jezurka42

jezurka42

Česko
neurotic kind of girl


Twitter: Jezurka42

28 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Tajemná vražda na Manhattanu (1993)

    I figured out how he killed her, made it look like a coronary. He gagged her and tied her to the treadmill, and then, he turned the exercise program up to Olympic levels. Co víc si mohl člověk přát, než mít zase po letech Woodyho Allena a Diane Keaton pohromadě v jednom filmu? Už to je něco mimořádného. Jejich slovní přestřelky a neurotické pohledy jsou tím nejlepším, co mohl filmový svět v těchto dvou géniích objevit. Když se k tomu ještě přidá zajímavý příběh, nezaměnitelný výběr hudebního po(d)kladu, detektivní čumák Aldy a nevyzpytatelná dračice Huston, vznikne něco tak ohromně zábavného a zároveň napínavého, jako je Manhattan Murder Mystery. PS: Tak strašně ráda bych zase ty dva viděla pospolu. Protože film Woodyho Allena bez Diane Keaton je jako sex bez ženské – neuspokojí, nezahřeje.

  • poster

    Vzpomínky na Afriku (1985)

    He even took the Gramophone on safari. Three rifles, supplies for a month and Mozart. Východ slunce nad africkou krajinou mne oslepil. V dáli vidím souboj antilopy se lvem. Slyším jak přistává letadlo. Denys. Když se ho ptám, kdy se naučil létat, odpovídá, že včera. Slyším v jeho hlase pobavení, jeho tvář však zůstává vážná...sním i když bdím. Nevnímám totiž přítomnost, ale jen tento film. Nevnímám kolik je hodin, jen sleduji ty nejkrásnější a zároveň i nejsmutnější okamžiky jedné ženy, které se snažila změnit svůj život, život druhých, život Afriky. Z části se jí to povedlo a z části ne. Afrika totiž změnila ji. A tak se z chladné dánky stala křehká, Afriku milující (a také Afrikou milující) žena...Afrika.Toto slovo dělá mé srdce křehčím, bolavějším, protože se mi vybaví všechny ty vzpomínky, které si Karen uchovávala v srdci. Vzpomínky na Denyse, na kávové plantáže, na Faraha a Berkeleyho...na všechny okamžiky. Nádherné i smutné. Velkolepé i zcela bezvýznamné. Ty okamžiky, ty chvíle tvoří totiž jeden velký příběh, který se zdá býti snem. Snem na Afriku z Afriky...

  • poster

    Hodiny (2002)

    I remember one morning getting up at dawn, there was such a sense of possibility. You know, that feeling? And I remember thinking to myself: So, this is the beginning of happiness. This is where it starts. And of course there will always be more. It never occurred to me it wasn't the beginning. It was happiness. It was the moment. Right then. Tři ženy, tři doby, tři rozdílné světy a přesto jen jedna duše, pomalu oddechující, rychle tlející a umírající. Všechny postavy spojuje jakási paní Dalloway, která je stejně vášnivá jako je studená, stejně usmívající se jako smutnící. Obtiskla se svým tělem, srdcem i myslí do Virginie, Laury a Clarissy a zůstává již navždy v nich. Vrtá jim v hlavě, vodí je za ruce tam, kam ona jen chce. Miluje je i je ničí. A ony to vše dobré i zlé přijímají. Protože nikdy nemůžeš najít pokoj v duši, pokud se budeš chtít vyhnout životu. Amen.

  • poster

    Manhattan (1979)

    I am honest. I say what’s on my mind and if you can’t take it, then fuck off. Takové to správné Allenovské vyznání jeho největší lásce, nejvášnivější milence, nejrozmilejší přítelkyni - hvězdě americké společnosti, zařící v noci, za sluneční brýle schovávající se ve dne. Oh New York, Oh New York, I Love You So! Po letech neustálého odkládání otevřela jsem toto vyznání a sama se bezhlavě zamilovala do té neuroticky něžné krásky. A když se sem tam mihne nevšedně stylová Diane Keaton a tajemně krásná Meryl Streep, člověk si uvědomí, že v té neočekávané blaženosti mohl by i umřít.

  • poster

    Adaptace (2002)

    I suppose I do have one unembarrassed passion. I want to know what it feels like to care about something passionately. Je lepší začít znova nebo se raději adaptovat? Obojí přináší určitou míru odvahy a překonání sebe samého, co ale když zapomeneme, že díky naší volbě dojde k částečnému sebezapření? Rozhodnout správně, pro sebe i pro okolí, to jest úkol mnohdy nadlidský. Rozhodnutí padla, životy se nadobro změnily. A tak se Donald stal lepším člověkem, Charlie zjistil, že všechno zlé vede k něčemu dobrému a Susan se propadla do hlubin, kde nenajde nikdy již světlo vedoucí nazpět k cestě. Lidskost mizí, lidé zůstávají.

  • poster

    Annie Hallová (1977)

    There‘s something different about you. I don’t know what, but it’s great. Když se kouknou Annie a Alvy do zrcadla, vidí v odrazu někoho jiného. Ti dva jsou jim podobní, v neurotičnosti, v romantičnosti, ve své nejistotě a smutku. Stojí tam Diane a Woody, ruku v ruce, s trpkým úsměvem a rozbolavělou duší. Vyprávějí svůj příběh o té prchavé lásce, neuspokojivém partnerství, celoživotním přátelství. Jakási anekdota o životě, s takovým tím zvláštním koncem, který konce nemá.

  • poster

    Střílejte na měsíc (1982)

    I was never right for you, was I, George? It was like I sang all the music, but I never knew the words. Ve vztahu je vždy potřeba dvou. Spolu vzlétneš i padneš, spolu miluješ i nenávidíš. Spolu žiješ a umíráš. A když ten jeden najednou odejde, dostává tohle vše mnohem rychlejší spád. George uhodil a Faith stála, čekající tu facku, ale už ne pěst.

  • poster

    Mamma Mia! (2008)

    You can dance, You can jive, Having the time of your life. Film, který opravdu ukrývá jedno klišé vedle druhého, ale co se dá dělat...zamilovala jsem se. Zamilovala jsem se do nádherné hudby, příjemných postav a lehkosti děje. Zamilovala jsem si ostrov Kalikoiri, spontánnost tří potencionálních otců, krásu Sophie Sheridan a sehranost nerozlučného tria Donna, Tanya & Rosie. Mamma Mia! je jednoduše film, který zahřeje u srdce a vykouzlí úsměv na tváři. Mne se tak stalo před mnoha, mnoha lety, když jsem tento snímek viděla poprvé. A na ten nádherný pocit tam uvnitř nikdy nezapomenu. What would life be? Without a song or a dance what are we? So I say thank you for the music, For giving it to me.

  • poster

    Pride (2014)

    The thing is I'm actually from Bromley. Tento snímek se zdá se vymyká všemu, co jsem si jen představovala. Pride totiž přesně vyjadřuje, to co má. Lásku, víru ve spravedlnost, bojovnost všech přítomných, odvahu, snahu nevzdát se. A navrch ještě dostanete trošku těch třpitek, hornických pochodů a výborných hitů z osmdesátek. Ta doba byla zvláštní, svá a jedinečná. Plná paradoxů. Lidé se schovávali, a přesto byli neskonale hrdí na to, kým byli. Inspirace pro nás.

  • poster

    Pelíšky (1999)

    To máš z toho s kým se taháš. S nějakým rudým, anarchistickým, bolševickým nokem! Byla to zvláštní doba. Lidé se milovali stejně vášnivě jako se nenáviděli. A stejně se na konci spojili v jedno, aby uchránili sebe i své nejbližší před neviditelným, ale všudypřítomným zlem. Pelíšky byly, jsou a budou ikonickým filmem, u kterého vždycky vlezu do postele s kyselými okurkami, uroním slzu a potichu zazpívám českou hymnu. Tak kde skutečně je domov můj?