosféru celého snímku. Škoda, že ten film má slabší scénář, protože atmosféru má po celou dobu. Prostě typický debut, neni moc co vytknout, ani co chválit. Rozhodně ne nejlepší film Tonyho Scotta, ale jeden z nejoriginálnějších.

plakát

Krvavý příliv (1995) 

Jeden z těch horších a hloupějších filmů Tonyho Scotta. Začátek nic moc, obvyklé proslovy o nejlepší zemi na světě a hrdosti na vlajku. Tohle umějí točit fakt jen Američani. Scott tu ještě nemá vycizelovaný ten svůj obvyklý styl, proto tu kromě občasných (a až příliš digitálních) výbuchů pod vodou je jen občas nějaká akce. Jinak jde hlavně o psychologický a ideový souboj dvou autorit. Nebýt Hackmana a Washingtona, kterým navíc výborně přihrává i tehdy ještě relativně neznámý Mortensen, dopadlo by to mnohem hůř. Je to hlavně záruka jich tří a dalších pár herců (Gandolfini, Dzundza), že tenhle film dokoukáte až do konce. Hodně jednoduchý a průhledný příběh, který by vymyslel asi každý.

plakát

Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem (2007) 

Nenápadný film, který diváka pohltí a donutí dodívat se do konce. I když z názvu je patrno, jak film skončí, nic to nemění na diváckém zážitku. Režisér Dominik vytvořil úžasnou a hutnou atmosféru, kterou už jsem dlouho neviděl. Ve scénách, kdy je banda spolu a povídá si, se napětí dá krájet. K tomu přispívají i herci - výborný Pitt, snad ještě lepší Casey Affleck (úžasně slizký, fakt poděs) a v neposlední řadě také Sam Rockwell. Sledovat je je zážitek, na který hned tak nezapomenete. Navíc výborná kamera, povedená Caveova muzika a téměř dokonalá režie. V druhém plánu navíc zamyšlení nad lidskou touhou po slávě a úspěchu a kam až může zajít. Jediné, co musím vytknout, je přepálená délka. Na takhle pomalý a téměř meditativní film jsou dvě a půl hodiny fakt hodně. Kupodivu to nevadí na konci, ale spíš místy na začátku a uprostřed filmu. Snímek rozhodně neni pro každého, proto chápu lidi, kteří dají dvě hvězdičky. Mně se ale líbil a dávám čtyři a 80%.

plakát

Bonnie a Clyde (1967) 

Velmi zajímavý film s ještě zajímavějším stylem vyprávění. Celý příběh je hodně nadlehčen a navzdory tématu podáván v bezstarostném duchu, jak ale dojde na přestřelky, nastupuje krutý realismus. Je až neskutečné, jak realisticky natočil v roce 1967 Penn všechny přestřelky. Syrové a poměrně krvavé, předběhl svou dobu. Celý film táhnou hlavně Beaty a Dunaway, kterým zdatně sekunduje tehdy neznámý Hackman a Estelle Parsons, která je přesně tak protivná a nesnesitelná, jak měla být, proto jí asi Oscar právem náleží. Přesto ale tomu filmu nemůžu dát plný počet, něco mi tam chybí a někdy se mi zdá film až příliš křečovitý. Možná mi jen nesedl, nevim. Přesto dávám tak 75%

plakát

Stopař (2007) 

Když jsem v titulkách viděl, že za produkcí stojí Michael Bay, bylo mi jasné, co čekat. A přesně toho se mi dostalo, tuctový a sterilní film, který znalce originálu ničím nemůže překvapit. Lekačky na stejných místech, prostě jsme o krok napřed. Seana Beana mám rád, ale tady mě strašlivě zklamal, původnímu představiteli Rutgeru Hauerovi nesahá ani po kotníky. Možná se až příliš snažil o jeho nápodobu. Dva hlavní hrdinové nemají žádné charisma, slečna vypadá dobře, ale konec s tou brokovnicí je fakt už moc. Když už jsem u konce, ten mě zklamal, celý film se jakž takž držel v snesitelných mezích, ale na konci se stává nepříliš dobře natočenou akční jízdou s rádoby akční kamerou. Trošku víc brutality a efektní scéna s náklaďákem hodnocení už nezvýší. Prostě zbytečný remake, který má asi jen jedinou výhodu - možná se po něm někdo bude chtít podívat na o třídu až dvě lepší originál.

plakát

Jedné noci v jednom městě (2007) 

Film to není špatný, ale je hrubě nevyvážený. První sled příběhů v paneláku je poměrně fajn, akorát, že jsem to místy nepobíral. Snad jen ta paní v tom krematoriu byla jakž takž pochopitelná. Druhá povídka o jabloni a kapříkovi byla výborná, srozumitelná, efektní, nápaditá, pochopitelná a jakoby do filmu vůbec nepatřila. Třetí sled příběhů byl hodně zvláštní, harmonikář s uřízlým uchem mi přišel nejlepší a nejsrozumitelnější. Ty další dva, co tam byly, jsem vůbec nepochopil(zejména závěrečný džin). Po stránce animace to bylo určitě originální a nápadité, figurky mi nevadily, jen je škoda, že si autor více nepohrál se scénářem. Čistý průměr.

plakát

Pár správných chlapů (1992) 

Film balancující na hraně tří a čtyř hvězdiček. Nakonec dávám čtyři, ale s odřenýma ušima. Může za to hlavně brilantní závěr a Nicholson u soudu, to je opravdu nejlepší moment celého filmu. Nicholson tady perlí a herecky září, kupodivu to zvládl i Reiner, který jinak po celý film příliš jistý nebyl. Cruise je tady ještě snesitelný a jeho postava je uvěřitelná, stejně jako Demi Moore a Kiefer Sutherland. Příběh není špatný, ale možná by neškodilo ten Rudý zákon eliminovat, zní tu snad v každé větě. Možná, že by to chtělo tak o čtvrt hodinku zkrátit, protože některé patetické řeči film zbytečně natahují. Typická ukázka toho, že když není jistá režie, dá se to zachránit brilantními hereckými výkony. 70% P.S. úplně pomíjím tradiční bolístku, tj. český dabing, opět otřes. Pospíchal prostě Nicholsona mluvit nemůže.

plakát

Apocalyptica: The Life Burns Tour (2006) (koncert) 

Apocalyptica je velmi zajímavá skupina, která určitě umí. Path, Bittersweet, Life Burns, Somewhwere Around Nothing jsou výborný skladby, který mají svoje kouzlo. Koncert z Düsseldorfu má svoje kouzlo určitě také, ale když ho budete jen poslouchat, nic moc se nestane. Neni to žádná vizuální bomba, je to spíš takový komornější koncert. Bubeník určitě prospěl celému koncertu, některé skladby znějí lépe a zajímavěji. Na druhou stranu věci původně vokální (Life Burns, Bittersweet) znějí instrumentálně trošku hůř, ale to je asi věc zvyku. Na DVD poměrně dobrej zvuk, nálož klipů a dva minidokumentíky. 75%

plakát

Gran Torino (2008) 

Už jsem to psal u Výměny, ale zopakuju to znova. Eastwood je BŮH! Je prostě neskutečné, co si tenhle kluk americká dovolí ve svém věku. Dvě třetiny filmu se pomalu válíte smíchy nad nehoráznými hláškami a tím jeho hlasem (mluví jak Batman) a v poslední třetině vás opět totálně rozseká. Emočně neskutečně silný film, který symbolicky završuje hereckou kariéru Clinta. Je to prostě rána přímo na solar, která vás uzemní a dlouho nechá na zemi. Vadou na kráse je spíš mdlé herectví těch Asiatů (kromě té holky), kteří se Clintovi moc vybrat nepovedli. Přesto to nevadí a zážitek je jedinečný. 90%

plakát

Podivuhodný případ Benjamina Buttona (2008) 

Pro mě osobně velký filmový zážitek. Příběh člověka, který se narodí starý a mládne, se stal půdou pro úvahy a rozjímání nad pomíjivostí času a života vůbec. Exceluje tady jak Fincher, tak i Pitt (chápu ale, že Oscara nedostal, neboť je hodně času namaskován), kterému z obličeje vyčtete všechny emoce. S Cate Blanchett mu to poměrně funguje, chemie mezi nimi určitě je a sama herečka odvedla opět prvotřídní výkon. Srovnání s Forrestem Gumpem se film asi nevyhne, ale myslím, že je to zbytečné. Ty filmy jsou sice podobné, ale zároveň úplně jiné. Benjamin Button je spíše tragický hrdina, který moc dobře ví, co se kolem něj děje a Fincher mu navíc k tomu vytvořil úžasnou atmosféru, která někdy přejde do jeho oblíbené depky. To, že v celém filmu není žádná hlubší citová scéna, považuji v tomto případě spíše za klad a odstup, se kterým Fincher film záměrně podává, považuji za geniální. Jeden z nejlepších filmů loňského roku. 100%