Šakalík

Od tohoto filmu jsem osobně moc nečekal, protože nadšení z Ambramsovy tvorby ze mě postupně vyprchává, a tak jsem byl smířen s tím, že Super 8 žádné přelomové veledílo nejspíš nebude. No a taky že není. Samotný námět příliš originality nepobral, pač film o alienovi, který chce domů, přičemž jsou do toho zapleteny děti, jsme už minimálně jeden viděli. Tenhle mimouš je pravda poněkud akčnější a na pohled drsnější (tohle monstrum se docela povedlo), ale jinak je scénář přecpaný všemožnými klišé, naprosto zbytečnými postavami a připitomělými dialogy mezi nimi. Na rodinný film možná dobrý, ale fanoušek sci-fi zapláče. Ve filmu se sice vyskytuje několik opravdu zdařilých scén (vykolejení vlaku, útok na autobus), ale celkově je to zívačka. A pak ten duchaplný happyend, který postrádá elementární logiku (pozor SPOILER – vojáci mu přivezou ty kostky coby stavební díly jeho lodi sami až pod nos) – tady jsem už kroutil hlavou. Při hodnocení musím ale vzít v potaz ten kratičký zombie filmeček, který ti kluci natočili, jenž je možno zhlédnout během závěrečných titulků. Ten se mi docela líbil. :-)

Říkám to sice nerad, ale tohle se Syfy teda moc nepovedlo. Přivést na světlo světa irskou legendu o Banshee je sice záměr chvályhodný, jeho provedení ovšem skřípe. Triky jsou až příliš televizní, herecké výkony dosti omezené a scénář děravý jak řešeto. V těch rádoby strašidelných pasážích se filmaři snažili jít až na krev (a to doslova) a dost okatě hrajou na efekt, což ovšem hrůzu nenahání, protože to, že má ta příšera velké špičaté zuby, dneska už nikomu těžké spaní nepřinese. Mně by se třeba mnohem víc líbilo, kdyby Banshee vůbec neukázali a zabírali ji třeba jen zezadu, nebo ve tmě, pač to by si ji člověk představil po svém a – při vší úctě ke Syfy – určitě mnohem hrůznější. A tak diváka potěší alespoň malá role Lance Henriksena, který se dneska očividně živí, jak se dá. Pro televizní stanici Syfy mám ale nevím proč slabost, a tak při hodnocení přihmouřím jedno oko.

Mně se na rozdíl od mnoha jiných velmi líbila už jednička, takže jsem k tomuto volnému pokračování přistupoval s nadšením, byť mi bylo jasné, že bez Jennifer Carpenter to už prostě nebude ono. No a nebylo. Dvojka sice začíná – pozor SPOILER – bravurním útokem nakaženého tlusťocha, což je začátek přímo lahůdkový, nicméně posléze tempo trestuhodně uvadne a rozmělní se v halasném přeřvávání uvězněných pasažérů. Rozsáhlý letištní hangár coby kulisa pro hrátky s nakaženci taktéž nedisponuje tou stísněnou atmosférou jako hermeticky uzavřený dům z jedničky, takže občasné ataky těchto pokousaných individuí nemají ten správný říz. A pak je tady linka s bio-terorismem, což tak nějak k americkým filmům posledních let asi patří, ale přiznejme si, že už to začíná trošku nudit (a prudit). Celkově však tenhle film za podívání stojí, byť na rozdíl od svého předchůdce neobsahuje ani jednu wtf scénu.

Příjemně podaný příběh poněkud zvláštní dívky, která před strastmi života uniká do světa čísel a rovnic, aby se finále pochopila, že potřebuje především dospět. V hlavní roli exceluje Jessica Alba, která úlohu mladé učitelky matematiky se všemi jejími charakterovými podivnostmi zvládá opravdu na výbornou a prokazuje, že tyhle osobité role jí svědčí daleko více než skotačení v akčních ptákovinách. Samotný příběh je sice poněkud přitažený za vlasy, ale výborná Jessica a velmi milý způsob vyprávění diváka přes tuto obtíž hravě přenesou, byť někdy se až příliš okatě hraje na city, což ne vždycky tak úplně funguje. V hlavní dětské roli solidně obstála Sophie Nyweide, ze které nejspíš brzy vyroste nová Abigail Breslin. Co se filmu týče, hned od počátku je zřejmé, že určitě neskončí špatně, ovšem že autoři přijdou s tak obludně vykonstruovaným happyendem, to jsem teda nečekal a abych pravdu řekl, moc mě to nepotěšilo. I když co jiného se dalo čekat, že? V globálu to však špatný film určitě není.

Z mého pohledu zajímavé dílko, které v sobě nese několik typických znaků východní fantasy, byť tenhle film fantasy v pravém slova smyslu není. Je to spíše taková moderní pohádka, která odkazuje na bohatou mytologii Laponska, což je oblast, kde se pojem „čarodějnice“ běžně užívá dodnes. Film pozvolna přejde z moderního prostředí do tajemného světa prastarých bájí, přičemž způsob, kterým se hlavní hrdinka do všeho zaplete, působí přece jen poněkud uvaleně, nehledě na to, že jakmile se na place objeví hlavní záporák Alexandr, začne to obsahově dosti skřípat. Nicméně i přes všechny zádrhele dokáže malebná kamera a dynamická režie udržet úroveň snímku na vysoké úrovni, k čemuž dopomáhá i velmi půvabná hlavní hrdinka, která jakmile si přestane hrát na emo, dokáže své charisma plně rozvinout. Za zmínku stojí především její uhrančivý pohled, který mě pronásledoval ještě dlouho po zhlédnutí filmu. :-) A přestože mi některé moderní elementy v podobě ruské SpecNaz přišly docela rušivé, závěrečná řežba čarodějnic s démony se mi vcelku líbila, byť úplná pointa tam už byla navíc. Za sebe ale zvedám palec nahoru. Na závěr si dovolím ještě jednu poznámku k několika místním komentářům. Pokud někdo nemá rád východní fantasy, ať se na něj prostě nekouká a raději si do zblbnutí pouští Pána prstenů a kochá se epickou hobití výpravou, kterou s noblesou sobě vlastní zprznil Peter Jackson. Kouzlo východní fantasy totiž leží úplně někde jinde, ale na nějakou přednášku o propastných rozdílech mezi oběma školami tady není prostor. Netvrdím, že zrovna Tjomnyj mir je nějaké veledílo, ale rozhodně za zhlédnutí stojí, třeba právě jen pro demonstraci naprosto odlišného způsobu vyprávění.

Přiznám se, že tato hororová série Wese Cravena mě nikdy příliš nebrala, protože pravý slasher podle mě vypadá prostě jinak (třeba takhle, případně takhle). Wes Craven naštěstí pochopil, že tomuto žánru už pomalu odzvonilo, a tak čtvrtý Vřískot pojal poněkud odlehčeněji, spíše jako poctu celé sérii. To se mu docela povedlo. Jako horor či thriller tohle už prostě nefunguje a myslím že diváka, který předchozí díly neviděl, tenhle film moc bavit nebude. Pamětník se naopak s úsměvem zadumá. Vzhledem k tomu, že mně osobně bylo v době uvedení jedničky do kin šestnáct let (stejně jako hlavní hrdince Sidney v té době), nostalgicky jsem zavzpomínal na patnáct let starou návštěvu kina, kdy byl Vřískot doslova hit, a na pubertální rozmluvy s kamarády o tom, že „ta Sidney, to je kus, ale nejlepší je stejně Gale“. :-) Apropos Courteney Cox. Té holce to prostě sekne, byť jí už pomalu táhne na padesát. O Vřískotu 4 se dá v globálu říct, že vůbec ničím nepřekvapí, ale několik vtipných replik a jeho celkové odlehčené vyznění z něj dělají příjemný filmeček, u kterého se divák znalý předchozích dílů nudit rozhodně nebude.

Celkové hodnocení: Seriál svým námětem zpočátku připomínal Cameronovu Propast, aby se od druhého dílu pozvolna přesouval spíše k Lostům. Postupně se však v seriálu začaly objevovat hluchá místa a zjevné logické zádrhely, takže od třetího dílu už bylo sledování spíše utrpením, nemluvě o tom, že chování snad všech postav často hraničilo až s debilitou. Postavy však dělají herci a jejich výběr se autorům vážně nepovedl. V celém seriálu jsem nenašel JEDINOU alespoň trošku sympatickou postavičku, všichni mi vytrvale lezli na nervy, kterýžto pocit se s každým dalším dílem stupňoval. A pak samotný příběh. Jako ne že by to nebylo zajímavé, ale krom ústředního motivu s "lava bugem" je zbytek jen děsně nudná vata, která kdyby se odstranila, stačily by autorům pohodlně díly dva. Zkrátka a dobře - tohle mě prostě nijak nenadchlo a ve finále jsem byl rád, že to mělo jen pět dílů.

Na tohle jsem se hodně těšil, ale když na mě z obrazovky vykoukl nápis „Uwe Boll presents“, ztuhla mi krev v žilách. A bylo taky proč. :-) Eaters je totiž jeden z nejhorších zombie filmů, jaké jsem kdy viděl. Nejde ani tak o to, že je to levné béčko, ve kterém „hudba“ trhá uši, úroveň dialogů je tristní, kamera je otravně detailní a režie si tu a tam vypomáhá plátnem (alespoň to byl můj dojem – že to, co se míhá v pozadí při pohledu z džípu, není reálné). Hlavním problémem filmu je absence jakéhokoli smysluplného děje, kdy dva týpci jezdí džípem odnikud nikam, plkají naprosté kraviny, sem tam střelí nějakého umrlce do lebky a tak pořád dokola. Pak je tam ta neonacistická skupinka, jejíž význam jsem ale nepochopil (tu si nejspíš do filmu prosadil sám Uwe). Ke konci se to přece jen dějově někam dohrabe, ale v podstatě se zase jenom žvaní, akce veškerá žádná. A tak za zmínku stojí jen docela charismatický, zarostlý plešoun Igor, který občas dobře zahláškuje, ale to je asi tak všechno. Mrtví vypadají docela dobře, ale kromě pár zubatých úsměvů do kamery toho taky moc neukážou. Takže co? Je to kravina vskutku prvotřídní, jen pro opravdové fandy žánru. Na odpad to ale není, já za Igora a fešácké zombíky udělím hvězdy dokonce dvě.

Jejda, jejda! A to by mě zajímalo, jakou skupinu diváků měl tenhle rodinný terrorizer (jestli to tak můžu nazvat) vlastně zaujmout?! Romantické duše od toho utečou hned při prvním náznaku nebezpečí a hororové fans takto koncipované utrpení taky bavit nebude, pač na brutalitě filmaři dost šetřili. Film jako takový vlastně začne až po třiceti minutách, pač první půlhodina zahrnuje jen neskutečně nudné rodinné plky a její vrcholné vzrušení tak zprostředkuje bohatýrský úprk malého klučiny před krysou. Jakmile se ale manželský párek, který by s přehledem vyhrál soutěž o nejméně sympatickou dvojici západní polokoule, dostane do opuštěné fabriky, začne se přece jen něco dít, i když jsem měl neustále takové podezření, že to ve finále bude pořádný průser. No nemýlil jsem se. Po několika dost mizerných pokusech o zobrazení „šokujícího“ mučení, které člověka, který viděl Saw či Grotesque, nechají ledově klidným, přehodí filmaři výhybku zase směr rodinná idylka, kterýžto konec mě opětovně rozzuřil. Tak pravda – když už blbost, tak pořádná!

Nedivím se, že na to někteří lidé nadávají, protože tohle fakt JE děsná amatéřina, která nejspíš zaujme jen fanoušky atmosferických hororů typu Paranormal Activity, a to ještě s přivřením jednoho oka. Mně osobně přišel tenhle film ale docela roztomilý. Svou až groteskně skromnou výpravou a nepříliš přesvědčivými hereckými výkony sice spadá do kategorie ochotnických snímků, nicméně ke cti filmařů slouží fakt, že se s nedostatkem prostředků vypořádali poměrně zdařile a natočili strašidelné dílko, za které se rozhodně stydět nemusí. Po slabším začátku se to solidně rozjede a v některých momentech to dokáže člověku solidně zabrnkat na nervy, i když já osobně bych Davida profackoval hned po prvním hysterickém záchvatu. :-) Přišlo mi, že Alex s Kate přistoupili na Davidovy fantazie příliš snadno, byť z racionálního hlediska jeho příběh moc věrohodný nebyl. Ale je pochopitelně jen na divákovi, jak si to celé přebere. Mě tenhle snímek prostě zaujal a přestože mu čouhá sláma z bot, v globálu to vlastně není vůbec špatné.