GOREGASM

Megaprůser, jinak se toto ve všech rovinách nezvládnuté "dílko" popsat nedá. Od odpadu ho nezachrání ani velkorysé obsazení, přičemž u Aarona Eckharta pochopím, že si chtěl zahrát v něčem pro sebe nezvyklém a novém a na papíře to mohlo i vypadat zajímavě. U Billa Nighyho potom začínám ztrácet přehled v kolika béčkových akčňárnách již herecky zabíjel svůj drahocenný čas (Underworld, Harry Potter :-). Od I, Frankenstein nikdo nečekal více než oddechovou zábavu plnou démonů a efektních soubojů. Výsledkem je ale tragické CGI, absolutně zmršené efekty při úmrtí démonů a velmi chabá choreografie soubojů. Přitom se to tady řeže imrvére. Příběh je samozřejmě stupidita nejhrubšího videoherního zrna a postava Frankensteinova monstra, kterou Eckhart hraje, je doslovně vycucaná z prstu a její motivace je stejně neuchopitelná jako divákova snaha pro to, aby tuhle tragédii protrpěl do konce. 0%

Prudký sešup ke dnu a ke všemu ve 3D :-). Najít na třetím Amityvillu nějaké pozitivum je téměř nadlidský úkol a nemůžou za to ani tak herci, ale především impotence producentů této "haunted house" série a tvůrčí týmu tohoto dílu. Do třetice stejná šablona, což ale ne vždy vadí, nicméně zde podaná absolutně bez atmosféry. Prostě nuda to je. A nezachrání to ani dvaadvacetiletá Meg Ryan. Podobný fail jako třetí Halloween. 20%

James Wan miluje americkou hororovou školu plnou bubáků a strašidelných domů a japonskou hororovou školu plnou tísnivé, neřkuli hmatatelné atmosféry. V kombinaci obojího je zatraceně silný v kramflecích, a přestože se The Conjuring žánrově nijak neliší od jiného jeho díla Insidious, respektive jde o stejné téma pouze v jiných kulisách, daří se mu diváka znovu zhypnotizovat precizně režírovanou kamerou v kombinaci s žánrově dokonalou zvukovou kulisou, která brilantně vyvažuje soundtrackovou stopu s ostrým zabouchnutím mnoha dveří, či jinou nadpřirozeností. Atmosféru Wan opravdu vyučuje, opět se mu ke všemu podařilo získat pro svůj projekt fantastické herce mezi nimiž vyniká "posedlá" Lili Taylor. Přes všechnu chválu si ale musím rýpnout do zjednodušené koncovky, která alespoň vzhledem k předešlému infernu, které postavy prožívají, rozhodně není uspokojující, natož logická. Pecka to ale je. 85%

Mírně zjednodušeně řečeno jde o korejskou variaci na "I Spit On Your Grave", ovšem s lepším příběhem, i psychologií hlavní trpitelky. Bedevilled se rozjíždí velmi rozvážně a pokud si nepřečtete synopsi (taky jsem do toho šel naslepo), nebo mou recenzi, tak si užijete, dovolím si říci, precizně vygradovanou story, která nemusí sázet na nečekané twisty, aby dokázala diváka strhnout na stranu svou, respektive hlavní hrdinky. Navíc je to po korejsku úchylně emotivní/emotivně úchylné (víte, jak to myslím). Aneb tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až Vám někdo hlavu srpem usekne. Jediné co tady vázne je zbytečně protahovaná koncovka, takže... 85%

Timovo tradičně výstřední pojetí, které se vyřádilo zejména na Pingvínovi a jeho partě, se s mým vnímáním Batmanova univerza prostě neslučuje (a může za to Nolan :-). Velkorysá kostýmní výprava a vypiplané, načež precizně destruované dekorace s minimálním použitím CGI zaslouží pochvalu, ale dojem oodechové pohádky pro dospělé je neústupný. A já chápu, že přesně takový film Tim Burton natočit chtěl. Bohužel pro Burtonova Batmana doba pokročila a jeho jakkoliv řemeslně mazácký počin vnímám jako historickou exkurzi do období, kdy se tento neohrožený hrdina na plátně teprve rozkoukával. 60%

Na čtvrtý pokus si vzal Clint svého Dirty Harryho již kompletně pod svá křídla (scénář, režie a samozřejmě hlavní role), a přestože na plátně drtí muziku ze svého Magnumu opět bezchybně, diváka, čti mně, mnohdy nakopne mezi nohy, což stejně jako chování Harryho Callahana v Sudden Impactu logiku nedává. Callahan tady už absolutně neřeší konsekvence svého kovbojského přístupu a defacto všechny "hodné" postavy zemřou kvůli jeho ignoranci a nutkání střílet na všechno, co se podezřele hýbe. Což mě velmi štve, jelikož Clintova drsoně mám rád, ale tuhle scenáristovu zabedněnost (ještě jednou, kdo že to napsal ;-) a rezignaci vytočit Callahanovo EQ (IQ místy taky zaskřípe) alespoň do roviny primitivní emoce pociťujícího člověka, nelze přehlédnout. Film má sice spád a typickou "DirtyHarry" akci, ale dost často opisuje od svých předchůdců, pokouší se o primitivní záchodový humor (WTF?) a nezbývá než konstatovat, že po tomto zážitku byste si Harryho Callahana do svého policejního sboru protentokrát nevybrali. 60%

Burtonův Batman za těch pětadvacet let i pod tíhou Nolanova trojdílného eposu notně zestárl. Michael Keaton nakonec není zdaleka tak dobrý Batman, jak jsem si pamatoval (přesto akceptovatelný), Kim Basinger byla ještě krásnější, než jsem si myslel a Jack Nicholson uhrává svého "vtipného" Jokera jen silou svého charismatu. Burton sice natočil mnohem serióznější látku než jeho předchůdce v letech šedesátých, ale stručně řečeno je zde vidět, že správnou celuloidovou cestu si filmaři ke komiksovým adaptacím teprve hledali. 60%

Matt Reeves pokračuje ve velkoleposti, kterou oplýval Wyattův restart opičí série. A nebavím se zde pouze o vizuální vytříbenosti. Jednoduše, ale maximálně účinně vykreslená psychologická a společenská rovina snímku se mnou "hnula" již v RotPotA a pohled na skupinu lidí, která nedokáže bez boje soužít defacto s kýmkoliv funguje bezezbytku precizně. Herectví opic v čele s charismatickým Ceaserem je potom odzbrojující do té míry, že lidem fandit prostě nelze. I první "opičárně" jsem vytýkal krátkou stopáž a i zde by se uživilo více minut, protože boj o přežití lidí a opic je jedním slovem fascinující. 95%

Kouzlo původního Sin City nevyprchalo ani v pokračování. Nejde sice o tak vypravěčsky sevřený zážitek a jednotlivé příběhy částečně postrádají onen osudový feeling, kterým doslova rezonoval první díl, přesto jde o fajnšmekrovsky zvládnutou filmařinu, která tesá jeden slinopudný záběr za druhým. SIn City svou temností a jistou zvráceností budí veškeré mé sympatie, vše je zde v jistém slova smyslu absolutní, všechno je zkažené a Eva Green je bohyně. 82% P.S. Doufám, že se brzy Roberto k této unikátní značce opět vrátí.

Guardians of the Galaxy mají velmi dobře našlápnuto. Sice mám radši vážně míněné komiksovky (Nolan vytvořil holt nepřekonatelný subžánr), ale nové světy, které James Gunn vizualizuje se vší parádou, mají šťávu, potřebný nadhled, spoustu zajímavých hrdinů, a přestože to není vždycky vtipné, tak jak by chtělo, pořád jde o zdravě drzý a vydařený rozjezd. Škoda, že se studio nerozhodlo pro delší stopáž, protože tempo s nímž svištíme skrze nové galaxie je pro neznalce komiksu chaotické, a kdybyste se mně zeptali na jedinou lokaci filmu, máte smůlu. Space opera to zatím není, ale i tak se těším na druhý díl. 83%