Mefistofelle

Překvapivě dobrý film na to, že téma mě na první přečtení obsahu moc neuchvátilo. Ale vyplatilo se zapnout televizi a dát filmu šanci, protože Britům se podařilo velmi emotivně a drasticky ztvárnit zvěrstva, která se děla na Balkáně v průběhu války a o kterých se příliš nemluví. Již od začátku si můžeme užívat velmi ponurou a smutnou atmosféru dokreslenou sporým osvětlením scén a šedivostí prostředí. Těch holek v bordelu mi bylo opravdu líto a doufala jsem, že grázlové, kteří za jejich neštěstí mohou, to parádně odserou. A to se taky stalo. Navíc pomsta přišla od osoby, od které by se to čekat rozhodně nedalo. Zvláště první polovina vyniká. Škoda jen, že ta druhá je místy trochu "over the top" a že herci (snad kromě hlavní hrdinky) místy až ohavně přehrávají.

Duchařina, u které jde podle všeho hlavně o to, aby se člověk radši díval na fyzicky atraktivní postavy a tak mohl bez povšimnutí projít i pokulhávající scénář. Hm, co dál? To je ten problém - já ani nevím jak tenhle film originálně okomentovat, protože mám pocit, že bych o něm mohla napsat to samé, co jsem napsala už o stovce jiných filmů podobného zaměření. Až takhle je to průměrné. Má to ducha, má to záhadu, kterou je nutno vyřešit, má to hrdinku, které kromě jednoho člověka nikdo nevěří, má to divně se chovajícího burana, kterej je možná vrah a možná taky ne, má to "nečekané" rozuzlení. Nenáročnému divákovi to nejspíš stačí, ale já už jsem viděla přes 600 hororů (hehe, teď to zní jakože se strašně chlubím) a tenhle styl se mi už zkrátka trochu zajídá.

Mám tenhle žánr opravdu hodně ráda (i přesto, že v mém předchozím komentu jsem psala o tom, že nemám ráda křesťany a jakékoliv kecy o Bohu, tudíž jsem pokrytec). Už jsem viděla leccos na téma vymítání, těch filmů je více, než by člověk čekal. Navzájem se jednotlivé filmy od sebe moc neliší, často mi velmi splývají a tento zřejmě nebude výjimkou, jelikož nenabízí nic, čím by byl výjimečný. Handycam styl tomu ale docela sedí, jednotlivá vymýtání jsou opravdu lahůdka, včetně neskutečně akrobatických a krkolomných pozic, ve kterých některé posedlé uvidíte. Škoda, že ke konci to nabírá spád možná až moc prudký a tudíž se film stává poněkud nepřehledným. Navíc je to v docela výrazném kontrastu s rozvleklým a ukecaným začátkem. Zkrátka někde by stačilo přidat, jinde zase ubrat.

Nemůžu si pomoct, ale jsem šíleně alergická na dementní křesťany a tenhle film se jimi jen hemží. A maj každejch pět minut připosraný křesťanský kecy o Bohu, který nejdou poslouchat. Vím, že je to strašně neobjektivní, ale mně to prostě strašně vadí. K filmu samotnému mohu říci toliko, že je to jen další neoriginální koncentrát z toho, co tu bylo už stokrát a často v mnohem lepším provedení. Ano, dalo se na to koukat, ačkoliv hlavní hrdinka je strašně napřesdržku a nevydržela bych s ní v jedný místnosti ani pět minut, ale to je tak vše kladného, co o tom jde říct.

Parta nesympatických lidí se sejde v lese... a všechny postupně unesou mimozemšťani, protože jsou dost retardovaní na to, aby furt lezli ven, trhali se od party a vůbec dělali všechno pro to, aby k tomu došlo. A u toho afektovaně ječeli jako buzny (i když počkat, minimálně dva buzny skutečně jsou). Tenhle film je nezvládnutý snad po všech stránkách. Laciná minizápletka v podobě sváru mezi hlavním párem, dementní dialogy, přehrávání herecky nepříliš obdařených figurek, divní ufouni, ničím nepřekvapující závěr. Prostě fuj...

Záměr pořadu není asi úplně špatnej a kdyby to mělo nějakou úroveň, docela ráda bych se na to dívala. Otázkou je, zda v typicky českém provedení to vůbec nějakou úroveň mít může. Když totiž do pořadu vyberou nevkusného burana, retardovanou rádoby-sexy mladici, afektovaného gaye a podobné figurky, nutně musí vzniknout nechtěná tragikomedie. Skutečně vařit přitom umí opravdu jen zlomek soutěžících. Svým způsobem může Prostřeno sloužit jako dokonalá exkurze do světa českých vařilek adorujících Mimibazar, takových těch "obyčejných českých lidiček" s bezmeznou touhou vidět se v televizi. Nechybí ani snaha uspokojit také typický český voyerismus v podobě šmejdění po bytě soutěžícího, nahlížení do jeho skříní, hodnocení vybavení kuchyně jakož celého bytu. A jejich přesvědčení, že jsou geniálními kuchtíky a dokonalými bytovými designery je ohromující. Velmi často je to nechtěně vtipné, docela jsem se místy zasmála a některé scénky jsou již legendární. Viz: https://www.youtube.com/watch?v=Bl8HeyupUsQ .

Můj osobní letní hit, na který jsem se v letošní sezóně těšila snad nejvíc. Vysloveně zklamaná jsem nebyla, ale přesto je tu pár věcí, které mi zážitek trochu kazily. Ale těm se budu věnovat později, začněme z jiného konce. Film začíná naprosto famózní honičkou helikoptéry s vlakem. Staří (doslova) známí v čele se Slyem osvobozují svého kdysi-dávno-k-nám-patřil člena týmu v podání Wesleyho Snipese, ze kterého se vyklube třeskutě vtipná postava, která spolu s Banderasem, který se však objeví o něco později, hází jednu suprovou béčkovou hlášku za druhou. Člověk hned na začátku získá dojem, že v podobném duchu budou ubíhat i další zbývající skoro dvě hodiny. Jenže jakmile dojde k prvnímu seznámení se se záporákem Melem Gibsonem, ubírá film na tempu, které následně opět nabírá až v poslední dvacetiminutovce. Co se postradatelné crew týče, dědkovitosti se to místy nevyhne, ovšem pánové umí stárnout s grácií a stále se na ně ještě dá dívat. Hůř je na tom Árný Černonegr, který tam dle mého názoru je pouze do počtu, nic moc toho nepředvede a navíc působí jako by se potřeboval po každé scéně napojit na ventilátor. Zato přítomnost pana Forda docela potěšila, i když už to taky není ten sexy švihák Han Solo, který, jak všichni víme, vystřelil první. Sly podává standardní výkon srovnatelný s předchozími díly. A zbytek staré crew? Bohužel, a to je hlavní slabina filmu, je jim věnován prostor tak malý, že na každého vyjde jenom pár vět. Těšila jsem se třeba, že uvidím svého oblíbence Dolpha Lundgrena v nějaké pořádné akci, že s jeho postavou Gunnara bude stejná prdel jako ve dvojce, ovšem ve scénáři s ním jaksi moc nepočítali, stejně jako s ostatními členy staré party. Takže skoro polovina filmu se odehrává v jejich nepřítomnosti. No jo, ale na úkor koho? Ano, na úkor mladé generace. Sami o sobě ti mladí nejsou špatní. Ono koneckonců není lehké konkurovat starým akčním hvězdám, kvůli kterým většina z nás do toho kina šla především. A v jejich stínech si mladíci (a dáma) rozhodně nevedli špatně a obstáli s důstojností. Ano, ale stejně bych radši viděla víc akce se staříkama, než s těma mladýma, i když ti ovládají mj. super elektronické hračky a jejich modus operandi nespočívá nutně v tom, že "něco rostřílí na sračky". Jinde by to bylo plus, ale zde to rozstřílení všech a všeho na sračky CHCEME. Série Expendables se totiž od začátku tváří jako pocta osmdesátkovým akčňákům i jejich protagonistům, proto u toho měli zůstat. Co zmínit ještě? Ano, zbývají dvě postavy, které jsem zatím jenom zmínila, ale nerozepisovala se o nich. Tak tedy.... Mel Gibson! Toho chlapa nemám ráda, ale ne na základě jeho hereckých výkonů. Nesnáším ho jako člověka, což mi paradoxně pomohlo při sledování scén s ním, jelikož hraje zcela zápornou postavu. A hraje ji velmi dobře. Rozhodně je jako záporák lepší, než nemastný-neslaný Žán Klód. Jenom škoda, že finální fight se Slyem byl takový... o ničem. Herecký talent se nezapře ani v případě Banderase. Jeho comic-relief postava sice leze krkem snad všem hlavním hrdinům, ovšem já jsem se jako divák bavila. Tenhle užvaněnej skrček mě hodně bavil. Abych to shrnula, rozhodně se mi to líbilo, byla bych i ochotna to vidět znovu, ale pár zklamání, která jsem navíc tak úplně nečekala, mě nutí udělit pouze slabší 4 hvězdičky a hodnotit trojku jako zatím nejslabší díl série.

Jsem nadšená! Dlouho mě žádný horor nebavil tolik jako Oculus. A přišlo to ze subžánru, kde bych to ani bývala nečekala, tedy od duchařiny. Chválit lze snad vše od první do poslední minuty. Prolínání reality s nerealitou, interakce hlavních postav, napětí, které je cítit prakticky pořád, děsivé příběhy předchozích majitelů zrcadla, atmosféra nutící vás být stále jako na trní. Takto má vypadat správně fungující horor.

Zpočátku trochu chaotický film, od kterého nevíte, co čekat. Postupem času se však jednotlivé drobnosti stále více spojují v celkem silný celek, který začne dávat smysl. Ze začátku jsem byla trochu rozpačitá z herectví Mii Wasikowské, neuměla jsem si její postavu přebrat, zařadit, zkrátka mi nebylo jasné, co si myslí a co prožívá. Ale to se nakonec vstřebalo a nakonec si myslím, že pro tuhle roli se režisér ve výběru herečky nesekl a vybral si dobře. A i Nicole Kidman to náramně sluší a bavilo mě se na ní dívat, ačkoliv její postava příliš sympatií nevzbuzovala. Od poloviny příběh směřuje k velmi zajímavému konci. Do čtyř hvězdiček zde nechybí málo.

Především bych vyzdvihla příjemně tísnivou atmosféru, kterou film oplývá. Obě hlavní hrdinky, jedna rozdílnější než druhá, jsou sympatické a povšimla jsem si i dobře zkomponované směsi hudby a různých zvuků, které filmu dělají medvědí službu. Jenom jsem trochu očekávala víc od toho, co se skrývá v tom divném tunelu. Trochu jsem byla zklamná když konečně vyšlo najevo, co to vlastně je. Ale na nízkorozpočťák financovaný z darů fanoušků je to obstojný výkon.