Reklama

Reklama

Obsahy(1)

George (Albert Finney) a Faith (Diane Keaton) jsou už patnáct let manželé, vychovávají čtyři dcery, mají krásný velký dům s rozlehlou zahradou. George je úspěšný spisovatel, Faith obětavá a milující matka. Vše nasvědčuje klidnému rodinnému životu plného lásky a spokojenosti. Po dlouholetém manželství se však dostavují neshody, agresivní hádky, rozvodové řízení a přetahovaná o děti. Jak se tato situace podepíše na obou hrdinech a jejich dětech nám odpoví mrazivě realistické drama Alana Parkera. (ČSFD)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (17)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Náročně vstřebávám silné, až tísnivě drásavé emoce, když si po skončení třídím dojmy z dramatu Alana Parkera. Již první scéna mě dostala, jak trefně naznačuje napětí a odcizení vyhaslého manželsví, kdy kamera nám dává možnost sledovat nevyrovnaně zoufalé pocity otce, zatímco zvuk nabízí uvolněné dění mezi matkou a čtyřmi dcerami z jiné místnosti, plné odlišných starostí před účastí na večerní akci. Plný kontrastů je zpočátku i upadající vztah George a Faith, kteří jinak (zdánlivě spokojeně) působí na veřejnosti nebo před dětmi – a jinak, když se ocitají sami v domácnosti... ale jen do chvíle, než se situace přes rozvod a opětovná shlédání nevyhrotí ještě víc. Diane Keatonová je tu svým civilně charakterním výkonem naprosto odzbrojující, jak spontánně působí její veškeré barvité emoce a projev, jednou náhle zoufalá, jindy nacházející chvilkovou spokojenost v zůstavajících jistotách a nadějích... a Albert Finney jí svým přesně vystiženým častým neklidem, otrávením a na povrch vyplouvající agresí výborně doplňuje. Opětovně nemastně fádní Weller naštěstí nemá tolik prostoru, aby mi zkazil zážitek z filmu v režii Parkera, který opět zručně zvládá i skupinu dětských herců. Způsobem vyhrocení rodinné situace, silně realisticky ztvárněnými emocemi a stylem s mnoha statickými záběry to občas připomíná až Hanekeho filmy, ani Parker se neštítí až cynicky nepříjemného zvratu v okamžiku poslední naděje, ač oproti svému rakouskému kolegovi mu vůbec není cizí podobně tíživý příběh proložit i humorem, kdy jedna z hádek (po pohřbu v restauraci) působí v rámci závratné vztahové katarze až komediálně, s parodickým zpěvem klavíristky v pozadí... a také ani podobný film nezapomíná Parker osvěžit řádkou poetických záběrů, které až melancholickým způsobem vytváří zvláštně podmanivou podzimní náladu. [90%] ()

Rocky62 

všechny recenze uživatele

Kde nic není, ani Diane s Albertem neberou. Chápu pointu filmu, ale nechápu proč je divákům servírována za asistence nulového dějství, které je místy bohužel "oživováno" bandou uřvanejch harantů. Absenci soundtracku tu rovněž vnímám jak mínus. A jestli měl šokovat závěr, tak to se kurva povedlo. (SPOILER!!). "Pche, já vám ten kurt ještě upravim. Vezmu auto, všechno vám zbouram na sračky, klátič mojí starý mi rozbije dršku a jak se budu válet na zemi v krvi, zavolám: "Faiiiiiith!"Pokud nuda a teatrální kreace mrazí, pak poslední věta v obsahu tohoto filmu dává smysl... ()

Reklama

anniehall 

všechny recenze uživatele

Manželství je instituce, o kterou je potřeba pečovat. Obzvlášť má-li za sebou patnáct let. Jinak to může dopadnout tak, jako mezi Georgem a Faith. Těm dvěma už totiž nepomohl ani rozvod. Albert Finney a Diane Keaton. Tak vášniví a tak chladní. Tak vzdálení a tak blízcí. Tak realističtí, až mě mrazí... ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Když jsem před časem viděla Eureku, domnívala jsem se, že jsem potkala emocionálně nejsilnější film. Chyba. Kam se hrabe Eureka? Básník obrazu Parker předklá komorní drama páru ve středním věku s takovou razancí, že jsem emocionálně opotřebovaná minimálně na měsíc. Příběh rozchodu páru by mohl být něčím zcela obyčejným, jenže žádná klišé se zde nekonají, jinak by tento scénář určitě neuchopil odpůrce stereotypu Parker. Netřeba zmiňovat jako vždy absolutně dokonalé herecké výkony jdoucí až k hranici možného. Zřejmě ani netřeba zmiňovat Parkerovu obvyklou hravost, která snad nejvíce vynikne po pohřbu, kde se v restauraci za pianem děje něco neuvěřitelného. Však jsme na to těmi jednoduchými pár tóny brnkanými na klavír upozorňováni od samého začátku. Závěrečná násilná scéna je natočena s bravurou hodnou nejcyničtějšího z cyniků, kterým Parker bezpochyby není, jen se v něj v případě potřeby dokáže proměnit. Což u Parkra, režiséra tisíce tváří není nic nezvyklého. ()

jezurka42 

všechny recenze uživatele

I was never right for you, was I, George? It was like I sang all the music, but I never knew the words. Ve vztahu je vždy potřeba dvou. Spolu vzlétneš i padneš, spolu miluješ i nenávidíš. Spolu žiješ a umíráš. A když ten jeden najednou odejde, dostává tohle vše mnohem rychlejší spád. George uhodil a Faith stála, čekající tu facku, ale už ne pěst. ()

Galerie (34)

Zajímavosti (4)

  • Alan Parker pro tento film použil techniku, kterou ve své tvorbě používá Woody Allen, tedy statickou záběr kamery, kdy herci pronášející své repliky odcházejí a znova přicházejí do záběru. (jezurka42)
  • Během natáčení tohoto filmu procházela Diane Keaton rozchodem se svým partnerem, hercem Warrenem Beattym. Této zkušenosti ve filmu využila a scenáristovi Goldmanovi a režisérovi Parkerovi dokonce dala své poznámky, podle kterých chtěla na vytvoření své postavy pracovat. Ačkoli nebyl zpočátku ani jeden z tohoto návrhu nadšen, nakonec uznali, že herečka vytvořila mnohem komplexnější postavu, v než co oni sami doufali. (jezurka42)
  • Film nemá žádný originální soundtrack. (jezurka42)

Reklama

Reklama