Pítrs85

Zapomeňte na uhlazený a věčně, jak po vyprání v Persilu, čisťounký yankeeský kaubóje, tohle je tak kurevsky špinavej a bolavej film, až jsem si po jeho dokoukání musel dojít pro Ibuprofen a spálit oblečení, co jsem měl na sobě, hlavně Patrick Wilson tady trpí tak, že si tu gangrénu musel nakonec sám uhnat (nepodceňujte sílu sugesce, fuckt). Teda jako tahle- ve svý podstatě je Bone Tomahawk docela blbost, po miliontésedmé tu máme skupinu, co zvedne prdele ze svýho zaplivanýho městečka a jde zachránit ty méně šťastné spoluobčany, tuten se navíc táhne jak chrchel po španělský křipce. A jako zabít Spauldinga sotva po deseti minutách filmu? To posrali :-) Ale na druhou stranu moc kanibalských hororů s takovýmhle obsazením nenajdeš, a když už jsme u těch kanibalů... ty vole, zlatí trpajzlíci z deštných pralesů, dobří zmrdečci. Ale jinak docela spokojenost, navíc Kurt si tu nacvičil házet kovbojský ksichty na Tarantinův novej spektákl.

Drsný, ovšem relativně věrohodný film, o tom, že každej ismus je vlastně úplně na hovno. Líbil se mi příměr mladýho a ustrkovanýho Heikeho k samotnýmu Ádovi, oba dva utlačováni a formováni nejbližším okolím (každej samozřejmě jiným způsobem), zkrátka oba dva vyklepaný trosky, co svůj strach schovávají za násilí a nenávist (u toho projevu Heikeho (btw árijec jak vystřiženej) na konci filmu skoro až mrazilo). Tohle se Němcům povedlo, navíc doba se od těch osmdesátek svým způsobem vlastně ani moc nezměnila, jen těch Turků je v národním týmu skopčáků tak nějak víc... Oi!

Když Big Lebowski potkal Adélu (co ještě nevečeřela). Mohla by to být docela dobrá prdel, jenže tomu chybí jedna jaksi dost podstatná věc- kdyby se to aspoň zdálky potkalo se scénářem... Jako deseti patnácti minutovej kraťas by to snad i mohlo fungovat, ale v celovečerní stopáži to prostě kulhá na obě nohy. Možná to chtělo víc Čtvrtníčka, víc "životních mouder" nad pivem a, když už je to teda ten horor, víc hororovejch scén (i když scéna, kde se na zdi objevil... wait for it... plakát FC Liverpool, cype, to byl teprv horor :-o :-).

Při koukání na tenhle shit jsem si asi nejčastěji vzpomněl na Funny Games a čím dál tím víc se utvrzoval v tom, jakej je ten Roth mizernej režisér a ještě mizernější scénárista, tenhle psychothriller (s hororem na mě fakt nechoďte) totiž selhává ve všem, v čem selhávat může. Ty dvě kravky našel Roth asi v nějakým pornofilmu (soudím podle jejich "hereckýho" umu), no a Keanu? Smutnej pohled na někoho, kdo měl v devadesátkách našlápnuto na docela zajímavou kariéru. Navíc při scéně, kde ty dvě blbky lámaly vinylový desky(!), jsem měl co dělat, abych se nezakousl do noťasu! :-) Po Green Inferno a týhle sračce s Rothem nadobro končím, protože... protože já mám jenom jedny nervy!! :-) (Pamatujete na Fight Club? Jak tam na konci hráli Pixies svojí "Where is my mind"? A jak měl při tom člověk kůži jak struhadlo? Tak o něco podobnýho, za zvuků stejný písničky, to zkoušel tenhle dement i tady- ha, nevyšlo...).

Brutal as Fuck! Představte si scénu, kde mladej metloš mlátí starýho démona... dildem (mno ještě je tam pak scéna, kde druhej metloš démona tím dildem ubodá, ale obávám se, že by to nevyznělo tak, jak by mělo... :-). Tak přesně o tom je DEATHGASM (a to DEATHGASM musíte přečíst takovým tím metalovým hlasem, kde zpěvák zpívá, jako kdyby chtěl vyblejt všechny vnitřnosti). Novozélanďani se zase a opět vytáhli, tenhle filmeček si totiž nic nezadá s o mnoho slavnějšími Jacksonovými Bad Taste nebo (a hlavně) Braindead, jde vidět, kde bral rejža inspiraci. Super, jeden z nejzábavnějších hororů tohohle járu, "I'm the Devil, I love Metal!"

Todd Strauss-Schulson musí z osmdesátkových slasherů chcát do trenek asi ještě dneska, jinak si nedovedu vysvětlit jeho "pomstu", jakou se snažil na všechny Myerse, Vorheese nebo Kruegery spáchat. No nepovedlo se no, tyhle Poslední holky totiž aspirujou na nejhorší letošní horor. Minimálně (normálně bych napsal, že aspirují na letošní největší pičovinu, ale víme, jak je to tady s vulgarizmy ;-). A ten vykradenej hudební motiv z Pátku si mohli odpustit a vymyslet si něco svého (i když kdyby to mělo dopadnout jako s maskou místního zabijáka... shit). A ještě jedna věc- současní teenageři jsou v porovnání s těmi z osmdesátek táák mooc nudní... Hop do odpadu.

"Po pěti napůl snědených mrtvolách je to pořád děsivý, ale už tak nějak méně, že?" Parádní přírůstek do pořád ne moc rozrostlé rodinky horor-komedií (píšu o těch kvalitních), popravdě od dob Tucker a Dale vs. Zlo jsem neviděl ftipější hororovou ujeťárnu. Leigh Whannell, přestože mi znásilnil třetí Insidious, mě jako scénárista začíná bavit čím dál tím víc a Elijah Wood by se měl věnovat už jen hororům, páč i tady mu to prostě sedlo. Jop, jsem nadšenej, bedtime, motherfuckers.

No nebyla to zas taková bota, on ten Bota překvapil a jeho Hellraiser mě bavil asi o něco víc, než náladou podobné Inferno od dnes mnohem známějšího Scotta Derricksona. To, že se tu, tak jako minule, Pinhead spíš jen mihne, beru spíš jako plus, mínusem budiž to, že když už se tam zjeví, zjev jeden, tak by ty scény měly být mnohem temnější, krvavější a vůbec tak nějak víc znepokojivý. Co potěšilo byla hlavní zápletka, hlavně její konečnej twist, člověk měl zas jednou pocit, že to scénárista neměl splácnuté za víkend o dovolený na Bibione. Co nepotěšilo byl "herecký" výkon hlavního hrdiny, tohle nevidělo herectví, co je Pinhead na světě... Každopádně se Hellraiserovi IMHO daří lépe v novém století, ten krimi nádech tomu sluší víc než nějaký nablblý sci-fi.

Plus This is England '88, plus This is England '90 a plus This is England - film. Jop, tohle se mi trefilu do fkusu úplně maximálně, spousta (ne)sympatických postav, řešících normální problémy obyvatel z ne zrovna oxfordských vrstev. A už je úplně jedno, kdo je skinhead, kdo je feťák nebo kdo je... Shaun (btw fuckt skvělej Thomas Turgoose). A Joseph Gilgun v roli Woodyho aspiruje na největšího seriálového sympaťáka ever... aspoň mezi skinheady (Achtung! Neplést s náckama!). Shane Meadows nám tady odkryl svoje mladistvý telecí roky, jak a kterak to vypadalo v dobách Thacherky (a chvilku po ní). Seriál určitě ne pro každého, ale pokud máte rádi britské drámo, se spoustou skvělý muziky (Madness, Stone Roses etc.), momentálně asi není lepší série.

Má to svoje mouchy, třeba pro někoho možná tak úplně nehodící se soundtrack (přeci jenom elektrický kytary ve dvacátých letech ještě chodily po elektrickokytarových houbách), jenže pokud máte rádi (tak jako já) Nicka Cavea a jeho The Bad Seeds nebo Jacka Whitea a jeho The White Stripes, resp. The Raconteurs, resp. The Dead Weather, tak se z nedostatku stává přednost. Jinak atmosféra parádní, exteriéry (nebo interiéry) oku lahodící (tohle Angláni v BBC vychytali fakt neskutečně), brutální je to taky tak akorát (i když já bych se nebál přitlačit, muhehe), mno a dámy pozor- romanťika je tam taky ;-) A na co jsem to ještě zapomněl? Jo jasně- Cillian Murphy se pro tuhle roli narodil.