RUSSELL

Úmorně nudná depresivní óda na kolektivismus zahalená do dystopického hávu, jehož podstata zůstala skryta ve stínech dělnické revoluce.

V prvé řadě mi strašně vadil ten hnusný vizuál a kamera – digitální tráva, opravdu? Prolínání časových rovin zajímavé, ale ve výsledku nepřineslo nic, z čeho by si měl divák sednout na prdel – vše navíc korunovalo neuspokojivé rozuzlení. In the Tall Grass je v jádru dvacetiminutový kraťas zbytečně roztažený na 101 minut, ve kterém Patrick Wilson ztvárňuje doposud nejhorší roli své kariéry. Předlohu jsem zatím nečetl, ale asi předněji zvolím jiné kingovky, které ještě neznám, jelikož tohle mě ani námětem příliš nezaujalo – a to mám minimalistické filmy/horory dost rád. Ale tenhle prazvláštní mix mezi Cube a Children of the Corn mě neodkázal ničím oslovit. Vlastně ani pořádně nevím proč, ale od Nataliho jsem čekal víc.

Nudná slátanina plná hereckých dinosaurů, jejichž dialogy byly výsostně otravné a nezajímavé. Stephen Lang je sice sympaťák a tahoun celého filmu, ale ani ten to nedokáže vytáhnout z podprůměru. Scénář je naprosto pitomý, vizuál hnusný a jediné, co se dá pochválit, je velmi hutný gore. To je taky jediná věc, kterou Joe Begos ovládá, ve všech ostatních filmařských aspektech je pozadu, což je patrné i z jeho předešlého letošního filmu Bliss, který též oplývá pouze kvalitně zpracovaným gorem, a jinak jde o naprosto nezáživnou patlaninu. Begosovo styl mi prostě nesedí a příště bych si raději pustil sestřih gore scén z jeho filmu, než film samotný.

Sakra, jak rád bych tenhle film opěvoval, ale bohužel to nejde. Naprosto zbožňuju dlouhé nepřerušované záběry, takže bych očekával, že budu absolutně unešený z filmu, který je natočen na jeden zátah bez jediného střihu, ale bohužel tomu tak není. Samotné kameře není co vytknout, ale to, co pokulhává, je příběh. Chápu, že je náročné pro tuto formu vymyslet konstruktivní příběh bez větších děr, ale já se prostě nedokážu přenést přes tu neuvěřitelnou demenci ústředních protagonistů, včetně hlavní postavy Victorie, ke které bych měl cítit sympatie, ale jak bych mohl, když je to naprostá kráva. Celé je to takové podivné a působí to na mě hrozně nevěrohodně. Ale jednu věc filmu musím nechat, i když mě na něm štvalo hrozně moc věcí, tak jsem nad ním dumal ještě mnoho dnů po zhlédnutí a ve výsledku na mě přece jen určitým způsobem zapůsobil. Asi tomu někdy dám druhou šanci a třeba si to užiju víc, ale bojím se, že do očí bijící tupost hlavních postav nedokážu ani napodruhé jen tak překousnout.

Francouzská odpověď na It Follows. Vincent Must Die je spíše metaforou na násilí ve společnosti, než hutným hororem, ale rozhodně dokáže být nepříjemně brutální, když si to situace žádá. Precizně budovaný začátek po čase trošku zvolní náhlou změnou lokace, ale i tak zvládne čas od času předložit nějakou pamětihodnou scénu. Poutavý high concept film, který má své mezery a moc neví, jak skončit, ale nepochybuji, že ve mně bude ještě delší dobu rezonovat.

JFL to ve svém komentáři shrnul dokonale – Vivarium je opravdu jako epizoda z Twilight Zone roztažená na celovečerní stopáž, což je zároveň i kámen úrazu celého filmu. Vše začíná skvěle, úvodní sekvence je vtipná a krásně navodí tu správně bizarní atmosféru, která je každým dalším momentem víc a víc plíživě znepokojivá. Následný děj je už do určité míry nastavované kaše, která člověka začne pomalu (ale jistě) nudit. Tato část by přitom ani tolik prostoru nepotřebovala, jelikož se za tu více jak hodinu děj nijak výrazně neposouvá, spíš stojí na místě a přešlapuje. Někam se to posune až v samotném závěru, který už má zase trošku větší grady a vyvrcholí v ucházející pointu, kterou ale v pohodě vydedukujete již tak v polovině filmu. Příběh se hezky uzavře, vše do sebe zapadne, ale nic překvapivého to nepřinese.

Snaha o hloubku skončila vykopáním mělkého hrobu vlastnímu záměru. Ani napodruhé mě film nepřesvědčil o tom, že je něco víc, než pouhá exhibice jasně naprogramovaných robotických karikatur, které mechanicky plní své výchozí nastavení. Tohle bych skousl pouze v případě, že by mi to film vynahradil svou vtipností, jenže nabízí jen ubíjející tlachání, kde má takřka každá postava svůj running gag a víc ani ťuk.

Velmi zajímavý a dobře zpracovaný dokument zabývající se několika nechvalně proslulými městskými legendami, který odkrývá pravdivé události, kterými byly tyto legendy inspirovány či přímo ovlivněny. A tak se jeho prostřednictvím podíváme na kobylku pár známým či méně známým případům vražd a odhalíme jejich spojitost s povídačkami, které se předávají z generace na generaci. Tvůrci šli kolikrát opravdu do hloubky a velmi důkladně rozpitvali čtyři městské legendy, které už mnoho desetiletí děsí a fascinují plno lidí. Takovým hlavním poselstvím dokumentu je fakt, že realita je ve skutečnosti o dost děsivější než samotné strašidelné příběhy, s čímž já naprosto souhlasím. Ve spoustě takovýchto příběhů je hlavní postavou nějaký podivín či dokonce nadpřirozená bytost, ale realita je ve skutečnosti o dost prostší, jelikož ve většině případů se jedná o člověka, kterého oběť znala, nebo to byl dokonce její příbuzný. Přijde mi o dost děsivější to, že vás může z ničeho nic chladnokrevně zabít člověk, se kterým vyrůstáte anebo ho každý den zdravíte na chodbě v baráku, než nějaký záhadný cizinec. Už od mala mě fascinují děsivé příběhy a záhady, také se zajímám o různé sériové vrahy a jejich případy, rád koukám na filmy s touto tématikou a musím říct, že děsivěji působí právě dokumentární snímky o těchto činech než hrané filmy. Prostě na mě dokáže silněji zapůsobit dokumentární podání této problematiky, které pokud se povede, tak ve výsledku působí o dost hrůzostrašněji. Hraný film, i když je točen podle skutečných událostí, se vždy ve spoustě věcí více či méně odchýlí od reality, kdežto dokument ne, a proto na mě dokáže zapůsobit víc, pokud tedy beru fakt, že se jedná o skutečnou událost, jako stěžejní faktor. Tento dokument sice není nijak výrazně drsný a nekompromisní, jako některé jiné, které jsem měl tu čest vidět, ale i tak je svým podáním velmi působivý. Hlavní představitelé na nás pouze nechrlí stohy informací, ale hezky nás provedou místy, kde se případy odehrály a odkryjí hromadu podrobností. Nenudil jsem se ani minutu, všechny příběhy mě zaujaly a udržely mou pozornost na uzdě po celou stopáž. Více takovýchto dokumentů bych prosil.

Rafinovaná satira, která s časem zraje jak víno a neztrácí na aktuálnosti. Film vyšel o více než dekádu dřív, než náš svět začalo ovlivňovat působení sociálních sítí, které toto téma vyšponovaly na úplně jinou úroveň. Z tohoto pohledu se dá Wag the Dog považovat za jakýsi prekurzor enormního nárůstu ovlivňování běžné populace pomocí fake news. Film ve velkém stylu servíruje plejádu bizarních momentů, které vás dozajista pobaví, ale zároveň i zamrazí, když si uvědomíte, že to vše – ať už je to jakkoliv přitažené za vlasy – je založené na realitě. Výborných a chytrých satirických filmů zas tolik není – Wag the Dog mezi ně ale rozhodně patří.

Kdyby se to raději vydalo více směrem k hororové komedii, mohlo to třeba dopadnout líp. Je zde sice spousta scén, které jsou hodně odlehčené, převažují ale pasáže, kdy je vše bráno hrozně vážně – a právě tady naráží kosa na kámen. Napětí nefunguje a nepřítomnost krve ve slasheru je neodpustitelná. Postavy – včetně hlavní hrdinky – jsou krajně nesympatické a některé dialogové scény – zejména shledání dcery s otcem – na mě působily jako bych sledoval TV film z produkce Lifetime. Časové smyčky mám rád, škoda jen, že horor s tímto prostředkem ze sebe nedokázal vytěžit něco kreativnějšího. Ve výsledku jde jen o další spotřební horůrek pro teenagery, nic víc – hlavní je, že už se maká na pokračování. PG-13 horror movies suck!