Happens

Lyrické animace zasazené do vcelku epického příběhu boje člověka s přírodou, města s vesnicí, člověka se zvířetem. Film plný protikladů. Počáteční zlo v podobě vlků napadajících člověka se mění v dobro a dobrý člověk v zlého. Integrita charakterů ale zůstává zachována. Milá pohádka, do které se vešlo opravdu mnoho.

Takový zvláštní divnofilm, který kombinuje žánry jak na běžícím páse, tragiku střídá komedií, nevíte, jestli se smát, nebo brečet, komedii střídá romantikou, romantiku dramatem. Je to film o jednom sousedství tří domů, kde se propletou osudy lidí tak zvláštním způsobem. Malá holka, která má svůj přímý, nezkažený a naivní pohled na svět, mentálně zaostalý mladík, který se během 14 dnů stane největším smolařem na světě, a okolo nic se roztočí epizody života.

Konflikt nesmyslnosti války servírované divákovi na písečném podnose versus hluboký smysl jednoho vojína, který se do války zas tak moc nehrnul a zkoušel se vyvléct skrze zranění, jež si způsoboval sám, ale nakonec našel ve své jednotce doopravdy pomáhající a nasazující své životy pro místní smysl - života. Zajímalo by mě, jak by vypadalo pokračování tohoto snímku.

Opět bravurní výkon Lewise, a to nejen formou herectví, ale zase si změnil hlas způsobem, že nasál celou duši postavy.  Narcistický návrhář si najde mladší model ženy, formuje si jí ke svému obrazu, nedokáže najít kompromis, což vyústí ve zvláštní způsob řešení jeho ženy. Nicméně nedává vůbec smysl to finále, kde se návrháři líbí způsob, jakým se vypořádává jeho žena s jeho zatvrdlostí srdce. Nicméně atmosféra a jednoduchý příběh - 80 %.

Perfektní hra s napětím, které stupňuje přepálené audio při "lekačkách". Otec po tragické smrti své ženy odjíždí se svou dcerou na venkov, aby setřásli trauma. Nicméně s traumatem se lze vypořádat různými cestami a mozek má svoje obranné mechanismy. Nebo útočné mechanismy? Niro hraje skvěle a Dakota občas nesedí v těch reakcích a chování. Ale lze přivřít oči a užít si to.

Poetické a zároveň epické vyprávění posledního vojáka a zbytky jeho jednotky vedoucí partyzánskou válku dalších třicet let po skončení války v strašně smutné nevědomosti a ještě smutnější opuštěnosti nadřízenými.

Konečně akční snímek, co má grády. Nadupaná akce nestandardní zápletky, která je čitelně rozklíčovaná v první minutě filmu a nechává tak diváka jen odhadnout, co se asi tak stane. Špinaví policajti, co dělají dvojí práci. Nikdo není ničí přítel. Všichni na jednoho, jeden za všechny, každý proti všem. Přežijí jen šílenci.

Tyhle filmy s rakovinou na to přímočaré ždímání emocí s tady ještě trošku velkolepým hrdinským patosem mi přijdou už trochu za hranicí. Je to daleko za Hvězdy nám nepřály a kousek za Five feet apart. Slzu nešlo uronit. Byť v tom filmu brečel doslova každý. Aspoň jednou. Film o lásce, soucitu, rakovině a rakovině.

Hvězdy nám nepřály. Jenže trochu jinak. Trochu méně ve všem a trochu víc pateticky. Tyhle filmy o smrtelných nemocech jsou takové těžkopádné v tom, jak ždímají ty city z diváka tou lineární cestou. Všechno je terminální a deterministické a hrdinské. To je samozřejmě správně. Ale já asi možná i hypochondricky se prostě ošívám.

Za mě perfektní horor s tou jednou neskutečnou lekačkou. Psychologický vhled do života 13 letého kluka z maloměsta, který je unesen sériovým vrahem, jenž je famózně zahraný Ethan Hawkem, škoda, že nedostal více prostoru. Dostatek prostoru ale dostala sestra hlavního hrdiny, která tu zahrála nejcharakterističtější postavu ze všech, naprosto okouzlující herecký výkon od takto mladé holky. Film je v podstatě něco mezi psycho duchařinou a takovým realističtějším Stranger things. Jo a samozřejmě je třeba se pozastavit udivující míru násilí na základní škole.