Big Bear

Některé filmy časem vyčpí. Je to dáno jednak dobou kdy byly točeny, jiným stylem natáčení a často i nekvalitním materiálem. Divák dneška uviklý ultra HD jen nelibě kouká na zrnění a šmouhaté barvy. Nevím jestli je to v tomto případě velký Kurosawa či zda film je tak nadčasový, ale mohu s jistotu prohlásit, že Děrsu Uzala nevyčpěl. Je to skvělý dobrodružný film z období konce carského Ruska, kdy vojenské expedice mapovaly území daleko na východě. Film se tak může směle zařadit po bok objevitelských filmů ve stylu expedic do Afriky či Cookovým výpravám do Tichomoří. Tady je to divoká tundra koho je třeba přemoci při mapování krajiny. Kraj neprostupných lesů ve kterých žijí tigři ussurijští, bažin, nekonečných jezer a divokých řek. A šíleného počasí obzvláště v zimním období. Film je rozdělen na dvě části. V té první výprava kapitána Arseneva putuje na začátku zimy a v té druhé podniká další výpravu na jaře. Film je tak úžasně barevný a zachycuje různá období v ruské divočině. Konec filmu mi připomněl před pár lety přečtenou knihu od Vojěcha Friče, který si do Čech přivezl ,,indiána'' Červiuše v roce 1908 tedy skoro ve stejném období v jakém kapitán Arsenev podnikal výpravu. A ani v tomto případě to neudělalo dobrotu a přírodní člověk byl v Praze nešťastný a neuměl v civilizaci žít. Po tomhle filmu jsem dostal velkou chuť na knižní předlohu a budu si ji muset sehnat! Dávám za 5 pečených ryb. * * * * *

Když jsem viděl ty řady hvězd jak na americké vlajce, docela jsem byl zvědav jaký film bude. V kině mi totiž na toto pustili před jiným filmem upoutávku a jediné co jsem si u ní uvědomil bylo, že to bude asi divné. A bylo. Kiwi Waititi dle mého názoru natočil komedii o období, kterému jednak nerozumněl, které nezažil a navíc bylo na míle vzdálené jeho rodišti. Z toho celého vzniklo jakési nepochopení závažnosti látky se kterou se rozhodl pracovat. Už jsem to psal jinde. Nevadí mi černý humor, nevadí mi absurdní komedie dokonce ani z války dělající si legraci z vážných témat. Tady to ale místy zavánělo jakousi až neúctou cizince v prostředí které nezná (oběšení lidé na náměstí atd..). Asi jako kdybych uprostřed maorské původní vesnice lpící na zvycích a tradicích se rozhodl postavit vedle chýše šamana výrobnu kynutých knedlíků. Buď to měl celé točit jako takovou nějakou šílenou a absurdní komedii z druhé světové, nebo měl film točit jako drama. Vyvážit totiž obě polohy do rovnováhy a šoupnout to do jednoho filmu, to chce kumšt a ten tu evidentně chyběl. Celkově si kladu otázku komu byl film vlastně určen. Řadu věcí dnešní divák (chápej teenager připojený celý on-line na sociální sítě a youtube) prostě nezná, protože se o to nezajímá. Stěží ví kdo byl Hitler. Řadu narážek a ,,vtipů'' na Židy těžko mohl pobrat. Ten kdo o tom něco ví nebo jeho rodinu dokonce postihl holocaust (mezi ty se řadím já) , ten i přes hlavní zápletku filmu musel leckdy asi jen velmi ztěžka polknout pár hodně hořkých ,,komediálních'' scén a narážek na Židy... Ve filmu je pak i spousta chyb v reáliích a to dokonce i v období kdy se odehrává. Hitler např. vypráví Jojovi o atentátu a Stauffenbergovi (tedy o 20.7.1944) aby pak matka Jojovi vyprávěla, že spojenci jsou již v Itálii (tedy léto 1943 rok před atentátem v bunkru ) atd... Do toho ta typická british english Davise mixlá americkou Johanssonové a novozélandskou šišlavštinou jako že dojč z úst Waititiho...a to všechno z úst Němců v německých uniformách... Sem tam se povedl nějaký vtip (mně pobavilo to multi zdravení Heil Hitler a němečtí ovčáci), ale tím to haslo. Od ztřeštěného nevtipného začátku (a momentu kdy jsem prstem kroužil na tlačítku OFF) film v závěru sklouzne do vyloženě dramatického až slzičkového konce ...A to závěrečné procitnutí hrdiny... eh. Tohle mi prostě nesedlo. Potěšilo však to, že byl celý točen u nás, což bylo zřejmé skoro neustále. Dávám tedy za dva protifašistické letáky. * *

Tak zase jednou první. Tohle byl docela zajímavý dokument o současném Afghánu (resp. jak to tam vypadalo před 16 lety). Ale co je 16 let pro Afganistán. My máme zbraně, oni mají čas..tak se to říká ne? :-) . Zajímavé jsou zejména soukromé barevné kamerové nahrávky Dr. Bezecného ze šedesátých let, kdy se zdálo, že Afghanistán bude něco jako Írán, nebo Turecko. Tedy zem vystupující ze středověku do moderní doby díky osvícenému vládci králi Muhammadu Záhiru Šáhovi. Ten pozval do země zahraniční doktory a začal tam mocně budovat infrastrukturu a povolovat otěže lidským právům. Některé z fotek z ulic, kde chodily ženy normálně oblečené s účesy a oblečením dle tehdejší světové módy a kde jezdila západní auta by jste dnes jen těžko situovali do Kábulu. Tým českých lékařů a sester si tam v královské vládní čtvrti postavené v moderním stylu s bazény, pěstěnými zahradami a služebnictvem musel připadat jak v ráji, protože takový luxus neměli ani v tehdejším Československu. Jistě se na tu dobu krásně vzpomíná a je jasné, že pro Dr.Bezecného to asi byla nejzajímavější léta života. Štáb, který navštívil Afganistán a místa z kamerových záznamů v roce 2003 našel jen spoušť a zmar. Rozvaliny královského paláce, jeho vily, rekreakční oblast zničenou... A bylo trochu škoda, že po návratu do země si sám král to když mu štáb v roce 2003 předkládal dopis který mu po něm poslal Dr. Bezecný i se společnými fotografiemi doktora vůbec nepamatoval. Ale to je pochopitelné. Byl to starý pán, léta strávil v exilu a jistě potkal množství různých lékařů a stovky lidí. Oproti tomu mít možnost být lékařem krále v jedné z nejtajemnějších a nejexotičtějších zemí světa (a to i dnes), na to se nezapomíná. Muhammad Záhir Šáh zemřel v roce 2007 a Afganistán se dál zmítá ve středověku pod nadvládou Talibanu bez ohledu na západní snahy přinést tam demokracii. Jen místo mečů mají afghánští bojovníci kalašnikovy a erpégéčka... Oni mají čas... * * *

Docela se divím tomu vysokému hodnocení. Jako honičky v autech fajn, docela mi to připomnělo NFS Most Wanted 2. Zajímavý byl i nápad jak film proložit haldou známých hitů. Ovšem celý ten příběh stál na hodně chatrných nohách složených ze samotných klišé a vrcholem byl povzdech bosse ,,taky jsem miloval'' ! Nevím, jindy mám tyhle mafošské filmečky nadupané hudbou plné automobilových honiček rád, ale tohle mně nějak neoslovilo. Dávám tedy za 3 blejskací růžové iPody. * * *

No ty kráááááááso ! Tak takhle má vypadat válečný film z první světový. Naprosto nekompromisní záležitost v kulisách jimž nebudete věřit, že je udělali filmaři. Vše je naprosto reálné, brutální. Některé výjevy jsou až surrealistické, podobně jako popis začátku cesty přes dráty do německých linií. ,,Půjdete kolem mrtvých koní, pak zahnete vlevo a u prohnutého chlápka zapleteného do ostnáčů najdete průlez v drátech... a bacha na krátery po granátech, nekteré jsou hlubší než se zdají. Když do nich spadnete, nikdy už nevylezete ! '' . Britové tu předvedli, že velkoscény a opravdu masivní komparz není jen doménou Rusů ! K tomu dechberoucí kamera, která prostě jede pořád a neuvěřitelná hudba Thomase Newmana, dalšího z géniů filmové hudby... Jestli mají dobré válečné snímky vždy nějakou ikonickou scénu, pak tento má rovnou dvě. Noční cestu městem osvětlovanou světlicemi a závěrečnou scénu po hvizdu píšťalek ! MacKaye jsem předevčírem viděl ve filmu Where Hands Touch, kde hrál pravého Árijce a tady si střihl klasického Tomíka od pěchoty! Prostě herec univerzál. Vzhledem k jeho britskému kukuči jsem mu roli Schofielda baštil mnohem více! Jasně, místo to není úplný reál, ale sundat hrdinu jednou kulkou snajpra z německých zákopů to by asi film nikoho nebavil... Tenhle film s Journey's End (2017) jsou perly poslední doby co se týče filmů z první světové. A tak i já vytahuji z náprsní kapsy blůzy battle dressu za 5 rodinných fotografií ! * * * * *

Od Ammy Asante jsem už viděl dva filmy (opět na téma segregace) a moc se mi líbily, takže jsem šel i do tohoto. Vztah Němců k německým Židům myslím znají i děti ze základních škol (byť se možná šeredně mýlím), ale jak se Němci chovali k Němcům jiné barvy pleti, o tom moc filmů není. Amandla Stenberg je krásná holka a určitě s ní budu chtít vidět více filmů. Hrála hezky a přirozeně. Hůře na tom byl scénář. Druhá světová zuřila napříč Evropou a hrdinové se zrovna musejí potkat na stejném místě, to je náhodička! Koncentrák, k tomu se raději nebudu rozepisovat. Všichni v čistých šatech, vyčištěné zuby, naštěstí jim rejža nezapomněl říci ať se ve stylu zombies plouží a koukají kamsi do nebe... A tak to tak všichni dělají... V zdigitalizovaném Berlíně sice nechyběly ruiny vybombardovaných domů (a že v roce 1944 tam už USAF ve dne a RAF v noci mělo pravidelné letecké linky), na ulici však ani cihlička. Inu ten německý ordung ! V Berlíně se dalo určitě ladit a chytat BBC a ono je tam toho více... Prostě pohádka pro tu většinu, která o tom nic nezná. Tam nakonec ale vidím jisté pozitivum ve formě částečné osvěty. Kdo se válkou zabývá, musí být reáliemi vyloženě zklamán. Když už do něčeho takového jdu, snažím se to co nejvíce přiblížit realitě. Samozřejmě v tomto případě vizuálně. Němci ale myslím teď mohou být co se týče míšenců v klidu. Poté co mutti pozvala do Germánie celou Afriku bude za pár desítek let celkem problém narazit na původního ,,árijce'' a karty se možná nakonec otočí. Třeba v roce 2100 nějaký běloch natočí film o bílém míšenci jak to měl těžké... Dávám za dvě hvězdy a tu třetí přidávám za to téma. Takže dohromady za 3 ukradené brambory. * * *

No a pak že tu nebyla kontrarevoluce, když si filmaři dovolili točit takovéhle filmy ! Na rok 1963 hodně zajímavá věc. Zjišťuji, že k pozvolným svobdnějším nádechům a kritice režimu docházelo už mnohem dříve než jsem si myslel. Samozřejmě ne na tvrdo, vše je tu jen v náznacích, nicméně i ty se obzvláště tehdy musely rovnat revoluci! Bohužel to ale byli většinou komunisté co v té době kritizovali komunisty. A tak dobrý, odsoudily se kulty Stalina, Klémy, Ruda Slánský, Margolius ad.. se pomalu uznali jako nespravedlivě popravení, ale třeba řada vojáků západního odboje hnila v kriminálech dál. A soudruh to tu chtěl mít stále pod vedením strany... Cesta hlubokým lesem zaujme z mnoha ohledů. Jednak je to kamera, pak zvláštně geniální místy až psychidelická hudba Lišky a nakonec je to herecké obsazení. Hlavní role se zhostil Mojmír Fašung, jehož neherectví skvěle zapadlo do jeho role. Von je hloupej, ale silnej řekli by jste o něm... Skvělý je tu Kačer, který po zaškolení v Praze se vrací do pohraničí konečně zatočit s kulaky a kolektivizovat. Perfektní je sedlák Prachař, to byl vážně úžesný herecký výkon a perfektně ukazuje čím vším si museli drobní sedláci, statkáři atd... projít. ,,Mně to tu vzít nemůžeš, já jsem na svým'' ... To je prostě přesné. Pokud jim bodrý komunista ještě odvedl fešnou dcerku, která se nechala zblbnout, museli otci zůstat oči opravdu jen pro pláč. Film končí na začátku padesátých let, kdy si soudruzi v rámci čistek začali jít po krku a kdy i oni sami poznali co je strach a jakou sílu má ta obluda, kterou do vítězného února vší silou stavěli na nohy často s dobrými úmysly. Doporučuji vidět ! Dávám za 4 schované pytle pšenice. * * * *

Váhal jsem mezi 3 a 4. Samozřejmě mi bylo jasné, že to nebude jako série s panem účetním. Villaggio - a z toho se můžeme krásně chlapci poučit! '' - tu předvedl i vážnější tón svého hraní. On pochopitelně netočil jen komedie. Film sám je vlastně roadmovie. Partička kluků v čele s Desítkou boxerským koučem jede rozpadajícím se náklaďáčkem na dřevoplyn srpnovou Itálií roku 1944 (tou dobou už osvobozenou Američany). Hodlají po poutích za kus žvance předvádět boxerské zápasy u kterých mají přesný scénář kdo jak a kdy vyhraje aby diváci byli co nejnapnutější. Odměnou jim má být kus žvance, protože toho se jim zatraceně nedostává a nedostává se ho v celé Itálii. A tak jedou zapadlými vesničkami, městečky a v každém místě zastavení na zápas či pro sběr dřeva pro náklaďáček zažívají jednotlivá dobrodružství. Občas někoho svezou, občas někoho jen potkají či se u něj jako u známého zastaví...Jako komedie to moc nefunguje, dýchla z toho na mne taková až melancholie. Ale asi to tak mělo být, protože film je vlastně vyprávěním starého muže, který na tu dobu ,,nouze'' vzpomíná s dojetím jako na krásné mladé časy. Divák pak má možnost vidět celkem dobře zpracované prostředí země krátce po osvobození s vraky na silnicích, americkými kolonami, různými uprchlíky a ztracenými existencemi např. z řad kolaburujících žen atd... Jestli bylo něco opravdu vtipné, pak to byla závěrečná poprava celé skupinky ! :-). Film příjemně provází slavné melodie Glenna Millera a to dává dobovosti příběhu opravdový šmrnc. Celé je to velice lidské a líbilo se mi to. A tak dám nakonec za 4 lilky! * * * *

,,Jsme lvi! '' --- No eh -- Co k tomu dodat... Nějak mně to nebralo. Freeman zase jako prezident of USA, proč ne... Butler už začíná vypadat dost páprdovsky a moc jsem mu ty jeho drsná gesta nevěřil. Ještě brutálnější co se týče dsnosti byla ultradrsná afroamerická agentka vedoucí vyšetřování Butlera. Spoiler - té mne naštěstí kontraktoři (respektive těch jejích drsných gest a obličejů) zbavili. Digitální efekty hrozné, útok na rybářský člunek prezidenta of USA docela ušel, stejně tak výlov okounů pomocí výbušnin, ale zničení Chicago Hope i s křídlem kolonoskopie a gastroenterologie bylo uděláno uboze a já čekál, že se mezi prchajícími od výbuchu objeví i Semir Gerkchan, který běh vždy zakončuje plavnou šipkou na die autobahn. Co zaujala byla budova, kde byl poslední boj. Z hlediska architektury opravdu nádhera a to myslím zcela vážně! Na závěr samozřejmě jako v každém akčním filmu dojde na souboj bossů na střeše mrakodrapu. Samozřejmě na férovku jak za paleolitu ! Co na tom, že barák po zpacifikování nepřátel je obsazenej a zajištěnej speciálníma jednotkama, střechu prostě vynechají aby si to kucí mohli mezi sebou řádně urovnat! Docela mně mrzí účast Nolteho. Roli dědouška, který chce zase chovat svoji vnučku v náručí si vyloženě nezasloužil. Kromě akce se ve filmu totiž řeší i rodinné problémy a dokonce i ty pracovní. Rada - Když makáte pro prezidenta of USA, neměli by jste mu lhát o skříplé plotýnce a braní brufenů! Co jsem si vzal z filmu asi jako tu nejhlavnější moudrost a ponaučení je , že je prezident of USA takovým taťkou nejen národa, ale i všech zaměstnanců. Poradí, promluví do duše a nakonec obejme. V rusku by možná došlo i na hudlana, ale tady mají USA stále ještě rezervy. I tak to krásně zahřálo. Takže dávám za tři drony, vlastně ne - srdíčka (a za mně tedy zklamání) ! * * *

Dobře Pánek ! Tohle bylo veliké překvapení. U Tomsy jsem měl bohužel smůlu na filmy a zafixoval jsem si ho tak nějak jako neherce, ale tady to dal velmi solidně. Parádní byl i Sitek. Ti ostatní jen přicmrdávali nebo hráli vyloženě šíleně (dispečer taxi). Dnes už se kdo byl vrah taxikářů z Uhříněvsi ví, v době kdy šel film do promítání byl pachatel neznámý a tím více asi film tehdy působil. Svoji sílu má i dnes. První polovina projížděk Prahou s různými pasažéry je jen ochutnávkou různorodosti klientely, kterou dročkáři vozí. Od ožralů, podvodníků, atraktivních dam, bohatých obchodníků po zákazníky drzé, neurvalé a někdy i nebezpečné. Nikdy nevíte kdo vám vleze do auta. Nikdy nevíte kdo sedí za vámi a co tam dělá. Pohled do zpětného zrcátka je sakra omezený, obzvláště v noci. Parádní byla i hudba Karla Antonína. Nechci mu křivdit, ale cítil jsem v tom Zimmera a Tenkou červenou. Ale možná se to jen tak nějak potkalo. Každopádně ve filmu hudba fungovala skvěle. Tak nějak jsem otupěl a z nudy sic možná kvalitních seriálových detektivek ze všech našich okresů co jich jen máme a televizních filmů jsem si odvykl na slušnější porci zábavy. Tenhle film ji vám ale dodá. Má moderní střih, pěknou kameru a hravě snese srovnání se západními thrillery. A tak dávám za 4 cigára navíc ! * * * *