Pítrs85

Stará dobrá malá Velká Británie, aneb země zaslíbená, kde se mají všichni dobře, lemcají výběrové víno ze zlatých pohárů, žerou kaviár po hrstech, jejich plechovým Favoritem je domácí stříbro Rolls Royce a vůbec jdou svým dětem hrozně příkladem. I ♥ UK. ("Victoria Beckham, my arse!" Hehe, asi tak).

Parádní film ze sportovního prostředí, o nic horší než třeba výtečný The Damned United, ten měl ale tu výhodu, že byl o anglickým fotbale, kterej já osobně miluju, naopak baseball je pro mě naprostou španělskou vesnicí, kdy opravdu, ale opravdu nechápu, co na něm ti Američani mají (i když pořád zlatej baseball v porovnání s tím nablblým americkým fotbalem, hehe). Ale dívat se na to, kterak funguje takovýto velký sportovní gigant, jak se podepisujou (a odepisujou) kluboví hráči, jak se dělají transfery, no prostě celej tenhle svět vrcholovýho sportu mě baví velice. To, že Brad Pitt zahrál opět výtečně, není nic novýho, ale že mi tu ta parodie na herce jménem Jonah Hill nebude nejen vadit, ale naopak, bude mi pomalu nejsympatičtější z celýho filmu, to je teda jako hodně velkej WTF :-) Sportovní filmy vždycky tíhnou ke klišé, zpomalený záběry, obrovské lidské příběhy, kdy z loserů jsou hrdinové a podobný sračky, naštěstí Moneyball se tomu, až na pár výjimek v závěru, vystříhal. Nejlepší scéna pak ta, kdy spolu Pitt a Hill sedí v kanclu a vybírají po telefonu nové hráče, strhující.

Výborný, vkusný, jakéhokoliv bulvárního materiálu prostý dokument o jednom z nejlepších fotbalových útočníků všech dob, Thierry Henrym. Thierry je srdcař, jeden z posledních, přišlo mi, jako kdyby byl po celou stopáž dokumentu takovej nějakej posmutnělej, že už ty jeho krásný časy, a i krásný časy Arsenalu, pominuly. Film popisuje všechny jeho sezóny v dresu Gunners, od jeho příchodu na Highbury v roce 1999, až do jeho odchodu z Emirates Stadium v roce 2007. Samozřejmě neopomene ani jeho působení v Barceloně anebo jeho krátký comeback v sezóně 2011/12. Popravdě jsou jenom dva fotbalisté, které jsem soupeřům Manchesteru United (jakožto jeho fanoušek) záviděl- liverpoolský Steven Gerrard a hlavně Thierry Henry, pro mě osobně nejkomplexnější útočník všech dob. A ty góly...

Jsem rád, že i v dnešní době existujou filmaři, kteří chápou, o čem že je fenomén film. Nevím, jaké výdělky Až na krev mělo, ale nedivil bych se, kdyby to kdovíjaká sláva nebyla. Tenhle film je totiž svým způsobem děsně hnusnej. Ale hnusnej v tom dobrým slova smyslu. A hlavně znepokojivej, znepokojivej doprovodným soundtrackem, znepokojivej tím, co se v něm odehrává, znepokojivej nadherectvím Daniela Day-Lewise, a taky znepokojivej tím, že si s vámi spíš hraje, v náznacích, než aby se snažil být doslovný. Jen málokteré filmy, co trvají nad dvě hodiny, beru na milost, ale There Will Be Blood by mohl trvat třeba týden a stejně by to byla pecka. A závěr už to celé jen pěkně podtrhuje.

Tak jsem si zběžně projel zdejší komentáře a překvapilo mě, že si tu docela dost lidí stěžuje a vytýká filmu přílišnou sentimentalitu. Já si naopak myslím, že se to filmu povedlo vybalancovat naprosto dokonale, byť ten námět k tomu, být klišoidní a sentimentální, jde sám naproti. Určitě je to hlavním dílem tím, že má Something the Lord Made pod palcem HBO, který se očividně náruživě učí od své sestřičky BBC. Takže to, že je to "pouze" televizní film, a ne kinofilm, je v tomto případě rozhodně plusem, byť se samozřejmě musel spolehnout na osekaný budget (stárnutí postav se tu tudíž řeší oldschool technikou barvením vlasů a vousů na šedivo, žádné masky). Ale bohatě to vynahrazují výtečné výkony pánů Alana Rickmana (hovořit o tom, jak velká je ho škoda, je ono příslovečné nošení do dříví do lesa) a Mos Defa. Krásný film, který se zuby nehty snaží zlomit zaběhnutá klišé, a který netřeba nijak zvlášť obšírněji popisovat, podívejte se na něj sami, těch necelých dvou hodin, co vám ukousne z vašich životů, určitě nebudete litovat.

Docela brutální film, plnej sexu, drog a mrtvolek, na druhou stranu nic co by člověk už zepárkrát (a lépe) neviděl. Hlavní příběh zaujme, už jenom tím, jak se nám nakrásně košatí, a právě jeden z těch vedlejších příběhů mě bavil ještě víc. Myslím tím dějovou linii s Mos Defem a tou vosmahlou kočkou. No a asi nejvíc překvapil Brendan Fraser, kterej asi nemohl mít víc odlišnou roli, než tu, v jaké jsme ho viděli v Mumiích anebo v těch blbostech typu Král džungle. Nejen díky použitému zelenému rozzrněnému filtru to připomene filmy Tonyho Scotta, takže pokud máte chuť na trochu drsnější thriller, z tohohle by vám být šouflo nemuselo.

A tenhle znáte?: V Manchesteru jsou dva výborné kluby- Manchester United a rezerva Manchesteru United ;-) ManCity od příchodu arabských majitelů (jmenovitě páně Mubaraka- ne, vážně, to jsem si nevymyslel, on se tak opravdu jmenuje) mi připomínají malýho ratlíka, co kolem vás pořád běhá, ňafá vám po kotnících a snaží se upoutat vaši pozornost. No ještě lépe je pojmenoval bývalý trenér ManUnited Alex Ferguson- Noisy neighbours. I tenhle pseudodokument ukazuje, jak se modrá část Manchesteru snaží vymanit ze stínu části červené, je to takové... úsměvné. Nejlepší momenty tohoto filmu? Pohárový zápas na Emptyhad Stadium, který fanoušci United zbarvili světlicemi do ruda. A pak samozřejmě gól Rooneyho v posledních minutách odvetného utkání, krásná odpověď na to šaškování Carlose Teveze ze City ("Who's that twat from Argentina? Who's that money-grabbing whore?"). Třetí hvězda je za všechny ty záběry United, kterých tu ("překvapivě") není málo, jinak (až na moment fanouška, co tam popisoval ten rituál s masovými koláčky) je tenhle Modrej měsíc celkem trapárna.

Může obsahovat stopové prvky spoilerů... ale u týhle pí*oviny je to úplně jedno. Bene Bene, do čeho si nám to zase vlezl, a já už myslel, že máš období těhle neftipných komedií za sebou, ale ono prd! Tohle je tvoje dno, chlape. Samozřejmě je jednoduchý najít hlavního viníka téhle neskutečné sračky- koukám se na tebe, Sethe Rogene (hned mi bylo jasný, že s tím musí mít něco společnýho zrovna on). The Watch je přesně ten typ filmu, u kterýho je vám za vaše kdysi velice oblíbené herce (Stiller, Vaughn, Ayoade) zatraceně stydno. A to, že tam Maurice Moss absolutně nezapadá, a tak jeho emzáckou identitu odhalíte po asi dvou minutách, už je jaksi vedlejší. Zkrátka na některé jistoty se můžete v životě vždycky spolehnout. Tak jako třeba na tu, že kde hraje ta parodie na herce jménem Jonah Hill, stojí to vždycky za hovno...

Další z filmů, ve kterých bych Bena Stillera viděl nejradši, přeci jen na šaškárny typu Něco na té Mary je (šáškárny v dobrým slova smyslu, tahle komedie určovala mé pozdní dětství, hehe) je Stiller už krapet strarej. Jeden z těch filmů, kdy tak nějak zpomalíte a zamyslíte se kdo, co, kde, kdy... a tak podobně. Moc mě bavila všechna ta pomrknutí na dnes už polozapomenuté VHSky, gramodesky, stolní hry atd., teda ono je to dneska zas hrozně khůl, ale stačí říct, že je vaším snem mít přecpanou poličku vinylama a hned vás ostatní označí za hipstera. Film ani ne tak o tom, jaký to je, když se snažíte být mladší, než ve skutečnosti jste, jako spíš o tom, jaké místo v tom svém životě vlastně zaujímáte. Pokud vás bavil Walter Mitty a jeho tajný život, mohlo by vás zaujmout i tohle.

Nejúspěšnější sezóna v historii Manchesteru United a vlastně i nejúspěšnější sezóna anglického klubu jako takového, protože zatím nikomu jinému z Ostrovů se nepovedlo vyhrát v jednom ročníku ligu, anglickej pohár i Ligu mistrů. A United to navíc zvládli, jak jinak, vskutku stylově- gól Ryana Giggse v semifinále FA cupu proti Arsenalu, a hlavně dvě branky v nastavení ve finále LM proti Bayernu ("And Solskjaer has von it!"), to jsou chvíle, které nezapomenou nejen fanoušci Red Devils, ale i fanoušci ostatních klubů (kteří navíc tiše závidí :-). Parádní rok, kterej se zapsal zlatým písmem do historie Manchesteru United FC a z trenéra Alexe Fergusona udělal Sira.