Big Bear

,,Kolik času máme?'' --- Uh. Tomuhle typu filmů říkám ,,dostat flakem na kabinu''. To je ten moment, kdy koukáte na závěrečné titulky, v hlavě vám hučí a vy víte, že jste zase po čase viděli něco co se vysoce vyjímá nad standardem. Nemám vůbec co vytknout. Tohle je prostě typ filmů co já můžu  a můžu je na kila. Nádherná Amerika čtyřicátých let, opravdu skvostná Rachel Mc Adams.  K tomu parádně vystavěný příběh od jehož poloviny i méně chápavý divák pochopí jak ten milostný příběh vlastně dopadl aniž by byl ještě dovyprávěn, respektive dočten. Zase nechápu, jak mi tohle mohlo uniknout z radaru. No bohudík jsem to zachytil alespoň nyní. Člověku to alepoň dává naději, že toho je možná i více a tak se zase někdy může podařit zaškobrtnout a něco podobně luxusního. Stáří je svině, jestli je matka příroda ve všem jinak dokonalá, pak stáří se nepovedlo. A to ani u zvířat, ani u lidí.  Už jsem ho viděl účtovat mnohokrát a většinou to nebylo vůbec hezký, spíše smutný. Z mnohdy úžasných inteligentních a empatických lidí se postupně staly chřadnoucí lidské schránky, uvnitř nichž možná někde zůstalo celé jejich původní já, na venek se však už probojovat nedokázalo... Člověka to pak nutí k zamyšlení jaká bude jeho cesta a kde to skončí on. Bude to rychlé a budu ještě člověkem? Nebo si budou příbuzní i lékaři upřímně a v slzách s láskou přát aby ta s kosou si pro všechno to lítání po světě už konečně našla čas i na mně? Jisté je, že tomu člověk neunikne a i že se bude bude muset chtě nechtě nechat překvapit... Závěr filmu mi vyrazil dech a i když je to na konci už hodně velká romantika, já ji dřív dost holdoval a nějak jsem si na ni zase rozpomenul, stejně jako i na svoji první velkou lásku. Tenhle film je opravdu úžasný a já dávám za 5 čerstvě ohoblovaných prken z terasy starého domu. * * * * *

Jako komedie nic moc. Haničce to tam sluší jako vždy, ale její filmový syn byl dítko těžce nesympatické a divně drmolící text. Jo hrát ho někdo jako Tomáš Holý, byla by to asi jiná káva. Herecky je to sice obsazeno skvostně, ale chudáci herci neměli moc co hrát. Vrcholem je zápletka s hodným příslušníkem VB. Kupodivu na mne ale z filmu dýchla vlna ostalgie. Kus od Kotvy jsem totiž tehdá bydlel a dole v potravinách byl jako doma, to když naši naustále něco potřebovali. Samozřejmě jsem zajížděl i do prvního patra do hraček :-). Ty vánoční výlohy se skutečnými foukanými ozdobičkami, které se po pádu roztříštily na kousíčky, ty balící papíry Prior, ty elektrické svíčky na stromečku se skutečnými žárovičkami zapínající se pootočením jedné z nich, ta zima a čas vánoc.... Nějak to na mně záhadně silně dejchlo dětstvím i teď v květnu 2023 až jsem si úplně vybavil ten proud teplého vzduchu v zimě foukající z automaticky se otevírajících skleněných dvěří.. :-). A tak dávám za tři zapálené prskavky. PS. V galerii jsou nebarevné obrázky, nicméně film je v barvě!  * * *

To nic, drahá mi tak trochu připomnělo něco co jsem kdysi viděl a jmenovalo se to - ano  - Stepfordské paničky. A zatímco je remake spíše komedií, tady máme pomalu plynoucí thriller s hororovou zápletkou. No já mít doma ve Stepfordu v tom roce 1975 Katharine Ross, tak se vykašlu na práva i celý pánský klub a věnuji se jen jí. Fakt jí to tu seklo a není to jen kvůli tomu na hrudi neustále vypjatému tričku či šatech .-). Žel místní to viděli jinak a taky si to tak zařídili. Nebudu spoilerovat, ale když to vezmu kolem a kolem tak musím uznat, ře scénáristé filmu To nic drahá jmen Katie Silberman, Carey Van Dyke, Shane Van Dyke jsou prachsprostí vykrádači.  A i když film šoupli z zlediska času o dvě dekády níž než se odehrávají Stepfordské paničky a zároveň jej vybavili zápletkou ze současnosti, je to prostě vykrádačka jak poleno.  Mně pomalu plynoucí děj zas až tak nevadil. To byl tehdy v sedmdesátkách takový způsob vyprávění. O to víc pak filmy gradovaly v posledních minutách. Dnešní divák zejména ten mladší nenavyklý trpělivosti se bez pořádné akce po první půlhodince filmu už netrpělivě ošívá... Ale staří kozáci dobře vědí, že to vše jen navozuje zdánlivý klid a že film směřuje správně tam kam má. Mně se to moc líbilo. A řeknu na rovinu, jsou momenty kdy bych se do Stepfordu sám rád nastěhoval. Vždyť je to tam takové poklidné...  Dávám za 4 leštěnky ve spreji co tolik šetří čas při úklidu. * * * *

Asi jsem měl White coat syndrom, ale Olivia Wilde by mi v seriálu  Dr. House asi tlak měřit nemohla. Kdyby si ke mně usedla na lůžko, rtuť z tlakoměru by se popraskanou trubicí rozkutálela všude po pokoji... Tehdy se mi fakt líbila. Proto mne dost překvapilo, když jsem zjistil, že tohle režírovala. A šel jsem do toho hlavně kvůli tomu. Scénář mne však ale zcela pohltil (ano pamětníkům to připomene dokonalý Stepford) a to snové sterilní městečko během amerických padesátek.... Ugh.. Chlapi ruku na srdce. V té první půlce jak se manžel vrací domů v té nablýskané káře a jen odevře dveře domu, čeká ho v naklizeném vnitřku načesaná usměvavá ženuška jen k nakousnutí podávajíc sklenku whisky se soustrasným dotazem - tak jak jsi se měl dnes miláčku v práci? Na stole parádní večeře, jenže vy nevíte zda si nedat předkrm v podobě téhle dokonalé ženušky... Asi nebudu sám, kdo smutně polkl a krutě záviděl. Ty naše návraty jsou mnohdy o poznání krutější, byť jsme den měli mnohdy stejně těžký jako Harry Styles. Nás však doma mnohdy čeká binec vytvořený přes den dětmi a leckdy nasraná manželka (co měla také náročný den v práci) avšak z důvodů, které nechápeme  a po čase se je už ani nesnažíme dekódovat. Prostě to tak je. Je zase nasraná. Samozřejmě - nenančančaná a bez sklenky whisky. Ženy holt chtěly emancipaci, chtěly také řídít svět a tak ho dnes spolu s muži řídí. Kus té tíhy díky tomu spadl i na ně a jim se to ne vždy líbí. Asi si to představovaly jinak.  Nejsem mileniál, který si jako XYZ jedinec myslí, že kojící muž je samozřejmost a kdyby to šlo tak rodící také. Podle mně se svět v nějaké části svého vývoje, právě někdy v těch padesátkách na té západní straně polokoule prostě posral. A tak ten filmem předložený sen - přibarvený a aromatizovaný se mi moc libíl. Tu dobu mám rád, mám rád i tu architekturu, design, hudbu... Vůbec by mi nechyběl internet ani další dnešní vymoženosti. Jenže jak se příběh posouvá dál, náhle začneme chápat, že ne vše je takové jak to na první pohled vypadá. Závěrečné rozuzlení bylo docela zajímavé a nebudu spoilerovat. Musím uznat, že Olivia překvapila a to mile. Ztvárnění padesátek je tu na jedničku s hvězdičkou a asi se je dokonce podařilo udělat ještě výraznějšími, než možná samy byly. Ale ono to má svůj důvod. Mimochodem porovnejte si ty světy tam a u nás. V té době byla u nás módním vrcholem čepice rádiovka, montérky a gumáky. Dozvuk předválečné módy ještě chvilku setrvačností dojížděl, ale obleky a klobouky se u společnosti pod ruSSkým vlivem pomalu přestávaly nosit. O tm, že na západě měli klimatizace i v autech té doby a u nás se stále topilo uhlím až do sedmdesátek ani nemluvě... Tohle byl hooodně zajímavý film našťouchaný skvělou hudbou té doby. Já jí poslouchám, takže mi to tam sedlo ale zase mne to až tak nepřekvapilo. Závěrečnou písničků z titulků mám velmi oblíbenou , ale znám ji v lepší verzi od The Dinnig Sisters. A ta taneční scéna super, ale kdo zná geniální klip od ještě geniálnějšího hudebníka Jarvise (PULP) zroku 2010 - This is Hardcore - mimochodem odehrávající se ve stejné době jako film, je mu závěr čímsi povědomý. Inspirovala se i Olivie? Každopádně, jestli má ráda Jarvise Cockera, tak má u mně další bod! :-). Dávám za 4 prázdné vaječné skořápky. * * * *

Mám v nesmírné úctě všechny ty, kteří vyráží tam, odkud většinou všichni zdrhají, nebo už dokonce utekli. A těm, kteří utéct nemohli jsou jedinou nadějí na přežití. Ano, mluvím o záchranných jednotkách všeho druhu, hasičskými počínaje po všeliké záchranáře konče. A Coast Guard z toho samozřejmě  nevyjímaje. Mimochodem o to více mám v úctě prince Williama z Walesu, protože je to mimochodem pilot Sea Kingu a nejednou už zachraňoval za jeho kniplem životy z rozbouřeného oceánu. Tedy žádné palácové princátko jak by si asi někdo mohl myslet. Příběh tohoto filmu nás zavádí do poválečných let na hodně nehostinné pobřeží, toho času během zimní bouře. Ke dvěma potápějícím se tankerům vyráží záchranné lodě US Coast Guard a toto je příběh (skutečný !) jedné z nich. Upřímně nechápu jak to tu někdo mohl okomentovat jako nuda nebo dokonce filmový průser. Já jsem u toho napětím opravdu nedýchal. Člověk až nechápal, jak ta malá lodička dokázala vydržet pohromadě v tom rozbouřeném moři a vůbec, že nebyla jinak konstruována. Jasně asi to byla nějaká poválečná modifikace nějakého torpéďáku, ale přeci jen vyrazit na moře s vlnami velikosti baráku, do orkánu s plátěnou stříškou nad hlavou... To jsem nechápal.  Dle fotek z návratu ale holt tehdy muži pobřežní stráže takové lodi používali. Trochu mne mrzelo, že konec do sebe začal najednou po tom všem moc pěkně zapadat.počasí se náhle uklidnilo  a to připlutí přímo proti přístavu...  Tohle si asi páni filmaři trochu doupravili. Jináč to ale bylo super a kdo má rád katastrofické a survival filmy, měl by si Do posledního dechu dát! Beru z žebříku vraku na palubu 4 námořníky . * * * *

Koukám, že nejsem jediný, komu tenhle film v devadesátkách unikl. Tak jsem to dnes napravil. Hend v úvodu vás doslova oslní celá plejáda tehdy známých hereckých legend, dnes už zvolna odcházející do hereckých důchodů. Filmu není moc co vytknout. Tombstone vypadá parádně a nádherná je i celá ta divoká Amerika vůkol. Tehdy to byl takový ten přelom Divokého západu a moderní doby. Byla to doba kdy začaly psát zákony nejednoho státu a kdy pomalu ale jistě začalo platit právo. Pistolníků a různých band bylo čím dál tím méně, něco vykosili šerifové a něco rozvěsily soudy po šibenicích. Divoké bandy na koních začala v ulicích vytěsňovat první auta a leckdo včetně Earpa, kdo se dožil přirozené smrti stářím umíral v úplně jiné době. Době, kdy nebe brázdila letadla, dožky a jezdce nahradila auta a v domech se místo svic a petrolejek svítilo elektřinou... Doba éry cowboyů odešla a stala historií opředenou legendami s kupou slavných dodnes známých jmen. Herci byli super včetně záporáků, jen se to ke konci krapet táhlo. Ja vím, že to bylo točeno o Earpovi a jeho životě, ale místy se hodně kecalo. Potěšila mne účast starého Ch. Hestona v roli farmáře Henry Hookera. Hend jsem ten jeho kukuč poznal! :-). Někdo to tu v rámci tehdejších počinů v rámci žánru western srovnává s Tancem s vlky, ale podle mne to na Tanec nemá.  To ale může samozřejmě někdo vnímat úplně jinak. Dávám tedy za 4 rudé šátky. * * * *

I pátá řada Dextera mně bavila. Trochu to zašíná být kolovrátek, ale pořád je to dost originální na plný počet. * * * * *

Nepochopil jsem vše, ale líbilo se mi to. Devadesátky z toho úplně čpí, to je svatá pravda. Nicméně jsem mírně zklamán, protože bych se rád krapet zorientoval v tom co jsem viděl a ani četba komentářů mi k tomu moc nedopomohla. A tak tu nebudu filozofovat o jsoucnu a o tom jak Lynch porušil nepsaná filmová pravidla jednotlivých žánrů. Opravdu hodně blízko to má k Twin Peaks, jak tím rukopisem, tak žánrově. A taky i tam jsem ne vše chápal i když ty borovice tak nádherně voněly... Jednotlivé scény jsou super, bohužel nit na které jsou tyto korálky jak věřím navěšeny (ono je totiž možné že ne) se mi nepodařilo najít. A to mi štve. Mužské herecké výkony super, ale ohledně ženských nemáme s Lynchem evidentně stejný vkus. Takže dávám do obálky jen za 3 videokazety. * * *

,,Teď se budou dít věci ! '' --- Balba je pověstnou třešničkou na dortu. Dortu, ke kterému díky jeho koncentrovaným narážkám na socík leckdo přistupoval obezřetně, který ale po ochutnání nabídl to co se od dortu čeká. A s každým jeho patrem to bylo řekl bych lepší. ČT slaví 70 let a nadělila si tento retro seroš, který ač natočen dnes, ukazuje ještě stále žijícím pamětníkům neúprosné zrcadlo doby. Mladí tomu povětšinou nevěří, ti co socík nezažili prostě ani nemají šanci pochopit většinu narážek ve filmu i zrůdnost Pekárkova prospěchářství spoluprací s STB. Tenhle díl hlavně ve své první polovině byl z hlediska hlášek a humoru až smrtící. Výlet do Rakous začínající tak dobře známými propocenými dlouhými minutami na hraničním přechodu (což se opakovalo i při cestě zpět) a končící vstupem do svobodného kapitalistického světa byl prostě boží. Ta dvanácettroska s kempujícími Čechy v parku, Lábus chodící s echt jemným perforovaným hajzlpapírem do křoví... Návštěva bordelu... Člověk se dnes až musí stydět když to vidí. Tak moc jsme už daleko bohudík od návyků lidí z komunistického Československa, kteří po překročení hranic šetřili kde se dalo a tak nezbytnou součástí cestovního itineráře byla i místa, kde mají záchody zadarmo.  A když nebyly, raději se kálelo všude...  Někteří si šetření vzali k srdci tak, že dodnes vidím ty cedule v češtině na obchodech... Češi nekraďte, při krádeži bude zavolána policie. I já pamatuji ten prvotní šok z návštěvy Západního Německa. Ani divoké představy a předtuchy neměly šanci mne připravit na viděné. Jeden nevěděl kam kouknout dříve. Auta, motorky, obchody, neskutečný přebytek luxusního zboží v nádherných obalech. Od bonbónů po autíčka Matchbox nebo modely Revell... Elektronika! Můj šok z prvního navštívení modelářské prodejny... Modelů bylo celé patro! Proti tomu DTM na Národní se mohl jít klouzat. Samozřejmostí byl i kontakt s prvními erotickými časopisy a pornokazetami. A člověk vážně nechápal a zíral s otevřenou pusou :-).  Těch 40 let totáče, po němž někteří debilové dnes zase volají a na tu dobu vzpomínají se slzou v oku nás jako lidi vrhlo kamsi opradu na východ. Někam co dnes můžeme sledovat v ruSSku a co by se z nás stalo. Primitivní vypatlaný národ slepě věřící blábolům, co mu naservírují papaláši. A tak se nějak přežívá, ti co remcají vypadávají z oken nebo bručí v kriminále,  chlastá se a lid omámen úspěchy (jen na papíře) ani netuší, že jen pár set kilometrů daleko, je úplně jiný svět.  Svět kde je všeho dostatek, kde je standardem splachovací záchod s porcelánovou mísou, dostatek volně dostupných informací a svoboda.  Fakt nechápu, jak se po tomhle může někomu stýskat. Asi nějakému Pekárkovi a jemu podobným... Volha vlastně ukázkově na třech typech lidí ukázala jak to s námi tehdy bylo. Máme tu architektku hranou Aňou Geislerovou, která otevřeně říká co si myslí, kritizuje otevřeně komanče a jejich režim a proto je záhy perzekuována a je z ní udělána šatnářka. Máme zde Pekárka, který ani ne tak ze strachu z STB, ale spíše z výhod co mu spolupráce přináší bonzuje lidi nemaje žádných výčitek a pak tu máme postavu zahranou skvěle Tomášem Jeřábkem, která asi reprezentuje většinu tohoto národa. Postavu, která měla totality plné zuby, nekolaborovala, spíše se pro klid přizpůsobila, co byla mlčící většinou a chtěla jen nějak přežít. On už jen kvůli dceři aby mohla studovat s puncem uprchlého bratra na západ. Postava, která cítila čím dál větší prázdnotu z toho žití v totalitě a fungování podle not, z toho strachu a beznaděje na zlepšení. Postavu, kterou to nakonec začalo vnitřně rozežírat a vyčerpávat jako rakovina. Jsem si naprosto jist, že se tak cítila většina našich lidí a nebýt revoluce, zežralo by nás to dneska všechny. Byli bychom trvale poškození, i naše děti. Strašně si važme toho, co se tenkrát v listopadu 1989 stalo. Bylo to takové podivné světlé okénko v temnotě a děkujme Bohu za Gorbyho, který tenkrát nechtěl poslat tanky a řekl - ať si to tam nějak vyřeší sami.  A i když demokracie není dokonalá a každý den vidíme její nedokonalosti, přesto je to to nejlepší co máme a pokud máme někam napřimovat své síly, tak se snažit aby byla lepší a abychom byli lepší my. Dovolte abych vám odpověděl protiotázkou, a co lepšího bychom chtěli ? Odpovídám rovnou, patříme na západ, ne na východ. Takže nějaké bratříčkováním s odporným ruSSkem opravdu není cestou k blahobytu. Jen se podívejme jak tam žijí a jak to tam vypadá... Dávám za 5 opuštěných Trabantů. Tenhle seroš se povedl! Třesu, třesu! * * * * *

Jo, jo, jo... Já vím. Zase ruSSáckej film a můj stranický závazek.... Jenže zase jsem neodolal, protože to letecké téma mixlé survival žánrem dost lákalo. Navíc je to už pěkná doba co jsem viděl Příběh opravdového člověka o statečném Meresjevovi a tak jsem si řekl, že nuškodí nějaký ten příběh opravdové člověkyně. Zázraky se občas dějí a někdy někdo přežije nebeský pád z několika kiláků ač je jinak z letadla jen halda trsátek na kytaru a z cestujících kusy těl, mnohdy neidentifikovatelných. Své by o tom mohla vyprávět Vesna Vulovičová, která Jako jediná přežila pád letadla, které se v roce 1972 zřítilo v Československu. Ta nespadla z pěti kiláků jako Larisa, ale rovnou z deseti! Sice měla díky zlomeninám v těle jednou tolik kostí, ale přežila a dala se dohromady tak, že dožila úplně normálně. Pád Antonovu v tomto filmu byl udělán efektně, no a pak nastalo to plahočení se tundrou... Kupodivu prakticky bez komárů, což nechápu. protože ti by tam Vesnu sežrali za živa. Nebudu spoilerovat, ale tvůrci zapomněli ze všech strastí na útok dových včel a proboření se pod led. Jo aha, on tam vlastně žádný led nebyl. Tak jen ty včely. Jinak tam bylo všechno. RuSSká žena stejně jako hrdinný Meresjev dokáže s těžkými zraněními nohou slézat skály, brodit bažiny, obcházet oklikou vrcholové predátory a vůbec prostě vydrži v nepohodě i když počasí zrovna pobytu v přírodě nepřeje. Ve filmu mi docela bavíl ten sedmdesátkovej nádech a zase jsem si  musel (už po tolikáté)  říct jaký jsou ty ruSSáci svině. Nevím jestli tohle samozřejmě nebylo jen ve scénáři, ale z jiných katastrof ať už šlo o letadla, ponorky či lodě vždy tutlalo vedení pozůstalým obětí pravý stav věcí tak dlouho až už to tutlat nešlo. Koneckonců když Ukrajina udělala z Křižníku Moskva ponorku, tutlalo se v ruSSku úplně stejně jak tenkrát, Kursk to samé... Tady ve filmu zavřeli město, že je tam prej horečka! .-). Prostě hnus, naprosto odporná země. Úplně ztracená, není jim pomoci. Až je člověku prostých ruSSů málem líto. Melodramatická linka mi tam nebavila a spíše rušila. Těch flashbacků z pionyrskavo lagera v Artěku a rabotani v kružke, tam bylo prostě mnogo. Dávám za tři obrázky ze skicáku. * * *