flanker.27

Kolegyně Jezinka v komentáři přiznává, že má ráda kozy. No, i já k nim mám celkem pozitivní vztah, ale i bez toho jsem si zdejšího obětavého kozlíka zamiloval a přál si, aby chudák tu bouřku přestál ve zdraví.

Můj vztah ke kachnám je obvykle poněkud jiného rázu, než že bych plakal nad jejich rodinným shledáním, takže mám pro lišku jisté pochopení. Ale ono to bylo takové, no takové hezké a dojemné.

Nádherná animace a velmi poetické podání klasického příběhu o potrestané pýše a přerodu rozmazleného fakana v jemnou a skromnou dívku.

Takový milý příjemný film na nedělní večer, jen někdo měl té rodině říct, že na krvavého vražedného králíka platí svatý handgranát... No dobrá, dosti cynismu. Film, po kterém se mi nebude dobře usínat. Ne pro nějaké obzvláštní množství strachu, ve skutečnosti jsou těmi hlavními pocity nepohodlí, neklid, těkání myšlenek. Ve středu záběru jsou lidé, jejichž myšlenkový svět je plný pověr vidících ďábla nikoli jen za každým stéblem trávy, ale v každém pohledu, slově, čemkoli, co neodpovídá představě oddanosti boží pravdě. Tahle bigotní víra se pod tlakem událostí mění ve fanatismus, z mysli změněné vírou v tuhou pevnost se pod tíhou reality stává ruina a nakonec to nejhorší jsou vzájemná nedůvěra a podezírání, které de facto žádného skutečného ďábla nepotřebují, protože víra sama z něj udělá skutečnost, aniž by se o to on sám rohatý musel obzvláště snažit. Snad právě proto mě mrzelo, že jsou ve filmu temné síly přímo přítomny, protože bez nich by vyznění filmu bylo ještě silnější. I tak jde ale o velmi kvalitní ani ne horor, spíše velmi drsné psychodrama o rozkladu jistot, o které se mohl člověk opírat jako o hůl, ale které mu nakonec cestu do zkázy ještě urychlily. A pak, když z toho světa zbudou jen ruiny, pak je vhodný čas na smlouvu.

No, málokdy se povede vytvořit film, který dokáže zároveň fungovat jako velice napínavý thriller, lidské drama i autentické zobrazení prostředí. V tomto případě Ulsteru začátku sedmdesátých let, ani by jeden nevěřil, že zpohodlnělá Evropa ještě v relativně nedávné době měla místa, kam by člověk neposlal ani svého nepřítele. Skvěle vymyšlená zápletka, ve které je jeden voják svědkem něčeho, co neměl nikdo vidět, a následkem toho se rázem ocitá uprostřed střetu mezi IRA a katolíky na jedné straně a loajalistickými oranžisty a britskými bezpečnostními silami na straně druhé, jinak řečeno mezi kladivem a kovadlinou. Z rutinní mise se tak stává běh o život skrz nebezpečné ulice Belfastu, kde násilné střety, výbuchy a přestřelky jsou na denním pořádku. Věřit přitom nelze ani člověku, se kterým jste ještě před chvílí spokojeně mluvili. Dobře zrežírováno, zahráno (Britové ty obyčejné lidi v drsných situacích zvládají prostě o třídu líp než zámoří), výborně vystavěná zápletka a napětí se začne stupňovat už po pár minutách. Snad jen občas by Gary potřeboval víc dialogů se svým okolím, aby nepůsobil tak pasivně (na druhou stranu kdo by nebyl na jeho místě pořádně vyděšený), ale jinak prakticky bez výhrad.

S tímhle komentářem jsem čekal dlouho, předlouho, abych byl prost zbytečných emocí. Leč nakonec to asi nebylo moudré rozhodnutí, protože s emocemi se vytratila i chuť to vůbec napsat. Ale i flanker.27 splácí svoje dluhy, a tak je třeba se překonat. Nejdříve k činu samotnému. Nevidím rozdíl mezi Palachem, jeho polským předchůdcem a jeho následovníky, a mezi "elitním sebevražedným komandem Judejské lidové fronty". "You silly sods". Jestli to někdo považuje za neuctivé, pak má zcela pravdu, já osobně na těchto činech nic úctyhodného nevidím. Považuji je za asi tak smysluplné, jako kdyby se židé ve varšavském ghettu namísto povstání demonstrativně sami zplynovali. Je rozdíl mezi tím život riskovat a nasadit a mezi tím ho nesmyslně ztratit. Proč to rozebírám? Protože to je pro mě jako dělat mučednickou auru kolem nositele Darwinovy ceny. A tím myslím rovněž celý mediální obraz z obou stran. Dobové komunistické propagandy i polistopadové adorace a v některých případech i tvorby hloupých paralel s uplakanými křesťanskými mučedníky nebo dokonce dodávání smyslu v tom, že "už za dvacet let" se právě díky tomuto činu komunismus zhroutil. Tu stálou potřebu hledání (tvorby) ikon, nejlépe mrtvých nebo velmi vzdálených, "nepostižitelných", které známe vesměs nějak zprostředkovaně, já nesdílím. To jsou důvody, proč se hned v základu rozcházím z filmem v úhlu pohledu na věci vezdejší. A říkám to s plným vědomím toho, že maminka coby 18letá holka v tom pohřebním průvodu šla a vnímala a navzdory těžkému vystřízlivění po roce 1989 tuto událost stále vnímá jinak než já. Film je odveden po řemeslné stránce profesionálně, z hlediska děje však unyle a navzdory potenciálně dramatickým situacím zdlouhavě a nudně (což říkám jako člověk, který v takovém Stalkerovi cítí drama v každém pohybu). A co horšího, je na něm příliš vidět pohled doby 50 let po události namísto zachycení doby samotné, takže víme, koho a jak uvést do scény a koho ani jednou nezmínit (Dubček). A čtyřicítku Burešovou hraje ani ne třicetiletá Pauhofová, v tom cítím taky kus manipulace (s hezkou holkou se lépe ztotožňuje). Komentáře, které se mi líbily: NinonL, RadushM, Kosir.

Zvláště v porovnání s Janem Husem od Svobody je to slabé až hanba. Ten sice také není v žádném případě prost nedostatků, ale je ucelený s jasně postaveným příběhem, vývojem postav a podobně. V tom všem toto zpracování příběhu obou bratří co šli do světa selhává na celé čáře. Když v prvním díle třeba vidím Konstantina nějakých pět minut cestovat pouští, načež nám vypravěč stroze oznámí, že "jednání dopadla dobře" a skočíme dějem i místem úplně jinam, mám chuť sám vzít červenou tužku, zmocnit se scénáře a začít opravovat. A tak je to tu se vším, často jednotlivé scény jsou docela dobré, ale jako kdyby patřily do různých filmů a pořádně na sebe nenavazují. Toto je případ, kdy nedám body za téma.

Jsem rád za tento pořad, jehož náplní jsou informace o pokroku v lidském poznání, jak název napovídá, z oblasti kosmonautiky. Je potřeba mít i nějaké veskrze pozitivní zprávy :). Autoři také provozují web www.kosmonautix.cz, který mohu rovněž doporučit, např. pro živé komentované přenosy startů raket s lidskou posádkou nebo v případě významných výzkumných projektů (tento týden např. Exomars 2016, zítra nás čeká start další posádky na ISS v lodi Sojuz TMA-20M).

"THIS IS SPA-er-EGYPT!" Jo, je to blbina, leč zcela a naprosto v tom sympatickém smyslu, kdy si člověk (tedy já) netrhá zoufalstvím vlasy jako u nového Souboje a Hněvu titánů. Vizuálem mne sice až tak neuhranul (na to ty morfy a zbroje příliš připomínají komiks), ale jinak je to takové sympatické jednoduché erpégéčko, kde se postupně rozrůstající (anebo zmenšující) výprava plahočí za hrdinským kvestem, přičemž si jednotlivé postavy řeší celkem vtipně vztahy mezi sebou. Předvídatelné až běda, přesto to funguje. A navíc, co si budeme namlouvat, bohyně lásky je vskutku božská. Krom toho mne potěšil Geoffrey Rush, jeho bůh Slunce Re má tu správnou božskou auru jako měl Zeus Lawrence Oliviera ve starých Titánech. Update: Po porovnání s Warcraftem dospívám k závěru, že se mi to vlastně líbilo víc, zeleným jsem nadělil ***, takže tady zvednu.

Tvůrci udělali jednu velkou chybu. Dali dohromady pár, mezi kterým vytvořili pěknou chemii a budování lásky mezi "chudým brusičem" Janem a princeznou Kateřinou je moc pěkné, jen se tomu věnují zatraceně málo. Rozmazlená princezna se tu opravdu snaží, takže jí člověk fandí, aby se jí začalo dařit. Kdyby ten nátlak na ní udělali jen skrze sny, které jí vnukne zlá čarodějnice a ztemnili to, myslím, že by to byla moc dobrá pohádka. Bohužel ty zbytečné scény s Krytinářem a spíše směšná maškarní strašidla to hrozně kazí. Takhle docela slušné tři hvězdy.