Jezinka.Jezinka

Udělat z příběhu o Karkulce sociální drama o zlých dětech a nemanželském dítěti, které je zároveň postiženo tím, že je vnučkou místní podivínky, jež pěstuje houpačky na stromech a vynalézá hlučné přístroje k ničemu, kde vlka navíc nehraje vlk (či aspoň pes, jako ve stařičké české černobílé verzi), ale jakýsi uslintaný pedofil, byl jeden z typicky německých filmařsky pohádkových nápadů. Přesně z těchto důvodů jsou německé pohádky plné kouzla a brutality (vím co píšu, četli jste někdy Sněhurku? Vážně? Co ty žhavé boty, do kterých nazuli královnu? A co Locika a oslepený princ? Málo násilí? Skutečně? Nejste trochu krvelační?) pouze v literární podobě a jako filmy to stojí za vyližkapsu.

Naprosto úžasné krátkometrážní verze méně brutálních pohádek bratří Grimmů. Čiperná Markéta a především její polodementní bratr jenom zlikvidují kuře. Reklama na KFC hadr, poučení z toho neplyne, ale sliny jak opratě člověk má. Duch v láhvi je evidentně dlouhým pobytem v láhvi zblblý, co teprve takový červ ve špiritusu, to musí být vší tuposti futrál. Pohádka o starém komínu je vzatá hodně hákem a zajímalo by mě, jak došlo k tomu, že se toulavá princezna zatoulala někam do lesa, kde byl odstaven komín, ve skutečnosti zakletý princ (protože přeci do čeho jiného zaklít prince, aby to nebylo nikomu divné, jako že do mluvícího komínu stojícího uprostřed lesa), a že toho prince nikde nikdo nepostrádal a jakživ o něm neslyšel. Díky inspirativnímu doktoru Vševědovi si asi hned zítra zaběhnu pro slabikář, rozhodně větší spoleh na to, že tu je pán a tu je lán, tady les a tady pes, než na to, že v lese potkám skřítky, kteří mi darují kus pokladu. A kdyby ani to neklaplo, třeba si aspoň zatančím při houslích s medvědem. Tady přišli na velmi elegantní řešení vyrovnání výškového rozdílu mezi princeznou a muzikantem. Co v Šíleně smutné princezně řešili korunou na hlavě princovského záprtka, tady vyřešili rafinovaně tak, že princezna jen tak mimochodem klečí na schodech a to o schod níž, než její budoucí manžel. Na tohle téma bych radila nezobecňovat a nedělat žádné závěry.

Pohádka se dvěma veselými příhodami v deseti minutách, byla by to dobrá epizoda večerníčku. Jeden z těch příběhů, kterak Ondra ze světa přišlý přechytračil lakomého sedláka, se ekonomicky úsporně obejde bez vola i sedláka, protože se o tom, v duchu nejlepších českých tradic, jen tlachá v hospodě. Nadýmala jsem se u toho, jak se na hrdého patriota sluší. Přes to, jak to je stroze pojato, že to je černobílé a dialogů je minimum, je to lepší, než mnohem mladší, barevné a do víc jak hodiny roztažené převyprávění téhož v pohádce Zlatník Ondra.

Kouzelný artefakt, proradná princezna, které nenaroste za její zradu po konzumaci ovoce žádný divný výrůstek v podobě parohů, chobotu nebo čehokoliv jiného, ale rovnou se celá změní v ježka. Jako malé se mi ten ježeček zatraceně líbil a když jsem to po letech viděla znovu, musím přiznat, že to funguje pořád stejně. Problém vidím v tom, že si z téhle pohádky děti odnesou pocit, že hmyzožraví ježci se mají krmit ovocem a napájet mlékem. Co si z toho odnesou ježci, si netroufám odhadnout.

Snaha vytěžit z obliby a slávy Krkonošských pohádek, kde jména zůstala zachována, ale změnilo se obsazení a prostředí. Oduševnělou krásu Anče - Hany Maciuchové nahradila vulgární přitažlivost Dagmar Veškrnové (budu působit nemilosrdně, ale tady bych ji opravdu popsala, jako takovou docela hodnou štětku), což je smutné, vzhledem k tomu, že měla hrát hodné, poctivé a pracovité venkovské děvče. Kuba je v Hartlově podání takový ňouma, až mi z něj naskakovaly pupínky a červené fleky (nebo mi začaly spalničky, druhá možnost) a Hrušínský taky není úplně to ono, jako ten mocný pán, Krakonošova opozice. Lepší vidět tohle, než vypadnout z vlaku, ale o důstojné završení tématicky příbuzného večerníčku se nejedná.

Kdo bude agresivní a lakomý, z toho bude strašidlo a která bude hodná, pracovitá a statečná, provdá se za Petra Štěpánka. Poselství téhle pohádky pro hodně malé děti je jasné. Hezké kostýmy, krásná kombinace kulis a opravdových reálií (živé slepice a králíci), krásný ústřední pár, sympatická pohádková kmotřička a echt pohádkový dědeček Pešek.

Jak přechytračit chytráka, jak se dostat z pekla, nebo jak z pekla něco vymámit. Bylo to tu mnohokrát a je to tu zas. Bylo to tu lépe, bylo i hůř. Tady bylo pár vtipných hlášek, sympatické obsazení (zejména otec a dcera Munzarovi) a protože mám čerty po čertech ráda, nemám náladu hledat na tom mouchy a kritizovat. "Nemaluj anděla na zeď" mi zvedlo koutky a nebylo tam nic, co by mi zvedlo mandle. A peklo je blíž, než tušíme, děláme si ho sami.

Moudrá kniha povídá, tuhle těmi řádky, že je těžká cesta tam a ještě těžší zpátky. Možná že to postřehneš, nehledej v tom chyby, Máňa courá z pekla ven, jak jen se jí zlíbí. Honzu z pekla odvede, žádný saky paky, prosadit si dovede, to, že je tu taky. Pohádka má skvělý děj, ač tam není stvůra, jen dědeček Habaděj a bába Kanimůra. Těžko někdo pobere, proč to nemá vady, to pohádka dovede, když je podle Lady.

Až se hlava s tělem spojí, bude konec kletby mojí. Neměl zkrátka pradědeček ztrácet hlavu, pak se nejen do všeho vrhal hlava nehlava, ale když už se někam bezhlavě vrtl, ještě mu u toho pršelo do krku. Líbí se mi hrady a zámky z pohádek, kde provoz a údržbu zvládá jedna žena středního věku. Škoda, že těch strašidel nebylo víc, dalo by se to mnohem víc vyšperkovat a rozvést.

Ani půl slova proti nářečí zde použitému, kdyby od půlky protagonistů neznělo tak křečovitě. Na Hané mají evidentně velkou fixaci na buchty, jak mám buchty ráda, hlavně ty s makovó nádivkó, tak tady už jsem z neustálého pohledu na pekáče buchet měla téměř fyzickou potřebu vidět třeba pečenou jitrnici, ač vepřové, na rozdíl od buchet, nežeru. Čeho je moc, toho je příliš, i kdyby to buchty byly. Jak jsou na tom na Hané s milováním nám neukázali, ale hádám, že kdyby to pojali stejně, jako to vzali s těmi buchtami, chtěla bych vidět záznam z pohřbu.