Vančura

Velice jímavý film, téměř až drásajícím způsobem. Dal by se rovněž jinými slovy popsat jako depka - krystalicky čistá filmová depka, která na senzitivním divákovi nemůže nezanechat stopy. Osobně jsem blízko domněnce, že je to právě tento tklivý pocit, který ve mně sledování téhle depky evokovalo, na němž tento film stojí a padá - a přitom - co je pozoruhodné - je to současně ten samý faktor, který jsem v pokušení tomuto filmu zazlívat. Přijde mi totiž, že tahle podívaná není k divákovi tak úplně fér. Dejme tomu, že většina lidí se asi celkem pozná v postavě manžela Juliettiny sestry, který na svou švagrovou hledí se směsicí nedůvěry, předsudků a (ne)oprávněných obav z toho, že by - coby vražedkyně vlastního dítěte - snad nedejbože mohla ublížit jeho dětem. A tenhle film jako by říkal - nene, ty povrchní pokrytče, všechno je jinak, a kdyby sis dal tu práci, zjistil bys, jakým peklem si tato žena prošla, a skutečnost prostě bývá složitější, než se na první pohled může zdát. A to mi - a to se na mě nezlobte - nepřijde dvakrát fér. Krajní zkušenost, kterou si postava Juliette prošla, je natolik ojedinělá, že mi osobně přijde lidsky pochopitelné to, jak se k ní většina postav ve filmu chovala. Čili empaticky chápu vnitřní pochody lidí, kteří se na postavu Juliette dívali s krajní podezřívavostí (sám bych se na jejich místě nechoval jinak), a naopak nerozumím motivaci postav, kteří s ní jednali vlídně. Tohle je opravdu výborně natočený film se vším všudy, samozřejmě, ale osobně si myslím, že je toho zde už moc, a mám problém to rozdýchat. Závěr je k nesnesení tísnivý - jakoby mě ten film otočil vzhůru nohama, třískal se mnou o zeď a sdělil mi, že všechno je jinak. Tenhle film je velmi zneklidňující podívaná, a mám-li si z ní něco odnést - kromě nepříjemné depky a hluboké skepse z tohoto světa - pak je to snad můj dojem, že není fér naložit na diváka takovouhle zátěž, nota bene s nepochybnými ambicemi zabrnkat na strunu divákova svědomí a (bez)předsudečnosti. Jsme jen lidi, krucinál - člověk by musel být obdařen geniální intuicí (nebo naivní nezkušeností, chtělo by se cynicky dodat), aby vzal Juliette bez ptaní na milost. Kdož jsi bez viny, hoď kamenem, chtělo by se dodat...

Neuvěřitelně vtipný, nápaditý a překvapivě i inteligentní film, u kterého jsem už dvakrát málem umřel smíchy. Sacha Baron Cohen je prostě génius, a pokud vám jeho smysl pro humor sedne stejně jako mně, pak je tento film královskou zábavou. Hromada scén z tohoto filmu patří možná k tomu nejvtipnějšímu, co jsem kdy viděl. Věřím, že tvůrci si natáčení hodně užili, a sledovat ho je prostě požitek, který překvapivě funguje i ve verzi s nevalným českým dabingem. Na tomhle fimu se prostě povedlo úplně všechno.

Viděno na ČT2 v děsivém českém dabingu. Jak obecně dabing nesnáším, tenhle film se jím fakt zabil. Pokud bych to viděl v kině v originálním španělském znění, velmi pravděpodobně bych hodnotil o hvězdu víc. Přesto však, vzato kolem a kolem, mám zde pocit, že svůj umělecký vrchol měl Almodóvar teprve před sebou. Tenhle film mi celkově nesedl, strašně mě například iritovala herecká představitelka postavy Rebeccy, a pak všechna ta hudební čísla. U toho "muzikálového" výstupu ve vězení (že by hold Jacksonovu videoklipu "Bad"?) jsem se vyloženě chytal za hlavu a úpěl, jak tohle mohl natočit můj letitý oblíbenec, kterého všude vynáším do nebes. Ve svém výrazu mi tento film přišel afektovaný a protivně scenáristicky vykonstruovaný do nevěrohodně absurdní krajnosti. Naopak se mi nesmírně líbilo výtvarné provedení úvodních titulků a herecký výkon Marisy Paredes - vpravdě mistrovská herečka, jejíž herectví jsem již obdivoval v jejích dalších rolích ve filmech jako "Kůže, kterou nosím", "Mluv s ní", "Princ bez království", "Vše o mé matce", ad. Měl-li bych tento film nějak celkově shrnout, pak u mě osobně spíše zklamání - a hlavně nuda.

Dokonalá atmosféra, soundtrack (TOP song Tramtáryje!), obsazení a kamera, prostě skvělej film, kterej mě strašně baví. Vidět to tehdy v kině, mohl z toho být možná zážitek na celý život. Jediné, co mi na Jízdě možná trochu vadí, je to použití Gottova songu "Mistrál". Slyšel jsem dokonce kdysi, že to bylo tehdy Svěrákovi zazlíváno, že do filmu ze současnosti použil píseň od bývalého prominentního normalizačního zpěváka, Svěrák se ale údajně hájil tím, že má na ni nostalgické vzpomínky, a proto ji chtěl použít, ať si říká kdo chce co chce. Proti čemuž nemůže podle mě nikdo nic říct. UPDATE 24.3.2021 - Když jsem dostal po letech chuť vidět to znovu, opět se mi to moc líbilo. Cival to dokonale vystihl, Jízda je prostě skvělá esence devadesátek a tvůrčí svobody, a osobně mě strašně baví, s jak skromnými prostředky se zde povedlo natočit úžasně nadčasový a čistý příběh, který s lety zraje jako víno - a pro mě osobně je to v první řadě obrovská nostalgie, protože mi ten film připomíná éru mého dětství, podobně jako třeba jiné skvělé filmy z té doby typu Co chytneš v žitě nebo Indiánské léto. A potom taky - a možná to někomu může připadat zvláštní - jsem u toho nově zažíval příjemný pocit hrdosti, že je fajn být Čech a žít zrovna v tomhle koutu země, protože ty filmové lokace zde jsou jedna velká letní idylka a velká radost se po nich vozit v autě bez střechy, prostě krása (maestro Brabec holt umí). Myslím, že to natáčení tehdy muselo muselo být strašně fajn, o čemž svědčí i kouzelné poděkování tvůrců v závěrečných titulcích všem zúčastněným - dýchá z toho neuvěřitelná pohoda a přátelskost.

Tragikomická groteska o sexu a smrti. Natolik chytrý film, že je podle mě nutné si o něm něco přečíst, aby člověk docenil, o jak výjimečnou podívanou se jedná. Zajímavě o tomto filmu například píše Josef Škvorecký ve svém textu "Jiří Menzel a historie Ostře sledovaných vlaků" z r. 1982, který všem divákům tohoto filmu vřele doporučuji. S podnětnými poznámkami o tomto filmu se lze rovněž setkat například v knize Jana Žalmana "Umlčený film" z r. 2008. Osobně se obávám, že při povrchním zhlédnutí (navíc v kombinaci s neznalostí Hrabalovy předlohy) nelze odhalit všechny kvality a symbolické roviny tohoto filmu, který bezesporu patří k vrcholům české nové vlny.

Těsně po zhlédnutí nemám pocit, že bych o něco přišel, pokud bych tento film neznal. Otevřeným naturalismem mnohých scén mi to připomnělo jiný nechvalně proslulý snímek "Saló aneb 120 dnů sodomy", který jsem měl podobně jako "Koridu lásky" problém vůbec dokoukat. Neholduji podobným snímkům a jsem na pochybách, zda celý ten humbuk kolem jejich kontroverze nepramení z jejich samoúčelné snahy poutat na sebe pozornost za každou cenu. A na tuto hru se mi moc přistupovat nechce, už proto, že punc skandálnosti po letech vyprchá, a z pozice současného blazeovaného diváka od filmu očekávám poněkud více, než několik estetizovaných záběrů na kopulující párek. Uměleckých kvalit je zde podle mě poskrovnu a vyzdvihl bych snad jen kompozici některých záběrů a věrohodné herecké výkony představitelů ústřední dvojice. Jinak mě tato filmová studie milostného vztahu hysterické nymfomanky a hedonického flegmouše zrovna dvakrát neoslovila a soudím, že tenhle film má to nejlepší dávno za sebou. Svých 15 minut slávy si odbyl v éře sedmdesátek a dnes už těžko někoho osloví (byť ano, dovedu si klidně představit, že to vyjde na DVD v Levných knihách, které si v podobných pseudoartových bijácích libují). Skutečnost, že se jedná o film podle skutečné události, mě pak už nechává ledově chladným docela - celá ta posmrtná kastrace je navíc po trikové stránce provedena dost mizerně, a děkuji své otrlosti, že mi krajně degutantní závěr nepřivodil nevolnost, před kterou bych slabší povahy raději předem varoval, pokud byste už měli tu potřebu na tenhle zbytečný snímek někdy koukat.

Komedie s povedeným námětem, která se dá vidět opakovaně, byť při každé nové repríze - jak už to člověk zná takřka nazpaměť - se na to samozřejmě díváte trochu jinýma očima, kdy už vám leccos z toho jako taková sranda přijít nemusí. Nově si tam asi nejvíc cením možnosti vidět řadu známých pražských hospod na začátku 80. let a Prahu jako takovou, jak tehdy vypadala - výrazně od šedivých dob totáče prokoukla a zkrásněla. Btw. většinu lokací znám osobně: (dnes již bohužel zaniklé) Fišerovo knihkupectví, karlovarská kolonáda, žižkovské ulice... Stojí za to mrknout na web Filmová místa.cz, pokud to člověka zajímá víc. A pak je tu samozřejmě herecký výskyt Dagmar Patrasové, která je zde tehdy zamlada zcela oslňující, byť se člověk poněkud zdráhá věřit, že by její postava tak strašně nesnášela svého bohatého partnera, že by měla potřebu mu zahýbat s chudým knihkupcem v podání Abrháma - myslím, že obsadit ho do role děvkaře, nebylo dobré rozhodnutí, protože ty jeho úspěchy u žen jsem mu nevěřil, už když jsem ten film viděl v dětství poprvé, natož teď (navíc nemám rád filmy, v nichž skuteční manželé hrají manžele i ve filmu). Ještě poznámku závěrem - přijde mi zajímavé, kolik podobností vykazuje Dalibor Vrána s Františkem Loukou z Kolji (záliba v ženách, vlastnictví vysmívaného vozítka - Velorex vs. Trabant, hraní na hudební nástroj...) - já si prostě nemůžu pomoct, ale podle mě si Svěrák do těchto svých filmových děvkařů dával něco, co mu v reálném životě bylo odepřeno...

Když jsem dostal v práci dva lupeny na předpremiérovou projekci nejnovějšího filmu Tima Burtona, zajásal jsem. Považuji se za Mistrova oddaného fandu a poslední léta už pravidelně nesmím chybět v kinech na žádné premiéře jeho nových snímků. Čili já jsem vyrazil do kina na "svého" Burtona a dostal jsem ho měrou vrchovatou - tenhle biják je tak vtipný, nápaditý a zábavný, že nemohu nedat plný počet. Dokonalé herecké obsazení (pokud zde hraje Depp svůj obvyklý vysoký standard, totálním králem tohoto filmu je však pro mě Eva Green, která je zde naprosto BOŽÍ!), skvělá hudba Dannyho Elfmana (a perfektně vybrané dobové songy ze sedmdesátek), tu a tam rozeseté aluze na nejrůznější filmovou klasiku, a nespočet dalších důvodů, jako třeba skvělá technická stránka - to vše mi z téhle podívané učinilo čistou radost. Nejen všem fandům Burtonových flmů směle doporučuju - a nedejte se odradit těma hejtama okolo, kterých se tu dozajista za chvíli vyrojí jak hub po dešti ;)

Skvostná klasika. Při sledování jsem se nemohl rozhodnout, jestli se mi víc líbí Nataša Gollová (především po své proměně v samé závěru) nebo Adina Mandlová (ty černé šaty!), obě jsou zde úchvatné. Ten film je naprosto dokonalý, vtipný a jednoznačně nestárnoucí a já ho chci vidět znovu. Při spoustě scén jsem nedýchal nadšením a konec mě zcela dojal. Prostě nádhera. Při sledování jsem se mimochodem neubránil vzpomínce na Světáky a Vrchní, prchni! - oba filmy (hlavně ten první zmíněný) mají s Kristianem leccos společného, a pokud to není náhoda, pak jsem o to více radši, že jsem se konečně mohl seznámit s tímto pravzorem pozdějších filmů o všech těch chudých snílcích a sympatických hochštaplerech.

Ech, tohle mi nějak nesedlo, celé mi to přišlo takové jako mdlé, a kdybych si to nechal ujít, o nic bych asi nepřišel. Obecně nejsem příznivcem podobných filmových rekonstrukcí historických událostí, osobně od filmů čekám trochu něco jiného, a u filmů jako je Lidice mi přijde, že se točí primárně pro školou povinná dítka, která na to budou muset jít. A tyhle vznešené edukativní ambice vychází podle mě beztak naprázdno, o Lidicích se stejně všichni učí ve škole, a kdo se o to zajímá, zjistí si o tom víc sám, a kdo se o to nezajímá, tomu to může být ukradené i nadále. Krom toho - jak jsem si tuhle povzdechnul u podobného filmu "Moje válka" z r. 2001 - jsem osobně už nesmírně unavený ze všech těch filmů plných zlých esesáků, kterých jsem viděl nespočet - aby bylo jasno, mám už všech těch filmových hákenkrajců právě po krk. Prostě si myslím, že naše přítomnost přetéká nesmírně zajímavými náměty, které by si zasloužily zfilmovat mnohem více. A jsem už přesycený ze všech těch divácky vděčných filmových útěků do minulosti v českých historických filmech, jejichž jediným kladem mi začíná připadat jen to, že to do nich nejde narvat product placement jako u ostatní produkce (i když u nás asi nikdy neříkej nikdy...).