Dubček

Spíš dokudrama než film, ale o dokumentární věrnosti by se dalo, jak říkával Čapek, s úspěchem pochybovat. 1) Dialogy ze srpna 68 jsou očividně převzaty z Mlynářových pamětí Mráz přichází z Kremlu. 2) Když se dnes podívám na dobové filmové týdeníky a přečtu si tehdejší noviny, připadá mi, že sovětský zásah byl nevyhnutelný. SSSR nemohl nechat jít Československo svou cestou, protože by to během nejbližších let rozklížilo celou socialistickou soustavu. Nebylo náhodou, že nejvíce pro zásah horovali představitelé NDR a Polska. Že to neviděla veřejnost lze pochopit. Ale zaslepenost nejvyšších politiků omluvit nelze. 3) Výstižný koment: Marigold**, Aky***. (03.09.2018)

Podobně jako v Českém století i tady jde o mluvící hlavy, ale dramatizace srpnových událostí je tady mnohem povedenější a hlavně emotivnější. Stran Dubčeka se film nevyhnul jisté idealizaci, ale z mého pohledu to na výsledný dojem a historickou věrohodnost nemělo vliv. Adriana Jastrabana jsem si v této roli nedovedl moc představit, ale výsledek mě mile překvapil, takže ani tady jsem neměl problém. Nejsem si sice jist, jestli by se o komunistech měly točit oslavné příběhy, protože i přesto, že dubčekovci chtěli reformy, byli to i oni, kdo se podílel na utužování režimu, ale pokud tohle pominu, jsem spokojen. 80% (01.09.2018)

Asi jsem sledovala film očima dnešního diváka, protože mi přišel takový moc utahaný a až příliš polopaticky vysvětlující a dovysvětlující. Naotočený pro někoho, kdo o tehdejší situaci nemá tušení a není tím absolutně zasažený. Mohl by být vhodný do hodin dějepisu. Novodobé dějiny je potřeba neustále připomínat, aby se už nikdy nic takového nestalo. Lidi rádi zapomínají a mladá generace za chvilku nemusí mít šajn o tom,co se tady dělo a že mohlo dojít k občanské válce. Alenadr Dubček mi přišel hrozně naivní, asi opravdu chtěl změnu k lepšímu a chtěl přispět k rozkvětu naší země, ale bohužel naše malá země měla velmi strategickou polohu. Sověti neměli rádi, když se jejich satelity stavěly na zadní. Neuškodilo by, kdyby se média taky věnovala Františku Kriegelovi. Ten si svou tvář zachoval, přestože musel vědět, že by mohl velmi špatně skončit. S dobovými prostřihy jsem neměla problém, umocňovalo nebo zprostředkovávalo to atmosféru, kde se vlastně nacházíme a co se děje. (23.08.2018)

Na konci Dubček říká, že "oni" zničili život několika generacím. No, tak to mě dostalo: byl to Dubček, který podepsal pendrekový zákon, na jehož základě milicionáři povraždili několik demonstrantů v roce 1969 a následujících dvacet let na jeho základě šikanovali každého, kdo nebyl "jejich". Ať se jde soudruh Dubček vycpat. (01.12.2020)

Historicky celkem přesné, byla z toho cítit maximální snaha o autenticitu. Oproti jiným filmům prolínání mezi hranými pasážemi a dovovými záběry díky sépiovým filtrům bylo téměř neznatelné a to velmi chválím, protože jindy je skok z barvy do černobílé opravdu pěst na oko a divák hned vidí, že sleduje jen ,,reprízu'' něčeho dodatečně uplácanou v ateliéru bez řádného rozpočtu znemožňujícího to celé natočit bez dobových vsuvek. Jastraban - matador nekonečného seriálu TV Nova Ulice na takovouto roli asi čekal dlouho a těžko říci zda mu někdy přijde pod ruku další taková osobnost. Toliko k filmu, protože je to tu hlavně o něm, nikoliv o Dubčekovi samotném. Já osobně jej beru náhledem dvou optik. Jednou na něj koukám optikou šedesátých let, kdy po šílených padesátých letech jakýkoliv závan svobody a reforem působil v zemi těžce spoutané komunismem opojně a nádherně. Určitě nebyl svině jako Husák nebo Bilak a spol., možná byl i trochu naivní, ale také určitě nebyl v Kremlu takový hero jak ukazuje film aby tam bouchal před Brežněvem do stolu takovým způsobem, že se soudruhu Leonidovi rozechvělo jeho husté obočí a z neodklepnutého cigára odpadl popel... Vzdálenější optikou jej beru jen jako mladého komunistického aparátčíka - jakousi podivnou serebritu totality i s celou tou skvadrou soudruhů odvezených do Moskvy, který se nezříkal ideálů komunismu, socialismu, dělnického vedení a diktatury proletariátu. Koneckonců sám se tím v Moskvě opakovaně hájil a to i ve filmu. ,,Socialismus s lidskou tváří'' možná pootevřel stavidla svobody slova, revidoval sem tam nějaký ten šílený proces z dob Gottwalda, pořád se však opíral o nepropustnou hráz komunismu. Je otázkou, kam by to vše došlo, nebýt srpnové invaze. Určitě ne tam, kde jsme dnes. Nejsem Slovák. Není to můj hrdina a ani to není můj hrdina srpna 1968. Je to prostě komanč, který byl tehdy u toho. Jsem rád, že se nestal prezidentem ČSFR, protože by to bylo opravdu podivné navázání na cosi, čemu se v listopadu 1989 snad definitivně odzvonilo klíčema na náměstích. Souhlasím s Enšpíglem, že pokud mluvíme o hrdinech byl to opravdu především František Kriegel, který nepodepsal Moskevský protokol ačkoliv věděl co to znamená. A znamenat to mohlo všelicos. Jen ať si někdo nemyslí, že v srpnu 1968 byla v Rusku už jiná doba a nemizeli lidi jen tak jako dříve... A tak tedy dávám za tři kostky cukru kdyby bylo třeba, protože jako politické drama si to udrželo moji pozornost v tento památný den padesátiletého výročí od okupace bratrskými armádami až do konce. * * * (21.08.2018)