Big Bear

Peklo má mnoho podob a i když už jsem si myslel, že jsem z normalizačních šmakulád okusil téměř vše, tohle zase překonalo lecos... Tak strašnou propagandistickou sračku aby jeden v poledne hledal s lucernou! Tohle má hned dva díly a je to o tom jak se náš armádní sbor z východu probojovává k našim hranicícm a Dukle. Že to tam nebyl med, to všichni kdo o tom něco četli víme. Ale to co z toho udělal filmařský štáb pod taktovkou komančů a ruSSáckých poradců, to by jeden zvracel. ruSSáci jsou tu ukazováni samozřejmě jako naši bratři, bojové scény se střídají s náhledy do jednotlivých štábů, odkud jsou vydávány rozkazy. Chudík si zde střihl Ludvíka Svobodu, kterého po válce naši komančové i přes jeho zásluhy úplně odstavili a k moci jej dostali zas až Rusáci se kterými bojoval na frontě. Hrdinů z našeho východního pluku si nesmírně vážím už jen proto, že mnoho z nich Svoboda posbíral z ruSSáckých gulagů. Ne každý po okupaci republiky utíkal přes Francii do Anglie. Některé to z rozličných důvodů táhlo na východ. Idealizovaná představa o komunistech, bolševickém ruSSku, panslavismus... nesoudím.  Ti, kteří se dostali do SSSR pak mnohdy nestačili po setkání s ruSSy valit oči. Byli prohlášeni za špiony a v lepším případě následoval  rychlý soud a 10 let v gulagu na východě. Nic nepomohlo, že dotyčný přišel pomoci bojovat s Hitlerem. Tak paranoidní bylo tehdy ruSSko generalisima Stalina! Byli i tací, kteří zmizeli. To se v ruSSku stane celkem snadno a už o vás nikdo nikdy neuslyší... Jste zmizelí, jak se praví v Pulp Fiction.  Jenže nehodnotíme naše hrdiny, hodnotíme film! Bojové scény ve filmu jsou spíše srandovní, nelze jim však upřít masovost. V tankových bitvách při čelních střetech téčka dostávají německé tanky přímým zásahem do motoru (tedy za věží). Náboj buď tedy penetroval tank skrz naskrz, nebo netuším jak věž obletěl... :-). Za pozornost stojí co lehká a nákladní vozidla ruSSové používají. Jeepy, náklaďáky GMC, vše USA produkce dodaná v rámci Lend and Lease... Strašný film. ODPAD

Trávil jsem víkend s omladinou na chatě a chtěla to pojmout jako horor víkend. Proč ne, řekli jsme si my staří. A tak jsme po setmění četli strašidelné příběhy z knihy a večer si pustili pár hororů. Jedním z nich bylo toto. Sám jsem to nikdy neviděl a vždy těmhle studentským záležitostem rád dávám šanci. Bohužel od dob, co jsme všichni viděli Blair Witch, kde vlastně nic strašidelného vidět nebylo, ale mohutně tu hrůzu kompenzovaly různé zvuky a roztřesená kamera, nás nic už asi nemůže tak ohromit. Skoro se zdá, že vše po tom už jsou jen více či méně povedené variace na tento legendární horor, který i leckterého dnešního teenagera donutí jít po zhlédnutí večer temným parkem hodně rychle.. :-). Opuštěná psychiatrická léčebna v lesích, to je mslím místo pro horor zvolené naprosto ideálně. Chvilkami to docela bavilo a párkrát jsem se i lekl. Škoda, že ta zápletka byla tak naivní a že partičku nehonil jen ten jeden mazlík... Ke konci tam už bylo přestrašidlováno. Trochu mi tam neseděl ani hudební podkres. Na stranu druhou mi nepřišlo, že by parta nějak extrémně přehrávala a i díky kratší stopáži se to dalo docela dobře dát jako zajimavá jednohubka. Dávám za 2 elektrošoky. * *

Tak tohle byla opravdu koncentrovaná deprese. Zatímco se v Evropě oslavovalo vítězství po pěti dlouhých a krvavých válečných létech, v Indočíně se bojovalo dál. Nejprve s Japonci a pak s místními frakcemi bojujícími za nezávislost Vietnamu. To dobou si heště nejedna koloniální velmoc myslela, že po válce se svět vrátí do původních kolejí a do svých držav v Africe, Asii, Indii... Zde to je malá francouská jednotka, jejíž velitel pomalu ale jistě chápe, že už nic nebude tak jak to bylo dřív. Brutalita povstalců si nikterak nezavdává s brutalitou Japonců a již jen samotný pobyt v nestále vlhkém ducnu plném jedovaté havěti a pijavic je jen pro silné nátury. Voják Robert po masakru, který téměř jako jediný přežije odmítne odjet ze země a rozhodne se zbytek svého mladého předčasně vyhořelého života věnovat pomstě a hledání vraha jeho bratra. V džungli se pohybovat umí, zvyky místních zná a když přijde na lámání chleba, umí být stejně brutální jako oni sami.  Osud mu sice na jeho cestě pomsty posílá do cesty lidi, kteří jej zrazují od jeho těžko realizovatelného záměru, ale on je neposlouchá. Ví, že ač je vrah vůdcem povstalců žijícím daleko v horách a mezi místními legenda a něco jako duch, rozhodne se veškerou sílu věnovat jeho zabití.  Až na konce světa je smutným depresivním filmem. Ale je to poctivá filmařina. Způsob vyprávění asi nebude pro každého nicméně mně to sedlo a ta džungle byla nádherná. Ve filmu se mihne i Depardieu, ale je snad lepší ho s těmi 200 Kg nadváhy nevidět... Lukašenko si ho asi vykrmuje pirohama...  Dávám za 4 hadí uštknutí! * * * *

Co se týče detektivek, nevzniká v tom našem malém rybníčku nic originálního. Většinou to jsou nekonečné série všelijakých kriminálek, ve kterých má i zběhlý divák docela bordel v postavách. Tam co jedni hrají detektivy, jinde ti samí herci hrají vrahy. To si ale musíte zavčasu uvědomit, že nekoukáte na kriminálku Anděl, ale kriminálku Radotín, případně kriminálku Chuchle či Modřany. A aby to nebylo úplně jednoduché, už máme i kriminálku České Budějovice, Modravu atd... V tom aby se jeden vyznal. A tak to chtělo trochu ozvláštnit nějakým mentalistou. Geniálním, nespoutaným, který bude každý díl pořádně kořenit. On to taky není český nápad, opět je to vykradený nápad z dříve natočených kriminálních sérií na kapitalistickém západě... A jelikož Dyková od Indiánského léta už dokázala, že umí zahrát ledacos, včetně naprosto bezchybných feťaček, dostala asi proto tuto roli. Je v ní afektovaná, přehrává, v kontrastu s nepružným Zachem (fakt se mu divím, že do tohohle vlezl) to má být asi humorné... no nevím. Viděl jsem dva díly a stačio. Tohle je fakt bída. *

Výborná devadesátková komedie na níž jsem si vzpomněl při sledování její soudobé české vykrádačky Ostrov s Langošem a Plodkovou. A dostal jsem chuť si to zase po letech dát. Navíc jsem to ani doposud kupodivu neokomentoval. Nu co dodat. Všechno tam funguje jak má. Ford byl v té době pořád kus chlapa a nádherná štíhlounká Anne Heche s očima stejně modrýma jako oceán... Eh... Já bych nespoléhal na bouři. Rovnou bych v motoru ještě na letišti povytáhnul nějakou hadičku abych pak  s ní mohl nouzově přistát na nějakém neobydleném ostrově. :-). Bohužel o ni filmový svět navždy přišel při loňské autonehodě...  :-(. Film je samozřejmě třeba brát s rezervou, trosečníci stejně jako Langoš s Plodkovou měli v letadle komplet tábornické vybavení a tak jim tam snad chyběl už jen výrobník ledu a skleničky na gin s tonikem. Komedie i dnes funguje skvěle a je možno ji pustit i menším. Moje potomstvo se zvláštním úžasem pomalu zjišťuje, že ty - starý filmy z mojí doby (z jejich pohledu tedy doba něco jako paleolit) nejsou až tak blbé, ba dokonce by si je klidně dali ještě jednou! :-). Mohu hodnotit subjektivně (už jen kvůli Anne), ale ať mi někdo vyvrátí, jestli právě tohle není nejlepší hodnocení filmu. Dílu, kterému je dnes už  25 let ! Dávám za 4 paví stehýnka! * * * *

Když čtete u režie jméno Evžen Sokolovský, máte garantovanou pořádnou porci zábavy. Tedy pokud ovšem máte odvahu a sestoupíte do zapáchajících, smrdutých a stojatých normalizačních vod. Tehdá ovšem soudruzi zcela jitě nepočítali s tím, že di divák tuhle detektivku pustí v rámci guilty pleasure. Nikdo úplně normální, nebo z přirozených pohnutek by totiž do tohohle dobrovolně nemohl jít. Munzar v roli pražského kriminalisty přivolaného kamsi do zapadákova k vraždě si asi neuvědomil, že není na divadle a tak jeho dramatický projev ostře kontrastuje se scénáristickou bídou a textem. A to tak až je to blbé. Dalším bodrým příslušníkem VB je Jiří Štěpnička, u kterého se (znaje osudy jeho komunisty perzekuované rodiny) nikdy nepřestanu nad těmito rolemi podivovat. Přiznávám, že deviantní zvrhlík a vrah byla nakonec postava od níž bych to nečekal. Spíše jsem to typoval na ty proradné trampy, co hulákají v lese a vykrádají sámošky ) ano tehdy režimu tento druh lidí vyznávající svobodu, co nešel nijak organizovat a myslel si o nesvobodě a diktatuře své, hodně ležel v žaludku). Celkově je to dost hrůzostrašná normalizační záležitost, která funguje jen jako otisk doby a její tehdejší televizní zábavy. Dávám za jednu učkrcenou lišku. *

Kdyby to neznělo tak blbě, nazval bych to poetickým normalizačním filmem. V hlavní roli se zde objevuje tehdy mladý Vyskočil a mne opravdu překvapilo jak špatný měl chrup. Nikdy jindy, nikde jinde jsem si toho v žádném jiném filmu nevšiml. V těchto filmech mne ještě bavil ať už jako pionýrský vedoucí, Sikita či v podobných rolích jako zde. Jak zestárnul, tak zblbnul, což se projevilo nejdříve až psí oddaností prezydentovi Mylošovi a dnes potřebou účastnit se protivládních demostrací mnohdy svolávaných komunisty. A to prý tehdá také zvonil klíčema! Zkrátka, stáří je někdy opravdu kruté, což v případě Ivana Vyskočila platí dvojnásob. Jestli se mi někdo ve své roli v tomto filmu moc líbil, byl to Jiří Sovák. Syce moudra co sypal z rukávu mu někdo napsal do scénáře, ale tady jsme mu prostě všechno věřil a moc mne bavil. Sedmdesátky, to byl úprk z vesnic. Mladé nebavilo dělat v JZD a každý kdo šel na nějakou školu pak už většinou zůstal ve městě. Do dědin se mladých pochopitelně vracelo málo. A tak JZD stavěly bytové domy a všelijak se snažila dostat mladé zpátky. O tom částečně je i tento film.  Do ryze běžných problémů se snímek mísí se záběry na krásnou Moravu a je to věru opravdu krásný kout naší zemičky!  S mladou Káťou Macháčkovou bych také plavil koně, obzvlášť kdyby jen za mnou přijela na venkov! :-) Dávám za 3 plemenné býky. * * *

Zajímavá věc, jako na tělo napsaná Luďkovi Munzarovi. Nicméně tohle byl jeho typický projev a aniž bych mu chtěl upřít jeho herectví, bylo to zde od něj takové až trochu tuctové podání. Škoda, že zde nešlo o pomyslný souboj mezi jím a Vladimírem Brabcem v roli  kolaboranta. Ty jejich mnohdy dvojsmyslné rozhovory o divadle a přitom ve skutečnostio nich samotných mne moc bavily. Brabec hrál mnohem civilněji a uvolněně což dodalo jeho figuře na uvěřitelnosti. U role pana Munzara jsem si nejdříve říkal, že se zbytečně hroutí a že je svým způsobem zbabělec (i když ono se to dnes od kompu dobře odsuzuje, když na nárožích nevisí seznamy zastřelených a protektorátní vyhlášky s orlicí). Naštěstí možná právě díky síle divadla najde sílu i v sobě a svém konání. Film je pochopitelně poplatný své době. Tiskovina roznášená odbojem se jmenuje Palcát a výsadkář nebyl z Londýna, ale z Moskvy o čemž si v inscenaci povídá samo gestapo. Pořád to ještě bylo točeno holt v roce 1988... Dácám za 3 letáky. * * *

Tak tohle mi setsakra sedlo! Herecká elita, skvělý scénář a do toho ty poetické vize nemocničního zřízence Josefa Hlinomaze. Navíc Menšík jako kardiochirurg byl naprosto boží a neskutečně uvěřitelnej! Prostě PAN herec. K němu Cupák, Růžek, Kostelka v roli anesteziologa! Fantazie! Prostě tohle bylo skvělé a přes vážnost tématu výborně okořeněno černým humorem. Ty představy zřízence v ostrém kontrastu s chirurgickou rutinou, při níž chtě nechtě u operací srdce mnohdy lékaři bojují se smrtí o život pacienta byly v zajímavém protipólu. Zprvu to rušilo, ale pak jsem si na to zvykl na jako takové osobní karty jednotlivých doktorů a nakonec se těšil i na to jaké budou další. Do toho to bylo natáčeno buď někdy brzy na jaře, nebo pozdě na podzim na zámečku ze kterého se udělala nemocnice... Vše to mělo takovou tu správnou pachuť sedmdesátek, melancholie, toho nemocničního strachu za dveřmi s nápisem operační sál  i naděje. Ač už je dnes lékařská věda mnohem dále, přesto a nebo právě proto smekám před neskutečným umem doktorů, kteří umí Sv. Petrovi udělat binec v papírech... Film je jim poctivou poctou  a svým způsobem ukazuje i určitou osamnělost všech těch, kteří se rozhodli svůj um a mnohdy i volný čas věnovat našim životům. Za to jim budiž dán obrovský dík.  Rešisér Matějovský (až na dříve viděné Podezření)  mi do dnešního dne nic neříkal, ale po tomhle vynikajícím kousku se na něj více zaměřím! Dávám za 5 MG adrenalinu! * * * * *

Tento film podivného názvu nás zavádí na velkou stavbu ocelárny an Ostravsku v padesátých letéch zrovna do doby, kdy zemřel největší masový vrah dějin -  Stalin. Na stavbě se to hemží skutečně roztodivnou směsicí té doby. Od kovaných soudruhů majících na starost běh a termíny, po všelijaké brigádnické skupiny SSM či party pracovníků, kteří to kádrově neměli zcela v pořádku aby mohli dělat někde blíže domovu či dokonce v teple nějaké fabriky pod střechou. Ne, zde se ještě nejednalo přímo o mukly či pracovníky čet z nápravných zařízení. Mnohdy se jednalo o komunisty, kteří nějak selhali ve svých dřívějších funkcích ať už skutečně či nikoliv a padli v rámci mocenských bojů o koryta. Zde jim měla být narovnána páteř, zde měli budovatelským úsilím získat znovu ztracenou čest. Tři roky před Pražským jarem a 12 let od smrti Stalina a Gottwalda, kdy padly kulty jejich osobností a leckde se uznalo, že padesátky byly úlet se začalo lecos revidovat. Rozsudky, u poprav šlo konstatovat jen že se ehm... stala obšas chyba, rehabilitovalo se, vracely se funkce a kupodivu kritika se objevila v tisku a dokonce i na filmovém plátně jako v tomto filmu. Podotýkám, že ale stále v době, kdy režim dirigovaný ze SSSR u nás pořád vedli komunisté. Možná, že pro někoho po těch letech temnoty vypadali, že mají lidskou tvář a snad proto se také říkalo, že si tu vybudujeme socialismus s lidskou tváří... Ale pořád to mělo být pod taktovkou KSČ, té, která ještě před pár lety zavírala, popravogvala a mučila lidi... Coby by bylo kdyby, ale historie nezná a jakékoliv úvahy do jak zajímavého komunistického skanzenu zde mohla ta evoluce socialismu s lidskou tváří dojít vyřešily v srpnu 68 ruské tanky. Mohli jsme tu jinak třeba mít takové komunistické Galapágy se zcela jedinečnou faunou soudruhů a vedoucích kádrů! :-). Osud tohle filmu po roce 1968 by mne docela zajímal. Podle mne šel hned do trezoru. V hlavních rolích se ntradičně objeví skvělý Krakonoš František Peterka i stařičký Oldřich Nový, jemuž tyhle role v budovatelských filmech (bať tento je kritický) prostě žánrově nesednou. Revoluce pořírá své děti, to je známá věc a nejeden přesvědčený soudruh omunista to poznal na své kůži či na svém krku, když mu tam kat utahoval špagát. Tak to prostě je. Byla to neskutečně odporná doba a divím se, že po tom mnozí idioti zase volají. Stačí si přečíst různé příspěvky v diskusích pod články třeba kreatury soudružky Konečné. Jeden by z toho blil. Dávám za 4 fůry betonu navíc! * * * *