Olík

Další z nekonečné řady US remaků japonských hororů a zároveň musím jednou větou dodat, že jeden z nejslabších! Od tohoto možná hororu, možná thrilleru neočekávejte vaše strachem podpořené útěky za gauč ani žádné jiné vedlejší efekty, na které jste od žánrově podobných filmu zvyklí. To spíš počítejte s tím, že si ukroutíte hlavu, jak se budete divit, divit a divit. Americké produkce měli po celkem povedeném Kruhu skončit v nejlepším a nesnažit se nadále těžit z práce někoho jiného, žlutějšího.

Dojemný příběh o pravém významu rodičovství a potřebě patřit někam s jako vždy sympatickým Johnem Cusackem a ne zrovna dvakrát zvládnutým dětským partem desetiletého Bobby Colemana, díky kterému Vám po celou dobu jeho trvání bude hlodat v hlavě myšlenka, jestli to dítě opravdu není z Marzu.

Takových nebo podobných příběhů s mrtvým hrdinou vracejícím se zpátky na zem, aby pořádně zatočil s osudy žijících postav, jsme už viděli ve snímcích různých žánrů tuny. Jednou věcí se však tento film od sobě podobných výrazně liší. V hlavní roli muže, o němž sní ženy všech věkových kategorii, najdeme anglického komika Ricky Gervaise, který je tím faktorem, který posune ručičku vah z dvou na tři hvězdičky.

Komedie roku? Jestli můžu soudit, tak určitě NE! Svérázně originální buddy variace na stokrát omílané téma Las Vegaské rozlučky se svobodou? Jestli můžu soudit, tak určitě ANO! Ps: Tygr na záchodě mne dostal do kolen.

„Nemůžu tě nechat umřít, Bello. Ale mohu tě zbavit bolesti“ – tak to myslím mluví za vše. Anti-česneková lovestory k potěše pubertálních holčiček (někdy bohužel i dospělých žen), lepících si Bravo plakáty Roberta Pattinsona na zdi svého dívčího království odehrávající se i přes svou neadekvátně dlouhou stopáž téměř celou svou délku bez jakéhokoliv děje, zakončená „velkolepou“ upírskou honičkou s přihlouplými dialogy. Tak takhle nějak vypadá nový fenomén naší doby:(

Nové Scoobyho dobrodružství jenom potvrzuje klesající úroveň filmů kdysi díky filmům jako Beethoven nebo ten kluk je postrach 2 slušně vykročivšího Briana Levanta. Hlavní hrdinové (až na čestné výjimky), kteří se podobají svým animovaným vzorům asi jako celý film původnímu seriálu (především Fred vypadá jako z dvanáctého dílu „Prciček“), rušivý Shaggyho český dabing (za což Levant zcela jistě nemůže), céčková animace Scoobyho (za což Levant zcela jistě může), banální příběh (za tohle taky)a spousta dalších maličkostí (háži také na Levanta) , dělá z této „mysteriózní“ rodinné zábavy spíše „mysteriózní“ dětskou zábavu.

Takhle nějak to vypadalo v sedmdesátých letech kdy Broad Street Bullies na soupeře přenášeli pilulkami neléčitelnou „filadelfskou chřipku“ a hokej byl více než kdy jindy sportem pro opravdové chlapy. Oscarový režisér G.R. Hill nás společně se svým oblíbencem Paulem Newmanem nechá nahlédnout do krví a potem načichlé hokejové šatny stejně tak jako do osudu pěstmi i životem otlučeného stárnoucího hráče plus trenéra netalentovaného týmu v jedné osobě.

Mnohahlavý filmový národ považuje původní Slap Shot za nedotknutelnou klasiku mezi sportovními filmy. Je to asi mým dáno mím neznabožstvím, ale já osobně upřednostňuji toto kritikou vláčené volné pokračování, mající přesně tu klišovitě jednoduchou linii, kterou u sportovních komedií hledám.

„Lesi, to co máš v peněžence, to není jen tak nějakej kus papíru, to je řidičskej průkaz, a není to jen řidičskej průkaz, je to průkaz na auto, a není to jen průkaz na auto, je to průkaz na život, na svobodu, na to moct jet kamkoliv, kdykoliv a s kýmkoliv si vybereš.“ Získat vysněnou dívku = získat řidičské oprávnění. A když se to druhé nepovede – nevadí, i tak můžeme vyrazit na bláznivou noční jízdu dědečkovým cadillacem. Tak takhle se v osmdesátkách točili teenagerské komedie – já v té době ujížděl na filmech the two Coreys a nevěděl, že ta krásná blondýnka má jméno Heather Graham. Dnes už se na License to Drive dívám s nadhledem, ale pořád je to srdeční záležitost.

Čím jsou pro moji generaci Prci, prci, prcičky tím je pro osmdesátky film Porky.