Martrix

Majors má opravdu něco do sebe. V třetím Ant-Manovi mě moc nezaujal, ale tady ukázal, že umí a Kangoman mu sedí. Nicméně to je asi jediné, čím tato epizoda zaujme. Opět je tady spousta vaty, resp. zbytečností, kdy po sobě všichni jdou podivně laxním stylem. Tanečky místo činů, vyměklý není jen Loki, ale úplně všichni, snad kromě Minutky. Ta nedůslednost je odrazem scénáristické zbabělosti, resp., kdyby se postavy chovaly normálně, nejspíš by se celá řada smrskla jen na tři epizody. Takhle sledujeme nekonečné nahánění se vs paniku....všichni umřeme!!

Tak jo, o té americké úchylce zakomponovat do seriálu muzikálovou, nebo retro epizodu, většina z nás ví. Někdy je to vcelku fajn úlet, jako ve Star Treku New Worlds, to když je to dostatečně odlehčené a písně kvalitní a jindy je to pruda, kterou si užijí jen tvůrci a herci. Úvod této epky byl otřesný, většina písní byla mizerně zazpívaná a pro mě neposlouchatelná. Kdyby mě to tak moc nezhnusilo, mohl bych to považovat za tvůrčí záměr, protože....je to přece Doom patrol, břídilové, kterým nic nejde, ale spíš je to prostě spackanina. Ty další homosexuální výlevy už byly jen "třešničkou" na dortu. Ale....pod tím vším se táhne důležité rozhodování pro všechny postavy. Dát přednost fejkovému životu, ve kterém nejsou zrůdičky a tragédi, nebo... . Doomed je v tomto případě hlavně režisér a ten, kdo komponoval hudbu a písně. Díky nim tato epa působí diletantsky a mě z ní rozbolela hlava.

Tak, milé děti, teď si vysvětlíme, co znamená pořekadlo: na hrubý pytel, hrubá záplata. Otevřete si Příručku potírání zločinu na americký způsob, na straně 678. V kapitole Camorra-Sicilská mafie se praví: Do malebného městečka na Sicílii nainstalujte amerického sadistického dědu s výcvikem. Vhodný kandidát je asociál, který díky italské přívětivosti roztaje a městečko ochrání nejen před mafiány, ale i před tsunami, inflací a racky, kteří kálí po sochách.         Příběh je megaklišé. Tohle jsme už mnohokrát viděli ve westernech, ale třeba i v japonských samurajovinách a samozřejmě v mnoha novodobých hollywúďárnách. Nicméně i klišé se dá prodat, pokud máte šikovné tvůrce a Washingtona staršího. Takže ano, je to nehorázně neoriginální, ale ne, nenudil jsem se a ze závěrečného patosu jsem se nepozvracel...jen si ublinkl. I s ohledem na věk Washingtona jsem ale rád, že jde o poslední kapitolu, protože superzabijáků už je ve filmech až, až. Equalizer 3 je však i přes mnohé výtky lepší,  než třeba poslední dva Wickové. Ale Washington má na víc, než aby skončil jako akční kmet v nablblých filmech, jako to předvádí třeba děda Liam. Takže za mě fajn uzavření osudů dobrého zabijáka Boba, ale žádná akční událost roku, čtvrtletí...ba ani měsíce, se nekoná. Prostě další přírůstek do LZD(Ligy zabijáckých dědů), kde ho uvítají děda Silvestr, Bruce a zmiňovaný Liam.

Úvodní scéna z roku 1555 má zajímavý průnik s Pádem domu Usherů. A taky vnáší zmatek do toho, kdo se to vlastně má narodit. Celá epizoda je slušně stísněná a opět udržuje diváka v nejistotě, kdo v tom všem jede. Závěrečná scéna velký humus. Jde o velmi kvalitní řemeslo, tentokrát i slušně napsané...takže zkazit to, může asi jen nesmyslný závěr, případně hloupá pointa.

Velmi slušné. Jednu epizodu před koncem řady, možná celého seriálu, se ze čtyř linek staly dvě, resp. došlo k propojení. Moc se mi nelíbí představa, že to celé najednou skončí tak rychle. Nebránil bych se další řadě, která by byla s ohledem na určitá odhalení dynamičtější.

Co na tom, že od šesté epky uběhla dlouhá doba a nepamatoval jsem si jak skončila? DP se skoro obejde i bez příběhu, protože je hlavně o postavách a jejich vztazích a je v něm dostatek ujetých nápadů, které pobaví.

Komedie, Švédsko, seminář a hned jsem si představil drsnější verzi Vlastníků. Což se prvních asi dvacet minut naplňovalo. Nesourodá skupina lidí, které v tomto případě nespojuje vlastnictví bytů v jednom domě, ale projekt nákupního centra. Samozřejmě si s tím tvůrci nevystačili a i když tam jistý přesah vnímám, je to vlastně přímočará vyvražďovačka. Nicméně...uznávám, že právě ta naprosto zjevná motivace vrahouna, mohla být tvůrčím záměrem. Stejně jako chladnokrevné a neosobní vybíjení účastníků semináře. Možná je ten přesah v tom, že je to vlastně tragédie, za kterou může hamižnost, prospěchářství, lhostejnost a malá snaha naslouchat. Zabiják nebyl jen psychopat, ale také oběť bezpráví. Jeho extrémní reakci to sice neomlouvá, ale já tam ten výhružný vzkaz vidím. Úředníci, nebuďte hovada, může se stát, že narazíte na někoho, kdo vám to 100x hůř vrátí. Tomuhle žánru neholduju, nelíbí se mi sledovat zabíjení lidí, ale v tomto případě to vraždění nevnímám jako prostředek pro uspokojení divných choutek milovníků slasherů, ale spíš jako temný pozdrav všem úředníkům, developerům, politikům... .

Sledujeme přirozeně se vyvíjející vztah, potíže v práci...spoustě lidem to nebude stačit. A tvůrci si za to trochu mohou sami. Upoutávka na seriál slibovala ostřejší a zábavnější podívanou. Jenže je jasné, že tento seriál nabídne i něco víc....něco, co možná ocení hlavně ženy a až potom příznivci chemie a showcookingu. Sice je to teprve druhá epa, ale tvůrcům už se povedlo zmrazit mi závěrečnou scénou úsměv.

Chemie mezi Brie Larson a Lewisem Pullmanem funguje skvěle. A je to velmi důležité, protože i přes ten název a téma diskriminace, tohle je především vztahové drama. Nebo aspoň tato epizoda je. Dva svérázové s vášní pro chemii a averzí vůči konvencím, si k sobě hledají cestu. Tady je velmi cítit knižní předloha. Spousta drobností a citu...Brie tady září mnohem víc, než v oblečku od Marvela. Líbí se mi to. Ale je mi jasné, že mnoho lidí čekalo něco trochu svižnějšího a vařivějšího. Tak zatím ne

Nemusím se u komedie chechtat, stačí se i jen usmívat. Důležité je, abych u ní vypnul, nepřemýšlel, nehledal chyby. A když zaválí i herci, klidně dám takovému filmu pět hvězd. V tomto kontextu jsou Dva svůdníci průšvih. Brando na mě neudělal valný dojem, často přehrával a ke konci k tomu strhl i S. Jones. Tohle není o kontrastu mezi mladou živelnou postavou Fredyho a distingovaným mazákem L. Jamesonem. Tohle je generační rozdíl mezi hereckým hejskem a bardem. Jako kdyby jste vedle sebe postavili třeba S. Tofiho a V. Ráže. D. Niven je jako z jiného filmu ...filmu, ve kterém dostal za partnera stejně kvalitního herce, jakým sám je. Filmu, který stojí hlavně na dialozích. Nabízí se ale i úvaha, že by to mohlo být naopak. Že to mohlo být ztřeštěnejsi a ten divadelní afekt by byl nosným prvkem. Niven by i tu ztřeštěnost zvládl s grácii, ale takhle to režisér nechtěl. Ten scénář má potenciál a mrzí mě, že z něj nevznikl lepší film, jen díky obsazení a možná režii. Zvažuji, že vyzkouším jak dopadl remake...ten by mohl obsazením sedět víc.