tomtomtoma

Muž z neznáma je propagandou národně socialistické politiky. Nejde v žádném případě o film noir, ani o komunistických myšlenkách nemůže být řeč, jde o nacistickou agitku a z té definice jí nedostanou ani smířlivější komentáře současnosti. Dualita a rozdvojení osobnosti jsou plodným námětem, poselství je možné z dnešního pohledu považovat za humanitární, dokonce tu lze hovořit o industriální poetice a příkladných dramatických výkonech herců, ale nic z toho neumenší křeč v souvislostech, ani nacistickou podstatu ideového vyznění. Hlavním prostředkem národně socialistické propagandy je tedy muž z neznáma (velmi dobrý Zdeněk Štěpánek, též v úloze duality a tvrdého kapitalisty Johna Graigse), jakýsi zhmotnělý odraz rozdvojené osobnosti. A byť se formy po rozdělení osvobodily, i nadále na sebe vzájemně působí v lineárním vývoji duší. Nakonec musí dojít ke zvolení poslání nebo niterného naplnění. Hlavní ženskou postavou je Helena (příjemná Jiřina Štěpničková), zákonná manželka průmyslového magnáta Graigse. Probíhající rozvodové řízení a srdce vzplálo tou jistou naději možného naplnění, vždyť kvůli tomu došlo k úplnému fyzickému zhmotnění rozdvojenosti. K výraznějším postavám filmového příběhu patří také Clifford (příjemný Zvonimir Rogoz), Graigsův věrný tajemník. Jeho pracovní přístupy nepátrají po pohnutkách změn továrníkova chování a dál poslušně koná. K výraznějším patří též MUDr. White (sympatický Jaroslav Průcha), poctivý a důkladný Graigsův lékař, který se neskloní před zuřivější kapitalistickou pohrůžkou a zastrašováním. Z dalších rolí: Graigsovým náhlým humanismem rozzuřený jeho vrchní ředitel oceláren Black (Karel Černý), s novou tovární politikou nesouhlasící viceprezident Northon (Karel Dostal), Graigsova milenka i důvod jeho neočekávaného zmizení Nelly Wernerová (Božena Šustrová), o tučnou odměnu hlásící se animírka (Marie Burešová), Graigsův nemocniční spolupacient Dvořáček (Vladimír Šmeral), či snaživý policejní komisař (Bolek Prchal). Martin Frič v Muži z neznáma sice zdánlivě nabízí dualitu a rozdělení osobnosti v metafyzické hříčce, ale ani tím nacistickou propagandu neodstranil. A byť stojí Štěpánkův výkon hodně vysoko, nelze film přijmout pozitivně.

Film Jiný vzduch je melodramatickou moralitou. Divák se sice může bránit přesvědčivým hereckým nasazením, může se dokonce zaštiťovat vlasteneckou momentkou, ale to nic nezmění na bezkrevnosti zápletky a škrobenosti jejího působení. Životní nástrahy, číhající na mladou, pohlednou dívku ze skromnějších poměrů, jsou moralisticky unylé, konflikty a niterná traumata jsou jen naznačeny, nikoliv ovšem otevřeny a použity. A tak se vedle obstojných hereckých výkonů nejhodnotněji jeví pouze Kubelíkovo dirigentské staccato při vedení Smetanovy Mojí Vlasti a obrazově bezděčná poezie budování doby moderní. Hlavní obětí melodramatické morality je Helena (příjemná Hana Vítová), naivní mladé děvče, doplácející na svou důvěřivost a pofidérní ctižádost k vymanění se ze skromných životních podmínek. Mládí podrážděně reaguje na pokárání, byť je míněno v dobré víře, odměna života přesto čeká na konci vší námahy. Princem na bílém koni je Prokop (sympatický Ladislav Boháč), inženýr, bratranec, běloskvoucí vzor ušlechtilého mladého muže. Rytíř musí projevit nejen shovívavost a dostatek trpělivosti. Důležitou postavou morality je tu Emil Viták (zajímavý František Kreuzmann st.), režisér, hochštapler, povaleč a vilný chlípník. Časy nicnedělání jsou narušeny, a právě proto se plánuje velkolepá rozlučka se ztrátou komfortu. Chlípnost si dodává odvahu k ukojení. Výraznou postavou je František Elis (pozoruhodný František Smolík), Helenin tatík a akademický malíř, frustrovaný přízemní tíží obyčejného bytí. Je vystavován větru z mnoha světových stran a potichu se třese vztekem. K výraznějším postavám filmu patří také Helenina maminka (velmi zajímavá Zdeňka Baldová), starostlivá a milující Františkova manželka, která je nadšená z možné herecké kariéry dcery, přesto instinktivně tuší možné nebezpečí. Z dalších rolí: nekompromisně přísný profesor dramatické konzervatoře Vácha (Vojta Novák), sebevědomý sběrač dívčího mládí Boubela (Bedřich Veverka), jeho kumpán Pavelka (František Paul), či mladý a již proslavený dirigent Rafael Kubelík (Rafael Kubelík). Film Jiný vzduch je nepříliš nápaditým splněním melodramatických potřeb filmového trhu v moralistickém tónu. Právem opomíjený Fričův film.

Film Krok do tmy je odlehčenou detektivkou s melodramatickými a akčními doplňky. To, co schází na kontinuitě návazných sledů nebo magických zvratů přediva osudu, je bohatě vynahrazeno rošťáckým zaujetím pro zábavu a vzájemné potěšení. Oplývá totiž nenucenou formou kavalírského šarmu, se širokým úsměvem si vykračuje noční ulicí, v jejich přítmí záměrně klame tělem, aby se poté zpoza rohu, nikým nesledován, mohl radovat z následujícího shonu hříchů a chtíče. Martin Frič z literární předlohy Eduarda Fikera vymodeloval detektivní taškařici s proměnlivou substancí dobra a zla, neboť jen hřích s galantní zdvořilostí a romantickou udatností charismatického ochránce může být prominut. Detektivka dovádí, věnčí svého hrdinu zaslouženými vavříny díků a po celou dobu běhu nepřesává páchat drobné uličnické kousky. Hrdinou, pokušením a závanem elegantní kultivovanosti je Ronny (velmi příjemný Rolf Wanka), dobrodruh se slabostí pro mladí půvabných žen. Život je hrou a dobrodružstvím z dobrých skutků a výzev romantického vzplanutí. Poslání je zábavou, rozkoší a odměnou. Hlavní ženskou postavou je Eva Hallerová (roztomilá Adina Mandlová), dcera obchodního rady v rozpacích z vynucované svatby. Žena v několikanásobném druhu ohrožení je ideálním objektem romantického dobrodružství. Důležitou postavou k podepření hrdinovy odvahy je O.A.Linde (zajímavý Zvonimir Rogoz), svérázně sebestředný provozovatel soukromé herny pro společenskou smetánku a chlípník, jehož chtíč stojí za vzestupem i pádem zločincovy ješitnosti. Výraznou postavou je Jan Haller (velmi zajímavý František Smolík), bohatý rada obchodní komory a Evin starostlivý otec ve strachu z trestu a v bezradnosti nevybíravého vydírání. Vnitřní svět musí podstoupit nejosobnější katarzi. K výraznějším postavám patří také Valentin (příjemný Václav Trégl), lehce nešikovný, přesto věrně oddaný Ronnyho sluha. Dlouholetá služba si již zvykla na drobné ústrky a očekávané výhody. Z dalších rolí: s Lindem kolaborující Hallerův sluha Josef (František Kreuzmann st.), zpěvačka, Lindeho milenka a společnice v nutné vzpouře žárlivosti a odplaty, Magda (Alena Frimlová), neschopně zoufalý karbaník Fred Baron (Vítězslav Boček), vždy hašteřiví manželé z lepší společnosti (Theodor Pištěk a Růžena Šlemrová), z vyhýbání se podezřelých z únosu znepokojený policejní komisař (Gustav Hilmar), snaživý policejní detektiv (Petr Lotar), či nejvýraznější z Lindeho pohůnků (Jan W. Speerger a Ladislav Herbert Struna). Krok do tmy je v první řadě veselohrou galantní romantiky, v té druhé je akční detektivkou. Dostatečně příjemné šarmantní pobavení!

Hordubalové Martina Friče jsou jistým filmovým kompromisem literární předloze Karla Čapka. Je podávána chutná porce neidealizované romantiky československého venkova, do popředí filmu vystoupila osamělost vnitřního světa a zoufalství v odcizení. Ke slavnostnímu defilé dramatického koncertu osamělého jedince jsou přizvány jásavé hrdinské šlépěje akčního thrilleru a potřebné zadostiučinění pocitu v dosažení světské spravedlnosti v soudní síni. Obraz skládá poklonu poetizující kompozicí a zabořen po kolena se prodírá marastem niterné bolesti i vystrašené obrany osobní důstojnosti. Hrdinou lidské osamělosti je Juraj Hordubal (vynikající Jaroslav Vojta), sedlák v návratu z dlouholetého pracovního pobytu v americkém blahobytu. Partnerské odcizení se marně pokouší o vstřícný krok a v nepřehledné změti pocitů se přijímá rozhodující podíl viny. Úzkost vnitřního světa nevyléčí natrvalo ani bezelstný dětský vděk. Hlavní ženskou postavou je Polana Hordubalová (zajímavá Suzanne Marwille), Jurajova manželka. Dlouholeté odloučení si již zvyklo na změněné životní pořádky, a proto zatvrzele odmítá přijmout nevyhnutelné ukončení intimních potřeb. Osamělost se bezradně utápí v neporozumění a faktu odmítnutí. Nebojácným akčním hrdinou je tu Michal Hordubal (sympatický Paľo Bielik), Jurajův mladší bratr. On je tím, kdo bez zaváhání napravuje drobné životní nehody a bez bázně se staví nebezpečí lomu a horské krajiny. Důležitou postavou je Štěpán Manya (zajímavý Mirko Eliáš), čeledín na Hordubalově statku. Náhlá ztráta toho výsadního mužského postavení se pochopitelně pokojně nesmiřuje s nevítanou životní změnou. Výraznou postavou je Hafie (zajímavá Eliška Kuchařová), malá dcerunka Juraje s Polanou. Nevynucená dětská bezelstnost je jediným pohlazením v trudnomyslnosti osamění. A k výraznějším postavám patří také Maryna (příjemná Vlasta Součková), Michalova mladá žena. Naplnění vnitřních lidských světů nemůže dostat vhodnější ukázku. Z dalších rolí: starý a dobromyslný bača Míšo (František Kovářík), Marynin mladší bratříček, již bez rodičů, Filípek (Filip Dávidík), lidsky zdrženlivý četnický praporčík Gelnaj (Gustav Hilmar), jeho komisně odměřený kolega, štábní strážmistr Karel Biegl (Vilém Pfeiffer), zapšklý a záludný soused Gejza Fedeleš (Vladimír Majer), bystřejší vykonavatel soudní pitvy, MUDr. Václav Klenka (Alois Dvorský), ctihodný předseda zasedajícího soudního senátu (Karel Veverka), nevinného obviněného žalující státní návladní (Přemysl Pražský), odhodlaný Michalův obhájce (František Filipovský), či hystericky ješitný schválený soudní znalec (Jaroslav Marvan). Hordubalové jsou hluboce prožitou úzkostí a strachem osamělosti lidského vnitřního světa. Zločin obdržel anekdoticky nevybíravé vyznění, akční sekvence a nastolení soudní spravedlnosti jsou určeny potřebě trhu. Jeden z těch pozoruhodnějších filmových zážitků.

Lidé na kře jsou filmovou koláží generačního odcizení, sociální kritiky, alegorické choreografie masy celku, parodizujícího odlehčení, avantgardního revolucionářství, niterných dotyků a touhy po životě. Nejzákladnějším prvkem jsou tu generační rozpory, ve vnitřních světech zanechávají stopy hořkosti a nepochopení, hodnoty ideálu se v kontaktu s realitou stávají jen nehmotnými symboly, znemožňující pro celkovou ideovou neslučitelnost pragmatické využívání života. Stěžejními důvody neřešitelných rozepří je aktuální prostředí doby, hospodářská krize, napětí, hrozící válečným konfliktem, finanční mizérie a následné kompromisy morálním zásadám, bez nich by nakonec život nenabízel žádné smysluplné uspokojení a naplnění. Navzdory tomu nelpí Lidé na kře pouze na tragédii, je odhodlána k nadhledu se satirickým vyzněním. Obrazy Ferdinanda Pečenky jsou tím zdrojem alegorického hemžení choreografických bloků, dynamického pohybu modernizace i vydírajících pokusů mravního dilematu. Martin Frič natrvalo zanechal svědectví nejoceňovanější divadelní hry Viléma Wernera, drama hrozí vypuknutím tragédie, humor se snaží přizpůsobit skutečným podmínkám života i prosazovanému standardu pohodlí, a obraz píše lehoučké verše a raduje se z poezie i z tepotu života. Hlavním pilířem generačních rozporů je Václav Junek (velmi dobrý František Smolík), gymnaziální profesor. Morální zásadovost, ani jeho ušlechtilá povaha nedokáží porozumět trendům a způsobům moderního života, který si je vědom zásadního rozporu mezi ideálem a realitou, mládí se umí lehčeji přizpůsobit. Peníze sami o sobě sice niterné štěstí nepřinesou, ale jsou prostředkem k plnohodnotnějšímu a ucelenějšímu prožitku. Jeho vnitřní svět je bičován zuřivou bouří a nevolí s daným stavem věcí. Prostředí nabývá navrch nad výchovou. Hlavní ženskou postavou je Anna (pozoruhodná Zdeňka Baldová), Václavova věrná manželka. Je starostlivá a milující, je pyšná na úspěchy svých dětí a neváhá se o ně rozdělit se sousedským okolím. Je přístupnější ke změnám života, neboť štěstí potomků je důležitější než to ortodoxní lpění na morálních zásadách. Důležitou postavou je Hanka (velmi zajímavá Hana Vítová), nejmladší potomek Junků a stenotypistka se skromným finančním ohodnocením. Mládí touží po té velikosti života a byť se na důvěřivost častokrát doplácí, zde je nakonec zdrojem praktického uchopení života, spojeného s úplným prosazením se ve filmové branži. Významnou postavou příběhu je Jirka (vynikající Ladislav Pešek), mladší synek Junků a náruživý fotbalista s talentem. A jaké to štěstí, že v pivovaře zrovna potřebují účetního, který umí kopat do míče. Výraznou postavou je Pavla (zajímavá Lída Baarová), starší dcera Junkových a špatně placená lékařka v nemocnici. Realita se tak přizpůsobila potřebám, lásku sice nezavrhuje, ale ani ji nevyhledává, neboť finanční zabezpečení je pro život výhodnější. K výrazným postavám patří také Zdeněk (příjemný Ladislav Boháč), nejstarší potomek Junkových a inženýr, momentálně bez zaměstnání. Tento stav je z dlouhodobého hlediska zhoubný pro niternou konzistenci, přizpůsobení se podmínkám uchovává alespoň přání stálé lidské důstojnosti. Z dalších rolí: bohatá a malicherně mstivá Václavova setra Máli (Růžena Šlemrová), finančně zabezpečený lékař a ženich pragmatické Pavly MUDr. Vladimír Řípa (Bedřich Veverka), sebevědomý filmový režisér v sebeklamu zářivé hvězdy Frank Pavelka (Ladislav Hemmer), bezelstný mladý fotbalista Franta Cikán (Jiří Dohnal), občasně prostořeká hospodyně Junkových Barča (Ella Nollová), Zdeňkova nezaměstnaná známost Marta (Marie Glázrová), finančník, a nejen filmový, Bruckmann (Zvonimir Rogoz), či odosobněný nový ministr Bedřich Peterka (Jaroslav Marvan). Lidé na kře patří k nejzajímavějším českým meziválečným filmům. Odráží v sobě aspekty doby i prostředí života. Na generačním rozporu se názorně předvádějí možná nebezpečenství modernizace života i myšlení. Rozdíl mezi ideálem a realitou v dramatu, v komedii i v poezii. Pozoruhodný filmový prožitek!

Švadlenka je rozverně naloženou veselohrou s feministickým sebevědomím a melodramatickým podhoubím bytí v bohatě prokreslené stavbě obrazů. Melodramatická podstata si zaslouží horší hodnocení, naštěstí dominuje satirizující škádlení laskavého klauna, vydává se za gaunera šarmantního francouzského řádu a buduje slávu té vlastní genialitě. Imaginární, herecké, i té skutečné. Intelektuální klaun bezezbytku prožívá své výsadní postavení, nechává se uctívat, vyžaduje obdiv ikonickým ukázkám tvůrčí inspirace a s elegantní bezprostředností se zmocňuje každého možného náznaku mistrovského díla módního návrhářství. Vedle klauna uspokojí také vizuální atrakce obrazů. Již samotné konstrukce pohledů se stávají uměleckým krejčovstvím, používá filigrány a světlé flitry z okvětních plátků tří základních filmových barev, vznáší se nade rozevírající se ostří krejčovských nůžek. Obraz Ferdinanda Pečenky nabízí bohatou hostinu, hýčká detaily a prokreslený hlubotisk, zvýrazňuje expresi not hravého úderu. Předloha Olgy Scheinpflugové se vyznává odlehčeným feministickým vzdorem, Martin Frič mu dal fyzickou podobu. Hlavní postavou veselohry a melodramatické kauzy je Líza Bártová (velmi zajímavá Lída Baarová), mladá dívka, učící se řemeslu švadleny. V převažujícím mužském světě není to budování vlastní profesní kariéry módní návrhářky nikým podporováno, ale dívčí vitalitu neodradí. Hvězdou filmu je François Lorraine, aneb František Lorenc (rozkošný Hugo Haas), evropský guru módního návrhářství z pařížského velkého světa. Je neutuchající časovanou pumou, jeho satirické nasazení sklízí aplaus za ekvilibristiku slovní magie i za sebevědomé uchvacování těch nehmotných statků nadaného mládí. Výraznou postavou filmu je Tonka (příjemná Věra Ferbasová), Lízina kamarádka již od dětských let, její spolubydlící a spolužákyně v učení švadleny. Rozkvět mládí zatouží po lásce a vzájemné přitažlivosti. Důležitou postavou je Jan Tomáš Krejčí (sympatický Vladimír Borský), majitel automobilové továrny. Náhoda, setkání, jež vyvolává žár lásky, jistý druh žárlivosti a touhy po těsnějším objetí. Z dalších rolí: k učícím se švadlenám přísná majitelka módního salonu Yvette (Růžena Šlemrová), Lorrainův francouzský sekretář se slabostí pro pihy Alfons (Bedřich Veverka), Lorrainova na zneužívání talentu ochotně spolupracující pražská milenka Mici (Adina Mandlová), Lízin starostlivý otec a hodinář Bárta (Theodor Pištěk), Lízina milující maminka (Ludmila Babková), otec Tonky, kamarád Bártovy rodiny a školník Houžvička (Václav Trégl), či noční hlídač (Eman Fiala). Švadlenka není v televizních pamětnických pásmech obehraným kusem. Melodramatická linie je komerční potřebou doby, dominujícím prvkem je neposedně roztomilý humor laskavého klauna a jarní vůní prozářené obrazy. Rozkošná to zábava a obrazové obžerství s poezií i možnými výtkami.

Páter Vojtěch je antickou tragédií melodramatického zjizvení českého venkova. Martin Frič svou druhou filmovou adaptaci románové předlohy Jana Klecandy trochu pozměnil, vybavil ji předurčeností a nadřazeností vyšší Božské síly při vytýčení směrování lidského osudu. Možnosti k zásadnímu převratu přichází buď příliš pozdě a stávají se epitafem, nebo zůstávají v utajení následkem vzájemného nedorozumění. Předurčeným osudem je intimní nenaplněnost, kterou ve vnitřním světě nahrazuje poslání. Nezpůsobná lačnost a pokorná askeze jsou zde v přímém kontrastu i ve vzájemném nejideologičtějším konfliktu lidské podstaty. Obraz vysílá poezii venkova druidů, polní žínky jsou chloubou boha Érota, dožadujícího se svých obvyklých porcí krvavých obětí, nálada nedává na vybranou a drásá niternou rozervanost a v úzkosti se přestává vnímat skutečnost, když instinkty v omámení nahlas protestují. Prvním protagonistou ve všemocných božích rukách je tak Vojtěch Dvorecký (zajímavý Rolf Wanka), mlynářův syn. Poslušen idealismu křesťanského přikázání Desatera, ctí nejen své ctěné rodiče, ani neupřednostňuje své vnitřní touhy, proto se ztrácí ve vlastních potřebách a ušlechtilejší podstatě jádra. Poslání za cenu intimního rozvratu. Druhou loutkou té rozmařilosti Božství je Karel Dvorecký (příjemný Ladislav Herbert Struna), Vojtěchův mladší bratr. Povaleč a hospodský karbaník je ovládán pudem, vznětlivým ohněm temperamentu a též sobecky nenasytnou lačností. Věčné sváry idu se superegem nemohou dostat lepší příměr. Důležitou postavou je mlynář (zajímavý Jaroslav Marvan), Vojtěchův a Karlův otec. Zakládá si na morální poctivosti a nevědomky se stává tím nástrojem úplného rodinného rozkolu. Hlavní ženskou postavou chvění je Frantina (zajímavá Jiřina Štěpničková), vesnický sirotek, vzbuzující nejžádostivější pohledy místních mužů. Je neuchopitelnou žízní po životě, je plná vášně a základní lidské touhy. Z dalších rolí: z afektu navždy poznamenaný výherce hospodského karetního hazardu Jozífek Klabzuba (Jiří Vondrovič), spolehlivý stárek mlýna Petr (Theodor Pištěk), dobrosrdečný mlýnský krajánek Mikuška (Josef Příhoda), ušlechtilý rektor kněžského semináře (František Smolík), nové kněze světící důstojný biskup (Rudolf Deyl st.), zrovna nevhodně důvěřivý tulák Václav Novotný (František Kreuzmann st.), či růžolící vesnický farář Janů (František Hlavatý). Druhý Fričův film Páter Vojtěch je antickou tragédií melodramatických slz českého venkova. Nenaplněná předurčenost, vyvolávající úzkostnou rozervanost vnitřních světů, to je to, oč tu běží!

Film S vyloučením veřejnosti je melodramatem v podobě frašky.. Je to destrukce ze střetu ješitností a zároveň roztržitost s handicapem studu. I přes rozvodové hrátky a celoplošné společenské pohoršení je nejdůležitějším konfliktem náhlý náraz vztahovačné sebestřednosti a marnivosti herečky s mravní přecitlivělostí bezúhonného začínajícího právníka s vadou řeči a oboustranná proměna ze vzájemného působení. Fraškovité melodrama vsází na konfrontaci nového myšlení se starým, ke zvýraznění efektu si ale zvolil nešikovnost a zadrhávání, a přestože je tempo svižné, nálada humoru zakopává a drhne. Hrdinou a obětí odlehčeného pobavení je JUDr. Anatol Brynda (sympatický Karel Lamač), morálně nevinný, nezkušený a roztržitý právník na počátku své profesní dráhy. Život má předem určený směr a emoce, ale zdvořilá nesmělost z něj činí bezbrannou oběť ironického osudu. Hlavní ženskou postavou je Helena Králová, provdaná Marková (velmi zajímavá Ljuba Hermanová), mladá a obdivovaná herečka na prahu té zářné kariéry. Filmový svět škádlí sám sebe a v sebepoznávání se škorpí s nevinností. Důležitou postavou je Jára Marek (příjemný Čeněk Šlégl), kritiky nepříliš chválený herec, ale s širokou popularitou veřejnosti. Uražená ješitnost se v obraně vlastních iluzí přiklání k pomstychtivosti, vždyť se nutně potřebuje jen obdiv, nikoliv úspěch partnera. Z dalších rolí: z budoucího zetě nadšený otec nastávající a pečlivý stavitel Šmíd (Theodor Pištěk), jeho z budoucího zetě natěšená manželka (Milada Gampeová), jejich způsobná dcera a Bryndova již připravená snoubenka Slávka Šmídová (Truda Grosslichtová), zvědavá domovnice (Ella Nollová), Markův praxí zkušenější rozvodový advokát JUDr. Liška (Antonín Kandert), nad krizi oboru smutnící kasař Lašťovka (Josef Rovenský), předseda rozvodového senátu JUDr. Sodomka (Alexander Třebovský), s tím průběhem natáčení nespokojený filmový režisér (Jaroslav Marvan), či kameraman natáčeného filmu (kameraman filmu Otto Heller). S vyloučením veřejnosti je lehkou skopičinou ke chvilkám oddechu, ovšem zvolený způsob humoru není podle všeho nejšťastnější a nejvhodnější formou vtipného nadhledu. Topí se v křeči.

Dobrý voják Švejk je již samostatnou filmovou prací režiséra Martina Friče, za přispění scénáristy Václava Wassermana, s Haškovou slavnou literární předlohou. Bohužel jsou zachovány jen dvě třetiny původního filmu, přesto i tato první zvuková verze se zpěvy (mj. Rudolfa Antonína Dvorského) splní svůj účel rozšafně nezdvořilé satiry na zaprášený lesk habsburské nadvlády nad středoevropským slovanským prostorem. Lehká nadsázka si tu vychutnává každé pokušení k nezbednosti a škádlí svého bývalého mocipána. Jistě, každý má svojí chorobu, též Rakousko bolestí trpělo a lidem nezbývalo nic jiného, než poslušně hlásit svoji věrnost Králi z Knížecí a čest bachaři Císařovi. Hrdinou hrátek se zpěvy na muziku Járy Beneše je Josef Švejk (pozoruhodný Saša Rašilov st.), nebezpečný kverulant, jehož dobrovolné přijmutí úředně potvrzené blbosti je úskočným tahem na poslušnost dbalého systému kontroly a upevňování mocenské autority. Je atypickým humanistou, který na sobě samém dokazuje nefunkčnost té chronickou paranoiu ztrouchnivělé monarchie. Důležitou postavou je Karel Lukáš (příjemný Oscar Marion), sebevědomý nadporučík rakouské armády. Výhra v kartách a nabytí nového ordonance je předzvěstí konce ráje v pražském vojenském zázemí, zdánlivá hloupost pokouší meze trpělivosti. Významnou postavou je také MUDr. Katz (velmi zajímavý Hugo Haas), vrchní štábní lékař rakouské armády. Cenzura způsobila své, přesto je ten nenapravitelný opilec a karbaník ozdobou rakouského truchlení. Z dalších rolí: nalezením svého kradeného psa navýsost rozezlený plukovník Kraus (Jaroslav Marvan), Krausova dcerka a Lukášova mladá milenka Irena (Jarmila Marton, rozená Vacková), Švejkův spoluvězeň s podobně nastaveným niterným stavem, jednoročák Marek (Theodor Pištěk), či nešťastný vlakový průvodčí (Josef Kobík). Dobrý voják Švejk, filmová verze Martina Friče, je zpěvnější satirickou variantou Haškova veledíla. Frič rozvíjí a komponuje drobné souvislosti a jemné rošťárny. Příjemně osvěžující filmové dílo.

Osudy dobrého vojáka Švejka jsou střihovým filmem Martina Friče pro společnost Gloriafilm, v jejím zájmu spojil tři starší filmová díla, vyrobené tou samou společností. Dva filmy Karla Lamače vychází z díla Jaroslava Haška, třetí od Svatopluka Innemanna má svou předlohu v kontroverzním pokračování Karla Vaňka. Švejk není postaven na slovním humoru, ale na výrazu grotesky, karikatur a satirické frašky, což toto filmové dílo němé éry splňuje na výbornou. Němý Švejk tak ustanovil vizuální podobu díla podle knižní ilustrace Josefa Lady za všeobecně přijatou normu, jsou důležitým opěrným systémem satirického vyznění. Sestavením celku ze tří částí sice občas narušuje kontinuitu celistvosti, právě proto díky vynechaným scénám získává na kvalitě spád děje i satirický ohlas prvotní myšlenky díla. Film je natěšeně rozverný, nadšení z nedávné změny státně politického uspořádání středoevropského prostoru má fyzickou podobu, vždyť rafinovaně řízená blbost je s odstupem času přijatelným prostředkem k vyjádření odporu, jehož zdánlivá pasivita je nejúspěšnějším činitelem rozkladu nechtěného a nenáviděného. Jednoznačným hrdinou satirického zesměšnění starého rakouského mocnářství je ten Josef Švejk (vynikající Karel Noll), obchodník se psy bez zjevné životní podstaty. To on se tu stává tím prostoduchým činitelem, který dopodrobna mapuje stav rozkladu a paranoické hysterie represivních nástrojů habsburského mocnářství. Válčení je znevažováno humoristickým vypětím autorovy vůle. Důležitou postavou je nadporučík Lukáš (dobrý Karel Lamač, režisér prvních dvou filmů z roku 1926, též v roli opatrně sprostého hostinského Palivce), nenasytný milovník něžného pohlaví. Švejk je jeho povzbuzením i životním traumatem současně, poklid života už nadále nebude možný. Výraznější postavou je Bretschneider (velmi zajímavý Jan W. Speerger, též v roli kuchaře na frontě Jurajdy a mnoha dalších), policejní detektiv. Je spolehlivou ochranou společenské vážnosti císařské autority a rakouské nadvlády. Výraznější postavou je také Baloun (velmi příjemný Theodor Pištěk, též v roli blázna v ústavu), zámožný mlynář a nenažraný vojín. Vojenská povinnost je mu neustálým bojem o plný žaludek. K výraznějším postavám patří také jednoroční dobrovolník Marek (příjemný Jiří Hron) a neduživý učitel Biblička (příjemný Svatopluk Innemann, režisér třetího filmu z roku 1926, taktéž v dalších rolích), kumpáni Švejka v ruském zajetí i v pracovní povinnosti válečných zajatců. Z dalších rolí: Švejkova starostlivá bytná, paní Müllerová (Antonie Nedošinská), rozezlený majitel ukradeného psa s rozhodnou mocí nuceného nástupu na frontu, plukovník Kraus von Zillergut (Vladimír Majer), jeho naivní a psa venčící služtička (Ella Nollová, též v roli ženy ruského statkáře Ivanoviče), každou nemoc odvedených mužů úspěšně zdolávající MUDr. Grünstein (Josef Oliak), Švejkem dopálený vlakový průvodčí (Josef Kobík), Švejkův kumpán maďarské pijatiky a ženista Vodička (Jiří Hojer), Lukášova maďarská aférka Kakonyová (Bronislava Livia), její žárlivý manžílek (Alois Charvát), velitel četnické stanice, toužící po odhalení ruského špiona (Josef Rovenský), Švejkův a Markův dobrodinec, ruský statkář Trachim Ivanovič (Eduard Šimáček), či jeho mladá dcerka Soňa (Galina Razimova). Osudy dobrého vojáka Švejka jsou po technické stránce poznamenány zubem času, přesto jde svým výrazem i výslednou atmosférou o vydařený první filmový přepis nejslavnější Haškovy literární postavy i jeho myšlenek a satirického uvolnění. Velmi příjemný to filmový prožitek!