Genero

Vlastně mě nikdy nenapadlo přemýšlet nad postupem, jakým vznikají ve Fotolabu naše dětinské a rozjívené manželské momentky s latexovými králičími oblečky, katetrem a trojitou koženou plácačkou. Poté, co jsem viděl tohle psycho se slizkým tátou v sukni, necítím se zrovna rozjařený z varianty, že usměvavá laborantka Regina s prsy pevnými jako dva igelitové pytlíky sulcu po večerech slintá nad negativy a svá žhavá ústa chladí v ustalovači. Od teď už si tam nechám vyvolat tak maximálně fotky naší potkanice Kateřiny a želváka Ignáce. Vážně nestojím o to, aby Regině hráblo, zatoužila po naplnění snu o těsnějším kontaktu s mou rodinou, přihnala se nám kázat o morálce a fotit Zenitem 11 garniže.

Občas se i já rád podívám na nějaký pěkný kolumbijský láskobol. Citově vyprahlá kráva se schová do skříně, dělá na dirigenta budliky a hysterčí, že si jí nevšímá. On ale nesmutní, s její absencí u domácího krbu si hravě poradí a začne šukat vyhublého výčepního (který mi, chicht, trochu připomínal šerednou holku s placatým hrudníkem). Je si vědom, že pro koncertní sály znamená uplakaný dirigent naprosté zlo, orchestr vrže jako orchestrion, cellisté si klepou na cella a tympány neladí. Úplně mě píchlo u srdíčka, že si paní Rosakunde Pilcherová zafušovala do thrillerů/hororů a už už jsem si brousil propisku, jak si tady zapíčuju, ale jak tam začala těm milencům v koupelně tak strašidelně vibrovat armatura, málem mě to prohnalo jako nadmutou.

Havran seznamuje mého zvídavého a poetického ducha ponurou, zábavnou a zaručeně autentickou formou s posledními dny Poeova života a vysvětluje, proč ho tehdy toho nevlídného rána našli v parku vykropeného, pochcaného a úplně tuhého. Jsem malinko smutný, že zcela opomíjí jeho životní trampoty okolo lásky k třináctileté manželce a k opiu. Zaujal Luke Evans, který jako zarputilý a bystrý detektiv dedukuje o stobrko, ale ani Cusack nezůstává pozadu (zde se zásadně rozcházím s kolegou Cervenakem) a v roli Nicolase Cage v roli Edgara Allana Poea předvádí odzbrojující výron a kvalitní tupé. Na dvě hodiny je to dostačující náplast na manželčinu procítěnou migrénovou etudu a protože mě navíc básnické střevo políbilo na čelo, dovolím si ještě jako přídavek připojit romantický verš z vlastní dílny: Havrane, dím, elce pelce, táhni třebas do prdelce... a víckrát ne.

Očekával jsem vizuální masakr plný poloobnažených či ještě lépe obnažených slečen těsně nad zákonem, z kterého mi budou tanga s vychytrale umístěným otvorem vpředu malá, ale Násoskův vrták mi nabídl pouze Mulén Růž pro rákosníky. Vskutku mě nebavilo přemítat u fantasmagorií pošahaných kravek a spíše bych se zaradoval nad nějakým velkoryse pojatým gangbangem v ústavním šantánu, do něhož by se chovanci pustili na začátku, na konci a mezi tím taky. Takže, Snajdře, bývals mým oblíbencem, ale tímhle sis to u mě pěkně pokokotil. Příště si raději pětkrát oběhni chalupu v Malibu a napočítej do deseti, než se vrhneš na další sebestředný blábol. U těch pak bývám večer tichý, zádumčivý, neustále se tak podivně kývám a nervózně těkám očima mezi sekyrkou u pece a studnou na zahrádce.

Tak jako odtekla nedotaženým kohoutkem zakalená voda z řeky GANGA, odchází naše FESTIVALOVÁ pohodička se špatným bigbítem těch hovad Wohnutých, VRÁTNEJ obléká pyžamo, síťku do vlasů a chce jít na kutě a všichni ostřílení KULIBRCI nastartují přes kabel z vejtřasky perníková fáčka, protože seriozně zdunění pánové ve fraku dunivou fistulí netrpělivě VOLALI sály, ať dorazí taky naše lajdácké DUO, EGON hrábne do rezavých strun loutny s nečekanou virtuozitou, až i PEDRO SE VRACÍ z toulek v kapradinách Pošumaví a zdá se, že zase U NÁS NA NOUZOVĚ bude pěkně veselo, když hostinský rozezní naleštěnou fajfkou nenaladěné ČINELY, unavená RAJDA vykasá sukně a bez ohledu na křečovou žílu stepuje ladně jako MUFLON, výčep naplní dýchavičným hlasem letitý GRAMOFÓN pana Ponrepa, rozkošná fenka šarpeje poskočí na zadních, SLOVÁCI pohladí fujarou po hřbetě usměvavého rosomáka, pak dorazí i JAROUŠEK NA TŘI a hází velmi nekvalitní fórky jako BANÁNY chápavým chápanům, tři BLÁZNI v koutě si s nedbalou elegancí povolí svěrací kazajky, plesnivý dědek našpulí uslintané rty a škemrá POLIB SI DĚDU, zvenku se ozývá ŠEVELENÍ čerstvě opylených blatouchů a ty, mladíče, neváhej a S.E.J.K.O.N.O.P.Í., protože to je ta jediná láska, co HORY přenáší.

Taky mám takovou malou slabůstku a když vyrazím s přáteli do kabiny v lesích omrknout zblízka tvary Renatiných hýždí a inhalovat něco málo THC, jsem bez knihy bezradný a celý nesvůj. Jakmile najdu v temném sklepení nějaké čarodějnické čtivo, ihned přelouskávám. Z děvky, sportovce, učence, pošetilce a panny (teda kdo ví jestli) mi ale kapánek cukají koutky. Takový pech, že si vyčarují zrovna zombičí rodinku, s kterou je honěná mezi borovicemi patálií poněkud mrtvolnou, můžou mít jenom oni. Proč si nemohli vybrat vykulence s kotouči od cirkulárky v ksichtě nebo alespoň tu přerostlou tasemnici, abych nemusel půlku filmu z nudy počítat kousky kokosu v kokosce? Po přesunu do suterénu ale příběh tak nabere na síle a hloubce, že z toho i Ripleyové tuhne jazyk a mele kraviny. Tady asi bude třeba na pahýl ruky přišroubovat motorovou pilu od Husqvarny, řinčením jejího ostře broušeného řetězu vyhnat z Horské chaty to Smrtelné zlo a celou podzemní Armádu temnot pevně uchopit za prdel. Nebo snad nesdílíš můj názor, Bruci Campbelle?

Pokud zjistíte, že milovaná maminka zapomněla dát nohy k sobě a do rána je z ní zavrženíhodná coura, jistě tento fakt od základu změní váš světonázor. To ale ještě nikoho neopravňuje žrát kočky, zabíjet chůvy a vyvolávat indiánské démony. Na tom se jistě všichni shodneme. Španělská teenkravka to bere jinou optikou. Nechá se posednout zlým mytologickým zmrdem, hází kyselé ksichty, hrabe se v mohyle a mluví hlasem čtyřicetiletého zrovna abstinujícího notorika (když je dabovaná). Táta Kevin se pak vlk nevlk sápe po brokárně a musí zjednat pořádek dřív, než stará dcera vysublimuje v novou dceru a divák pojde nudou. Ale velkým plusem je, že na něj z toho pohřebiště nebafli nahatí geronti nebo Ti druzí.

Romča Polča obětoval kauci vyměřenou Obvodním soudem pro New York 4 na štědrý rozpočet inscenace o čtyřech absolventech střední třídy, kteří se škorpí a procítěně hází šavle jménem západní pidlivizace. Paní Horáčková ze čtvrtého si s výpravou sebevědomě pohrála, takže užasneme nejen nad propracovaným obývákem, ale navštívíme i chladné prostředí koupelny, depresivní stěny chodby a téměř klaustrofobický výtah. Když se na takových místech sejdou tři držitelé a jeden čekatel na Zlatého naháče, není nouze o roztomilé přehrávání, které sice místy sere, ale o vydařené verbální šprýmy, jejichž autorem je z devadesáti procent pan Waltz, není nouze. Jen zamrzí, že yntelektuál moc nevydrží a všichni čtyři se dokážou osmnáctiletým bourbonem během deseti minut zmastit na mrdku, takže v diskuzi už ani nedojde na pohlavní orgány hanlivě, domácí přežvýkavce a pěstní klíny.

Nový Batman mě po dlouhých, předlouhých letech donutil zase nasadit psí dečky, slamáček a vyrazit na kinematograf jako za starých časů. Pravda, chvíli jsem rozdýchával okamžik překvapení, že je to barevné a hudbu slyším, aniž by vepředu někdo hrál na piáno. Jsem ale rád, že Batman neslezl z plátna jen asi čtvrthodinu z celkové stopáže a objevil se vlastně proto, aby dostal přes držku. Toho kluka netopýřího jsem nikdy neměl v lásce, asi proto, že jeho soupeři bývají frajeři s mnohem většíma koulema. Padouch BaNe evidentně postrádá nějakou BaJo, která by zapsala jeho jméno rtěnkou na všechny gothamské patníky, což je vzhledem k nevtíravému půvabu toho myslitele opravdu až s podivem. Snad proto zahořkl a rozhodl se vrazit Gothamu do prdele takový drát, že bude to semeniště neřesti ještě s úsměvem vzpomínat na Jokerovi nejapné žertíky a dodatečně si nad nimi trhat bránici. Překvapila jindy tuctová Anča, jíž bych rád nakousl jako bedlu jedlou, nepřekážel ani rozvrkočený klučina z Gotham gay department a samozřejmě Michael Caine fór ever. Ale nezabředávejme do okázalého yntelektualysmu, filmem jsem byl uchvácen. Když se mi nechce během dvou a půlhodinového filmu ani jednou chcát, neusnu, nekroutím se v sedačce jako hadí žena, nekontroluju si v zrcátku délku řas a nepřeměřuju úhlopříčku koutů na hlavě, tak to musí být dechberoucí, kulervoucí, masakroidní filmový monument a každý, kdo dá pod čtyři je u mě lama a Spajdýho rozkuřovač.

Při letmém pohledu na zdejší hodnocení jsem se vnitřně smířil s tím, že jsem asi dvanáctiletá kravka, kterou vyděsí každé zakašlání a cvaknutí kliky. Já jsem se totiž během těch devadesáti minut opět párkrát celkem vydatně posral a jestli o mém tvrzení pochybujete, můžu vám to klidně přinést ukázat. Děsivý fakt, že Casper není v tom domě jediné strašidlo, bylo hotovým pohlazením po bypassu a potěšilo i to, že ani závěrečné rozuzlení tentokrát nevymýšlely největší scénáristické hvězdy z pavilonu C. Teď o půlnoci bych přísahal, že z dutiny za zdí obýváku, o které jsem si vždycky myslel, že je to komín, slyším podivné chrčení a nářek. No nic, nebudu si toho všímat. Můžu být rád, že ta krev, co vytéká z praskliny v omítce není moje a budu věřit, že do rána nezmizím za záhadných okolností.