zelvopyr

Proti s ničím se nepárající knize (hon na maskované ufony bez kompromisu) značně schematické a neodvážné, sežvýkané na průměr. Hm, škoda.

V rámci žánru bohatě na 5*... Místy je to sice estráda slabší než 100%, ale skore vyrovná nápad až poselství (make music not war), solidně vtipná výtvarná stránka a herci, i když to jsou spíš excelentní etudy než týmovka.

Příběh Mlékaře Dana v hrané podobě :) (Zde) -- fakt povedené, ale s hlavním hrdinou se štítím ztotožnít :)

Divadelní hře bych nejspíš dal 5* -- ale jak hodnotit film, který je divadelní hrou? Nejspíš špatně, protože film by měl fungovat jako film (pokud nejde o záznam z divadla)... Takže "jen" 3* nikoli za nezvládnutý děj, ale za nezvládnutý žánr.

Kam jen se to Keaton vytratil? Aha, hraje v podprůměrných slátaninách, které mění na něco, na co se dá při troše dobré vůle kvůli němu i koukat. No vida, podivín jeden, že ho tohle baví...

Napoprvé mi ten film přišel, že jsem asi nepochopil, jestli je to komedie... tak nevtipná. Ale komedie to není... Kdybych si tak hodnotil pro sebe, po každých dvou třech přemýšleních o filmu přidávám hvězdičku.

Po zdrcujících kritikách i řečech o nudě jsem byl připraven na nejhorší... Ale nebylo to nijak hrozné. Když budu srovnávat, takové třeba Neko no ongaeshi od stejného studia bylo o tři třídy horší. Uznávám, tam asi nebyly moc vysoké ambice a očekávání... Nicméně, musím říci, že Gedo senki přes ambiciozní představování už 2 roky před premiérou (teasery, trailery) slevil z přeplácanosti posledních filmů Miyazaki Hayaa -- kýčovitý Howl, skoro kýčovitá Čihiro... a teď takové uměřenější, volné vyprávěcí tempo... zklamání se nekoná.

Než začnu psát různá ale, tak -- hodně se mi ta slepenina líbila. A teď ta "ale", proč jen *** .... film je odshora nahoru :-))) plný klišé. Režisér (možná už scénárista?) se jej snažil pojmout jako skoro až dokument, používá přesná data, místa, jména reálných osob -- a když si pak najdete něco v hodně rozsáhlých materiálech třeba na wikipedii, zjistíte, jak moc překroucená ona historie byla. Na druhou stranu je příběh pojatý jako nepravděpodobná pohádka, tyhle dvě linky na sebe narážejí. Tři hlavní postavy jsou úplně archetypální: Americký milionář (když jsem dorazil, měl jsem 21 centů v kapse) je logicky úspěšný, protože je na prachy, ale v podání Bridgese je to lidumil skoro jako Matka Tereza. Trenér je poctivý rovný chlap, co vždycky mluví pravdu a je takový naivisticky přírodní typ, no současní ekoblouznivci určitě zamáčknou nejednu slzu. A samozřejmě, proti logice života, s tím uspěje i v nepřející době. A prosťáček žokej, loser od mládí do smrti, dělá jednu botu za druhou, a milionář mu všechno toleruje... pomalu jsem čekal, kdy ho adoptuje. U koníka taky ukazujou jen úspěchy, a že to třeba nebylo "když nastoupil, tak vyhrál", vědí jen pamětníci. A pak když se dozvíte, co se stalo doopravdy... .NO NICMÉNĚ jak jsem předeslal, líbilo se mi. :-)

Místy až legrační kolem sexu, ale jinak velmi sympaticky dotažená myšlenka...

Doors docela dost můžu, ale na tomhle filmu mi vyloženě vadilo, kam Stone už nějaký čas směřuje (i když v Natural born killers se držel): k didaktičnosti a "vysvětlování". Osobně mi přijde poctivější látku předvést a nechat na divákovi, aby si ji nějak pochopil... ne mu vnutit názor. Ale s tou vysoce subjektivní polohou měl Stone vždycky spíš úspěch...