Mirokukii

Cesta za vyrovnáním se se sebou samým a svými pocity. Těžké psychologické drama, k jehož zhlédnutí mějte dobrý důvod, protože ačkoliv se snímek veze na mírné humorné vlně, kdy se skupinka neurotiků vydá na výlet po hotelích, jakožto forma útěku před nimi samotnými, tak zábavný rozhodně není. Tíživý, emocionální, herecky hodně přesvědčivý. A i když by ze závěrečné konfrontace s ostatními hosty asi tak lehce nevyklouzli, tak za odvahu všech zúčastněných, dávám čtyři.

Stylová, zábavná, setsakra dobře natočená, no zkrátka ani na minutu nenudící špiónská jízda. Šarmantní americký zloděj a rus z ocele-elita mezi mezi špióny, jenž má jen krapek problém se sebekontrolou, pravda v dobách studené války pokrevní bratrství nepodstoupí, ale pro splnění úkolů jsou ochotni spolupracovat, a když jim je k tomu nápomocná krásná žena, není o jiskření a vtip nouze. Báječnému trojlístku schází pouze šílenější padouch, ale protentokrát si s chladnou sexy mafiánkou vystačím, protože vše, v tomto jinak malinko průstřelném scénáři, šlape jak má. Co však tento svižný kus dělá navýsost kvalitním je hudba, díky které se vychutnávám každý moment. Ať už jde o parádní honičku skrze krajinu, útok na ostrovní pevnost, polibek na rozloučenou, či o profily agentů... V těchto dobách, kdy každý osamělý a nesmrtelný hrdina, vláčí své jméno do další a další epizody plné strachu a osudovosti, je fajn si oddechnout u něčeho tak příjemného, co se nebere až tak smrtelně vážně.

Krutá noc, která se, pro znuděného manžela a jeho jízlivou podnapilou manželku, stane ještě krutější. V počátcích jsem si myslel, že se jedná o Kdo se bojí Virginie Woolfové po česku, což se nabízí a k vyřizování účtů i skutečně dojde. Přičtěte k tomu ovšem ještě politiku, temné prostory vily, neznámé siluety postav v zahradě a máte vyšperkované drama s dávkami mysteriózna (hlavně v úvodu-bylo zamčeno, nebylo zamčeno?) a napětí, až strachu, u kterého se tají dech. Velice chytře vystavěný příběh, který postupně odkrývá všechny aspekty tohoto politického thrilleru. Výborný scénář, kamera a výkony dvou hlavních představitelů.

Tak jsem si zas dopřál něco málo z kolekce Ridley Scotta a málo jsem i dostal. Musím psáti, že Hannibal mě ze všech jeho filmů, které jsem do teď viděl, nudil asi nejvíce (ačkoliv je to velice ojedinělý jev). Dlouhá nuda, se veze na vlně dobře zvládnuté rutiny a ikdyž je film malinko nechutný, což se pocítí hlavně v závěru, vyjímečnější dílo se z něj díky tomu nestává. Moore není Foster a nebýt Danteho, tak by mne ani onen Lecter, který přelétá ze států do států a vodí si za nos kohokoliv si zamane (lépe to umí už jen Bourne), nezaujal.

Tento film jest pro mne zklamáním. Námět je to vskutku silný a o to hůře je podán. Láska, náckové, klavír, odboj ale hlavně ta láska. Kostýmová citovka v televizním podání s velice hezkým obsazením.

Taneční show plná šarmu, elegance a vkusu, byť s drobnými přívlastky škrobenosti a namyšlenosti. Zdařilá moderátorská dvojice a Zdeněk Chlopčík coby porotce, kvůli kterému se na to dívám. Spousta tance, krásné muziky a ještě krásnějších dam. Taneční soutěž, ve které o tanec vlastně ani tolik nejde. A to je škoda.

Divadlo ve filmu, či film v divadle... ono zajímavé a neklasické pojetí ruské klasiky tak režisérovi umožňilo, s pomocí zručné kamery, přelétat z jedné scény k druhé a pojmout tak milostný příběh velice poutavě a svižně, čímž hlavně za onen rychlý přístup má do nebe volající plus. Krásné kostýmy, herecké výkony, kulisy (ano kulisy), nádherné hudba, to vše je ve výsledku... umělé, nikoli však úplně prázdné (herectví). Na pohled skvostné a Alicia - jako panenka.

Režisér Vávra v naprosté velkoleposti a kráse představil půvaby a taje našich jarních lesů a tůní, jimiž se prohání víla. Víla, jež podlehne svodům pražského floutka a lenocha. Atmosféry venkova a probouzející se krajiny jsem si, pro její skvělé nasnímání, užil do syta, milostného vzplanutí, pro nesympatické a nedotažené postavy, už méně.

Vzpomínkové cykly mají zkrátka tu nevýhodu, že těch, jichž se daná epizoda týká, už se zeptat nemůžem. Nataša Gollová: Brněnská rodačka z jejíhož projevu cítím dostatek radosti, šarmu, čistoty a kapku té ztřeštěnosti. Život, jenž započal prozářenou pohádkou, skončil jako osamělá balada. A taky hrála Lízu. Lída Baarová: Skvostná Dívka v modrém pro kterou krása a sláva představovala prokletí. Oldřich Nový: Prostě Kristian.

Klasický muzikál, díky němuž mi byli představeni Milenci v texaskách. Tím ovšem výčet povedených písní skončil, a zůstalo mi tak pouze povedené love story. Výborný Kemr. Překvapila mě barevnost, formát obrazu a to, jak mi postava Pucholta byla krajně nesympatická. "Já jim závidím."