RUSSELL

Standardně vysoce kvalitní řemeslný produkt z Jižní Koreje. Tvůrci jsou očividně velcí fanoušci Bondovek, Dannyho parťáků a dalších podobně laděných snímků. Berou si z těchto svých předobrazů to, co jim přijde nejvíc cool, a roubují to do svého bijáku. Bohužel mi to přišlo až moc hladké a hrané na efekt. Kouká se na to dobře, oceňuji nadhled a odlehčený tón, ale je to zbytečně dlouhé a to nejpamětihodnější přijde až v posledních cca pětačtyřiceti minutách. Dlouhá hotelová bitka je rozhodně vrcholem filmu a jasným odkazem na Oldboye – od této sekvence si film až do konce udrží nařachané tempo, které předtím postrádal. Za vypíchnutí stojí ještě poměrně unikátní fight sekvence pod hladinou moře, do které se zapojí i žralok.

Tak tohle bylo o parník bizarnější než jsem vůbec čekal. Předpokládal jsem, že půjde spíše o nějakou specificky stylizovanou sofistikovanou komedii, ale dopadlo to tak, že vůbec netuším, k jakému žánru to přirovnat. K čisté komedii to má daleko, i když nějaké humorné momenty tam najdete – většinou jde ale o takový absurdní meta humor, který jen stěží vstřebáte. U spousty pasáží jsem se nudil, dialogy byly zdlouhavé a povětšinou nezajímavé – celý film na mě působil jako jeden velký vtip, kterému rozumí jen sám režisér. Ve druhé polovině si to už ani trochu nehraje na nějakou koherentní podívanou, a tak přichází na řadu čím dál tím víc WTF momentů. Konec už je tak moc transcendentní, že nevím, co k tomu říct. Computer Chess se mi sice nelíbilo, ale svým způsobem mě fascinovalo – minimálně tou formou. Klobouk dolů před Bujalskim, že měl koule tenhle nerd art natočit a pustit ho ven mezi lidi.

Mám rád pomalé filmy, ale musejí mi sednout – a to se Stranger Than Paradise povedlo. Jim Jarmusch má svůj specifický styl, který na mě dýchne v každém jeho snímku a ihned se mu poddám. Leckdo se při sledování tohohle filmu bude ukrutně nudit, já jsem naopak hltal každou scénu a užíval si tenhle krásně natočený prostý příběh, který vyústí v sérii neuvěřitelných náhod. Jarmusch mě pokaždé chytí za srdce a při sledování jeho děl si připadám jako ve filmovém nebi – jeho filmy mi vždy připomenou, proč miluju kinematografii. Díky němu už také vím, že opojný zážitek si člověk může odnést i z filmu, ve kterém se vlastně skoro nic nestane.

Příběh filmu je vyprávěn dosti zkratkovitě, ale má slušný spád, a i když se mu nepovedlo pořádně vytěžit knižní předlohu R. L. Stevensona, ostudu jí rozhodně nedělá. Celý film stojí na bravurním hereckém výkonu Johna Barrymorea, který je okouzlující nejen v maniakálních výstupech během proměn či jako Mr. Hyde, ale dokáže uhranout i svým zadumaně kamenným pohledem, ze kterého je vám hned jasné, co se v Dr. Jekyllovi odehrává. Potěší také několik působivě natočených hororových scén, které i po více jak sto letech neztrácí své kouzlo. BTW: Škoda, že jekyllovský film natočený F. W. Murnauem – Der Januskopf – ze stejného roku je ztracen, dost by mě zajímal pro porovnání.

Nemohu říct, že bych se nudil, ale celkový dojem z filmu mi prostě kazí některé scenáristické kejkle, jako třeba had nebo dementní lidi na telefonu. Stejný námět byl zpracován o poznání lépe v dvojdíle páté série CSI: Crime Scene Investigation s názvem Grave Danger, který natočil Quentin Tarantino. Rozhodně ale dávám palec nahoru za hutný závěr, ten byl opravdu strhující a překvapivý. Jinak tak trochu promarnění zajímavého potenciálu.

Porno je zhmotněním scenáristické bezradnosti. Všechny postavy jsou naprosto příšerně a šablonovitě napsané, tudíž jsou nesnesitelné a trapné – z jejich ukrutně nezáživných interakcí jsem si málem přehryzal žíly. Film má zbytečně přestřelenou stopáž na to, jak moc nezajímavou zápletku obsahuje – většinu času vyplňuje halda fádních a hlavně absolutně nevtipných dialogů, ve kterých ústřední pablbové neustále řeší, co je v rámci křesťanství přijatelné a co ne. Porno zaujme mnohé diváky svým vyzývavým názvem, aby posléze zjistili, že jde vlastně o relativně krotkou záležitost, která je především plná trapných canců a tvůrčí neobratnosti. Tohle je na hraně odpadu a vlastně ani nevím, za co jsem dal tu jednu hvězdu. Možná za působivé zobrazení rozmašírovaného penisu, možná...

Měl jsem pocit, že se film snaží být hrozně komplexní a osudový, ale v jádru toho nemá zas tolik co nabídnout a je tak trochu nafouknutou bublinou. Avšak díky stylovému vizuálu, struktuře vyprávění, příjemné stopáži a sympatické ústřední dvojici se dá tahle sci-fi jednohubka chutně a lehce strávit. Jako debut výborné, pokud by však s tímhle přišel zkušenější režisér, byl bych méně shovívavý.

Hororově laděné psychologické drama o dvou postavách a jedné hrůzně vypadající loutce, na kterou jen tak nezapomenete. Possum v mnoha ohledech nápadně připomíná film Spider od Davida Cronenberga – ten ale klade větší důraz čistě na psychologickou stránku věci, kdežto Possum je mnohem více znepokojující záležitostí, která vám může slušně pocuchat nervy, pokud se do ní náležitě ponoříte. Příběh je dost surrealistický, ale pokud budete pozorní, tak ho bez větších problémů rozklíčujete. Vše je navíc na konci srozumitelně vypointované a žádné zásadní otázky nezůstávají nezodpovězené – akorát nečekejte, že vám film odpovědi naservíruje na stříbrném podnose.

Pokud bych se dostal do pekla, kde by mě měli mučit jedním filmem ve smyčce, tak si jsem naprosto jistý, že tím mučícím nástrojem by byla právě Princezna ze mlejna 2. Trio Ševčík/Blanarovičová/Zindulka zde předvádí to nejodpornější herecké pitvoření, které je tak nesnesitelné, že jde o ekvivalent waterboardingu. Vrcholná zrůdnost Zdeňka Trošky!

Až jsem žasl, jak hutnou a nepříjemnou atmosféru lze v Prokletí domu Hajnů zažít. Z velké části je to zásluhou vhodně zvolené hudby a úžasné práce s kamerou, jenž má na svědomí Vladimír Smutný. No a samozřejmě nesmím zapomenout na skvělý herecký výkon Petry Vančíkové, která bravurně ztvárnila Sonin rozklad osobnosti a propad do hlubin šílenství. Na naše poměry rozhodně nadstandardní počin. Zaujal mě ale spíše svou formou, než příběhem samotným, který mě zejména kvůli značné nevyváženosti příliš neoslovil.