Big Bear

Děkuji příteli gogovi76, že mne na tohle upozornil. I mně to uteklo a já jsem na tyhle australácký věci prostě vysazenej. Austrálie té doby byla skutečně mixem všech národností a etnik. Co tam nenatahali Angličané loděmi do trestaneckých kolonií, přijelo samo hledat štěstí v nové zemi když vznikaly první osady a města. Buš ale dál patřila původním domorodým Austrálcům, byť podobně i oni jako Indiáni v Severní Americe se postupně stali ohroženým druhem a dnes jsou na tom vlastně úplně stejně. žijí v rezervacích, pomalu zapomínají domorodé zvyky a způsoby života, berou drogy, jsou to alkoholici, těžko shánějí práci a žijí z podpory... Skvěle o tom pojednává úžasný film Charlieho země. A stejně jako Amerika v té době v Austrálii panovaly divoké zákony. Nekonečné vzdálenosti moc neumožňovaly armádě nebo polici někoho stíhat, přesto se o to vždy pokoušela. Opět skvělá tentokráte Novozélandská záležitost záležitost film Tracker. I tady jsem obdivoval vojáky, kteří s neskutečnou vůlí stopovali zločince. Ve filmu se parádně podařilo zachytit tu tehdejší dobu i ten chaos a násilí, které ji provázelo. Závěr filmu je úžasný a já za něj dávám tu pátou hvězdu. Díky gogo, pošmákl jsem si ! * * * * *

A dost. Končím s hájením mladých českých řežisérů u nových českých ,,komedií''...  Tohle byl bizár a jestli nevíte co to znamená, tak než se na to kouknete se podívejte co to slovo znamená. Hrušínská je sice pohledná čtyřicítka, ale její projev byl afektovaný až běda... Pitvořící se Šteindler, Žák v naprosto hrůzné roli, šišlající Mádl a šišlající ovšem z jiného důvodu Jan Hrušínský... Jediný kdo tak nějak držel lajnu normálnosti byl Bolek Polívka. Scénář katastrofa. Neumím si to představit jako divadlo, ale jako film to bylo strašný. Evidentně ne vše co vejde do jedné cimry, kde stojí je stůl a pár židlí (a funguje to), funguje stejně na plátně. - ODPAD

Nesmrtelný se mi líbil. Ze začátku pecka, pak to začíná být takové až moc rodinné. Těžko se věří, že miliardář, co pro kšefty neměl čas ani na vlastní dceru a její výchovu najednou projeví tak mocný zájem o nějakou hispánskou maminku s hispánskou holčičkou ! (byť byly obě roztomilé) :-). Ale třeba mu na starý kolena lecos došlo, což se ke stáru kdy je ale většinou na lecos pozdě stává... Prachy nejsou vše a do hrobu si je nevezmete... No i když... Tenhle film to vlastně vylučuje. Škoda, že nebyly gule jít více po žánrové ose sci-fi a méně po té akční až rodinné. Drsnější zápletka by asi filmu neuškodila, ale to  si Tarsem nelajznul. I tak to nebylo hloupé a nenašel jsem tam hluchá a nedomyšlená místa. Reynolds je pro tyhle role zrozen a tady mu to padlo jako ulité. Líbilo se mi to a možná to dám někdy znovu. Dávám za 4 červené pilue. * * * *

No to jsou zase některé komentáře! Eh... Za mně super a že jsem na téma únosů katastrofickejch filmů z palub dopravních letadel něco viděl. Začátek je super, do zhaslého kokpitu letu do Paříže usednou dva piloti a začne před boardingem klasická předstartovní procedura, komunikace s osádkou i pozemním personálem. Už v této chvilce si milovník letectví začne spokojeně vrnět. Měl jsem to v super zvuku a tak rádiová komunikace, nahození systémů, cvakot přepínačí, výstražné signály i posléze hukot motorů skvěle podbarovovaly celé drama. Nebudu tu spoilerovat, ale byť je to samozřejmě jen  film - kupodivu to opět byli vyznavači toho mírumilovného náboženství, kteří teď běhají po dětských hřištích s noži a bodají děti. Nebo přejíždějí nevinné spoluobčany v autech na ulicích. Samozřejmě nic s ničím nesouvisí. Říká se jim mladíci a mají většinou psychické problémy. Tak to halt musíme chápat! Jednou bych chtěl vidět film, jak skupina militantních křesťanů unese letadlo a bude to se ho za drmolení Otčenáše snažit narvat na nějaké hustě obydlené arabské město... Samozřejmě, že nic takového nikdy neuvidím. Ale filmů o partičkách mladíků řvoucích na palubách letadel (nejen) Alláhu Akbahr, jsem už viděl kupy a bohužel ještě nějaké asi uvidíme a to i v reálu. Neříkám, že každý muslim je hned zlý člověk a schopen ubližovat jiným, ale těch černovlasých opálených mladíků běhá po evropských městech, která mnohdy velmi velkoryse přijala jejich prchající rodiče bez azylu až až... Multikulti prostě nefunguje - Du verstehst, Mama Merkel???? !!! . Film je dost solidní drama a prakticky mu není co vytknout. Snad až jen ten závěr, hádám že kdyby ten miláček přistoupil i k neotevřenému okénku našla by si ho podotýkám okamžitě včelka Mája ze snajperky nějakého pro tyto případy cvičeného borce jednotek SEK nebo GSG9... Každopádně tohle byla parádně natočená záležitost, prakticky celou dobu odehrávající se v kokpitu dopravního letadla plného cestujících. Snad jen ta záchrana teroristy... To se ten Stockholmský syndrom vytváří tak sakra rychle ? Já bych byl asi odolnější a s ohledem na události bych s tím hajzlem slitování neměl ani za mák. Dávám za 4 střepy z lahví. * * * *

Omladina si začíná libovat v hudebních filmech a i když je toto už na ní staré (2018!) - no comment, chtěla tohle vidět. Já to bral zase jako escort mission, protože sám bych si to asi nepustil. Nicméně Coopera beru za sympaťáka, poprvé jsme se potkali na Pařbě ve Vegas (to už je taky pár let) a docela mne zajímalo jak zvládne zpívat a jak mu to šlo z rejžovskýho křesílka. V údivu až po skončení filmu jsem zjistil, že ta nehezká dívka byla Lady Gaga. Do konceptu filmu ale zapadla skvěle! Trochu jsem se zastyděl, nicméně já poslouchám jinou hudbu než uřvaný mainstream a ona je úplně mimo moji přijmovou frekvenci. Pokud ovšem něco od ní nevřeští někde z rádia třeba v restauraci což neovlivním. A ačkoliv jsme s ní viděl i pár klipů, vždy měla na sobě nějaké hábity a vlastně jí nebylo vidět do obličeje. První půlka filmu byla fajn ač nešlo o žádný wov efekt. Takovýchto filmů tu už bylo, kdy se dívka najednou dostane do velkého světa... Sáhnu teď hoooodně zpátky a připomenu třeba Madla zpívá Evropě... Druhá půlka je méně hudební a více se tlačí na pilu drama a  slziček. Písničky z filmu mne moc nebavily a nemám potřebu se po nich shánět... Snad jen ta V Mělčinách zaujala. Když jsem byl loni na vánoce na Trafalgar Square nějaký umělec tam tohle zpíval, kolem dav lidiček a když přišlo na pasáž co zpívala ve flmu Gaga on ztichnul a lidi spontánně začali zpívat refrén. Já tu písničku neznal a přísahám, že jsem měl tehdy husinu po celém těle z toho jak to bylo krásné. Londýn, Trafalgar, kolem se prokousávaly červené autobusy a tady zpíval dav lidí z celého světa spolu tuhle hezkou písničku o vánocích... Ještě teď mám z toho krásné pocity. Takže pokud tento film má na svědomí vznik této písně, pak má u mne bod. Cooper hrál skvěle a docela jsem si ho jako kytaristu užíval. Skvěle tam fungovala ta hraná chemie v kapele, kdy si hudebníci dávají vzájemně signály atd... Gaga kupodivu nehrála taky špatně. V souhrnu to byl docela koukatelný hudební film, který nepřináší vůbec nic nového, ale na který může koukat celá rodina, protože je pořád lepčí než Hvězda padá vzhůru...  Dávám tedy za 3 panáky s ledem a pásek raději zamykám do skříně. * * *

,,Užila sis dovolenou?'' - ,,Báječně'' --- Tak tohle mne rozsekalo... Charlotte Wells natočila neskutečně citlivé intimní drama a dám ruku do ohně, že to možná celé postavila na svých vlastních zážitcíh. Protože pokud ne, pak neskutečně přesně vystihla to, co jiní zažili a zažívají i s tou bolestí, která je celý film přítomna. Skrze dovolenou táty Caluma s osmiletou dcerkou Sopfhií, který tvoří kostru příběhu na níž jsou nastavovány drobné příběhové linky ze kterých divák zjišťuje jak to vlastně s hrdiny tohoto filmu je. Calum je rozvedený a nejspíše soud přiřkl Sophii matce. Zřejmě psychicky zdevastován rozvodem odešel do Anglie, zatímco mataka se Sophií zůstaly ve Skotsku v Edingurghu. Calum Sophii miluje tak moc jak jen táta může milovat svoji dcerku a trpí bez ní. Ač nemá moc peněz, jezdí s ní každý rok na společnou dovolenou ve dvou. Tentokráte je pobřeží s hotelovým komplexem obklopeným horami kdesi v Turecku. Ačkoliv si oba dovolenou užívají, divák vidí, že Calum ač se snaží dcerku bavit  není vůbec v pohodě. Vypadá smutně a vyhořele a ten stav se pomalu zhoršuje s ubývajícími dny, kdy jsou spolu. Jsou devadesátky, svět a hotely ještě pořádně neví co je wifi a tak se kolem bazénů leží na lehátkách a poslouchají kazety z walkmanů. Rodiny se opalují, povídají si, nebo hrají karty. Nikdo ač na společné dovolené každý sám nečumí do mobilů...  Animátoři učí hosty tančit právě populární hit Macarenu a na neklimatizovaných pokojích hučí tyčové ventilátory a rohánějí horký vzduch. Vzpomínky uchovávají kamery systému VH-C a svět je ještě mnohem normálnější než je dnes. Kameraman Oke si hraje s detaily a zabírá zvolna plovoucí lehátky na hladině bazénu, i nám všem všelijaké tak dobře známé detaily z života v prázdninovém resortu. Navíc příběhová linka jede podle všem známého schématu. Příjezd, lapálie s pokojem a jiným počtem lůžek, dny na pláži či u bazénu, večerní zábavy, výlety na blízké památky... Sám jsem se chtě nechtě přenesl na jednu takovou dovču v devadesátkách... Odnesl nás tam z Ruzyně ještě klasický tryskáč Boeing 727 a celé se to neslo v duchu tohoto filmu i s tou melancholií. Možná kvůli podobným prožitkům jsem měl možnost ocenit tu skvěle zachycenou sílu tohoto filmu a neberu jej jako nudnou záležitost z půlky točenou třesoucí se rukou na véháesku (jak čtu místní komenty) ... Paul i Francesca hráli fantasticky, hlavně malá Francesca. Naprosto přirozený bezprostřední výkon bez jakékoliv křeče z filmování a štábu kolem. Nádherný a silný film! Tleskám! Dávám za 5 namazání zad krémem proti sluníčku :-). * * * * *

Vyhlašuji soutěž! Spočítali jste všechnu reklamu (a že jí tam je!) v rámci prodakt plejsmentu ve filmu? Výherce dostane krabičku čajů v sáčcích Ahmad (bez mléka)!  ---- Jediné proč jsem na to koukal je skutečnost, že českým romantickým komediím stále dávám šanci a pak že se mi líbí Hanka Vágnerová. Sám film je slepenec opakujících se klišé divák si uvědomí, že takovýchto romantických komedií ať už českých či cizích viděl kupy a nic si z nich nepamatuje. Celé je to navíc  hutně opatlané trapným PP a já už skutečně začínám být háklivý na značku Bandi. Dobře, něco zacálovala, chce být vidět. Ale vy máte v šatníku všude nápisy značek výrobců prádla? Taxíky na letišti jsou oblepeny reklamou, ale to malé kolečko Škoda na chladiči je začerněno, stějně tak když je taxík fauvéčko... Necáluješ, budeš zmizelej asi...  prostě to nechápete... Marek Vašut od dob Pažouta se podobně jako Langoš zakotvil v rolích postarších svůdníků. Marka mám rád, má to v palici srovnané a rád s ním poslouchám podcasty. Proto role postarších zralých mužů pokukujících s poslední mízou po mladém masičku mu docela sedí a jsou uvěřitelné. Co je méně uvěřitelné (ale třeba mu křivdím) byla tahle role sexuální mašiny, která když nemá Alex, ohne hned náhradou přes kopírku nebránícíc se sekretářku... Komparz jako vždy šílený, ale mně baví koukat na ty křečovité výrazy a nehraní neherců byť mají jen stát kolem oddávaného páru, nebo chytat nevěstinu kytici... I to je pro ně masakr! :-) A abychom nevypadli z průměru, film doprovází písně zpívané Čechy v angličtině jak už to u českých komedií od dob Snowboarďáků (kde to trochu mělo logiku) bývá. Měl jsem chuť dát za dvě hvězdy, ale sem tam jsem se musel uchechtnout. Některé hlášky docela ušly, byť jich tam bylo jak perel v konzervě z Pearl Harboru. Jste-li opuštěná čtyřicítka, smělo do toho. Líbí se vám Hanka? Taky. Ale jinak nevidím moc důvodů, proč s tímhle ztrácet čas. Dávám tedy za 3 růže vhozené do schránky. * * *

Jestli tohle někdo srovnává se Sisu, tak nevím jak a s čím. Sisu je ptákovina, byť řemeslně natočená. Tohle je také řemeslně natočené, ale navíc to ptákovina nebyla. Mně se to líbilo moc. Je vidět, že v žánru válečný film se stále ještě dají dělat kouzla aby to nesmrdělo zatuchlinou a stereotypy. Do Pluku mizerů střihli tvůrci šedesátkovou hudbu  a sedlo to tam skvěle, tady pro změnu hudební podkres je celou dobu westernový. A je skvělej. Dokonce jsem si musel pořídit soundtrack. A když ho posloucháte, věru byste nehádali, že hudba patří k filmu odehrávající se na konci druhé světové války. Při poslechu si spíš představíte mexické pomezí, kde se pasou stáda hovězí, cowboye a desperáty... Jenže tady je jimi krutý (jak jinak) velitel SS se svojí jednotkou hledající židovské zlato. Hned od počátku jsem musel uznat, že to má něco do sebe. Už jen ta kamera. Třeba ten záběr z korby odjíždějícícho náklaďáku uličkou skrze dvě řady sedících vojáků vycentrovaný na oběšeného zběha houpajícího se a vzdalujícícho se od kamery... Takhle to zní jako úchylný detail na který se zaměřil úchylný Big Bear, ale já v tom vidím přemýšlení nad každým záběrem a to já rád. Film je celkem krvavý, takže nečekejte nějaké kapslíkové přestřelky. Moc potěšilo, že to bylo točeno u nás a že se na tomto filmu podílelo hodně českých jmen za což tleskám! Velká spokojenost! Dávám za 4 zlaté cihly. * * * *

U tohohle se mi vybavili dnes už lehce zaprášení Lovci lvů. Jeden čas jsem Africe dost holdoval, dokonce jsem měl sen tam jednou dělat v nějakém parku rangera. Napsal jsem tehdy v devadesátkách kvůli tomu dokonce Josefovi Vágnerovi (neplést s hudebníkem Karlem Vágnerem! :-) )  a světe div se, on mi odepsal velmi milým dopisem a zodpověděl otázky co pro to zkusit  udělat. Ten dopis od tohoto vyjímečného člověka mám dodnes pečlivě uschovaný jako vzácnou památku. Josef Vágner zemřel v roce 2000 a zůstala po něm úžasná ZOO ve Dvoře Královém. Já zmoudřel, opustily mne romantické představy sebe sama jak sedím v khaki mundůru s kloboukem na hlavě při západu slunce kdesi na nekonečných pláních Serengeti na střeše landroveru a mhouříc oči do vlnícího se vzduchu, střežím stádo nosorožců před pytláky...  .-). Ale co, bylo to hezký si takhle snít a k mládí to halt patří. Navíc devadesátky byly náhle otevřenou branou do světa a možná kdybych do toho natvrdo šel a poslechl všech rad pana Vágnera, možná bych tam dneska na té kapotě seděl a nebo už bych byl někde zastřelen pytláky a trhán divou zvěří... Kdo ví. Každopádně Afrikou jsem jeden čas žil a hltal knihy nejen Joy a George Adamsonových. Dobře vím, co jsou divoké šelmy zač a že jsou to setsakra nebazpečná zvířata. Však je také evoluce určila být vrcholnými predátory miliony let vývoje. Sám George raději chodil s puškou i se svými nejvěrnějšími mazlíčky, protože dobře věděl, že zatímco on je bere jako přátele, oni jej mohou mít v mžiku za impalu. A pak vyhrává král zvířat. Na tento film jsem byl docela zvědav, bohužel je zde protivník ukázán jako nemyslící pomstychtivá věc, co myslí jen na zabíjení. Samozřejmě, že jsou známé případy, kdy zranění lvi nemohouc si obstarat kořist, šli po snadnějším žrádle - tedy domorodcích co jim zkřížili cestu. Když se takového lidožrouta podařilo zabít, často se zjistilo starší zranění postřelením apod. díky čemuž lev nemohl běhat. A protože člověk uvažuje tak jak uvažuje, z řady takových zmrzačených lovců co se jen chtěli nažrat se stala v očích domoridců pomstychtivá monstra co chodí v noci zabíjet do vesnic. Jedno takové je nám předvedeno i ve filmu, ke konci už to moc není o logice a lev se chová doslova jako šílenec. Bohudíky nestřílel z pušky, to msím ocenit. Rád jsem ve filmu viděl Sharlta Copleye, je vidět, že jej kreveťáci ze skvělého Dictrict 9 už vyléčili !:-). Celkem dávám za tři uspávací střely. * * *

Ne, ač jim dávám stále šanci a stále jsem otevřen s každým dalším hororem chuti - bát se, horory asi prostě nebudou pro mne. Stejně jako někoho nebaví dokumenty, nebo válečné filmy, já mám prostě problém s horory. Ne že bych se vr eálu na nějakém opuštěném strašidelném místě nebál a že už jsem i na pár z nich byl, ale ve filmu ty duchové a strašidla na mne prstě nefungují. Sem tam u nějaké lekačky cuknu, ale člověk co se filmům věnuje bohužel tak nějak dokáže odhadnou kdy se objeví a k jeho škodě ho jeho autopilot připraví na neleknutí. Tenhle film bavil, Wilsona mám rád, ale ke konci mic elá bordel v jejich baráku začal nudit. Nehaním to, je spíše můj problém. Dávám tedy za 3 spadlé obrazy ze zdi. * * *