Sandiego

Sice se zde nekonají pověstné Zemanovy vizuální orgie, ale snímek tím nabývá dobové jednotnosti, která však slouží spíše jako přidaná hodnota atmosféry. Příběh není nikterak složitý, ale zato krásně paradoxní a s velmi vděčnými až gagovými scénami. Trojice v hlavní roli je velmi sympatická, hlavně požitkářský Holub a navíc ji přihrává Effa v typicky záporné roli či skvělá minirolička Menšíka. Ty zaručují příjemnou podívanou, i když oproti ostatním mistrovým dílům neslibující trvalý zážitek.

Jestli mi něco nejvíc evokuje populární kulturu šedesátých let, tak je to tenhle originální seriál. Samotný děj sice působí občas trochu těžkopádně, ale nelze mu upřít výborné reflektování doby, které se postupně stává kritičtějším až do posledního vánočního dílu, který je plný vtipných narážek. Největším kladem jsou však nesmrtelné písničky nejoblíbenějších dobových interpretů, jimž rozhodně kraluje Kubišová, Neckář a Matuška v mnoha ztělesněných. Modlitba pro Martu zde tvoří nesporný vrchol, ale dosti emotivně na mě zapůsobil obrazový doprovod k Vondráčkové písni Podívej kvete růže. Jednoduše jeden z vrcholů hudebně-hrané tvorby u nás.

Romance s přidanou hodnotou, kterou tvoří jak nádherná hudba, tak rozmanitá symbolika klavíru jako nástroje osudu hlavní hrdinky. Zpočátku režisérka útočí působivými záběry i zajímavou hrdinkou, pak následuje křehká, ale mnohdy konvenční a nepřekvapující zápletka, která vyústí v až magický závěr, který dokázal sám o sobě konečně probudit velkolepé emoce dosud hlavně kvůli odtažitosti hrdinky nepřítomné. I když Holly Hunter ji dodala až éterický zevnějšek.

Sice je poznat suverénní Wajdova ruka, ale bohužel se tím jen vyzdvihuje chladná akademičnost díla, které se snaží říct víc, než je na dvě hodiny snesitelné bez toho, aby příběh netrpěl roztříštěností na několik epizod s jednoduchou výpovědí o jedné události. I když je jistě zajímavé sledovat následky události v poválečné době a ani mě nenapadá, jakou jinou formou masakr vynalézavěji přiblížit filmovému vyprávění, sama náplň jednotlivých částí neslibuje žádné silné a vypjaté zážitky, někdy je nahrazují až nepříjemná klišé. A i když jsem čekal vrchol v retrospektivě na samotné osudové místo, jeho ztvárnění mi přišlo příliš popisné. Nominace na Oscara mi v tomto případě docela uniká.

Pamatuji si, jak v době mého dětství o tomhle filmu kolovaly děsivé legendy, ovšem nikdy jsem jej neměl příležitost shlédnout. Až teď po letech jsem si vzpomněl na toto "zapovězené ovoce" a s chutí na něj mrkl. No, docela solidní béčko s typickým dabingem, který mnohdy ponechává schizofrenní dvojhlas, což ale nahání tu správnou husí kůži. První polovina je trochu směšná a splácaná ze všeho možného, druhá s příchodem zombíků nabízí pár působivých momentů a hutnou atmosféru, i když to rozsvícení na konec už byl přece jen trochu moc :) No a že bych u toho brečel strachy jako někteří tehdější známí, tak to asi ne, viděl jsem daleko hrůznější věci, při tomhle se mi tep zrychlil skoro neznatelně.

Uspokojivá žánrovka, která má několik nesporných deviz - především opravdu skvěle vytypovanou nemocnici, připomínající spíše dům hrůzy, výborné navození temně klaustrofobní atmosféry a vyrovnané herecké výkony dokonce i v nejmenších epizodách. Navíc Jiráček předvedl první herecký výkon, který mě určitým způsobem oslovil, i když někdy je stále trochu bezradný. Film navíc zpočátku zaujme i svou psychologickou stránkou, ta se ale v průběhu děje zcela vytratí a nahradí ji čistokrevná "vyvražďovačka". Některé scény a samoúčelné obrazy vypadají dost křečovitě (samotný začátek, sny z pitevny) a Bauerova hudba spíše po většinu děje působí trochu nahodile a odloučeně od obrazového dění, ale v závěru příjemně přispívá zvládnuté gradaci. Po šokantním konci jsem byl opravdu vděčný, že se můžu jít nadechnout na čerstvý vzduch. Pokud by se hodnotila síla filmu vzbudit v divákovi depresi, tak by si HN u mě vysloužilo plný počet.

Scénář sice situaci příliš nevytěžuje jako jiné filmy na podobné téma a nezabýhá do kdovíjaké hloubky, ale zpracování nabízí několik silných okamžiků, které stojí jen na schopnosti režiséra pracovat s obrazem. Herci jsou naopak spíše chladní a veškeré jejich pocity pronikají navenek skrze vzpomínky a nové vnímání skutečnosti. Vančurová a Harapes jsou však i tak výteční, podobně jako malá, leč velmi dojemná role Šejbalové. Na dobu vzniku film vypadá až "mezinárodně", nejen po technické stránce, ale i obrazem každodenní skutečnosti a samotným až bohémským (a rozhodně fotogenickým) prostředím domu. Přesto se nemůžu ubránit pocitu, že se film kvůli tomu pohybuje ve vzduchoprázdné efektnosti, zastírající skutečné emoce a rozhodně se vyhýbající dobové realitě. Navíc jde příliš naproti divákovi a velmi zkratkovité a přeromantizované míření k závěru je už skutečně přes čáru.

Zajímavý a ne zrovna příjemný výlet do kurdského tábora, obývaného dětmi, které mnohdy musí řešit věci dospělých navíc zveličených otřesnými podmínkami. Přesto však film příliš na pilu netlačí, často se naskytnou i úsměvné situace a hlavně krásná kamera dokáže vytvořit ze špinavého a vyprahlého prostředí doslova divy.

V době vzniku, kdy se filmový jazyk a řeč obrazů staly minimálným jevem Vláčil uchvacuje pečlivými kompozicemi a využitím nádherných exteriérů. Hlavně se mu však daří budovat tak hutnou a vygradovanou atmosféru, že se dá v tomto ohledu těžko srovnávat s jiným českým filmem (notný podíl na tom má také invenční až hypnotická hudba Zdeňka Lišky, která se hluboce zarývá pod kůži). Díky originální westernové stylizaci film neztrácí nic na svěžesti, i když ve srovnání s Vláčilovou předchozí tvorbou jde přeci jen o dost přímočarý příběh s jasným poselstvím, kterému chybí příznačná komplexnost.

Film, jehož nápad a jeho možné rozvití doplatilo především na nízký rozpočet. Několik lokací, stálé návraty na chatu, klaustrofobicky nepřehledný děj v bytě. Navíc dlouhé dialogové scény se statickou kamerou na filmovém zážitku nepřidají. Hlavní dvojice herců není zas taková tragédie, Štípková však nekrotí svůj výrazně divadelní přednes. Preiss a Divíšková naopak zachraňují kolovrátkové scény "z domova" a jejich scény jsou nejvděčnější. Závěr je už za ty dvě občas hodně přetrpěné hodiny až příliš otevřený, tragická linka naopak naprosto zbytečná.