Martrix

Zajímavá dramatizace případu Jacka Rozparovače nabízí kromě starého Londýna také skvělé herecké výkony, jímž vévodí nejen Michael Caine, ale i Lewis Collins. Bylo radost je nejen sledovat, ale také poslouchat...britská angličtina pro mě má velké kouzlo. Lewis Collins má navíc opravdu příjemný hlas; byť je na hony vzdálený Petrovi Olivovi, který ho (skvěle) daboval v Profících. Tvůrci si s příběhem pohráli a do poslední chvíle nechali diváka tápat, kdo by mohl za vraždami stát. Po dlouhé době jsem byl závěrem překvapený, ale přičítám to mé počínající demenci a také ochotě nechat se velmi dobrým scénářem i režií vést. Mám totiž rád chytré a smysldávající dialogy, takže stačilo sledovat jak si sympatické postavy detektivů počínají a nebyl důvod předjímat. Není moc co vytknout, délka byla úměrná obsahu...žádná zbytečná vata na efekt a navíc tvůrci (rozumně) rozdělili film na dvě části. K plnému hodnocení ale chybí nějaký wow moment. I tak velmi slušných 80%

Příběhy se dají vyprávět různě. V tom tkví jejich síla, ale i slabina, pokud dáváte přednost faktům před názory a postoji třetích stran. Tvůrci se rozhodli vyzdvihnout odvahu Kate Graham, lehce zabrnkali na feministickou strunku a nenechali nit suchou na tehdejší vládě a především Nixonovi, žábě sedící na prameni svobody. Je to uhlazený, i neamerickému publiku vcelku srozumitelný příběh. Je ale také zajímavý? Je pro nás Evropany padesát let staré vítězství svobody tisku v USA téma, u kterého chcete dvě hodiny sedět? Je v něčem povědomé zjištění, že vláda veřejnosti mnoho let lhala a vědomě posílala lidi do prohrané války? Že se pokoušela ovlivňovat nejen volby v jiných zemích, ale především názory svých občanů? Že USA nejsou kolébkou demokracie, ale jedna z prvních zemí, která z lidí začala dělat ovce? Vyvolat takové otázky, jistě nebylo tvůrčím záměrem. Tady šlo především o Oscary a snahu stvořit velký příběh o svobodě, natočený jedním z nejlepších režisérů a v hlavních rolích s hvězdami z nejtřpytivějších. To je ale spousta záře, přes kterou pravdu nezahlédnete. Ale nevadí, je to jen film... . Komu to stačí, ať si k mému hodnocení 5% přidá.

Jste na super párty se skvělýma kočkama, všichni se baví, alkohol teče proudem...jenže vy jste ten nebožák, který musí zůstat střízlivý, protože slíbil že všechny rozveze do jejich domovů. Sledujete jak se všichni smějí stupidním fórům, uzavírají absurdní sázky a holky hrají driblovanou s vlastníma kozama. Všichni hubu od ucha k uchu...paráda. A vám, střízlivému hovadu nepříjde nic z toho vtipné...vlastně je vám za ně trapně a nechcete tam být. Tak nějak jsem si připadal při sledování tohoto filmu. Infantilní, hloupé fórky, pitomá a primitivní zápletka...posledních cca 20 min. už jsem ani nedokoukal. Připravil mě covid o smysl pro humor? Kdoví, ale aspoň takto po paměti se mi to úplně nezdá. Pravděpodobnější je, že jsem svoje nároky, ani vzhledem k nízké úrovni současných komedií, prostě nesnížil.

Tohle měl být pilot pro celý seriál, nejen pro třetí řadu. Není totiž pravda, že se děj odehrává souběžně se seriálem. Ale nevadí i tak to funguje. A to přestože po dvou opravdu nadupaných sériích plných akce a zombíků, byla většina diváků natěšená na nášup v podobném duchu. A ono nic...je tady příběh o malé holce a jejím otci, zvědovi v utajení, intrikuje se, zrazuje...klasické, ale opět velmi dobré historické drama, jak to Korejci prostě umí. Ale znova se nevyplácí tvůrce podceňovat, protože vše parádně graduje a nakonec se krom těch zombíků vyloupně postava, která má vaši plnou pozornost. Přestože se obecně ví, že co se pomsty týče jsou v tomto ženy minimálně stejně dobré jako muži, ve filmu je pomstychtivých zlých holek vcelku málo. Ale když už se zadaří... . Ashin je pomstou prosycená a protože tohle není Hollywood jde o postavu krásně vyprofilovanou, skvěle obsazenou a zahranou a navíc dostatečně sympatickou, aby jí člověk fandil...a to přestože je opravdu mrcha a rozpoutá peklo na zemi. Naposledy jsem obě řady Kingdeom sjel snad za dva dny. Pokud bude třetí řada stejně kvalitní jako její pilot, budu zase po hodně dlouhé době netrpělivě očekávat každý nový díl. Jestli jste seriál neviděli, klidně se do toho pusťte, tento film je výborný úvod. Korejci jsou jednoznační vládci zombie žánru, společně s Vlakem do Pusanu je seriál Kingdeom best zombárna ever.

Upír jakožto součást nějaké mytologie, oběť choroby, tvor z vesmíru, živočišný druh ukrytý ve stínech...je vcelku jedno jak se pokusíte vysvětlit, proč má jiné stravovací návyky než většina lidí. Pokud nedodáte působivý příběh a prostředí, nevybudujete atmosféru a nedodáte postavy na kterých záleží, bude to jen béčkový blábol. Krvavě rudé nebe má fajn prostředí, jeden silný moment a pak už jen bezva masky. Vzpomínka ve vzpomínce, flashbacky...to mi zase tak moc nevadilo, potíž představuje dle mého nežádoucí gradace z relativně komorního příběhu do plně předvidatelné akční zběsilosti. Plíživý strach, upír potulující se útrobami letadla...zapomeňte. Vše je vidět a je toho víc než dost. Klidně by se to mohlo odehrávat v trolejbusu, nebo na fotbalovém hřišti. Je mi líto, ale je to jen další tuctová netflixárna, která sice neurazí, ale ani nenadchne. Pokud chcete promyšlený koncept upír/nákaza, tak sáhněte spíš sem.

Už od prvních minut mi bylo jasné, že by bylo lepší pustit si tento film v japonštině a raději si jen domýšlet, co postavy říkají. Ano, je to akční film, jde o super káry, pěkný ženský, rubačky a střílečky, sem tam hláška... . Jenže scénář ukládá postavám i mluvení a tady je to fakt zlý. Každá jedna epizoda Pohádek z mechu a kapradí má propracovanější dialogy. Doteď jsem měl číslovku 7 spojenou s filmovou kvalitou. Sedm statečných, Sedm let v Tibetu, Sedm, O Sněhurce a sedmi trpaslících... . Tato břečka to této sympatické číslovce vysloveně kazí. Dieselova morda mi navíc není zrovna sympatická, takže nebýt účasti Russella, Johnsona a Stathama, našel bych pozitiva snad jen v pár slušných akčních scénách. Ovšem i tady vidím vadu v nevyužití potenciálu hereckých es. Vysloveně pak zamrzí, že se nekonala rubanice Tony Jaa vs Statham. Vím, že své diváky si tato demoliční show najde, ale osobně považuji podobné filmy za brak ne nepodobný půlbéčkům let devadesátých.

Jeden z nejpozoruhodnějších filmů o umělé inteligenci, který nejenže na genialitě tvůrců stojí...on na ní bohužel i padá. Jde totiž o dva do sebe vpletené filmy, které by byly samostatně skvělé, ale v tomto provedení nechávají spoustu diváků ve stavu, kdy vnímají nespornou kvalitu, spoustu emotivních momentů a zajímavých myšlenek, ale současně také jistou nestřídmost a přeplácanost, která není jen o brutální minutáži, ale také o konci, který ždíme emoce opravdu pod tlakem. Jenže co naplat, on je to opravdu velký příběh a je dobře že byl vyprávěn. Ano, mě se víc líbila ta komorní a pro mnohé ukecaná linka, která měla víc prostoru hlavně v první a poslední třetině filmu. Ale stejně tak jsem si užíval i ten prostředek, který evokoval počínající svět Blade runnera. Skvělá postavu gigola v podání Lawa, mnoho vedlejších charakterů, které se sice jen mihly, ale celý ten svět a vztahy v něm náramně dokreslily. Působivý vizuál, spousta detailů...tohle Spielberg opravdu umí. A myslím, že tento velký a smutný příběh ne o robotovi, který chtěl být chlapcem, ale o chlapci, který byl robotem, není stále doceněn tak, jak by si zasloužil.

Hororový úšklebek, tak bych pojmenoval žánr, který se pokouší míchat komedii s hororem. A rovnou přiznám, že to není můj šálek kávy. Baví mě parodie, ale jinak mám rád horor mixnutý dramatem, sci-fi, nebo klidně v poetickém duchu. Přestože v tomto případě nejde o znevažování žánru a ty humorné vsuvky film nekazí, ani mu nijak nepomáhají. Už tak primitivní příběh vlastně vybízí pouze k zábavě...tedy pokud vás baví gore scény, ukousnuté hlavy, zakrvácené masky... . V tom střílení si z policajtů a z žánrových stereotypů, se ztrácí jakýkoliv přesah, nebo pointa. Korunu všemu nasadí konec, který není ani cynický. Nicméně uznávám, že na tu dobu šlo o skvělé technické zpracování a vlastně je to společně třeba s Noc hrůzy (1985) jakýsi předskokan pro zábavnější žánrové mixy, jakými je třeba Ash vs Evil Dead (TV seriál) (2015).

Vůbec mi nevadí méně akce a spousta dialogů, ale co mě vysloveně s...e je, když jde o mlácení prázdné slámy, když je očividné, že tvůrci mají vymyšlenou nějakou konstrukci, která by vydala tak na tři epizody a snaží se ji roztahat do šesti. Typický příklad byl Mandalorian. A vrchol toho všeho je, že ta poslední epizoda vlastně ani pořádné vyvrcholení nemá a rovnou odkazuje na druhou řadu. Tohle je fakt zklamání...trochu jsem po první epizodě doufal, že tentokrát půjde o kvalitní materiál. O originální pecku s bezva nápadem. Obdivuji Kate Herron, že z tak řídkého scénáře uplácala na pohled slušnou epizodu.

Tento seriál se hodnotí složitě, protože to není jen líbí nelíbí, sedl nesedl. Nápad a prostředí ve kterém se to odehrává, kamera a hudební podkres...z fleku pět hvězd. A pokud by šlo jen o dvojdílný film, nejspíš je vysolím. Na Island bych mohl civět klidně i jen přes kameru přivázanou na hlavu nějaké ovce. Aspoň na tu část, kterou nám tvůrci ukázali. Na rozdíl od mnohých dalších jsem se nenudil...od začátku bylo jasné, že půjde o atmosféru, o to se napojit, zvolnit a zkusit se vcítit do postav. V tom potíž není. Ani bych nijak neřešil, že to nedávalo smysl. Někdy to tak být nemusí. Jenže po dvou epizodách se z mysteriozních okamžiků staly absurdní, zaraženě vám lítá obočí nahoru...takže se odpojíte a posmutněle doufáte, že se tvůrci vzpamatují...že šlo jen o úlet. Jenže brzy vám dojde, že tak, jak by jste se chovali vy, nebo většina lidí, se už postavy chovat nemůžou. Že je to rozklížené a nefunkční. Že budou dělat jen to, co se hodí scénáristům pro vytvoření vypjatých scén. A to je hodně laciné, amatérské a scénáristicky slaboučké. Mrzí mě to, protože ten potenciál tam byl obrovský. Mohla to být celosvětová pecka... kdyby psal scénář někdo schopný. Kromě něj bylo totiž vše skvělé....hahaha...ano, vím jak je to pitomé prohlášení. Málokdy se ale vidí takový kvalitativní nepoměr mezi jednou a všemi ostatními složkami filmu.