Crawler-D

Primitivní jako pravěké kmeny. Takovým tím americky naivním způsobem a heroismem. Kdyby aspoň po trikové stránce byl lépe zpracovaný, ale nadměrně velká kočka se zubama a z pixelů by neošálila dredaře dnes ani v jiné historické epoše. Co čekat od filmu, jehož příběh je s největší pravděpodobností vyprávěn mamutem.

Ten film je výtečný, ale až od druhé poloviny, než se konečně rozjede série událostí navazující na zlou zprávu o AIDS. Pak je to jeden vypečený a skvěla načasovaný vtip za druhým navlečený na podmanivé atmosféře romantického napravení jednoho sukničkáře. Cuarón s Lubezkim předvádí skvělou práci na střihu a kameře, která snímek povyšuje.

Strýček Búnmí je vlastně hrozně krásný film apelující na duševní stránku člověka, ale ve své kompozici v mnoha ohledech pokulhává tak, že jako divák ztrácím souvislost s hlavním dějem. Působí to jako nedomyšlenost, neúcta k původnímu materiálu a prosazování vlastních témat na jeho úkor. Mluvím hlavně o oněch "minulých životech", které jsou původně výsledkem meditací nějakého mnicha, ale zde není žádný mnich, nejsou nijak interpretovány jako "přivolávání minulých životů", nikdo na ně nereaguje a Búnmí je jednoduše nijak nepřivolává. Mnohdy spíš působí jako výjevy z nějakých tradičních thajských mýtů. Další dva problémy se obejvují ke konci, kdy je do filmu vtěsnána fotokoláž z přípravy nějakého vedlejšího projektu souvisejícího s Búnmím, ale nikoliv s filmem, čímž se narušuje celistvost filmu jako jednoho samostatného díla. Divák je vytržen z diegeze filmu, Konec divákovi zamotá hlavu, protože v rámci Weerasethakulových témat střetu tradičního a moderního života vyznívá jako kritika bezduchosti dnešní doby neschopné komunikace - na první pohled tak vyznívá, ale v rozhovorech hovoří o převtělování duší či co.

Míra schopnosti orientace na burze ovlivňuje míru plnohodnotného zážitku z filmu Wall Street. Jenom pár postřehů: Byl jsem překvapen, že Douglasova postava ve vězení strávila jenom osm let, tj. byl propuštěn nějak v roce 2001 a sledujeme děj sedm let poté, během nichž se mohlo stát ledacos a možná i mělo, ale tato kapitola jeho života je přeskočena, přitom na ni jsem se svým způsobem těšil. Druhý bod se týká historického bodu hypoteční krize, ke kterému film směřuje, ale kvůli složité ekonomické řeči a postupné přeorientaci na lidský faktor "Gekko a jeho dcera" ztrácí na váze, společenské výpovědi a hodnotě. Jinak spousta velkých a těžkotonážních jmen předvádějících hutné výkony.

První dvě kapitoly by obstály jako dva pěkné samostatné kraťasy. Nejvíc mě mrzel Hans Landa, ze kterého se sice stala jedna z nejpozoruhodnějších filmových postav, ale sam sobě si postavil šibenici a byl blbější, než se jevil se svým "vím o všem a směju se vám do xichtu"..nakonec se totiž nesmál a měl to rozhodně vědět.

Po prvním zabití ztrácí odůvodnění toho, proč v zabíjení pokračuje a tímto zbúsobem. Tedy krom toho, že on i scénář jsou hloupí.

Zatímco Román pro ženy mě nudil a Nestyda mučil, Román pro muže mi jednoduše přijde jako zbytečně strávený čas. Po zbytečném úvodu z minulosti, který charakterově neudává směr v budoucím dění, se zbytek nese v duchu horského výletu rozdílné sourozenecké trojice, jejichž přednosti a slabosti jsou od počátku zřejmé, a tak nepřichází nic v klasickém významu zvratu nebo vývoje. Jsou jací jsou a skončí tak, jak mají. Nejsmutnější je, když nejzábavnější (hlavně přehnaným herectvím) je zbytečná vedlejší linii s Janem Budařem jako žárlivým přítelem striptérky. Postavu arogantního soudce Miroslava Donutila chápu a její přístup k obvyklým životním situacím je zajímavý a sem tam vtipný, ale je to odpudivá postava, na kterou se špatně dívá. Staví na závisti z bohatství, ale zároveň od touhy mít bohatství odrazuje, protože by se člověk mohl stát někým takovým.

S Luccem Besson to Y2K muselo udělat dost zlý věci, když po roce 2000 jeho filmy trpí značnou lobotomií. Tajemství mumie je tak strašlivý scenáristický spletenec bez jediné snahy o režijní pozvednutí utápějící se v jakési přehnané francouzské žoviálnosti, z čehož všeho si musí i letošní prvňáčci klepat na čelo. Účelový pterodaktyl, díky kterému se Besson může poměřovat s tvorbou studia Asylum (viz. jejich Sherlock s tyranosaurem), který jenom zdržuje děj stejně jako i linie s osvobozováním starého člověka - média. Krom neuvěřitelně realistických masek, které si slavná Adéla, hrdinka příběhu, zcela jistě vyrobila sama a dokázala je aplikovat stejně účinně jako maskéři Norbita, se neuvěřitelná nudnost osvobozování spočívající v natažení děje projeví tím, že při jednom neúspěšném pokusu nám ani neřeknou, proč se nepovedl, nebo když je všechno dobré, plán se zruší, protože pán odsouzený na smrt má hodně možností, a tak kvůli únavě protentokrát odmítne. Bessonova režie je tedy příšerná a "příběh" nezachraňuje ani hlavní postava reportérky Adel, která nemá žádnou zajímavou vlastnost, není výjimečná, ani vtipná, ani drsná - jenom se umí převlékat kvůli jedné scéně a létat na pterodaktylovi. Blbost, jejíž nelogičnost nemůže bavit děti, kterým se nezdá být určena, ani dospělé.

Karikaturní zrůdnost. Většinu času aby divák koukal stejně vyjeveně jako všechny postavy, neb Vorlův původní úmysl (doufám, že skutečně dobrý) se obrátil zcela proti němu. Nejdebilnější postava, ale hlavně herečka je rosnička, ale ta pro mě osobně nejvíc vyčnívala a kopance do ní jsou až příliš snadnou kritikou. Nejvíc mě ale mrzelo, že mě film ani nebavi svou debilitou, spíš nudil, protože v podrazech jednotlivých stran nebyla žádná gradace ani zajímavý rukopis.

Na cestě k Alláhovi i od něj. Zajímavě a funkčně vystavěný scénář na téma, když se do partnerského vztahu vloudí náboženství. Ovšem potenciál je nakonec vyčerpán k vůli vyhraněným přístupům. Přitom začátek a odůvodnění, proč a jak, se navzdory prvotní nejistotě v hledání hlavního tématu zdají zpětně velmi povedené.