tomtomtoma

Je to síla! Vytvořit něco takového, chce velkou kuráž! Dívat se na něco takového, chce dávku odvahy a schovívavosti. Sledování filmu může přinést záchvat smíchu, i když veselí nebylo plánované. Hlavní nosná myšlenka je vznešená, provedení ovšem budí rozpaky. Dialogy jsou snůškou patetických velkých slov a snad až nechtěné komiky. Armáda mrtvých je skrovného počtu a je to nesourodá trojice Drákuly, zombie ženy a Frankensteina. Ufoni nají sice pádný důvod, ale diletantské provedení svého záměru. Zástupci lidí jsou rozhořčení po zásahu do jejich životního prostoru v typickém americkém vidění světa. Zástupci lidí: hrdinný a agresivní pilot Jeff Trent (Gregory Walcott), jeho utíkající žena Paula (Mona McKinnon), armádní plukovník Edwards (Tom Keene), policejní detektiv John Harper (Duke Moore), policisté Kelton (Paul Marco) a Larry (Carl Anthony), či televizní hlasatel a vypravěč (Criswell). Zástupci ufonů: velitel plánu 9 Eros (Dudley Manlove), jeho pomocnice Tanna (Joanna Lee) a jejich vladař (John Breckinridge). Armáda mrtvých: dřívější policejní inspektor Clay (Tor Johnson), Ghúl Drákula (Bela Lugosi a Tom Mason) a žena - vampýr (Vampira). Je to pitomé, ale člověk by se na to měl podívat. Pro tu odvahu všech zúčastněných. I pro tu pitomou zábavu, která dokáže roztáhnout většinu tváří do úsměvu. A sami tvůrci se u toho také jistě bavili...

Tento životopisný snímek je sice udělaný působivě a důkladně, ale mě osobně hluboce nezasáhl. A pokud mě něco na filmu zaujalo, tak to nebyl vyprávěný příběh, ale tvář katolické církve. Která se sice ohání Kristovým jménem, ale jeho odkaz je již dávno zapomenutý a z katolické církve se stala vysoce účinná organizace. Je pokrytecké a snad i arogantní vydávat svoji vizi vidění světa a pokřivené pokračování Ježíšových rovnostářských myšlenek za jedinou správnou životní cestu a vše ostatní odsuzovat jako kacířství a rouhačství. Co katolické církvi vždy šlo, bylo budování monumentálních chrámů, které měli návštěvníka křesťanské svatyně především ohromit. A stejné je to i s obřady. To se promítává i do současné doby, kdy s velkým a dychtivým očekáváním sledujeme precizně promyšlené ceremonie ke všem možným událostem. V náboženství již nejde o samotnou víru, ale o vyvolání obdivu a poslušnosti. O vykazování a prokazování úcty zavedeným tradicím. Pomoc lidem není na prvním místě, na tom je okázalé vzdávání holdu bohu. Jak pokrytecké, jak zkažené! Ale i tato organizace má ve svém středu jedince, kteří se snaží především pomáhat a pracovat ve prospěch těch nejobyčejnějších. I když černoši mají stále sloužit především jako nosiči zavazadel představitelům katolické církve, kteří, i přes svoji okázale ukazovanou skromnost, vyžadují prokazování úcty. Hlavní postavou je belgická řádová sestra Luke alias Gabrielle van der Mal (Audrey Hepburn) se svým talentem, posláním, podřízením, poslušností i pochybností. Jako dcera svého otce chce především dokázat, že je hodna pokračování rodinné tradice a svou cestu do Afriky bere jako své zasloužené poslání. Z dalších rolí: schopný a pracovitý lékař v Belgickém Kongu Fortunati (Peter Finch), přísná i laskavá matka představená v belgickém klášteře Emmanuel (Edith Evans), obětavý Gabriellin otec a vyhlášený chirurg Van Der Mal (Dean Jagger), Gabriellinina spolužákyně z klášterního zaškolování Simone (Patricia Bosworth), schizofrenní Archanděl Gabriel (Colleen Dewhurst), či nevěřící a nechápavý Illunga (Errol John). Afrika byla v době koloniálního panování země mnoha možností i země zaslíbená pro bělochy. Ať žije nesobecká pomoc druhým! Ať je zatracena pokrytecká přetvářka!

Mám rád psychologická dramata a přepisy divadelních her na filmová pásma. A i u tohoto jsem byl většinu času u vytržení. Až na ten závěr, kdy najednou dochází u většiny osob k náhlé a zcela významné proměně, smíření a pokojnému usmíření. Alkoholik jakoby nic přestane pít, navenek tvrdý člověk začíná projevovat city. Ale samotný průběh je působivý ve svém provedení. Všechna traumata, pochybnosti, krize, nedorozumění, záště, pokrytectví, tajemství, strachy i hamižnost, které vyplouvají na povrch, do sebe narážejí. Svádí své malé přetahování, souboje a bitvy. Každý chce především dosáhnout svého malého cíle i ukázat svůj postoj a pohled. Všichni mají svůj strach, všichni mají svá přání a touhy. Jdou přímo, i se vyhýbají, kličkují, panáčkují, vysmívají se, schovávají se, odhodlaně a neohroženě se staví proti všem. Sobecky, se zaujetím, s vášní, s podlostí, se lží i s pravdou a nezaměnitelnou skutečností. Ohýbají se i se sklání, aby se znova narovnali, či se o to pokoušeli. Cení zuby, vrčí, ale i chlácholí, utěšují a smiřují se. Vzdalují se i přibližují. Jsou ambiciózní i bojácní. Rodina je základ, láska a city jsou prospěšné, ale ne tím nejdůležitějším prvkem. Tím je strach, strach z citů, strach ze života, strach z očekávání, strach z neúspěchu, strach ze smrti. Tou nejdůležitější postavou je alkoholik Brick Pollitt (dobrý Paul Newman), který své neúspěchy, všechna očekávání svého nejbližšího okolí i osobní frustrace utápí v lahvích whisky. Je to klasický příklad synka z bohaté rodiny: nikdo mě nemá rád, všichni ode mě něco očekávají a přišel jsem o jedinou osobu, která mi nahrazovala chybějící otcovskou lásku. Tak je často zdůvodňováno selhání ve svých vlastních očích a strach z dalších pokusů svého vlastního života. Jeho protihráčem je jeho otec Big Daddy Pollitt (zajímavý Burl Ives), který díky neveselému dětství přestal ukazovat své city. Ty nahradil tvrdostí, ambiciózností a samozřejmým očekáváním při pokračování jeho započaté cesty od svého syna. Bohatství a finanční bezstarostnost ovšem nemůže nahradit rodičovskou lásku. Třetím do party velkých hráčů je Brickova manželka Maggie (solidní Elizabeth Taylor), která chce svůj život na výsluní, svůj zasloužený díl, svého manžela, svoji lásku, své uspokojení, své uznání. Nevzdává se, ale snaží se bojovat za každé situace. Dále je zde Brickův starší bratr Gooper (Jack Carson), se svým traumatem přehlíženého potomka, který chce triumfovat všem navzdory. Jeho plodná manželka Mae (Madeleine Sherwood) se svou záští proti všem i se svou touho po všem případném dědictví, které v jejích očích náleží jí a jejímu manželi. A matka bratrů (Judith Anderson), která přistoupila na rodinný způsob svého manžela a její touhou je především šťastná rodina. Je to dobré, je to strhující, ale není to dokonalé.

Další z velkolepých amerických velkofilmů. Má skvělé obrazové kompozice, vynikající výpravnou stránku a příjemné herecké výkony. Tolstého literární předloha je obsáhlá a tak musí být obsáhlý i tento film. Jako mnoho dalších jedinečných literárních klasik, je i tato velkou výzvou pro filmaře a King Vidor se s tím popasoval velmi dobře. V historických knihách a filmech bývá život zúžen pouze na ušlechtilou vrstvu, jako by snad obyčejný lid nepatřil mezi představitele lidí. Na druhou stranu pouze aristokracie měla čas a prostředky na lásku, na válečné rozmíšky i oslavy života. Ruská duše byla a je široká, což je patrné i na tomto díle. Jsou zde tři hlavní postavy. Je zde hrabě Pierre Bezuchov (solidní Henry Fonda) s věčnou filozofickou otázkou o životě, odmítáním násilí jako řešení konfliktů, tápáním a hledáním smyslu. Je zde hraběcí dcerka Nataša Rostova (dobrá Audrey Hepburn) s živelnou touhou po životě a lásce, sebetrýzněním, hledáním, chybováním i vykoupením. A také kníže Andrej Bolkonský (zajímavý Mel Ferrer) se státnickou i vojenskou zodpovědností, očekáváním, zklamáním a odpuštěním. Z dalších postav: charismatický a svádějící kníže Anatol Kuragin (Vittorio Gassman), zpropadený i geniální francouzský dobyvatel Napoleon (dobrý Herbert Lom), ruský velitel ozbrojených sil polní maršál Kutuzov (Oskar Homolka), hřešící a přelétavá kněžna Helene Kuragina (Anita Ekberg), bujaře oslavující vojenský důstojník a ctitel krásných žen Dolochov (Helmut Dantine), veselý Natašin otec hrabě Michail Andrejevič Rostov (Barry Jones), ctihodná Natašina sestřenice Soňa Rostova (May Britt), Natašin bratr a vojenský důstojník Nikolaj Rostov (Jeremy Brett), mladý, odhodlaný a neopatrný Péťa Rostov (Sean Barrett), přísný a tvrdý Andrejův otec kníže Bolkonský (Wilfrid Lawson), či prostý Platon Karatajev (John Mills). Všichni hledáme lásku, podléháme svodům, vybíráme si nepravé, litujeme, bouříme se, trpíme, svádíme, zneužíváme, zatracujeme a přesto stále doufáme v nalezení čisté a pravé lásky. Válka je zničující věc pro lidi i pro země. Nejvíce pro ty nejprostší. Válka nemá své vítěze, pouze poražené. Taktika trvalého ústupu a následného napadání při ztížených bojových podmínkách je pragmatický krok, který ale též zavání zbabělostí a zákeřností a chce především potupit. Život je krásný, dokáže být velkolepý ve všech svých krásách hledání a nalézání lásek. Byť mají pouze přechodnou životnost. Ale ty chvíle jsou jedinečné a neopakovatelné!

Po výpravné stránce je tato adaptace literární předlohy vynikající. A herecké podání představitele císaře Nera jsem si užíval. Quo Vadis má s Ben Hurem jednu společnou vlastnost. A tím je snad až nadšený pohled na počátek křesťanství, obdiv nad statečně přijímanými ranami krutého osudu. Prostota a lidskost křesťanství je zde v ostrém kontrastu s rozmařilými, zkaženými a krutými představiteli nejmocnějšího státního útvaru tehdejší doby. Je typickým lidským rysem, že pozdější představitelé křesťanské církve s nebývalou odhodlaností a zarputilostí hromadili majetek a vedli stejně takový rozmařilý a dekadentně zkažený život, jako vrcholní zástupci mocné Římské říše. Z křesťanské církve se stala nejmocnější a nejbohatší obchodní organizace, která vždy šla za svým cílem hromadění majetku a moci. Svoji obchodní značku šířila s mečem v ruce, finančním zatížením nově nabytých území a pokryteckou morálkou přetvářky, podrobení a trestů. Jaké to odklonění od samotné lidskosti počátku křesťanské víry! Dav může vzbuzovat hrůzu, dav je pro umného rétora snadno manipulovatelnou zbraní, která ve vyšším zájmu splní jakýkoliv, i ohavný a nemorální, úkol. Pro mě je hlavní postavou filmu prostopášný římský císař Nero (skvělý Peter Ustinov), který miluje i nenávidí zároveň. Chce být největším umělcem všech dob, ke svému žabímu kuňkání a drnkání na kitharu potřebuje inspiraci, dohnanou až za samou hranici myslitelných možností. Život i majetek dává i bere, prostý lid v davu se baví, se zvrhlou rozkoší působí bolest a strach. Celá velikost i úpadek jsou skryty v jedné jediné osobě. Skutečnou hlavní postavou je úspěšný velitel římské armády Marcus Vinicius (Robert Taylor), který prodělává nejvýznamnější změnu. Z lehkomyslného a sebevědomého floutka, který si bere vše, co chce, se stává citlivý a obětavý ochránce slabých a utlačovaných. Hlavní ženskou postavou je Marcusova vyvolená, státní rukojmí a řecká princezna Lygia (Deborah Kerr), zapálená stoupenkyně křesťanství. Z dalších rolí: Marcusův strýc, stoik, cynický komentátor a Nerův oblíbenec Petronius (Leo Genn), pomstychtivá, majetnická, intrikánská a poživačná Nerova manželka Poppaea (zajímavá Patricia Laffan), laskavý a nadšený Ježíšův apoštol Petr (Finlay Currie), šiřitel křesťanství a první misionář Pavel z Tarsu (Abraham Sofaer), Petroniova otrokyně a oddaná milenka Eunice (Marina Berti), Lyginin neohrožený ochránce Ursus (Buddy Baer), Lygininy adoptivní a urození rodiče Plautius (Felix Aylmer) a Pomponia (Nora Swinburne), ambiciózní a všehoschopný pretoriánský velitel a Nerův kumpán Tigellinus (Ralph Truman), Nerův vychovatel Seneca (Nicholas Hannen), či Nerova odkopnutá milenka Acte (Rosalie Crutchley). Ano, je to monumentální velkofilm. A historická fakta mohou být zkreslena. Ale to nic nemění na tom, že jde o příjemně strávený čas s jedním z klenotů výpravných amerických snímků.

Je to příjemně svižná komedie. I když mému vkusu je bližší Wilderova pozdější adaptace. Hlavní a velmi účinnou zbraní této komedie jsou slova. Vrhaná do vichru emocí, života, ambicí a tužeb. Příliv slov, který se převalí přes každý vlnolam. Střely slov, které provrtávají stěny odporu. Hurikán slov, který rozmetává zdánlivý poklid a cíle všem navzdory. Slova jedny rozděluje, ty druhé spojuje. A všechny zúčastněné propojuje v bizarní honbě za senzací, za úspěchem, za uznáním i za osobním štěstím. Tomu všemu vládne všehoschopný a ctižádostivý šéfredaktor Walter Burns (zajímavý Cary Grant), který jde nevybíravě za každým ze svých cílů. A jeho bývalá manželka Hildy Johnson (příjemná Rosalind Russell), cynická, vzpouzející se a neméně ctižádostivá. Z dalších rolí: Hildin usedlý snoubenec Bruce Baldwin (Ralph Bellamy), nepříliš schopný šerif Peter B. "Pinky" Hartwell (Gene Lockhart), bezcharakterní starosta (Clarence Kolb), zlodějíček a Burnsův vykonavatel přání Louis 'Diamond Louie 'Palutso (Abner Biberman), Burnsův nenahraditelný spolupracovník a editor Duffy (Frank Orth), zmatkující bývalý účetní bez práce Earl Williams (John Qualen), Earlova zastánkyně s anticky tragickým osudem Mollie Malloy (Helen Mack), Bruceova hysterická matka (Alma Kruger), prosťáček a neúnavný doručovatel guvernérského rozkazu Joe Pettibone (Billy Gilbert) a svědomitý soudní posuzovatel a lékař Egelhoffer (Edwin Maxwell). Výsledkem je svižná, veselá i lehce cynická podívaná, kde nechybí akce, vtipný nadhled, romantická zápletka i šťastně očekávaný konec.

Éra němých filmů dokázala vyprodukovat několik děl, která stále dokáží dodávat zážitek při jejich sledování. Tento film má jeden obrovský klad a tím je strhující hororová atmosféra, plná napětí, děsu a hrůzy. Hudební doprovod klasických tónů umocňuje prožitý zážitek. Ústřední postavou je tajuplný Fantom jménem Erik (skvělý Lon Chaney), duševně nemocný člověk, který neváhá kohokoli kdykoli a kdekoli zavraždit. Trpí pocitem ublíženosti, natahuje své chtivé ruce nenasytně po mladé krásce, aby si psychickým nátlakem a vyhrožováním vynucoval její lásku a náklonost. Vyžívá se ve vzbuzování hrůzy u druhých, vychutnává si strach v očích ostatních lidí a jejich tělesnou i duševní bolest. Podzemní katakomby jsou jedinečným labyrintem a bezpečným úkrytem před spravedlností. Z dalších rolí: mladá a naivní pěvkyně Christine Daae (Mary Philbin), její bojující snoubenec Vicomte Raoul de Chagny (Norman Kerry), a policejní komisař na stopě Ledoux (Arthur Edmund Carewe). Láska bojuje se sadistickým násilím, na odvážné čeká nejedna důmyslná past. Netvor chce uchvacovat a brát, rdousit, vraždit a vysmívat se všemu a všem. Děsí, aby mohl vše řídit. Ale každý strach se v anonymitě davu dá překonat.

Romantizující, hravá a lehká legenda o mstiteli bezpráví a ochránci slabých. Hlavní postavou je samozřejmě Don Diego Vega alias Señor Zorro (Douglas Fairbanks), který potřebuje svoji masku tajemství, aby mohl vybíjet svoji hyperaktivitu. Běhá, skáče, vysmívá se, neodbytně se dvoří. To vše ve jménu lidské spravedlnosti. Ano, vždy je jednodušší vykonávat odplatu pod maskou neznáma, vždy je lepší burcovat k odporu z pozice zděděné autority a dostatečného finančního zabezpečení, vždy je bezpečnější utéct před mnohonásobnou přesilou. Z dalších rolí: místní kráska a Zorrova vyvolená Lolita Pulido (Marguerite De La Motte), z osobní záště trestající podlý kapitán Juan Ramon (Robert McKim), vychloubačný seržant Pedro Gonzales (Noah Beery), uvědomělý vlastenec a otec Lolity Don Carlos Pulido (Charles Hill Mailes), jeho manželka Catalina (Claire McDowell), vystrašený hostinský (Snitz Edwards), nespokojený Zorrův otec Don Alejandro (Sidney De Gray), nenasytný guvernér Alvarado (George Periolat), krutě potrestaný fráter Felipe (Walt Whitman) a němý a ochotný indiánský sluha Bernardo (Tote Du Crow). Film měl především pobavit, což dokáže i v současné době. Navíc ta Zorrova akrobacie si zaslouží obdiv.

Toto se dá označit jako příklad velice ambiciózního projektu i jako názorná ukázka, jak se tyto ambice mohou proměnit ve výtvor, který lavíruje mezi genialitou a naivitou. Z historického hlediska se samozřejmě jedná o významné dílo. Ty barevné podtóny, akční střih, prolínání příběhů i symbolismus je vynikající počin. Na druhou stranu trpí toto dílo velikášstvím a patosem. Už označení dějin člověka jako odvěký boj lásky se zlem zavání naivním idealismem a patetickým melancholismem. A to průběh čtyř příběhů jen podtrhuje. Největšího prostoru se dostává příběhu z tehdejší současnosti Matka a zákon a starověkému pádu Babylónu. Menší prostor dostává Bartolomějská noc a nejmenší pašije o Ježíši. Všechny příběhy propojuje věčná matka (Lillian Gish) v až kýčovité momentce s houpající kolébkou. Matka a zákon trefně vystihuje všechny možné sociální neduhy. Ať už je to pokrytecky zapšklé puritánství, těžký život nejchudší vrstvy, snadné propadnutí kriminální činnosti, slepé spravedlnosti, či zneužívání moci těmi bohatými. Je to skvělý příbeh, až na ten přeslazený závěr. Stěžejní postavou je Chlapec (Robert Harron) se svojí životní odyseou lásky a utrpení. Toho doplňuje živelný Drahoušek (Mae Marsh), přísný Drahouškův otec (F.A. Turner), továrník Arthur Jenkins (Sam De Grasse), jeho farizejská sestra Mary (Vera Lewis), žárlivá Dívka bez přítele (Miriam Cooper), přehlíživý guvernér (Ralph Lewis), spravedlivý Přátelský policista (Tom Wilson), či šéf podvodnické bandy (Walter Long). Pád Babylonu je velikášský příběh o pádu jednoho velkého státního útvaru. Ale co jiného lze očekávat, pokud se místo ochrany a obrany pompézně oslavuje jedno dílčí vítězství. V tomto příběhu je stěžejní postavou svérázná a divoká Horalka (Constance Talmadge), kterou doplňuje zamilovaný kněžský pomocník Rhapsode (Elmer Clifton), spravedlivý a odvážný babylónský princ Belshazzar (Alfred Paget), jeho snoubenka princezna Beloved (Seena Owen), proradný nejvyšší kněz Bellův (Tully Marshall), či agresorský král Cyrus (George Siegmann). Bartolomějská noc je klasickým příběhem o mocenských intrikánských hrách. Je zde Hnědoočka (Margery Wilson), její snoubenec Prosper Latour (Eugene Pallette), chtivý žoldák (Allan Sears), slabošský král Karel IX. (Frank Bennett) a nenávistná Kateřina Medicejská (Josephine Crowell). Příběh o Ježíši (Howard Gaye) je v tomto formátu opravdu jen okrajový. Ambice měl autor tohoto díla převeliké. Jeho myšlenky jsou především idealistické a utopické. Provedení je megalomanské. Naděje neumírá. Války, žárlivost a zášť by měli být přežitkem. Leč nejsou a čistou lásku aby člověk v prostředí tržní ekonomiky snad ani nezkoušel hledat. Alespoň, že ten pacifismus je míněn upřímně.

Charles Bukowski dokázal trefně popsat ten pohled na nicotnost a marnost života, který sice milujeme, ale také zároveň nenávidíme. Filmový přepis se zdařil velice výstižným způsobem, kdy je popsána duše i život člověka, kterého majoritní část poslušné společnosti vždy bude považovat za zbabělce a společenského outsidera. Ale je tomu skutečně tak? Musí být život každého jednotlivce svázán konvencemi a předsudky konzumní společnosti, která je spokojena ve svém bludném kruhu společenské poslušnosti? Henry Chinaski (dobrý Matt Dillon) bude vždy vzorem rebela, který se nechce spokojit s určenou a očekávanou rolí v tradiční formě společnosti. Má své sny, má své touhy, ale zavedeným životním rolím nerozumí a ani nechce rozumět. Miluje život, ale má z něj i strach a hrůzu. Uvědomuje si nutnost finančního příjmu pro přežití, ale stále dokola se bude bouřit proti všemu a všem. Jeho srdce je svíráno a sžíráno veškerou tíhou žití, což se projevuje v jeho nespoutaném chování. V jeho vzletech, v jeho pádech, v jeho pijatikách, v jeho partnerských vztazích, v jeho sexuálním uspokojování, v jeho pracovní morálce, v jeho neschopnosti začlenit se natrvalo do zavedené a poslušné role. Žije, aby mohl psát. Pije, aby mohl žít. Pracuje, aby mohl pít. Jeho nejednoznačné zaškatulkování ho dostává do vrcholů i do bahen. Nechce se nechat zkrotit, za žádnou cenu, za žádných okolností. Jeho životní cesta není snadná, ale je to jeho cesta, kterou si sám zvolil. Cesta, na které může přijít o veškerou naději. Ale je to také cesta, kde může dostat vše, aniž by musel kapitulovat před tím, před čím se zuby nehty brání ze všech svých sil rozervané duše člověka, který touží především po své vlastní svobodě. Z dalších rolí: Henryho partnerka v dobách smutku Jan (zajímavá Lili Taylor), Henryho chvilková známost bez předsudků Laura (zajímavá Marisa Tomei), životně extravagantní Pierre (Didier Flamand), Pierrovi družky Jerry (Adrienne Shelly) a Grace (Karen Young), či Henryho sázkařský parťák Manny (Fisher Stevens). Život není snadný pro toho, kdo se neumí a ani nechce smířit s jeho zavedenými rolemi. Odsuzovat někoho za jeho pokleslosti je alibistické a pokrytecké. Alkoholismus a prostituce může být jen jedna z forem neochoty přijmutí zavedených životních postojů. Život je nádherný i smutný zároveň.