Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (2 441)

plakát

Protektor (2009) 

Název je vševystihující! Na sjetý dezén české kinematografie nalepil Najbrt alespoň jakýsi vzorek z podivné retronudy, na kterém se však dalo maximálně tak tak dokodrcat z Karlových Varů do Berlína, kde šly všechny gumy do hajzlu..

plakát

La Meute (2010) odpad!

Někteří žabožroutí scénáristé a režiséři v jedné osobě by měli přestat čichat lepidlo. Neprodleně! Ale možná, že mu teď děsně křivdím! Třeba je Franck Richard jen retardovaný syn majitele filmového studia, kterému dal papá nádherný dárek k narozeninám a umožnil mu vizualizovat jeho ementálové noční poluce! Na Festivalu slaboduchého diváka něco takového určitě získá i Zlatého Dawna, tak proč to nakonec nemrsknout do distribuce, že ano.....

plakát

Správci osudu (2011) 

Já věděla, proč jsem dávala nažrat kočkám ještě před puštěním této nádhery! Po skončení jsem byla tak emocionálně vyřízena, že by chudinky určitě do rána chcíply hlady. Přes slzy štěstí jsem ani pořádně neviděla a málem jsem si při žehlení spálila své parádní, nedělní šaty, které jsem jako jediné padnoucí objevila v obchodě s nadměrnými velikostmi! To bych neměla co na sebe, až půjdeme s holkama na dortík, kde budeme tuhle úžasnou romantiku určitě probírat! To byla taková krása!! Vždycky jsem věděla, že pravá láska prostě musí zvítězit nad všemi nástrahami osudu!! Když při závěrečném "áj lav jú" všechno zlé jako zázrakem zmizelo, nemohla jsem ani popadnout dech a dojetím se mi úplně rozechvěl podbradek! No nic, ještě dám pár stránek Rosamunde Pilcherové a jdu spát. **** Musím připustit, že jsem se stošest minut výborně bavil. Sice jenom fantazírováním, jak by se dala nejlépe ošukat slečna Bluntová, ale to na pěkné tři úplně stačí. I ten Philip umí být někdy pěkný Dick.

plakát

The Trial (2010) 

Když Danielle Steelová narazí na mejdanu v Palm Bitch na ožralého Johna Grishama a donutí jej vrazit jeho mohutný právnický intelekt do obtloustlého, celulitického klína své romantické fantasmagorie, zrodí se retardované právní drama pro slaboduché hospodyňky s potenciálem pilotu mexické telenovely.

plakát

Poznáš, až to přijde? (2010) odpad!

Ach, ty pocity! Chcete strávit nezapomenutelný romantický večer, plný lásky, něhy, chytrého a citlivého humoru? Strejda verbal vám poví, jak na to! Nejdůležitější je moment překvapení a síla okamžiku, která dostane vaši milovanou do kolen! V žádném případě tedy nesmí nic tušit. Doporučuji proto, zavřít ji třeba do skříně, a to až do doby, kdy první chervánky smutně zakrvácí oblohu jako truchlivá stigmata umírajícího slunce. Pokud plán se skříní z jakéhokoliv důvodu selže, je nanejvýš nezbytné chovat se nenuceně, aby absolutně nic netušila a nepostřehla vaší proměnu. Všechno musí vypadat jako běžná denní rutina. Proto od rána klopíme lahváče, hlasitě prdíme, mlaskáme u oběda a celé odpoledne ošoupáváme tlačítka ovladače při přepínání mezi hokejem a Ligou mistrů, což doprovázíme halasným kurvováním, pokud nějaký vypatlaný čutálista nesplní naše očekávání bezchybné hry. A večer s velkým V je tu!! Hlavně nezapomenout na svíčky! Spoustu svíček, to mají mazlíčci rádi! Bydlíte li v blízkosti hřbitova, jako já, stačí svižná podvečerní procházka slzavým údolím a máte vystaráno! Vždyť nebožtíci přeci přejí lásce! Začneme lehkou večeří, která zvýrazní naše vzájemné touhy a příjemně nás naladí! Grilovaný bůček podtržený jemně tříslovitou chutí zaprášené lahve archivního Chateau de Rybíz, ročník 82, splní svůj účel dokonale! Urazíme hrdlo, abychom umožnili "vínu" dýchat, přičemž mezitím naservírujeme labužnicky zčernalý plátek stoprocentního tuku na dva obří, sněhobílé talíře a rychle oběhneme se zapalovačem všech stopadesát svíček, mistrně rozmístěných tak, aby mdlé, třepotavé světlo nádherně dokreslilo hustou atmosféru propukající vášně. A neignorovat hudbu!!! Jakmile tedy stiskneme tlačítko PLAY a potemnělou kuchyní se začnou tklivě linout první tóny obřího hitu britského homosexuála pod názvem "Can you feel my dick tonight", je čas oslnit naši Nejdražší! Vyprostíme ji proto konečně ze skříně, konejšivě ji zašeptáme do ouška něco o lásce a věčném milování, zhluboka se nadechneme, jemně, jakoby letmo se ji dotkneme ústy a ................... foukáme tak dlouho, dokud její plné rty nevykrouží ono vzrušující, lascivní "O", které dává našemu životu smysl! Dále to již, milé děti, ponechám jen a jen na vaší fantazii! Jen bych doporučil jedno: až po dvouhodinovém, intenzivním milování, které dá vašemu vztahu zcela nový rozměr, vyplivete kousky latexu uvízlých mezi zuby a padnete na záda do propocených prostěradel, vytáhněte z peněženky dvousetkorunu a demonstrativně ji spalte jako radostnou připomínku toho, že jste na tuhle nudnou, trapnou, kýčovitou peachovinu nemuseli do kina. Její ohořelé zbytky pak spláchněte do hajzlu.

plakát

Londýnský gangster (2010) 

Čestný a spravedlivý mukl Kolín dělá Kostnera anorektické miss ploché tričko s krysím obličejem, která mi poslední dobou hyzdí každý druhý film! Ještěže mají v patách zlého teplouše, jehož výtečná kreace mi v podstatě umožnila udržet prst od tlačítka STOP, které jsem první půlhodinu jemnými, kruhovými pohyby dráždil ukazováčkem. "Originalita" scénáře z toho jen čiší a až na homozápletku, volanty vpravo a kopřivku z Kejry se neubráním dojmu, že jsem po téhle cestě už kdysi šel a náramně mě to bavilo. Doufám, že za to debutující plagiátor dostane od Palmy alespoň kokosem.

plakát

Vítejte doma! (2003) (pořad) odpad!

Doufám, že se toho brzy chytne Planeta Opic nebo Príma Kůl ve vlastní produkci! Postavit totiž za týden rodině Žigových Taj Mahal jen proto, že jich je šestnáct, žádná práce jim nevoní a manuální dokonce smrdí a táta Žiga sedí v Heřmanicích za čorki a je úplně nevinný, by bylo skutečné Opus Dei! Představoval bych si to asi tak, že například nejstarší, Dežo, kterého zrovna pustili, by měl stylový a tématický pokojíček 2x2 metry s pryčnou a tureckým hajzlem a po stěnách bych mu rozvěsil nakradená rádia z oktávií, aby se chudák cítil opravdu jako doma. Úplně vidím masitou tvář stokilové matky Žigové zkrápěnou slzami štěstí z toho, kolik budou nové radiátory vážit ve sběrně, jak je všechny v zimě hezky ohřejou masivní rámy nových Eurooken a hlavně, jak bude její dvorní zástavárník vejrat na tu sbírku funglových domácích spotřebičů, u kterých tentokrát pro změnu prokáže původ levou zadní. Výhru si od něj nechá vyplatit rovnou v desetikorunách, aby nemusela furt rozměňovat a neni boha, aby s tolika love konečně nepadl more džekpot!!

plakát

Muž odnikud (2010) 

Šikmooký taťka Neeson likviduje virus hepatitidy mezi obchodníky se žlutým masem. Závěrečná nožovaná je ovšem baletně zvládnutá naprosto dokonale a realisticky, že jsem skoro zapomněl na ten ohyzdný korejský patos a komparz s údovitým chováním a málem tomu vrazil čtvrtý srp a kladivo!

plakát

Sanctum (2011) 

Opravdu nechápu, co někteří na těch vlhkých dírách vidí! Jakmile nějakou takovou uzří, šup do gumového oblečku, hned cpou hadici do masky a děsně touží se v ní zapotápět! A nejlepší jsou prý takové, kde ještě nikdy nikdo nebyl. No nevím. Taková neprozkoumaná štěrbina může skrývat spoustu nástrah a nebezpečenství! Leze se do ní jednak pěkně ztuha, místy může být i řádně sevřená, že se pak jeden dost odře a lze v ní narazit i na docela rezistentní zával, a to potom mnohdy teče krev! Navíc hrozí, že když se taková díra příliš zaplaví, nechce vás potom pustit ven. I zdatný a trénovaný speleolog má své limity a může se stát, že v takové situaci brzy ochabne, což nepochybně zanechá nesmazatelné šrámy na jeho psychice. Proto, když už pocítíte touhu do nějaké té jeskyňky vlézt, je lépe zvolit nějakou hezky turisticky vyšlapanou, která už má něco za sebou a je tedy perfektně připravena na kultivovaného obdivovatele krasových krás. Ale i do takové lezte napoprvé raději pomalu a hlavním vchodem, a ne že hned razantně vletíte do nějaké postranní chodby! To byste taky mohli přijít k úrazu! Rozhodně to není až tak špatné, jak mnozí tvrdí, jen je trochu škoda, že herci byli vybírání výhradně podle toho, jak jim sluší neoprén.

plakát

Tokugawa onna keibacu emaki: Ušizaki no kei (1976) 

Citlivý a místy až romantický film, který utvrdí nejednoho začínajícího sadistu ve správnosti jeho počínání a každému neúspěšnému řeznickému učni zajisté pomůže složit reparát z bourání. Tento spektákl ovšem řeší i mnohem zásadnější kulinářská dilemata a to zejména, jak nejlépe upravit cukajícího se Japonce, aby si zachoval co nejvíce živin. Dosáhneme toho snad prostým vařením v horké vodě, smažením na wok pánvi či grilováním na otevřeném ohni? Je lepší zbavit jej před flambováním některých čnějících částí, či snad jen jemně naklepat kotníky kladivem? Prostě Makiguchiho dobroty, jak se na patologicky chorý mozek sluší a patří. Nechcete li vidět, jak vypadá natrávené Sushi, raději před tím moc nejezte.