Stanislaus

Trilogii Slunce, seno, ... (přinejmenším jedničku a dvojku) má český divák buď opravdu rád, nebo ji s velkým opovržením disuje jako velkou část Troškovy tvorby. "Jahodová" jednička (paradoxně bez jakýkolich jahod) mě z celé trilogie baví nejvíce - zkrátka se jedná o první část, kde většina humorných a ryze "troškovitých" scén funguje. V podstatě se jedná o velkou studnici dnes již zlidovělých hlášek a humorných sekvencí, které mají často blízko k absurditě. Jak už jsem zmínil, Troškova karikatura - ať už nadnesená nebo čistě upřímná - vesnického života neosloví sice každého, nicméně já se jednou za čas rád vydám do onoho parného léta v Hošticích - za ráznou Škopkovou, uječenou Blaženou, intrikánskou Milunou, místními drbnami, kouzelným dědečkem a mnohými dalšími (polo)šílenými postavičkami.

Nikdy jsem neviděl původní seriály ze 60. a 70. let, takže pro mě příběhy Addamsovy rodiny začínají teprve až s tímto filmem. Odjakživa mám rád černý (až morbidní) humor, tím pádem jsem si užíval solidní nálož (více či méně) "zvrácených" scének, jimiž Addamsova rodina oplývá. Velký úspěch filmu tkví též v přesném hereckém obsazení, kde se veskrze všichni zúčastnění skvěle hodili do svých rolí, přičemž bych vypíchnul zejména malou Christinu Ricci, půvabnou Anjelicu Houston a potrhlého Christophera Lloyda. V neposlední řadě musím pochválit nádhernou výpravu a kostýmy.

I když uplynulo od premiéry prvního Shreka více než dvacet let, tak i přesto má tento příběh o dobráckém zlobrovi stále co nabídnout. Animace sice nevypadá v porovnání s dnešními žánrovými filmy už tak "hladce", nicméně Shrek si to dokáže vynahradit milými postavičkami, nadčasovým humorem a množstvím popkulturních narážek. Vedle humorné linie, o níž se postaral především ukecaný Oslík, zaujme film i akčně-dobrodružnými a romantickými scénami, které dokážou diváka napnout a dojmout i při opakované projekci. A jak už tomu u dětských filmů bývá, tak i Shrek nabízí nadčasové ponaučení: "Nesuď knihu podle obalu." (Zejména, pokud jde o slupky cibule!)

Kobaltová modř v sobě umně mísí několik divácky atraktivních tematik najednou - ať už jde o (indické) sňatky z donucení, život sexuálních menšin v konzervativním prostředí, hledání lásky (a sebe sama), nebo umělecký (ale i osobní) růst. Vedle toho obsahuje film několik poutavých motivů, z nichž nejvíce vyčnívají želva Pablo Neruda a ona chladná, ale zároveň vášnivě spalující kobaltová modř. Jako ostatní uživatelé musím pochválit nepřeslechnutelný soundtrack (Heavenly je top). Na jedné straně je Kobaltová modř plná pestrých barev (viz indický kulturní kolorit), zatímco na té druhé je ve své podstatě smutná a ponurá. Nicméně - každá zkušenost je dobrá zkušenost, a i z té špatné může vzejít něco skvělého. Ve výsledku se u mě film pohybuje mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale jelikož mi jako celek sedl, tak přidám.

Láska ve vile je netflixovská romantika jako vyšitá, míněno spíše v tom negativním slova smyslu (alá červená knihovna). Na jedné straně máme nádherné prostředí Verony a okolí, které však na straně druhé nedokáže vyvážit scenáristické a herecké nedostatky. Kat Graham ušla, ale Tom Hopper a Sean Amsing byli hodně, ale opravdu hodně špatní. Jinak "méně je více" není nějaká prázdná fráze - v závěru už mě z toho neustálého omílání "Láska si najde cestu!" trochu bolely uši. Abych ale jen nehanil - postava Cassie byla místy i vtipná. Lepší dvě hvězdičky!

Pozvánka do pekla funguje možná lépe, nepodívá-li se člověk před projekcí na trailer, který toho ukazuje až trestuhodně mnoho. Divák tedy od začátku ví, s jakým "hororovým monstrem" má co do činění, a tvůrci se nijak výrazně nesnažili připravit nějaké zásadní plot twisty. Chválím interiéry panství a pár slušných lekaček, byť předvídatelných. Film příběhově, jak už jsem zmínil, moc nepřekvapí a zodpovězení otázky "Proč se to děje?" mi přišlo dost nemastné-neslané. Závěrečná scéna rovněž nepřinesla plusové body. Lepší dvě hvězdičky!

Věřím, že si tento dokument užijou nejvíce vlastníci koček - ani ne tak kvůli novým informacím, jako spíše kvůli poukázání na nejeden kočičí zvyk, který dobře znají. Pro mě bylo Co se kočce honí hlavou do jisté míry obohacující (dost mě zaujal segment o tom, proč měly čarodějnice u sebe doma kočku), ale nijak závratné. Záběry s kočkami byly sice roztomilé, ale jelikož se natáčelo z velké části v interiérech, tak tomu (až na pár výjimek) chyběly ony monumentální záběry přírodních scenérií, na které je člověk zvyklý u dokumentů z divočiny. Animované vložky byly úsměvné, cvičitelky koček lehce fanatické. Tři a čtvrt hvězdy!

Středoškolské prostředí je na seriálovém poli hodně oblíbené a tím pádem i tuctové téma, takže je třeba takový projekt uchopit osobitým způsobem - ať už jako pestrobarevný muzikál (Glee), mysteriózní thriller (Proč? 13x proto), fantaskní horor (Vlčí mládě), či sondu do LGBT dospívání (Já, Victor) - aby se neztratil v tom velkém přehršli "hájskúlových šou". Tenkrát poprvé se to naštěstí povedlo a seriál se rozhodně jen tak neocitne pod vrstvou (tuctového) prachu. Mindy Kalling se svým tvůrčím týmem divákům naservírovala sympaticky napsaný multi-kulti coming-of-age komediální seriál, který si milým a korektním způsobem dělá srandu z kulturních rozdílů (USA x Indie), osidel dospívání a prvních lásek, a zároveň prezentuje i několik vážnějších témat (ztráta blízkého, deprese, úzkost, anorexie, šikana, nazírání menšin), která se sice najdou v ledasjakém seriálu (nejen) ze střední školy, ale jsou natolik aktuální, že je o nich třeba mluvit, ať už veřejně, nebo v uměleckém zpracování. Komediální složka však naštěstí převažuje, a že Tenkrát poprvé umí opravdu hezky polechtat bránici. Sem tam člověka trochu štvalo jednání některých postav a jejich prudké změny v chování, ale jedná se koneckonců o středoškoláky, kde jsou ty vzájemné rozbroje a emocionální výkyvy na denním pořádku. V neposlední řadě je asi zbytečné zmiňovat, že ne všechny postavy vypadaly úplně na 15-18 let (proto bylo místy náročnější se vcítit do jejich "středoškolského ducha"). Nicméně - seriál jsem si ve výsledku náramně užil. Plusové body za komentář Johna McEnroea a množství popkulturních odkazů.

Divoká zvířata mile a poutavě přibližují životy několika živočišných druhů a oproti Miminkům z divočiny (též od Netflixu) působí více vyspěle. Z technického hlediska jde o řemeslně natočený dokument, informačně je taktéž poučný, ale chybí mu větší dopad na diváka, jak tomu bývá u dokumentů od BBC. Přesto se ale jedná o nadprůměrný projekt, u něhož potěší i nemonotónní vypravěčský doprovod. Z jednotlivých epizod mě nejvíce zaujaly Chobotnice, které měly místy až hororový nádech.

Bestie nabízí vedle starších Mělčin a Kořisti jiný kus světa a jiného predátora, přičemž je na tom kvalitativně jako zmíněné animal horrory. Vizuální zpracování lvů je opravdu působivé stejně jako záběry z denní, ale i noční divočiny. Divák sice od počátku tuší, jak film nakonec skončí, i tak se ale tvůrcům podařilo mě udržet téměř celou dobu v napětí. Co mi na Bestii vadilo, bylo chování a (hloupá) rozhodnutí některých postav.