Genero

Kdo by se nadál, že jde po deseti letech ještě z Mužů v černém něco vyždímat. A ono jo a je to ještě ke všemu vtipné a příjemně retro. Časové paradoxy vždycky neklapou, jenže to se přece nesmí tak brát a lebku jsem si naštěstí vycpal slámou, už když jsem tahal kačera. Takže se můžu zaradovat nad scénkami s transcendentálním mazalem Warholem a tím intergalaktickým Rain Manem, který sice vidí, co se v pěti dimenzích kde šustne, ale počítání sirek ho moc nebere. Nápad s výměnou starého dobrého bručouna K za mladého K, který je proti svému alter egu naprostý extrovert, protože se dvakrát skoro usměje, mě předem mírně děsil, ale po shlédnutí jsem přesvědčený, že pan Brolin bude za nějakých sto pět, sto šest let vypadat úplně stejně vyschle jako pan Jones. Spíše jsem naplněný splínem z toho, že ta blonďatá čičinka vyzrála v babochlapa Emmu, na kterou odmítal vlézt pan Thompson už v pětasedmdesátém. Ale co, máme tu báječného záporáka, vesmírného Rusáka Borise a ten by mohl zaskočit na šňůře za všechny ZZ Top, kdyby tedy měli místo očí triedry a ne flašky od bourbonu, takže je to vlastně nejlepší díl.

„Kritika, která začíná slovy zamindrákovaný, tlustý buřt z Náchoda si točí film, to už je podle mě útok," svěřil se iDNES Magnusek. No tak jak mám tedy začít? Bastardům 2 jsem se usilovně vyhýbal, až jsem si řekl DOST! I já mám právo čas od času shlédnout nějakou pravou, smrdutou a nepančovanou českou krimisračku. Takže pojďme na to, Tomáši: Zamindrákovaný, tlustý buřt z Náchoda si točí film. Porovnávat tenhle jeho výplod s prvním dílem by bylo zhruba to samé, jako se rozhodovat, jestli chytit od Mesárošové raději kapavku nebo syfilis. Ubylo pubertálního cikánského hláškování, přesto to Tomáš posunul rovnou do ryzí retardace s prvky poťouchlé grotesky v nejlepší tradici Flintstonů. Na odpad to rozhodně není kvůli kmotru Krampoulovi a všem těm přehrávajícím nehercům, ze kterých jsem si uhnal hnisavý vřed na bránici, a především závěrečná Tour de Mrdka se Šťastným za volantem Favorita (bohužel neměl typickou hráškově vyblitou barvu) je nezapomenutelným okamžikem v dějinách českého amatérského softporna. Jestliže jsem jedničce dal za dvě, musím toto hodnocení alespoň napodobit a už se mocinky těším na trojku, kde snad Magnuska konečně omylem picnou japonští velrybáři a kruh se uzavře.

Je škoda, že mi Enšpígl vyfoukl to přirovnání Deppa k Vítu Bártovi, takže už sem nenapíšu svůj chystaný fór s Ksichtýnou Kočí, bílou ředkví, dvěma dalmatiny a vakuovou pumpou a vy se nikdy nedozvíte, co si s tím vším Bárta počal, kam až zanořil jazyk a na co tam narazil. Ale k věci. Netřeba se jistě šířit o tom, že neobsadit Helenu, tak panu režisérovi manželka nejenže už nikdy nedá, ale vypukne Válka Burtonových. Je pro něj téměř Simonou Chytrovou, až na to, že jsem ji jednou viděl hrát. Stejně tak ve všech minulých, současných i budoucích filmech pana Burtona nebude hrát hauptku už nikdy nikdo jiný než Johnny Depp. V Temných stínech vlastně hraje jenom on a ostatní postavy se objevují a mizí jen proto, aby tam nebyl tak sám, nebylo mu smutno a měl si s kým povídat. To ale vůbec nevadí, protože je sám o sobě dostatečně zábavný a alespoň na sebe nestrhává tolik pozornosti ta hnusná čarodějnice, co pořád vystrkuje kozy do kamery.

Láska k ptactvu je mi životním údělem a tato vášeň se projevuje zejména tím, že mi v dětství kanár uletěl oknem a v červnu mi na hlavu nasral holub. Protože jsem ale v té nepřehledné situaci, když mi mlátil perutěmi o držku, nemohl určit zda se jedná o holuba domácího nebo holuba stěhovavého, zastavilo se mé skóre Velkého roku na krásném počtu jednoho spatřeného ptáka. Toho jsem ale honil se zápalem sobě vlastním a pokud by mi v této bohulibé činnosti vypomohla nějaká dobře stavěná ornitoložka se zaměřením na kolibříky, znamenalo by to skutečný únik ze stereotypu všedního života. Komedie o opeřencích a jejich pronásledovatelích sice občas působila ještě laciněji než moje žerty, pobavila mě ale takovým tím milým, hřejivým rodinným humorem a ústřední sestava tří idiotů je tak vtipná, až je to skoro kůl.

Will Ferell je rozhodně naprostý retard, mongol, žalostný idiot, debil, trapák, slizoun a ubohé hovado. A proto ho mám rád. A tahle komedie je téměř genitální! Kdo by nevzpomněl, jak jako lůzr obrážel ve čtrnácti vesnické diskotéky na fichtlu, jako správný drsňák preferoval Landu a Ace of Base, protančil nejedny střevíce od babičky, sáhl slečně Žofii vzadu za hospodou na kundu, dostal přes obličej od automechanika Roberta, poprvé se ožral do mrtva magickým okem a poblil se do mušle. Ach to mládí. Položme si otázku, proč je, kurva, tenhle film v modrých? Odpověď je překvapivě jednoduchá: Rozhodně ho lze považovat za urážku yntelektu všech upjatých filmových fanánků z místní růžové lobby, zpod jejichž elastického tílka vyčuhuje cedulka se značkou HOMO. A to i přesto, že tam konečně někdo někomu sahá na zadek.

Mám rád filmy o nástrahách přírody, ale tohle Jacques Cousteau tak úplně nebyl a já se studem červenal jako krásně tvarované sedací hrboly paní Paviánové za všechny zúčastněné. Sice je hezké, že se pořád něco děje, ale dějí se samé kraviny. Abych v tom znechucení nezůstal sám, napsal něco pozitivního a nalákal své úhlavní nepřátele k projekci, prozradím, že je popřeno základní pravidlo vyvražďovaček a negr nechcípne jako první. Počítačoví žraloci jsou skvěle vycvičení a zřejmě by zvládli i nosit brýle, předčítat Dostojevského a kouřit doutník. Když budete mít to štěstí a seženete si dabovanou verzi, jistě vás jako fajnšmekry mile překvapí, že všechny postavy mluví Ota Jirák. Včetně paryb a kurviček. Myslím, že je více než vhodné při této příležitosti připomenout moji velmi starou babičku a její moudrá slova: Bodejž by mně rarach sám raděj prdel vymrdati ráčil, než bych kundovin takových v skříňce s trubadúry sledovati musela!

Marně přemýšlím, jak dospěli ve španělské zemi k závěru, že čím víc Rodenů bude ve filmu hrát, tím víc to bude horor. Jediné, co mé temné srdíčko alespoň trochu potěšilo, byl vcelku věrohodný obraz sovětského venkova jako nepříliš přívětivého místa plného nepříliš přívětivých ovcomrdů a nehostinné zemědělské stavení, kde by strachy srala Zoja Kosmoděmjanská, Timur i celá jeho parta. Jinak to byla nuda jako bitch a kdyby aspoň z lesa vyskočil medvěd a tu vyžilou blondýnu sežral, mohl jsem si trochu zaplesat a uhrančivým, mystickým hlasem cedit: To nebyl, kurva, medvěd, ale přímo medveděv! Ale i to by stopro zazdil ten zlý kulak a pašíci. Ať to beru zprava nebo zleva, určitě mi trnulo mnohem víc v pátek nad filmovým týdeníkem, kde se u Tupolevu v magickém okamžiku soudruh Leonid Brežněv sápal na soudruha Gustáva Husáka a chtěl ho líbal.

Chápu, že by každý mladý mág chtěl být rovnou Pavlem Kožíškem, který mi na Dni dětí tolik šokoval a učaroval svým trikem s kartami a obrovským červeným puntíkem, až jsem z toho musel těch šest piv ještě zalít vodkou. Prestiže (drama, fantasy, mysteriózní, thriller) velmi názorně vysvětlily, že ač se v každém zaměstnání najde nějaký ten zmrd, v tom eskamotérském jsou zmrdi úplně všichni. A ti nejambicioznější kouzelníci k tomu, aby se stali úplně nejlepšími kouzelníky na celém světě, dokonce ani neváhají od Bowieho zakoupit nejnovější bleskoser značky Tesla. Stejně jako si mistři magie pohrávají s pozorností a fantazií svého publika, pan Nolan si pohrává celou dobu se svým divákem, až si tento začne připadat jako úplný čurák a ještě mu za to s hlubokou úklonou nastokrát poděkuje. A protože se pod vlivem díla již dvě hodiny pilně věnuji nácviku se sadou Malý kouzelník, potěším vás například tímto vykutáleným číslem.

Přesně jak říká korbitch, nenech se ovlivnit zdejší nadřazenou elitou pózerských pokrytců, Filipe! Prostě to pochčij, poser a zahrabej aspoň deset metrů pod zem.

Další z produktů americké „filmové“ tvorby, v němž se v celé své nahotě odkrývá naprostý kulturní a morální úpadek zdegenerované západní společnosti. Jsem upřímně rozhořčen, pohoršen a zděšen způsobem zábavy buržoazní mládeže, jejíž rodiče evidentně v bezohledné honbě za mamonem zcela opomněli výchovu základních společenských a lidských norem. Nebo snad rezignovali? Dílo by bylo možné považovat za nastavené zrcadlo, v němž můžou američtí pubescenti, bezradně a bez zkušených rad se probíjející životem, vidět sami sebe v plytkém, obscénním divadle plném drog, nechráněného sexu a zpátečnické, tzv. rapové hudby se značně pokřiveným názorem. Je zcela typické, že jediná pokrokově smýšlející postava, proletář T-Rick, je zde karikována do podoby věčně zfetovaného a retardovaného distributora omamných jedů, jehož občanská vzpoura proti prohnilé kapitalistické společnosti je uhašena a zadupána do země tvrdou podrážkou represivního orgánu vedeného obludným, hrabivým molochem Wall Streetu. Můžeme být šťastni, že v naší svobodné, socialistické zemi jsou mladí lidé neomylně a neochvějně vedeni takovou organizací, jakou je SSM, k příkladnému plnění pracovních, studijních a občanských povinností a k aktivní účasti na urychlování sociálně ekonomického rozvoje naší společnosti v rámci revolučního učení dělnické třídy marxismu-leninismu. A je pouze zpátečnickým bludem, že se naše socialistická mládež nedokáže spokojeně a bezstarostně bavit i v rámci konvencí a bez přemíry alkoholu a návykových látek! Viz foto.