Ptačí klec

Mike Nichols natočil remake původně italského filmu o dvou homosexuálech a synovi jednoho z nich, který se chce oženit s dcerou senátora a člena konzervativní strany. Oba "rodiče", tedy otec a jeho partner, se snaží utajit svou homosexualitu a působit normálně, což samozřejmě vyvolá spoustu vtipných situací. Vtipných, ale ne ztřeštěných nebo hloupých, jak by se asi podle nastíněného děje zdálo. Příběh je komorní, založený na dialozích a hereckých výkonech Robina Williamse, Gena Hackmana, Nathana Lanea, Dianne Wiest a začínající Calisty Flockhart. V mých očích má tato Ptačí klec maximální počet bodů, a vysoko přesahuj italskou verzi. Předpokládám, že film všichni znají, takže mohu klidně prozradit, že se nakonec všichni (nebo alespoň někteří) vezmou a co mne asi potěšilo nejvíc, že senátor v podáni Gena Heckmana ustoupí ze svých zarputile konzervativních postojů (09.06.2008)

Velmi příjemná komedie, která nezapře své divadelní kořeny. Výborný je nejen Nathan Lane a jeho kreace hysterické a přepjaté "ženy," ale i "chlapácky" uměřený Robin Williams, který je vůči svému partnerovi manželem i otcem zároveň. Škoda jen toho useknutého závěru, jde si dost těžko představit náhlé senátorovo prozření, zvláště s jeho paranoiou vůči tisku. (30.06.2009)

Výýýýbornááá komedie o komplikacích, které nastanou párku homosexuálů, když se heterosexuální syn jednoho z nich rozhodne oženit s dcerou amerického kongresmana, bojovníka proti nemravnosti. Všichni herci jsou skvělí, ale Nathan Lane hraje přímo oscarově. Jeho hysterické reakce, pití kávy s odtaženým malíčkem, chůze a la John Wayne - to je prostě kouzelné. Ještě bych vyzdvihl Hanka Azariu, jenž coby domácí pomocník také kouzlí. (23.07.2002)

Příjemná komedie,které se podařilo nespadnout do trapnosti, jako některým filmům řešící otázku homosexuality komediálním způsobem. Nathan Lane u mne v roli přecitlivělého postaršího travestity opravdu zabodoval, tak i Robin Williams či Hank Azaria. Vtipná a především vkusná podívaná, které korunuje Gene Hackman a jeho Marilyn Monroe. (19.09.2009)

Disk o tom, jak homosexuál žení syna, jsem koupil pár dní po smrti Robina Williamse, a pustil si ho až nyní. Plod dávného heterosexuálního hříchu se chce oženit – navíc s dcerou konzervativního politika, který ctí mravnost nade vše. Majitele zavedeného podniku, jehož partner v něm představuje největší homosexuální hvězdu, to však nerozhodí. Tedy alespoň na první pohled. První setkání rodičů je naplánované. Když už je všechno nachystané/nafilmované, stačí jedny dámské šaty, paruka a dopravní zácpa a večeře o jednom chodu se začíná hroutit. Nedávno zesnulý Mike Nichols v té době platil za ostříleného tvůrce, který to výtečně umí s herci i látkami na papíře. Škoda, že scénáristka Elaine May zvolila první polovinu hodně vlažnou. Tedy alespoň já se moc nebavil. Příběh mě nudil, zápletka je nadhozená rychle, nikam se moc neposouváme. Když v té druhé přijde čas na převleky, nápady, upozorňování na vztyčený malíček a nahrávání gagů ze strany Williamse nebo Lanea, divák rychle a rád zbystří. Herci si drží solidní standard, někteří mile překvapují, další jen potvrzují to, co o nich moc dobře víme. Show must go on! Čtyři ale nedám.. (07.04.2015)