Sandiego

Příjemné naivní zpracování mé oblíbené kapitoly, až na to, že medvídek Pú se mi tu jeví krajně nesympaticky. Zato prasátko si zaslouží plný počet.

Dost odvážné, hlavně animační gagy jsou trefné, ale druhá půlka už mě nijak neoslovila, spíš znechutila.

Originální snímek s působivým poselstvím a až mrazivými okamžiky, který však útočí nějak neuspořádaně a nejednotně. Výsledkem je netradiční mumraj, který z námětu těží možná až příliš, přesto však je zaručen silný zážitek.

Nutnost pro toho, kdo chce vehnat trochu tepla do svého chladnoucího srdce. Minimalistická, ale přesto silně oslovující animace, maximálně funkční hudba, krásný námět. Oscar tentokrát opravdu neminul cíl.

Docela příjemné oživení české pohádky, hlavně díky sympatické hlavní dvojici. Ovšem zbytek se nese opět v duchu překombinované podívané s docela chabou dějovou linkou. Hlavně s peklem si mohli tvůrci více vyhrát, zachraňovala ho akorát skvěle ďábelská Stanková. I stylizace Luciferovy říše mi přišla trochu odfláknutá, skoro až televizní. Nakonec i Troška za méně pěnez dokázal vytvořit výpravnější a pohádkovější prostředí. Ale přes všechny nedostatky tak poctivý počin a nejlepší kousek tohoto žánru od Anděla Páně.

Bohužel tato poloha se mi u Allena příliš nelíbí. Kasandřin sen je ještě chladnější než Match point, postavy ničím nebaví a Farrell mi ke konci přišel pěkně otravnej. Navíc jsem těžko filmu přicházel na chuť, až druhá polovina se dá nazvat solidním psychologickým thrillerem, kterých však jsou desítky a tento snímek z nich rozhodně významněji nevybočuje.

Protektor je pro mě ryzím příkladem absolutně současného pojetí protektorátní doby ve filmu. Žádná chladná akademičnost ani přílišný důraz na usilovné ždímání divácky vděčných situací. S typickým divákem se zde ani nepočítá a právě tím si Protektor zaslouží v našich podmínkách alespoň smeknout klobouk. Dojetí zde ustupuje silně do pozadí, ale přesto není vůbec těžké se s postavami za chviličku ztotožnit, oblíbené vtipné vsuvky jsou zde naprosto přirozeně včleněny do děje a jen dotvářejí skutečnost, že vlastně celý příběh jako celek je brán s nadhledem, smyslem pro absurditu a právě proto se výsledek jeví tak vyrovnaný a až civilně opravdový. Právě chování postav v dnes stěží představitelných situacích není jen nějakou umělou konstrukcí, ale skutečným vžitím, kterému je jakýkoliv patos a manýra cizí - odtud sympatické současné vyznění, které lze spatřit i v dynamickém režisérově stylu přispívajícím postupné, ale vůbec ne přehnané gradaci. Další výhrou jsou i motivy cyklisty a protektora, které dodávají filmu originální jednotu. O technické stránce a pečlivé výpravě nelze diskutovat - tvůrci si opravdu vyhráli a definitivně opustili naše provinční, trochu diletantské vody. Na závěr si nechávám hlavní hereckou dvojici - Daniel má kouzlo osobnosti a o jeho kariérením vzestupu je tudíž lehké uvěřit, zato Plodková je fenomenální objev se svébytným hereckým výrazem a temperamentem, dokonale ovládající obě střídající se polohy do nichž ji zavádí její plastická role. Proč tedy nakonec jenom čtyři hvězdy? Především je uděluji za první čtvrtinu filmu, která je spíše ilustrační a nenabízí žádné originálnější okamžiky a spíše jen odkládá skutečný začátek zběsilé bicyklové jízdy. A taky za to, že nakonec je i přes své svěží podání příběh ve své základní konstrukci klišovitý a určitě by šel více okořenit dalšími paradoxy i konfrontacemi mezi sestupem Hany a vzestupem Emila. Avšak na neobvyklý filmový zážitek, který má naději přetrvat v divákovi delší čas, mají tyto nedostatky jen pramalý vliv.

Klasika íránského filmu s dětskými představiteli, která opět dokazuje, že i zcela banální problém může posloužit k zajímavé sondě do nám jistě zvláštní společnosti a přesto ji porozumět hlavně univerzálností dětské duše a jejích malých-velkých starostí. Právě tyto dvě linie u mě vzbuzují slabost pro tento druh filmů. A navíc malá představitelka září neprvoplánovou roztomilostí a úžasnou tvrdohlavostí.

Zajímavá reality-show, která skvělým způsobem dokáže pocuchat divákovi nervy hlavně díky Ramsayově umění udělat ze sebe hysterického šéfa, kterej by si zasloužil leda tak nakládačku. Přímo se nabízí soucit se soutěžícími, zakoušejícími nespravedlnost, sprosté intriky druhého týmu i neupřímnost, na které se však z hlediska soutěže nijak nehledí. Soužití spoluhráčů je vyjádřeno ve zkratce, která nedává příležitost pro nudu. Dalšími hvězdami se navíc stávají zákazníci z vyšších tříd, jejichž názory rovněž hrají velkou roli. Jednoduše pekelný závod o restauraci, která ztrácí neumětelským uměním řady soutěžících svou reputací a která musí lézt všem účastníkům brzy přímo pekelně krkem.

Niterná procházka a projížďka po zalidněné Paříži s charismatickou hrdinkou, která však podléhá nejisté labilitě a tím dodává svému krátkému, zvenčí nevinně působícímu, putování ještě větší napětí. Marchandová svou postavu vykresluje stále v sympatičtějším světle, její pěvecké číslo doslova chytá za srdce. Vardová s kamerou doslova kouzlí, hlavně v obchodě s klobouky dosahuje až magických účinků, čímž dodává dokumentaristické syrovosti nenásilné "optimistické" stylizace. Nejnádhernější je však poslední čtvrthodinka, která převyšuje předchozí roztěkaný děj plný rozličných dojmů v nádherné a křehké romanci na stopáži pouhé čtvrthodiny.