argenson

Dokonalost filmu spočívá hlavně v tom, že ten zvláštní týpek s vizáží umaštěnýho křupana si postupně získá vaše sympatie a ke konci mu už zcela fandíte. Vizuálně dokonalou podívanou na námořní bitvy střídají neméně dramatické scény ze zákulisí paláců (v obou případech s fantastickou kamerou). Nizozemské dějiny té doby jsou našinci hůře pochopitelné s tou jejich státní formou trochu republika/trochu monarchie, ale pobrat se to dá. Troufnul bych si i říct, že v nepatrných náznacích prosvítá ne zcela asexuální vztah mezi Vilémem III. a Bentinckem, o němž se dodnes spekuluje. Mezi úplně minimální a drobné nešvary patří poněkud familiérní chování postav i v nejvyšších kruzích a osobnosti té doby by se v diplomatickém protokolu nikdy nedopustily rádobyvtipných přebreptů (Karel II.: Šestnáctý nebo čtrnáctý, těch Ludvíků je tolik, kdo si to má pamatovat). Film má dva neskutečně emocionální momenty, vražda bratří de Wittů a Ruyterova hrdinská smrt. Bravo Nizozemí za tenhle zážitek. (Ještěže nemáme moře a nikdo od nás nic podobného nemusí očekávat.)

Já bejt šmrncovní a vtipnej Tříska, tak se vyprdnu na to honit se za takovouhle protivnou princeznou.

V podstatě málo zábavná historka o komunikaci v manželství, ale krásně okořeněná Menšíkem v bílém obleku glosujícím to z pozadí. Tímhle stylem by se dal natočit celej film. Vlastně kdysi v Anglii už takhle natočili seriál. O Hopkirkovi.

Opět nevycházím z údivu, že ty nejpůsobivější věci vznikly ve dvou třech cimrách a ve formátu televizní jednohubky.

Předpokladem k nadšení z filmu je asi to, že člověk musí uchcávat z Monicy Vitti. Což není můj případ, takže nadšení jen velmi vlažné. I kontrast mezi jižanským temperamentem a anglickou upjatostí je pojatej až přehnaně a úsměvné je to jen místy.

Obermaierová ještě za fešandu, krátce předtím než začala hrát semetriky. Ovšem mít doma takovýho kreténa, byl bych za semetriku už tady.

Mám podezření, že tohle celý vzniklo jenom kvůli Matveji Lykovovi, kterej je sice neherec, ale jako sexuální idol může fungovat bez debat. Pak ani nevadí, že jeho protějškem je za princeznu umaštěná hysterická káča, která s ním vede debilní dialogy, proběhnou i jalové mírotvorné myšlenky. Po vizuální stránce podívaná skvělá, český dabing na hovno.

Nejsem si úplně jistej, jestli zvrácenost komunistického režimu může fungovat takhle personifikovaná do jedné "obyčejné" ruštinářky. Jestli to v téhle podobě osloví mladší generaci (nebo naopak pamětníky, kteří se chtějí tvářit, že komunismus byl hrozně fajn). Na mě to zapůsobilo velmi, i když jsme těsně před revolucí měli ruštinářku mladou, výbornou a normální, která k nám do pohraničí přišla z Prahy za trest. Úplně drobnou výtku bych měl ke castingu - doba osmdesátých let byla taková, že rodiče osmáků byli ve věku max do čtyřiceti, takže tady to s věkem účastníků třídní schůzky malinko přepískli. Což ovšem nic nemění na tom, že například Martin Havelka byl výbornej. Stejně skvělá byla i Zuzana Mauréry, především v historce s partyzánem a v závěrečné scéně, která nádherně ukázala zvrácenost i doby porevoluční. A poslední pohled učitelky do kamery před titulkama, to je ksicht na Oscara.

Vsadil bych se, že se tvůrci částečně inspirovali mojí z dětství oblíbenou LP deskou Vodnická škola Josefa Dvořáka, kde padaly podobně vtipné hlášky. Tady je navíc zábavnej ředitel Pavel Kříž, kterej medituje za zvuků hudby Ennia Morriconeho. Celkově ta hudba je úlet. Úlet je vlastně celá pohádka, sympatická ovšem tím, že si na nic nehraje, přitom je evidentní, že to nestálo moc peněz. A přitom i ta gumová chobotnice ohrožující ředitele, potažmo celou školu, je věrohodnější než příšery ve velkorozpočtových spektáklech.

Konečně něco, kde se nemluví jak v nádražním nonstopu. Škoda je, že příběh se v polovině trochu tříští a do konce nebylo úplně jasné, jak to bude s těma dvojicema a kdo s kým (jednu chvíli to vypadalo, že se Diana spustí i s mladým Donutilem, kterýmu naštěstí narazili na hlavu dostatečně asexuální červenej chuchvalec). Škoda je taky princezny, co při úsměvu vypadá jako kačer Donald. Naopak s povděkem kvituji konečně doopravdický exteriéry a nikoli tolkienovský vykrádačky vyrobený v komplu. Spousta pěkných lokací, nasnímaných ovšem tak fikaně, že bezpečně jsem identifikoval akorát Lednici (akorát hned na začátku ulítla soudruhům filmařům zámková dlažba na nádvoří zámku krále Artura). A moc příjemně překvapila Iva Janžurová, která v posledních letech založila svůj projev na ufňukaném dýchavičném verbálním projevu, ale tady jí to rezonuje jak zamlada.