brzozin

No já nevím. Mně se to až tak moc nelíbilo. Uznávám, že barev, hudby a groteskních scén tam bylo vskutku požehnaně. Vzpomněl jsem si ale na geniální duchařskou Mrtvou nevěstu, které tenhle spektákl nesahá ani po kotníky. Možná je to tím, že je mi že srdce protivná ta mexická posedlost kostlivci, mrtvolami a vůbec vším, co souvisí se smrtí. Nebo bych pro tento žánr volil spíše více hororovou a méně kýčovitě pouťovou výpravu. Nebo mi jen prostě byla odporná ta hlavní myšlenka totální submisivity vůči zabedněné a naprosto totalitářské rodině. Kam se proboha poděl americký sen "make your dreams come true"? Prostě tohle nebyl můj šálek čaje.

Marně přemýšlím, jestli důvodem ubohosti a malosti české pohádkové tvorby posledních let není ta svazující potreba všech televizi vyflusnout každý rok stůj co stůj alespoň jednu novou vánoční pohádku. Přiznejme si, že dobrých herců, scénáristů a režisérů v téhle zemi není tolik, aby byla tato poptávka uspokojena. Výsledkem je pak výroba takovýchto sraček, kterých za poslední léta vznikl již úctyhodný seznam. Ruku na srdce, kdo z vás si je po pár měsíci schopen na ně vzpomenout.

Netočil tohle náhodou Troška? Množství vřeštících a pitvořících se příšer by tomu nasvědčovalo. Ale na druhou stranu Troška dává do svých pohádek alespoň česká strašidla a ne nějaké hnusné zelené pseudoelfy. Jedná hvězda za v celku solidní výkon Polívky. Ten se sice poslední dobou vyskytuje v českých filmech více, než by bylo zdrávo, ale jako jediný mi jeho herecký výkon utkvěl v paměti.

Zaplať pánbůh za to, že o stavovském povstání něco vím. Z filmu bych se totiž nedozvěděl nic. Nemá to scénář, smysluplné dialogy ani postavy. Jsou tu jen surrealistické živé sochy, které někdo naaranžoval, aby nehybně stálý na odiv divákům, kteří jsou zmatení z toho, co si mají o celém tom poetické melodramatu myslet. Herci nemají co hrát a tak se celou dobu tváří tak sterilně, že po čase přestanete vnímat, kdo je kdo. Jedním slovem sračka. Víc k tomu není co dodat. I tak jsem toho v těch několika řádcích sdělil více, než celé toto veledílo.

Myslím si, že na něco takového se hodně dlouho čekalo. Hraných dokumentů už tady byly hromady, filmových adaptací skutečných událostí jsme si taky užili. Ale filmové drama, které se místy mění v thriller a přitom neztrácí na dokumentaristické snaze věrně zachytit fakta, ducha doby a místa (včetně návazného dokumentu a interaktivního webu), to jsem v produkci ČT ještě neviděl. A to už pomíjím fakt, že je to perfektně napsané i zahrané. Výprava taktéž vysoce převyšuje televizní standard. Tomuhle dílu by klidně slušelo i filmové plátno. Hodně lidí se otírá o pražské herce a jejich snahu mluvit "ostravštinou". Já jsem chachar z Ostravska, aji po našymu umím, ale necítím se nijak pobouřen. Naopak, před jejich výkonem musím smeknout.

Budu stručný. Ty dvě hvězdy jsou za vizuální efekty, které se opravdu moc povedly. Tím to ale končí. Po první hodině filmu jsem nabyl dojmu, že koukám na nějaký modernizovaný remake „Nová naděje po čtyřiceti letech“. Po další hodině jsem si už byl jistý a čekal jsem, jestli i konec bude stejný. A byl. Jen místo hvězdy smrti bylo zlikvidováno dělo smrti. Jinak je všechno jako přes kopírák. Jak hlavní zápletka, tak i řada vedlejších jsou v podstatě obšlehnuté od Lucase. Tvůrcům se podařilo vyzobat klíčové scény celé původní ságy a nacpat je do jednoho filmu. Což dává naději do budoucna, že tato scénáristická impotence nebude dále pokračovat, protože v podstatě už není moc co vykrádat.

Bože můj, to byla slátanina. Tenhle film, který se tváří jako hustokrutopřísná špionážní gangsterka vykrádá snad všechny předešlé snímky z podobného ranku. Mission impossible počínaje a Jamesem Bondem konče. Jenže výsledkem je kravina bez jakéhokoliv děje, protože většinu času tady děsně nesympatický peroxidový babochalp láme nohy, ruce, nosy nebo jiné údy ostatním postavám. Popřípadě odněkud odchází či někam vchází za zvuku dramatické hudební kulisy s kamenným až nelidsky tvrdým výrazem v obličeji. Vztahy mezi jednotlivými postavami a tok samotného děje jsou tak zapeklitě zašmodrchané, že jim patrně nerozumí ani sami tvůrci (nepřidá tomu ani klipovitost celého filmu). Možná je to ale jen tím, že ve střižně to trochu přehnali a vystříhali polovinu záběrů, které by tomu daly jakous takous hlavu a patu. A snad ze vzteku na režiséra a produkci tam nechali jen ty ujeté části. V podstatě jediná věc, která se ve filmu děje je sex a násilí. Tedy ty atributy, o které dnes stojí tzv. mainstreamové publikum. To je ale ve výsledku buřt. Protože celkový dojem z filmu mám podobný, jako kdybych v šatně posilovny potkal namachrovaného steroidního řízka s bicáky jak stehno, jehož příčně pruhovaný mozek by mu neumožnil dát dohromady souvislou větu. Nevím, proč se to jmenuje bez lítosti. Já toho času lituju doteď.

To všeobecné nadšení tady moc nechápu. Anděl Páně jednička působila před lety jako zjevení. A v záplavě uřvaných troškovin přetékajících kýčem a stupidním dějem byla balzámem na duši každého, kdo má rád klasické české pohádky zasazené do skromného a útulného prostředí českého venkova. O co více byla jednička pohlazením na duši, o to více je tahle zpotvořená slátanina velkým zklamáním. Tam, kde v jedničce dokázal Strach jemně a decentně naznačit duchovní rovinu vánoc spojením nebeského příběhu s příběhem pozemským, tam ve dvojce tápe v křeči. Celá první část působí naprosto rozpačitě s cílem ukázat, že i v nebi se něco děje. Ono se tam ale nic neděje a celé to působí jako nechutná vata, kdy Petronel s Uriášem jen zmateně pobíhají po nebi a představují divákům jednotlivé svaté patrony. V podobném duchu to pak bohužel probíhá i na zemi. A když se Uriáš s Peronelem začnou předhánět v tom, kdo svede chudou švadlenu, mel jsem sto chutí to vypnout. Nakonec z toho byla taková šestáková taškařice, kde se neustále někdo s někým honí, huláká na sebe, sem tam někomu něco spadne na hlavu, což má být asi legrační. Uriáš je oproti dvojce větší pletichář a podvraťák, Peronel zase nakvašenější a nerudnější a kromě toho, že si ti dva neustále nadávají, toho moc nepředvedou. Především ale totálně zabíjejí ducha vánoc, který by se měl nést v rovině pokoje, klidu, míru a vzájemné lásky. Pro mě to bylo přetrpěných 99 minut a velké zklamání. Ovšem o co větší hovadina dvojka je, o to větší má všude reklamu, což mě zase tak nepřekvapuje.

Po letech jsem měl tu čest podívat se na tuhle normalizační přitroublou hovadinu a musím říct, že jsem byl šokován, jak se mi to v mých prepubertálních letech mohlo líbit. Na druhou stranu Herzovi vůbec nezávidím. Natočit film, který by se celý odehrával v tak nepodnětném a veskrze fádním prostředí, jako je sklad porcelánu, to chce velkou invenci. Ovšem dosadit do rolí skladnic mladé, pohledné a v celku inteligentní (až na výjimky) osoby, které místo práce stále jen žvaní, tančí, zpívají a řeší chlapy, to chce nejen invenci, ale hodně dobrý matroš. Prostě klasická dobová náborvka do prostředí, ve kterém by normální člověk dobrovolně nikdy nepracoval. Je to stejně uvěřitelné, jako kdyby dnes někdo natočil veselý a hravý muzikál ze šťastného prostředí pásové montážní linky na automobilové palubní desky.

To, co v roce 2006 muselo vypadat jako futuristické sci-fi, mi dnes (tedy v roce 2017) připadá jako v celku realistický obraz blízké budoucnosti – bohužel. Až na to, že neplodností dnes netrpí ani tak ženy, jako spíše muži. Ale o tu tady zase tak moc nejde. Film mě dostal svou otevřeností, přímočarostí a surovostí. Na co v jiných snímcích tohoto typu vypotřebují desítky metrů filmového pásma, tady stačí dva záběry. Možná proto získáte po několika desítkách minut dojem, že jste tohle už před chvílí viděli, že je to pořád stejná freska zmaru a rozkladu. Abych pochopil, o co vlastně jde, stačilo prvních dvacet minut. Pak už se vše jen neustále opakuje ve stejném rytmu a tempu. Až finální scény z uprchlického tábora přinesly něco nového, dramatičtějšího, co mě vytrhlo z letargie, do které jsem chvílemi upadal. Nicméně poselství a jeho zpracování na mě celkově udělalo velký dojem. Díky L_O_U_S, že jsi mě na tenhle film upozornil.