Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (896)

plakát

A do kuchyně! (2022) 

Líně manipulativní, rádoby sociopoliticky uvědomělé polohovno...

plakát

Bílý šum (2022) 

Jeden z nejskvělejších filmů roku tu na "čé-es-ef-dé" dostává solidně na prdel, navzdory nezpochybnitelným kvalitám napříč celým spektrem kinematografické rozmanitosti, aneb nečelíme vedle zde tematizované ekologicko-sociální krize i tzv. degeneraci/de-evoluci/marvelizaci filmového diváka?

plakát

Žena ve vodě (2006) 

Když jsem viděl Ženu ve vodě poprvé, tak ve mně zanechala lehké zklamání (tak 60%), protože se výsledné dílo po vymazleném žánrovém triptychu (dvakrát s Willisem, jednou s Gibsonem) a mé snad nejoblíbenější "shyamalovině" nepotkalo s prvotním očekáváním... i když už značně odvážnější a progresivnější Vesnice přece jen mohla už ledasco napovědět (nicméně ta utrpěla hlavně dosti zavádějící kampaní). Napodruhé to bylo už o něco lepší (tak na 80%) a teď... teď - zase po nějaké době - jsem už vyloženě nadšený. Žena ve vodě je nádherná, procítěná a precizně vystavěný hříčka, o jejíž meta-rovině se už nebudu rozepisovat, protože to za mě udělali jiní (viz Bluntman). Chápu, že mnozí se nedokážou přenést přes to, jak většina postav velmi rychle a vcelku bez problémů přijímá pohádkové (a celkově narativní) zákonitosti, ale právě o tom Žena ve vodě i je - je o postavách s jasně definovanou funkcí, které mají životní poslání, jenže o něm zpočátku vůbec neví, musí ho objevit a v závěru i naplnit. Vlastně to je velmi citlivý film a stejně tak je i natočen. Shyamalanova režie je zase precizní (málokdo naplňuje základní filmařské pravidlo "show-don't tell" lépe než on), s Doylem za kamerou si dokonale sedli, do toho Howardův skvostný soundrack, přesní herci... chvíli to trvalo, ale jsem nadšený! Někdo má od Shye nejradši Vyvoleného a Šestý smysl, já Vesnici a teď i Ženu ve vodě (a jistým podvratným způsobem vlastně i to nešťastné Stalo se).

plakát

Barry - 710N (2022) (epizoda) 

Geniální pátý díl druhé série má díky gangu motorkářů neméně geniálního nástupce.

plakát

Alita: Bojový Anděl (2019) 

Poctivá žánrová filmařina, sice podle staré známé šablony, ale zato se srdíčkem na tom správném místě. Je tam znát Cameronova pevná producentská (i vypravěčská) ruka, Rodriguez tentokrát naštěstí ne zcela urvaný, ale spíše soustředěný... no a ta Alita... kdo by kdy tušil, že i s těma velkýma očima si nás všechny získá prakticky od první minuty. Technologická špička, akce super, často i hezky nekompromisní... rozhodně chci dvojku!

plakát

Pavučina snů (2003) 

Není to naše vytoužená oscarová kingovina, ale místo toho krásně černohumorné a dostatečně zvrácené kingovské béčko s několika áčkovými parametry (řemeslo, herci), ve kterém se toho děje tolik, že snad nestačí ani na chvíli nudit. Je vcelku jednoduché ten film odstřelit, ale není ani tak těžké si ho užít, pokud se do něj pustíte s těmi správnými očekáváními. Jasně, Morgan Freeman je hodně cheesy, efekty občas vyloženě k smíchu a celý ten závěr tak trochu nešťastný, ale s odstupem se mi na ten film hezky vzpomíná a vlastně bych neměl problém si ho čas od času pustit znovu. To, co je pro Kinga esenciální, tu je vystiženo vcelku dobře.

plakát

Na nože: Glass Onion (2022) 

Spíš než hra s detektivním žánrem to je tentokrát především hra s divákem samotným prostřednictvím postupného dávkování informací, změny perspektiv, nechronologického vyprávění atd. Johnson jakožto vypravěč má prostě řemeslo pevně v rukách a hraje si... hraje si hodně zábavně, hraje si s perfektními herci, hraje si hodně s mizanscénou, s odkazy, se satirou na současný svět plný influencerů, politikaření a překroucení reality. Do toho navíc ještě ten futuretro nádech starých bondovek...no prostě vymazlená záležitost, která nestačila ani na minutu nudit. Jiné než první díl, ale to neznamená, že i horší.

plakát

Vzpomínky (2006) 

První hodina je vyloženě fantastická, Scott sice umírněnější, ale z hlediska stylu furt o vybuchující trajekt osobitější než 80% mainstreamové produkce... no a ten Denzel je pod jeho taktovkou prostě ďábel, jehož charismatem je prolezlý krásně zrnitý celuloid od pravého spodního rohu až po levý horní. Škoda, že to na konci najede do předvídatelných kolejí, abyste si už jen odškrtávali jednotlivá klišé. I tak ale hodně poctivá "scottovka".

plakát

Osvobození (2022) 

Fuqua není Spielberg, Smith se snaží možná až moc, i když vlastně nemá moc na čem stavět, a Richardson - ten jindy famózní Robert Richardson - to s tím nešťastně utlumeným color gradingem vizuálně zabil... i když třeba to ani nebyla jeho kreativní volba.