verbal

Stopadesátikilová paní Jana stojí ve své maloměstské kuchyni 1,2 x 1 m a slzy hořkosti stékají přes její masitý podbradek a smutně kanou do základu pro svíčkovou. A ani se jí nedivím, když jí slečna Ivetka, odpudivá to blondýna, jejíž bystrost osciluje někde mezi závodní uklízečkou a jeřábnicí z Nové huti, před chvíli řekla, že hovězí vývar s játrovými knedlíčky, se kterým se srala nejmíň dvě hodiny, chutnal jako odvar z fuseklí a navíc byl studený. "Svině jedna!", procedí mezi vzlyky paní Jana a mohutně potáhne nosem, aby byl ten chrchel, jenž jemně dochutí Ivetčin hlavní chod, řádně žlutý a viskózní. Mezitím ostatní bez zardění důkladně prolézají její malometrážní 2+1 a obdivují všechny ty panenky s porcelánovými hlavami, troubící jeleny, fotky kočiček na stěnách a socialistické tapety, které pamatují generála Svobodu. "Má to moc hezký, Janička", rozplývá se prudce neheterosexuální pan Mirek, "ale na můj vkus je tu trochu málo růžové". Stoletý Václav má dilema, jestli se soustředit na zásuvku s hostitelčiným jumbo spodním prádlem nebo na udržení moči a stolice. Pubertální Miloš s nagelovanými vlasy se žoviálně, s rukama v kapsách houpe na patách, žvýká orbitku a předstírá naprostou lhostejnost dokonce i k prošlapanému, sytě červenému koberci se zašlými fleky kočičí moči. Je totiž děsně kúl, tak ať je to v televizi znát! Jen sem tam mrkne po Ivetě, která mu svýma šilhavýma očima vysílá jasný signál s nadějí na zásun. To taková paní Milena, kníratý babochlap neurčitého věku, otevřeně nad rozkošným hnízdečkem paní Jany ohrnuje nos a je jí líto, že kamery ještě nepřenášejí pachy. "Jak může někdo bydlet v takovém bordelu", pronáší zhnuseně, jakoby mimochodem mrkne do kamery a utírá si do svých prověšených Solexek od Vietnamců prst, kterým před chvíli rozmazala tunu prachu na stropě mahagonového sekretáře s růžovým porcelánem. "Doufám, že budeme mít aspoň čisté talíře!!". Mezitím pan Václav zahuhňá cosi o prdeli a vydá se do umakartového jádra pátrat po toaletě. Mirek se zatím mazlí s každým žužu růžovým hrníčkem s květinovými vzory a zasněně vzdychá. Jen Miloš s výrazem "vyližte mi prdel" pořád stojí na místě, nicméně začíná se trochu nudit, což se projevuje narůstající frekvencí žvýkání. Naštěstí se již z kuchyně ozve chraplavý baryton paní Jany, oznamující, že je Prostřeno, a tak ta šestice krásných, milých a vkusných lidí, jejichž inteligenční kvocient dá v součinu nádherné, dvojciferné číslo, ten dokonalý vzorek národa, může zasednout k extrémně malému stolu a pochlebovat paní Janě, jak se jí to náramně povedlo, aby pak mohli o samotě do kamery nepokrytecky prohlásit, že se to nedalo žrát, protože ta kráva neví, že se do svíčkové dává dešanel. Ještěže tu v pozadí máme Vydru a to jeho krpaté monstrum, kteří svými třeskutě vtipnými bonbonmoty dokáží odtáhnout divákovu pozornost od tohohle matrýria a přinutí jej myslet jen na zvracení. A já si příště raději zase otevřu žumpu a budu čtyřicet minut zírat na to, jak v ní plavou hovna!

Tak nějak mi to evokovalo porouchaný hovnocuc. Někdo prostě vysál žumpu z osmdesátých let, a když odjížděl, posralo se mu čerpadlo a celý smrdutý obsah bez skrupulí vychrstl na náročně pěstěný trávník letošního roku. No jo, no, homoupíři jsou holt zrovna v kurzu, a ač ta grafomanská kráva paní Majerová píče své Harlekýny jako o život, asi to prostě pro ukojení všech těch nezletilých gayů a pubescentních kikin nestačí. Škoda, že ještě nikdo nevynalezl Viagru na scénaristickou impotenci! Jediným zanedbatelným pozitivem je, že Kolín toho savce aspoň hraje, vnesl do postavy trochu machistického charmu kolonádního obšousta a na rozdíl od Patyzóna jej možná zatouží přeblafnout, pardon, chtěl jsem říct vysát, i pár heterosexuálních jinochů.

Do dneška jsem si myslel, že větší kardinální peachovina, než korejská romantická komedie snad už ani nemůže existovat. A ejhle! Korejská neromantická komedie mě naprosto vyvedla z omylu. No, co vám budu povídat! Z temných mořských hlubin vyleze bezxichtý, nezničitelný prasomrož s vystřelovacím jazykem a s vervou se na ropné plošině pustí do smečky makaků, jejichž behaviorální studie by končila zoufalým konstatováním naprostého kokotismu a zostuzením celého řádu primátů. Tak nám opičky zdrhaj, prasomrož je požírá a příznivci Animal planet se dočkají sta nekonečných minut krystalické kim-chi zábavy a užijí si spoustu lekrace. Asi jako na pohřbu Kim Čong-ila.

Mám rád nabubřelé, politické žvanivky, protože se u nich nádherně usíná i bez hypnotik. A úplně nejradši mám ty, které mají naprosto originální a neotřelý děj! Vždyť o unylé házení hoven mezi zaoceánskými republikány a demokraty a píchání stážistek bychom snad jinak v žádném filmu ani nezavadili!!!! A přitom obsazení to má takové, že má jeden chuť vrátit děcka do dělohy, nechat si přišít kundu a poslat do Hollywoodu žádost o registrované partnerství. To by se ovšem božský Džordž nesměl rozhodnout pro kariéru profesionálního nudila! Kdyby dál zabíjel upíry v Kozatém tornádu nebo dělal Piss na Balkáně, koupil bych si od něj i ten zasraný kávovar, kterým si teď chudák musí přivydělávat na chléb náš vezdejší, aby po točení takových sraček nechcípl hlady. A to ani nemluvím o opětovném plýtvání mým milovaným panem Goslingem! Nechápu, proč byl zrovna za tohle nominovaný na tu Zlatou zemegulu. Vždyť tu absolutně nemá prostor rozbalit své genitální charizma a celý film se pouze tváří jako štěňátko, kterému cigoši sežrali maminku!!

Kdyby mi ještě včera někdo řekl, že Norové umí natočit prvoligový, černohumorný akční thriller, vysmál bych se mu do xichtu a myslel si o něm, že pochází z Osla. Dnes mám z toho dokonalého porna pro "slaboduché" konzumenty akorát tak brutálně namožené zápěstí a neodolatelnou chuť detailně vysvětlit některým mým oblíbeným, sedmitečným militantním feministkám, že by měly sem tam nechat mozkožrouta zahálet a zkusit chvíli přemýšlet přirozením. Já to udělal a perfektně tak docenil hloubku stoosmdesáticentimetrových norských krasavic, metrosexuální charm toho Lannisterovic bastarda a k dokonalému potěšení už mi tam chyběli pouze osmiletí, růžolící, otylylí chlapečci.

Mister Kilmister jednou prohlásil, že má rád turné, protože místo ponožek může střídat města. To mě inspirovalo natolik, že jsem si nechal nastřelit na xicht dvě odpudivé bradavice, od osmdesátého sedmého sveřepě odmítám měnit spodní prádlo a hodně cestuju. Doufám, že v šestašedesáti taky budu mít za sebou dva tisíce pichů, vypité jezero Jacka Danielse a vyhulený sklad American tobacco. Zatím jsem stihl jen jednu předčasnou ejakulaci, dva panáky Kedlubnového Bollsu a zakuckání se u elektronické cigarety. Ale život prý začíná až po čtyřicítce! Tento film je jednoznačným důkazem existence Boha, protože kohokoliv jiného by po takové kariéře už nejmíň dvacet let balzamovali. Tak padněte obličejem do prachu, vy nehodní a malověrní, a v pokoře se skloňte před jediným, opravdovým Bohem, který byl zrozen k tomu, aby vám nakopal prdel.

Mimořádně nesympatická italská paintballová reprezentace je tupě vybíjena třemi úchylnými, militantními kokoty, kteří mají nepatrnou výhodu v tom, že místo gumových medvídků používají opravdové kulky. Celé to má look amatérského porna, dialogy k tomu určitě psala Čičolína a natočeno je to za jednodenní dýško nějaké neapolské předměstské pizzerie. U málokterého filmu jsem se tolik těšil, až konečně všichni chcípnou, a to včetně režiséra a celého realizačního týmu.

Tak si tu sedím, tep mám tak kolem stočtyřiceti a hlavou se mi zběsile honí spousta užitečných myšlenek. Například jak velké území pokryje kobercový nálet jednoho strategického bombardéru B52? Kdybych si teď otevřel továrnu na napalmové hračky, za jak dlouho bych je byl schopen dostat do charitativní distribuce? Neexistuje ještě někde u Kosova kousíček území, kde by si ti krásní, inteligentní a oduševnělí lidé s nádhernou kulturou mohli otevřít vlastní stát s hustou sítí Okresních správ sociálního zabezpečení? Dali by soudruzi ze Švédska Nobelovku vynálezci pigmentově selektivního jedu bez chuti a zápachu, rozpustného ve vodě? Ale dost snění! Je mi upřímně smutno z jedinců, jako je Paascha, kteří nemají pochopení pro nespoutaného ducha pandžábských kočovníků a neuvědomují si, že za celou jejich mizérií mohou ti zkurvení bílí rasisti, protože nejsou schopni otevřít svá srdce a vysoké školy a s lidským pochopením a širokým úsměvem na tváři si je integrovat do krásného, multikulturního soužití, plného štědrých sociálních dávek, výherních automatů, altruistického nelpění na barevných kovech a jiných hmotných statcích! Vždyť je to nádherný pocit, podělit se s bližním o rádio z Octávie a konečně si pořádně vychutnat, jak jí krásně přede motor, který jste pro ten řev Orlíku dříve neslyšeli!!! Tedy v případě, že má ještě kola! Hliník je holt hliník! No, už jsem sice třetí nechtěl, ale po tomhle mám sto chutí vzbudit manželku a uplácat si dalšího bělocha, kterého vychovám k lásce, porozumění, toleranci a smyslu pro sociální spravedlnost!

Pokud má polovina žen AIDS a druhá prasonetopýří chřipku, přestává platit klasická tuberkulózní poučka, že se maj píchat jen ty, co kašlou. Ve výše uvedeném případě má jeden rozhodně zaručenou delší životnost u těch s lézemi. Teda jestli nakonec stejně nechytnou tu chřipku. Ale to už se příliš filosoficky zamotávám. Typická Soderberghovina. Ten chlap je prostě mistr ve svém oboru! Dokáže si nacpat před kameru snad každou profláklou hollywoodskou držku, sehnat macatý rozpočet a pak rutinovaně natočit nudný a neosobní film, na který zapomenete snad ještě před závěrečnými titulky. A takhle mu to prochází už hezkých pár let. Je to jednoduše frajer nebo Bruckheimerův nemanželský synek?

Tak jsem se včera s hrůzou dozvěděl, že hrdinní Američané nejen stráží svým slavným vítězstvím nad Perským zálivem to, aby cena benzínu u nejbližší Shellky nepodlezla třicet korun, ale dokonce nám vyhráli I. Světovou a vedeni generálem Dempseyem rozmetali na francouzské linii Trojspolek i Trojdohodu. To vše zcela dobrovolně, aby mohli šířit ducha svobody a demogracyje mezi primáty v tolik zaostalé Evropě! Tam, kde slabošští Francouzi zbaběle prchali, se naši milí zachránci světa sveřepě zakopali a za patetického třepotání hvězdotřpytného praporu hrdě nastavovali hruď německým kulkám a bajonetům, aby se ihned posléze mohli vydat na heroickou zteč a nastolit na Západní frontě klid! Co to, kurva, jako je??? Zprvu bych řekl sci-fi, když jsem viděl německé jednotky vybavené Stahlhelm model 1935, ale pak jsem pod tíhou argumentů vskutku pochopil, že to tak ve skutečnosti opravdu bylo, a že nám naší milí zaoceánští soudruzi psali historii svobodné Evropy, když bez bázně a hany čelili speciálním komandům, které ti zoufalí prušáci museli povolat z budoucnosti! No škoda! Kdybych neměl koule a žral seno, uznale teď nad tím chrchlem do učebnice kontinentálního dějepisu zabučím, zapálím v obýváku svíčku na oltáříčku George Washingtona, na Den díkuvzdání sežeru krocana a o Valentýnu obdaruji svou drahou chcíplým karafiátem a pozvu ji na romantický Lunchmeat vykrojený do tvaru srdce, protože bojové scény byly na televizní produkci docela vydařené.