MarekT

Karel Gott sice moc hrát neumí, ale i tak bych tenhle muzikál neodsuzoval - sice dost filmu ubližuje přílišné zpotvoření původní Tylovy předlohy (ještě několik dnů poté jsem si lámal hlavu, co měl znamenat ten rádoby hororový úvod), ale ač nemám zrovna v lásce tehdejší českou hudbu, tak musím uznat, že se písně k filmu povedly. A třeba Sovák nezpívá až tak špatně, jak zde píšete...

Scénář psal Svěrák, celé to režíroval Lipský, vystřídá se tu několik známých tváří... Ovšem to nemůže být omluvou. Někdy ani silné osazenstvo nezmůže vše, zvlášť když zde máme plytký příběh, nesympatické děti a někdy až úděsně působící písně. Sice nepatřím do cílové skupiny, ale v tomhle případě se zase kvalita pozná tak, že dílo dokáže zaujmout i staršího (Nekonečný příběh, Sněhurka). Bohužel, tenhle film není tím případem.

Kdybych nebyl studentem, chtěl bych být Carterem. Českých komedií jsem si vždy vážil, ale až při sledování Adély jsem si uvědomil, že lze být ještě dokonalejší. Po filmařské stránce je tahle komedie asi nejblíže mým představám o dokonalosti - pan Lipský mi už nesčetněkrát dokázal, že umí být otcem nápadu, tento film je ale první, kde stránku tvůrcovskou převyšuje ta režijní. Tak promyšlené detaily jsem neviděl v žádném jeho filmu, a to i přesto, že Adéla to dotáhla v jeho filmografii jen na druhé místo (pro Happy end mám velkou, převelikou slabost). Stejně tak mě zaujalo, že film opouští typickou českou statičnost a nebojí se agresivnějšího střihu. Aniž bych si to před projekcí pomyslel, jedná se asi o ojedinělý případ v české komedii, kde není humor nosnou stránkou, ale velmi silným kooperátorem - přičemž pan Brdečka s již glorifikovaným Lipským se opět vyřádili. Jinak o obsazení se nemá cenu nějak rozepisovat, pan Dočolomanský není sice Redford, ale ve své roli je výborný a s panem Hrušínským vytvořili parádní dvojici - i oni svým se přičinili o to, aby tato komedie si jako jedna z mála českých vysloužila plných 100%. "Kde je ta Praha?" - "Ve Vídni."

Srovnání s Limonádovým Joem či jinými produkty české parodické školy sice vyznívá trochu troufale, ale já si myslím, že není úplně od věci. Humor snímku dle mě více vychází právě z Lipského či Vorlíčkových počinů, než z domovské scény většiny hereckého obsazení - výjimkou je snad jen Šteindler, jehož ředitel ústavu mi sám o sobě nepřišel špatný, ale sklepácká poetika je spíš avantgardnějšího rázu než ony zlidovělé komedie. Tím bych se dostal i ke castingu obecně - je jasné, že Tomáš Hanák není žádný druhý Bogart (který se mi okamžitě vybavuje při vyslovení jména Marlowe), nicméně bych "Hankse" neoznačoval jako temného prince herectví. Úvodní monolog mi se vším neočekáváním přišel od ideálů vzdálený jako kazeťák od šibenice, ale jinak Hanák svůj part celkem zvládl a jeho občasná prkennost aspoň, pokud by vám jeho výkon nesedl, více otevírá bránu malým postavám, z kterých toho nejlepšího asi vybrat nelze (Preiss? Kaiser? Macháček?) - aspoň tu ale máme další podobnost s tolik zmiňovanou klasikou, ze všech směrů vybíhají známé tváře, na kterých je vidět, že nepociťují šanci vyhasnout, a vůbec jim nevadí účast třeba jen v jednom záběru. Za výtvarnou zručnost, cit pro detail (např. Marlowova jízda v autě) a hlavně odvahu natočit něco nového bez manýrů tak typických pro přecházení přes silnici nemohu dát míň než čtyři hvězdy, a pokud se vyplní Oskarova prognóza a já budu i po dalších projekcích podobně nadšen, dojde i na povýšení. *** Dodatek (5.3.2011): Po dnešním večerním zařazení do programu Primy Cool dostávám svému slibu. Při opakovaných shlédnutích plně vynikají dříve nepostřehnuté detaily, navíc v mém případě prospělo i shlédnutí dalších známých noirovek v mezidobí mezi dneškem a listopadem '09 (některé byly shodou okolností na motivy Chandlerových knih). Hlavní role v podání Hanáka je dle mě o přizpůsobivosti - dnes jsem totiž proti jeho výkonu neměl některé výhrady, které jsem prve zmiňoval. A i ty parodie na Matrix apod., ačkoli někdo si bude pamatovat především je, nepůsobí nijak trapně. "Kamera!" - "Točba!" 90%

Vorel a kolegové z jeho hnízda se holedbají, jaký že to stvořili kontroversní film, nicméně ač mám pana režiséra a určitou část herců rád, myslím si, že kontroversně působí v nitru, než navenek - tzn. některé jevy si jdou proti sobě. Mě samotnému konkrétně vadí sponzoring ze strany Blesku a Primy - aneb jejich činy nám smrdí, peníze však ne. Tímto rozkolem tvůrci ztrácí na důvěryhodnosti, hlavně když se pouští do ostatních s rádoby vtipem kalibru pozměněného názvu (Prádlo, Ehe...) nebo invektivů jako vystřižených z on-line diskusí (sexy mozek). Co se týče pozorovatelského umu, tam film ve většině míst selhává - nejvíce zarazí až podezřele časté narážení na židovskou komunitu, stejně tak investigativec není jako z našeho reálného světa... Jediné deskripce, které se z mého pohledu blíží skutečnosti, jsou ty okolo televizních estrád, televize obecně a pozitivní diskriminace v úvodu, stejně tak průběh děje říká, že něco závažného se děje jenom na oko, pořád to však bude stejné - proto ten dle mě mylný dojem s absencí děje. Nicméně na tu četnost těch narážek, již zmíněnou velkohubost a celovečerní stopáž je to zoufale málo. Podobné to je s postavami - například Vávra s Polívkou byli k natáčení přizváni absolutně zbytečně, Šteindler zde podává nejhorší výkon kariéry (bohužel mě to ale moc nepřekvapuje, jelikož v posledních letech zažívá strmý sešup), a filmové debutantky a Grossmanovy partnerky v jednom ztělesňují absolutní hereckou katastrofu. Dle mě nefunguje ani to tradiční Vorlovo vedení herců - když se třeba opakovaně dívám na Kouř, Chemikál atp., všímám si sice přehrávání, nicméně to je takové sympatické a v kontextu doby vlastně i neokoukané. V tomto filmu je prakticky stejná expresivita spíše ubíjejícím prvkem. Rozporuplné je taktéž zařazení hudby - řemeslně sice ujde, jenomže v některých scénách moc nesedí. Z tohoto pohledu je na škodu to množství energie, které se vydalo při různých dokreslovačkách apod., jako záznamu nějakého divadelního představení by mi toho bylo snad méně líto. Není to tedy až tak špatné, jak říká vox populi, nicméně propadák to je, v kontextu režisérovy tvorby jednoznačně podprůměr.

V porovnání s kousky Chaplina či Keatona by asi toto dílko moc neobstálo, třeba kvůli poměrně jednoduchému ději a pár laciným vtípkům (pendrek), na druhou stranu je až neuvěřitelné, že se někdo na světě vůbec pokusil začátkem jednadvacátého století natočit němou grotesku, přičemž zajímavý není jen ten samotný fakt, ale i zpracování, které já vidím jako podařené - před shlédnutím jsem si říkal, jak se některé známé tváře popasují s nemožností mluvit a moc jsem s hodnocením této stránky nepočítal, každopádně obavy setřásl především mimický um Bolka Polívky, potěší taktéž zdejší malá velká role Milana Šteindlera. Stejné to je i s hudebním doprovodem, u němých filmů považuji působivost této stránky za velmi důležitý bod - MIG 21 se svými příjemnými a zároveň chytlavými melodiemi tuto úlohu zvládli bez nějakého většího zaváhání, na škodu nebyl ani štíhle působící repertoár. Škoda jen v úvodu zmíněné náročnosti a také trochu nešťastnému reflektování vegeteriánství (aby nedošlo k nedorozumění - stejně jako v reálném životě mi nevadí konkrétní problematika, jako spíš agresivnější forma vyjádření), jinak si myslím, že tento experiment se celkem zdařil a Vorel je tak dalším z řady těch, na které zaměřím lupou.

Co to vidí oko mé modravé? Velké překvapení, od filmu jsem nic nečekal... Jedna z prvních reflexí totalitní zvůle v české kinematografii byla pojata až nečekaně recesisticky, a to nejen s ohledem na dobu vzniku, nepamatuji si ani v zahraničí podobně laděnou reflexi (pythonovský humor v Brazil je oproti tomuhle opravdu slabou kávou). Přesto je nutné se zaměřit právě na rok natočení a tehdejší situaci - dnes si totiž při pohledu na karikatury významných osobností část osazenstva řekne „no a?“, někteří zase souhlasně přikývnou, jelikož třeba disidentské společnosti nevěří ani nos mezi očima, nicméně v dobovém kontextu není divu, že film komerčně propadl a kultem se stal až později, po odeznění revoluční euforie - málokdo snese, že tehdejší hrdinové národa jsou před jeho zraky tvrdě ironizovány. Jestli jsem již dříve u již zmíněného Gilliamova snímku mluvil o malém odvážlivci, co se postavil čelem ke kolosu zvanému totalita, ve Vorlově případě se to podobně jako u humorné stránky filmu extremizovalo - je zde cítit, že to tak skutečně bylo a věřím tomu, že autor skutečně chtěl odkázat na svá studenská léta. Navíc pro Sklep a spol. mám nejen díky České sodě slabost. Krom vystižení absurdity režimu Vorel osobitým způsobem odkazuje na tvorbu Formana či Passera z let šedesátých a jejich deskripci české národní povahy - tudíž nechybí jakýsi návod na nejdokonalejší provedení rektálního alpinismu, spojené s převlékáním kabátů. Občas se tu i mihne vliv experimentálních románů počátku 20.století, ovšem tady mi přišlo, že film není až tak úplně vyvážený, tvůrci se mohli častěji pokusit o vyvolání pocitu nejistoty a strachu z probuzení do nového dne. Překvapilo mě, že film obsahuje krom normální dějové linie také muzikálová čísla - obecně k českým pokusům o tento žánr nemám zrovna přívětivý vztah, ovšem díky tomu nádechu odlehčené poetiky divadla Sklep nemohu vyjádřit nějakou nespokojenost, navíc se čísla navzájem propojují s poselstvím snímku - diskotéka je také jakoby věrnou kopií té skutečné z osmdesátých let a snad prvně vidím, že by si někdo skrz nějaké médium vystřelil z tehdejších miláčků publika a jejich stupidních, zároveň však vážně míněných veršů - je to fajn, že se nezapomnělo i na tuto součást normalizační kultury. Navíc je důležité zmínit, že na poměry země, kde jsou tyto dobové celebrity širokou veřejností ještě po dvaceti letech obdivovány, se jedná o odvážný počin a já mu, stejně jako každý s hudebním sluchem, tleskám, tyto sekvence jsou mým osobním vrcholem snímku, reflexe na toto téma není zrovna originální, tohle ano. Nejsem zrovna příznivcem expresivnějších hereckých výkonů, ovšem pro dotvoření absurdity prostředí tu (záměrné) přehrávání sedí jak dítě na nočník, v tomto směru se především činí pěšáci českého herectví Jan Slovák (původně měl jeho part hrát známější Tomáš Hanák, dnes můžeme být jen rádi za jeho přeobsazení) a Šimon Caban (jako Arnoštek je prostě boží). Potěší také malá, němá role dalšího významného člena souboru Davida Vávry. Škoda jen, že se Dušek ani v tomto snímku nezbavil toho svého, byť sebelépe zahraného, kovaného straníka. Celkově rozhodně dobré vyrovnání se s totalitou (v českém filmu určitě nadprůměr), které má akorát vadu na kráse v tom, že s časovým odstupem od projekce ustupuje vážná stránka do pozadí a divák si spíše pamatuje zlidovělé hlášky či jiná zábavná mementa. I tak film stavím bez debat výše než třeba Hřebejkovy retrofilmy, dokonce i to prostředí, o kterém jsem si myslel, že nenachází srovnání, je o pár kroků napřed. Navíc musím ocenit Vorlovu průbojnost, kdy se již pár měsíců po převratu snažil lidem naznačit - ale vážení, není to až tak skvělé, jak si myslíte... (Původně psáno pro studijní účely.) "Já tady nejsem sám. Já tady jen tak chlastám..."

Velmi pěkný, a i po dvaceti letech stále neotřelý experiment, na němž se mi líbí snad všechno - ať už je to geniální parodování televizních hlasatelů (Šteindler je tak dokonalý, že tradiční titulky typu "studio Barrandov - nositel Řádu práce" působí nebývale komicky), úvodní exhumace němé grotesky (v této podobě se mi líbila mnohem víc, než pozdější celovečerní remake Skřítek), první výraznější nádech surrealismu od dob Švankmajerova "Leonardova deníku", povídka výhradně ve verších (skvělý Krytinář coby running gag), muzikál ve stylu malíře Mana Raye, no a celé to završuje typicky sklepácký skeč, který je výbornou pozvánkou na nedlouho poté následující Kouř, který ironizuje starý režim ve srovnatelné kvalitě. Tomáš Vorel se tímto filmem definitivně katapultoval na pomyslné stupně vítězů v kategorii českých porevolučních režisérů, sice mě mrzí, že už asi nikdy nenaváže na své dřívější úspěchy, ale za tyhle kousky zůstane navždy nesmrtelným. Pražská pětka symbolicky za pět.

Dnešní hodinou chemie vás provází divadlo Sklep. Vědní obor jako romantický muzikál se shakespearovským nádechem? Výborný nápad! Zcela vážně doporučuji i jako učební pomůcku do škol. Ještě by se mi hodilo v podobném duchu zpracovat také biologii. :-) "Myslím, že bychom vytvořili pěkný iontový pár..."

Po shlédnutí jsem moc rád, že byl tento námět později přeformován do celovečerní podoby. Kouř verse 0.5 je nezávisle na pozdějším filmu solidní, herecké výkony (Hanák, Kodet...) ujdou i přesto, že na Slováka, Čtvrtníčka či Duška zdejší obsazení nemá, nicméně na můj vkus je zde až moc písní, které tentokrát nejsou až tak fajnové. Navíc politický podtext a diskovložky dodaly filmu více atraktivity a původní nápad se tak ještě více rozvrstvil. Ale i tak jsem s touto předehrou k jednomu z nejzajímavějších českých filmů vůbec celkem spokojen.