Marigold

Měsíční elegie, film, kterej je mnohem víc o otcovství než o průzkumu vesmíru. Ten je koneckonců stejně jenom místem, kam naše tenký a chatrný skořápky odhazujou svůj smutek a úzkost. Nic mě letos nerozebralo tak jako První člověk. Virtuózní mozaika ostrých detailních a klaustrofobických střípků v super 16 a IMAXové šírky, která mi dokonale vypláchla senzory. Gosling může zase očima kanalizovat melancholii a výkon Claire Foy je silnější než gravitace.Takhle měl vypadat Interstellar... pro mě největší filmový zážitek roku 2018 a dokonalý reparát za La La Land. Damien už zase fackuje.

Dravec nechce umřít, dokud nepokoří svojí kořist. Ale to samé platí o kořisti. David Gordon Green vyřezal a pečlivě nasvítil důstojnou poctu nepřekonatelnému originálu, které mocně brousí ostří famózní soundtrack dokazující, že podobně jako Michael ani Johnovi tunes z osmdesátých nestárnou. Atmosféra je hutná, homage elegantní, kamerové jízdy hladké, lekačky ne úplně invenční, ale atmosféra řízná... nevidím důvod proč se nenechat zas jednou naporcovat.

Krom hlavní linie je Conjuring spíš semeniště klišé a odfláknutého build upu. Druhá Annabelle má ten problém, že u věcí setrvává moc dlouho nebo moc krátce, každopádně to, jak postavy-marionety účelově vede od lekačky k lekačce je srandovně průhledné a kazí mi to veškeré potěšení. Hračkářství bez fantazie.

Jsme všichni tak trochu kurvy a tak trochu v prdeli, jako by se rozléhalo jihopolským venkovem, kde se pod největší sochou Krista na světě potácí panoptikum pokryteckých, xenofobních a vystrašených tvorů, mezi nimiž trčí páčo, maluch a metalové hadry rebela Jacka. Malgorzata Szumowská se hlásí s originální a jedovatou směsicí romantické bajky o vnitřní kráse a realistické výpovědi o stavu současné východoevropské společnosti, která se tak děsí všeho nového a vzývá neexistující tradice tak úporně, až naprosto ztratila tvář. Tohle je film, který české kinematografii chybí. Nedokonalý, ale relevantní a utržený ze řetězu. Nedoostřený přesně tak, jako identita jeho postav.

Nejlepší metoda na pomstu? Zapojit vnitřní automat a bypassovat svědomí. Vizuálně i zvukově suverénní dílo, které v první polovině sem tam trochu zavání mechanickou hříčkou, ale nakonec rozpojí pochyby. Krvavý a realistický cyberpunk chytře pracující s minimalistickou výpravou a zkresleným snímáním i zvukovou stopou, která ve mně probouzí vzpomínky na Deus Ex... instaluju! Ex Machina bez zbytečného chytrolínství, dobrá směs béčkového spádu a áčkových řešení.

Tak trochu hagiografie problematického politika. A místy opravdu mizerně napsaná, jako patetická esej bilancujícího Dubčeka. Film o důležitých věcech. A k ničemu.

Naprosto nekoukatelný a toxický slepenec mdlé režie, bezpohlavního scénáře a nevýrazných herců. Nápad tam snad kdysi byl, ale realizace připomíná čekání na zázrak. Který nepřijde. Radil jsem se o tom s velkou medvědicí a řekla mi podobné prd jako celý Mars.

Pod hladinou příjemného letního filmu jen tak o ničem vážném (vždyť komunismus se tu zhmotní spíš jen náznaky) dříme podobně melancholický portrét tvůrčích lidí v šedém ideologickém žaláři, jaký nabídl třeba letošní Dovlatov. V tomhle tichém, hrdém vzdoru, který kamera snímá v ladných trajektoriích a několika plánech, je něco typicky ruského a hluboce podmanivého. Pro mě jsou některé "západnické" hudební vsuvky spíš navíc, byť chápu, že i tady režisér poukazuje na svým způsobem nepřenositelnost kulturních tradic a velmi svébytnou pozici rockového undergroundu ve východním bloku. Krátil bych, dovedl bych si představit přesvědčivější rytmus, ale Léto je letní film s hranou.

Špičková práce, které pro mě chybí vrcholná scéna, kterou byl Turandot v pětce nebo Burdž Khalífa ve čtyřce. Nicméně akční složka je nejlepší, co vzniklo od dob Dark Knight Rises, v němž si Nolan pověsil na špagát letadlo. Cruise je hazardér, který svou odvahou bojuje proti času i faktu, že herecké hvězdy vymírají. Udělá všechno, aby diváci zalapali po dechu a nebojí se kvůli tomu podstoupit extrémní riziko. A McQuarrie to dokáže dokonale usměrnit na plátno. Bude po všem, až řeknou, že je po všem.

Vlídná chalupářská balada, která střídá momenty bystrého pozorovatelství a snaživá klišé deadpan komedií. Pointy tomu občas vyletí oknem, hudba Aleše Březiny je zas tak rozpustile a nablble návodná, ale když Kačer zasedne na posed, tak si člověk uvědomí, že Chata na prodej se dokáže dotknout sentimentu rodiny a chalupaření, tragikomiky všednosti. Solidně zahrané, hezky nasnímané a jednoduše příjemné jak opéct buřta a vdechnout při tom pár kuželek. Beru.