Mefistofelle

Skoro se k tomu nerada přiznávám, ale mě ta píčovina fakt baví. Bylo by jednoduché tuhle rodinku odsoudit a jejich životní styl skutečně je neskutečně odporný, ale na druhou stranu co těm lidem chybí (kromě špetky vychování)? Maj se fakt rádi, navzájem se podporujou a vypadá to, že jsou šťastní. Já jim to přeju, i když teda nechápu jak se mohli se svým stravováním dožít více jak 10 let.

Bývala bych dala 4 hvězdičky, ale to by mě nemusel až úděsně srát jeden z těch týpků. Ano, ten se sluchátkama. Já bejt jeho parťák, tak ho někde nechám a jdu si po svých, protože nejen, že bych se o něj musela starat jak o malýho fakana, ale on je ještě k tomu protivnej jak osina v zadku. K filmu samotýmu můžu říct toliko, že zajímavý rozhodně je, natočený je poctivě, se smyslem pro humor, zároveň dramatický tak akorát a je vidět, že Jeremy Gardner se snaží ze sebe vydat to nejlepší. Navíc mám k podobným nízkorozpočtovým filmečkům velký vztah. Myslím, že Gardner je hodně slibný režisér a snad se dočkáme dalších jeho počinů.

Téměř všechny filmy o boxu jsou o hrdinech, kteří se z outsiderů stali šampiony. Podmínkou úspěchu přitom je, že hrdina musí být sympatický, musíme mu fandit, zkrátka mu to přát a pak chrochtat blahem když se mu to povede. Podívejte se třeba na Rockyho, kdo by toho dobromyslného pitomečka neměl rád. Ale tady je hlavní hrdina neskutečně protivnej týpek, kterej se při jakémkoliv náznaku neúspěchu nasere a začne urážet všechny okolo, chce to vzdát, ale v příštích dvou minutách se všem omluví a začne na sobě makat. A to se opakuje minimálně dvakrát. A když už jse zmínila toho Rockyho, tenhle film vám ho bude až podezřele připomínat, protože recykluje hned několik scén právě odsud. Pamatujete třeba na to slavné vybíhání schodů s vítězným pokřikem na konci? Můžete dvakrát hádat, zda ho tady uvidíte taky, a pravděpodobně se trefíte hned napoprvý. A dialogy? Škoda slov, přišlo mi to jako kdyby je produkoval nějaký generátor náhodných hecovacích hlášek. Avšak nechci jen hanit, proto zmíním třeba tréningové scény, které nebyly vždy úplně špatné. A dokoukat to šlo, to zas ne že ne... Veskrze si ale myslím, že tenhle film vám rozhodně nedá nic, co už by nebylo možno vidět jinde a v mnohem lepším zpracování.

Film je tématicky blízký Habermannovu mlýnu, ovšem zdá se mi, že pozornosti českého diváka poněkud uniká. A ono se není co divit, vyvolává o poznání méně emocí než jeho slavnější brácha. A to i přesto, že ukazuje prakticky to samé, tedy sviňské chování a násilí na nevinných. Možná je to nepřesvědčivými hereckými výkony (Vetchý se moc nepředvedl, o jeho filmové manželce německého původu se dá říci to samé) nebo tím, že se obtížně vžívá do postav, o kterých vlastně vůbec nic nevíme kromě toho čí je kdo příbuznej a na jaké straně barikády stojí. Rozhodně to ale není špatný film, do průměru se vejde celkem pohodlně.

První povídka je klasickou duchařinou s příběhem jak přes kopírák, bubákem, který u japonského hororu ničím nepřekvapí, a lekačkami, které se dají očekávat v pětiminutovém předstihu. Druhý příběh je... prostě divný, místy skoro až komediální, s divným koncem, rozhodně však ne děsivý. Třetí povídka... no, moc o ní říci nemohu vzhledem k tomu, že už jsem neměla moc sil věnovat tomu pozornost, ale taky není ničím výjimečná. Chápu, že rozpočet nesahal do závratných výšin, ale to neomlouvá příliš malou snahu při tvorbě příběhu. Trochu to na mě působí jako kdyby své příběhy všichni tři tvůrci napsali při pauze na oběd a ani si to po sobě nepřečetli.

Akčňák s Lundgrenem na jedno použití, ideální na oddechové povalování v posteli se spoustou žrádla. Rozhodně není špatný, řekla bych, že v rámci nízkorozpočtových akčňáků je to dokonce ten lepší, přesto to není trhák, který bych si nutně potřebovala pustit dvakrát. Akční scény docela fungujou, hlášky přichází v pravu chvíli a jsou trapné jenom někdy, nějaká ta érotika a pěkný baby by taky byly (pánové ocení), Lundgrenovi to sluší (dámy ocení), Brandon Lee se k němu v roli parťáka skvěle hodí a celé to tak nějak plynule a příjemně uteče. Jo, takhle by to šlo...

Okej, už jsem si to rozmyslela, nechtěla bych pracovat v Japonsku. Tenhle film je nejzajímavější dokonale zpracovanou atmosférou, izolaci hlavní hrdinky jsem skoro pociťovala jako svou vlastní. To město skutečně bylo tiché a to i přesto, že v něm pobíhají po ulicích miliony lidí - když vás dělí jazyková a kulturní bariéra, umocněná ještě odlišnosti vzhledu, přijdete si úplně sami. Nepříjemný pocit... Ale dokonalá atmosféra v tomto ohledu nestačila, čekala jsem od toho mnohem víc. Trochu jsem oekávala, že Rosa nakonec zapadne do kolektivu, najde si přátele, naučí se jazyk a nebude tak osamělá. K tomu celou dobu tak nějak film směřuje, ale velmi nepříjemně to celé utne. Film mi přišel jak kdyby z něj amputovali nějakou velmi podstatnou část, kterou si tak bohužel musíme jenom domýšlet. U některých filmů to funguje, ale tady mě to docela mrzelo.

Přijde to tak jenom mně, nebo ta zatracená ženská mluví jak kdyby byla pracovnice v oblasti erotických služeb po telefonu? Je každopádně škoda, že děj filmu nezůstal u toho, co se hlavní dvojicí dělo v jejich minulé misi, vypadalo to jako mnohem větší švanda, než rande se zfetovaným macho hlídačem v rozestavěné budově.

Průměrný životopisně-historický film. Pro muže asi nic moc, ale dámy minimálně ocení hezkou výpravu, oblečení a klobouky. A co mě osobně hodně překvapilo a dozvěděla jsem se to až v momentě kdy píši tento koment, hlavní představitelka božské Coco Chanel, Barbora Bobuľová, je z Československa. Zajímavé... Tak jako tak je to film, na který se podíváte, ale už předem víte, že po roce si jen těžko budete vybavovat jednotlivé scény.

Osobně moc nechápu tu nekonečnou adoraci zrovna tohoto dílu batmanovské série. Musela jsem se podívat na film dvakrát, abych se opravdu ujistila, že jsem nepřehlédla něco, v čem se skrývá ta genialita, ale opravdu jsem to nenašla. Ve smršti kecání a zdlouhavého vysvětlování jsem se místy neskutečně ztrácela, škrobené dialogy mě v některých pasážích až uspávaly. Pasáž s Brucem ve vězení mě nenadchla a dění v Gothamu (nebo jak se to píše) mě nějak nevytrhlo (snad kromě scény s probořením stadionu), závěrečná pointa je klišé jak prase. A teď by mě asi spousta lidí ráda rozcupovala, ale Bane nesahá Jokerovi jako záporák ani po kotníky. Tak, řekla jsem to... Naštěstí se dají ocenit velmi obstojné hereceké výkony a dynamické akční scény, kamera i hudba, tudíž poměrně velkou dávku nezáživnosti zčásti promíjím a udílím tři hvězdnatce.