Freemind

Esteticky přitažlivý, ale uvnitř dutý útvar. Takový filmový ekvivalent kraslice.

Tak si to shrneme. Jasmuheen - bývalá top manažerka, která se během pár měsíců promeditovala na úroveň stoletých jogínů a teď (ve jménu pravé askeze) létá soukromým tryskáčem na přednášky, které jí vydělaly na usedlost s několika ledničkami jídla (viz dokument australské televize). Při každém testu, který podstoupila, jí byl prokázán podvod. Jednu dobu dokonce tvrdila, že si meditací vypěstovala dodatečné chromozomy, které ale nelze vidět pod mikroskopem (sic!). A pak je tu ještě Monfort - slizoun, který svými radami zabil už několik žáků v Evropě, který se mimochodem přiznal, že kromě prány si denně dá kávu a čokoládovou tyčinku, a který před pár lety v Praze radil mladé matce, aby přestala krmit svého syna a rozvedla se s manželem, který jí to zakazuje. Nedokážu si představit odpudivější hordu cynických sket.

Všechny tři hvězdy jsou za strhující výkon Daniela Day-Lewise, který de facto zachraňuje celý film. Bez něj tady máme substandardní filmovou (nebo lehce nadstandardní televizní) produkci s kostrbatým a stereotypním scénářem, úděsnou hudbou a iritujícími herci ("krásná" Fiona Shaw tady spíš připomíná transvestitního androida).

Podivná směska originálních nápadů a neortodoxních řešení s klišovitými motivy a obyčejnou nudou. Začátek vynikající, konec uspokojivý, celý střed se v tom bezmocně plácá. Doporučuju, sám si to podruhé nedám.

Fortitude po islandsku. Pro fanoušky amerických seriálů to může být trochu šok, protože seriál vědomě polidšťuje všechna akční klišé. Policisté tápou, dělají chyby a kloužou po ledu, všechny vraždy a nehody nejsou dílem inferiálních zrůd, ale obyčejných lidí, kteří se prostě - vinou okolností nebo vlastních ambicí - ocitli v bezvýchodném postavení a začali kousat kolem sebe. V několika místech ta umírněnost trochu zpomaluje děj, místy je dokonce směšná, ale celkově dokonale ladí s atmosférou seriálu, a vlastně i islandskou mentalitou. Ssoni jedou.

Síla jedničky byla v tom, že přes všechny ty masakry a cákance krve si divák nevšiml absence děje. Ve dvojce se tvůrci pokusili vytvořit rámcový scénář a tak je do plna nakydáno. Chyba, chyba, hoši indonéští.

Veselá taškařice o tom, co se semlelo v jednom indonézském mrakodrapu. Titulky. Krev, krev, kosti, kosti, krev. Titulky.

Spálily se mi všechny trapnoměry. Nevtipný, nesourodý, neumětelský filmový výkal a čiré utrpení od začátku do konce.

Vážné téma bohužel neutáhne celý zbytek téhle přehlídky lenosti a lajdáctví. Vizuál je na úrovni evropských televizních produkcí, soundtrack tvoří půlnapůl syntetické midi pižlání a hitovky z dobových amerických hitparád, velká část exteriérů byla natočena v evidentně evropských lesích. Stupidní, stereotypní scénář bez koulí táhnou neschopní herci v čele s Hermionou, která má škálu hereckých prostředků na úrovni úhlové brusky. Krásná katastrofa, kterou nezachrání ani povinné heslo "natočeno na základě skutečných událostí".

Na můj vkus příliš mnoho duchů a levné sentimentality, naštěstí to ale zachraňuje slušná atmosféra a hlavně naprosto přesvědčivý Skarsgård. Těšil jsem se a měl jsem velká očekávání, ale nakonec to bude bez superlativů - je to prostě slušně natočené krimi.