Pítrs85

Všichni ostatní představitelé Poirota, s Branaghem v čele, se můžou jít klouzat, Hercule Poirot je pouze jeden a to David Suchet. Ten postavu belgického detektiva zahrál s takovou grácií, že všechny další adaptace jsou už vlastně úplně zbytečné. Seriál samotný je pak přesně ta dávka anglického suchého humoru a jakési elegance (zazní v této sérii vůbec nějaké sprosté slovo? Třeba 'kurva'?), která člověka vždycky potěší. Protože i když se v něm řeší mordy, krádeže a další radovánky, je jednomu při jeho sledování tak nějak dobře po těle.

Jakožto milovník všeho, co je staré (chápej ve smyslu vintage), jsem si Příběhy starých hospod užil. Josef Polášek opět dokazuje, že se pro moderaci takovýchto dokumentů narodil, je přesně tak příjemný a zároveň vtipný, jak si tato role zasluhuje. Hospody máme napříč republikou opravdu krásné, tu více, tu méně (U Fleků nebo U Pinkasů by měly být zapsány na seznam UNESCO, a nejen ty). A pokud v hlavách pracovníků ČéTé nevznikají nápady na druhou řadu, snad se dočkáme typově podobného dokumentárního cyklu. Samozřejmě opět s Pepou Poláškem.

Irsko je nejkrásnější země na světě, bez debat. Miluju (skoro) vše, co je s tímto Smaragdovým ostrovem spojené. Samotnou zemi, gaelštinu, hudbu, Iry, whiskey, pivo typu stout a irské tradice, zvyky, legendy nebo pověry. A právě těm se tento dokument věnuje. Bohužel stylem, který mi moc záživný nepřišel. Nevadí, i tak pohled na irskou krajinu potěší oko a irská hudba hraná v typickém pubu zase ucho. Má tá an t-ádh leat a bheith Éireannach, tá an t-ádh leat.

Pořad určený dle mého skromného názoru především pro diváka věku důchodového a ač já mám do důchodu ještě pořád daleko (a díky současné vládě plný psychopatů ještě dál), mě to nějakým lehce zvráceným způsobem baví. Zkrátka pohodový pořad, na který když narazím, neskáču po ovladači snažíc se ho bleskurychle přepnout. Škoda jen, že nabízející často přináší samej shit a kupující je banda individuí vskutku prazvláštních. Ale o tom to asi není.

I mistr Prušinovský to může posrat.

Plusem filmu je fakt, že těch dobrých (nebo aspoň lepších) filmů z první světový moc není (na rozdíl od těch z druhý světový). Co ještě cením jsou všechny ty válečné scény ze zákopů (scéna s tanky je výborná), líbí se mi ta všudypřítomná špína, bahno... možná i ten smrad člověk cítí. Zkrátka po technické stránce tomu není moc co vytknout. A teď to ale. Film mě, po emocionální stránce, vůbec nechytl, s postavami jsem nijak nesympatizoval, vlastně jsem je od sebe ani nedokázal moc rozlišit. Navíc dvě a půl hodiny je prostě moc, druhá půlka je taková divně rozplizlá, kecá se tam o blbostech a moje pozornost se kamsi ztratila. Takže není to špatný válečný film, ale plochý, bez emocí, inu jako většina současné produkce, od Netflixu obzvlášť. (Ne, nebudu tu psát, jak moc je film vzdálen výtečné knižní předloze. I když vskutku je).

Stačí se jak dementi nepitvořit (zdravíme pohádky od Trošky), scénář, který je zajímavý a vyspělý, a ne klišoidní nebo rovnou retardovaný (zdravíme pohádky od Janáka), neokoukané herecké tváře (Nedbal, Skleničková), špetka humoru (Sokol, Prachař), krásné exteriéry i interiéry, a taky docela originální příběh o tom, jak to s tím Krakonošem vlastně je (btw výtečný David Švehlík). A máme tu jednu z nejlepších pohádek za posledních iks let. Pohádku, která sice bude bavit spíš dospělé než děti (ale tak děti se na televizi už stejně nedívají, noné), ale pohádku, kterou si rád pustím i o příštích Vánocích. A o těch dalších.

Za mě nejlepší český film všech dob, který těžce předběhl svojí dobu. Líbí se mi ten pomyslný zvednutý prostředníček všem bolševikům do ksichtu, stejně jako fakt, že se ten film vůbec nebere vážně. Legendární věc, která nejen, že by dnes u cenzora a hlídače všeho neprošla, ale hlavně není kvalita, aby se vůbec mohla natočit. Tak buďme rádi, že před těma šedesáti rokama tohle všechno šlo.

Fanouškem Chinaski jsem byl tak do jejich třetího alba (1. Signální), pak se mi ještě sem tam líbila nějaká písnička (málo známé Skopová hlava, Letím jako blázen nebo Analog), ale Tabáčkem pro mě skončili. Ale postava Michala Malátného mi je jednak svým způsobem blízká (introvert, co moc nemá rád lidi) a zároveň je (nebo byl) vedle všech těch Kollerů, Kodymů nebo Střihavků tak nějak cool. Už jeho biografická knížka (tuším někdy z r. 2013) se skvěle četla a i tento dokument byl vlastně hrozně fajn. Cením upřímnost, cením dobové záběry a cením stylové ukončení jedné etapy kapely Chinaski (protože odteď, co si budem, je to prostě projekt Malátného s Táborským (viz. plakát k filmu) + najatí muzikanti, ať se kluci navzájem poplácávají po ramenou sebevíc).

Průměrný sportovní dokument, co se jich natočilo milion a ještě se jich milion natočí. Nadprůměrným to dělá osobnost Jana Kollera a jeho životního příběhu, kdy se z vysmívaného kluka odněkud z prdelákova stala fotbalová star a historicky nejlepší střelec naší reprezentace (a sotva ho kdy někdo překoná). Úsměvné bylo vykrucování Horsta Siegla a Petra Kouby, že oni s ním tenkrát v té Spartě vlastně nijak nevymrdali, takhle to prostě ve fotbalovým prostředí chodí (Koller musí cítit zadostiučinění jak kráva). Ten traktor, resp. tu stopětku si možná mohli odpustit, ale zas vidět dvoumetrovýho Honzu, jak se do toho sotva vmáčkl, bylo super.