gudaulin

Memphiská kráska je vlastně taková americká obdoba našeho slavného snímku Nebeští jezdci. V porovnání s ním sice trochu pokulhává a díky tomu těsně ztrácí jednu hvězdičku, protože není dostatečně temná, bezvýchodná a realistická, je to zkrátka americký velkofilm, který musí na konci publiku potvrdit jedinečnost americké vojenské síly a glorifikovat hrdinství jejich hochů, ale přesto všechno je to výrazně nadprůměrný žánrový kousek, který s přehledem předčí celou řadu svých slavnějších amerických bratříčků, kteří ho na internetových serverech procentuálně předbíhají. Mohl bych mu vytknout řadu detailů, ale jako celek funguje velmi dobře. Celkový dojem: 80 %.

Slušný žánrový kousek z prostředí bezohledných amerických yuppíků, kteří se coby burzovní makléři s ostrými lokty snaží oškubat důvěřivé kavky ze střední třídy. Giovanni Ribisi má k podobným týpkům svým vzhledem a mimikou blízko, zkrátka a dobře, podobně jako náš Miloš Kopecký nebo Josef Vinklář, si ty padouchy vyloženě užívá a nelze se divit, že byl obsazený i do role šéfa mocné těžební společnosti ve velkofilmu Avatar, kde je doslova ztělesněním chamtivosti a bezskrupulóznosti. Hlavním a jediným motivem pro tuhle ambiciózní sebranku jsou peníze a prožitky. Tam, kde takové Americké psycho selhává, tam se Riziko pohybuje na pevné půdě a přináší solidní kriminálku se zajímavými padouchy, silným příběhem a poučným a efektním rozuzlením. Celkový dojem: 75 %.

Popravdě, čekal jsem mnohem horší film jako úlitbu režimu a propagandistický kousek, který má zvýšit vadnoucí popularitu našeho sovětského vzoru. Zatímco jiné filmy z tohohle období, na které člověk vzpomíná s nostalgií, obvykle při novém zhlédnutí přinesou zklamání, tohle bylo snesitelné a s ohledem na dobu vzniku ještě dnes funkční. Pochopitelně tempo dnešních snímků je mnohem vyšší, taky některé detaily skřípou - takovému Miloši Nedbalovi bych nevěřil ani šest měsíců v Osvětimi, natož pak šestiletou anabázi po nacistických lágrech. Na druhou stranu kvalitní literární předloha Ludvíka Aškenázyho se nezapře a lyrická atmosféra filmu vytváří kontrast k dnešním užvaněným nevýrazným žánrovým snímkům. Celkový dojem: 50 %.

Surfování, seskok padákem, slunění se na pláži nebo vylepšování svého těla v posilovně je mi tak nějak ukradené a pokud Kathryn Bigelow ukazuje pohledné svalovce a jejich bezstarostný životní styl, chápu, že nejedna divačka, ale i divák může jihnout nad jejich přístupem k životu a vychutnáváním si radovánek, ale mě to prostě sympatické není. Nelíbily se mi postavy a jejich hodnotový žebříček a nezaujal mě ani samotný příběh. Celkový dojem: 40 %.

Výrazně horší než Černí baroni s hrubším humorem a méně sympatickými postavami, i když filmové řemeslo Olmer v tomhle případě nezapomněl. Funguje to jako sled více či méně vtipných příhod z vojenského života než jako snímek se silným příběhem. V mém případě se zamhouřenýma očima dávám tři hvězdičky. Celkový dojem: 50 %.

Když ve 30. letech přišel Disney se svým týmem s prvním animovaným velkofilmem Sněhurka a sedm trpaslíků, bylo to novátorské, precizní, na svou dobu odvážné a prostě jedinečné. Jenže se z toho brzy stala šablona, která díky komerčnímu úspěchu hodně ovlivnila a zploštila animovanou tvorbu. Podle téhož vzoru vznikly desítky dalších filmů, které se vyznačovaly přeslazeností, písničkovými cajdáky, stejnými výtvarnými technikami a podobným scénářem, který obvykle těžil z osvědčené pohádkové klasiky. A přesně tohle můžu napsat o zpracování klasické francouzské pohádky Kráska a zvíře. Zatímco česká verze šla úplně jinou cestou a Herz dokázal vytvořit jedinečný temný svět, je tohle to pro mě téměř nestravitelné. Rozumím tomu, že je to líbivé a sbírá to body, kde se dá, ale pro mě je tenhle film příkladem úpadku animovaného filmu v pasti diváckých očekávání a finančního kalkulu. Celkový dojem: 25 %. Mimochodem, ani mé děti se u tohohle filmu nebavily a jednoduše ho nedokoukaly.

Film pochopitelně staví na charisma Jeana-Paula Belmonda, takže divák si užije spousty jeho typických gest a fanfarónských reakcí. Navíc je příběh zasazený do meziválečného období nacistického Německa a pohybuje se v žánru komedie, což není moc typické. Válečných komedií ve Francii vznikla spousta, ale tohle je svým zařazením ojedinělý snímek. Prostředí totalitního režimu, který se chce předvést světu v co nejlepším světle při pořádání olympiády, je kombinované s útěkem židovské rodiny z Říše. Belmondo coby francouzský trenér a přítel vysokého německého důstojníka ještě z dob, kdy spolu soupeřili na nebi během 1. světové války, je německé ozbrojené mašinérii víc než důstojným protivníkem. To, co funguje, je hlavní příběhová linie, ale Ouryho film podle mě selhává v účinnosti jednotlivých vtipů, které mi prostě přijdou buď obehrané nebo nedotažené. Na druhou stranu je málo snímků, které by si dovolily líčit Hitlera jako komickou postavičku, která pořádá automobilovou honičku z hlavním hrdinou. Celkový dojem: 60 %.

Naprosto nezvládnutý žánrový mix thrilleru, hororu, mysteriózního příběhu a komedie, kde druhá a čtvrtá složka nefunguje vůbec a celé to připomíná připálenou kaši. Jediným pozitivem je herecké obsazení, ale vzhledem k nefungujícímu scénáři a problematické režii to přichází vniveč. Pokud to má navazovat na dílo Allana Edgara Poea, pak jen jako nechtěná parodie. Celkový dojem: 20%.

Krátkometrážní animovaná groteska o tom, jak prohnaný šerif lstivě vyřeší bující zločinnost ve svém rajónu tím, že vytvoří návnadu, kdy na dostavník s kořistí postupně útočí jednotlivé bandy z okolí, aby se navzájem nešetrným způsobem vyrušily. Vtipně to paroduje typická klišé westernové filmové produkce. Celkový dojem: 60 %

O tomhle filmu známá filmová publicistka Mirka Spáčilová kdysi napsala, že je to krystalický kýč, ale tak sladký a roztomilý, že se na něj prostě není možné zlobit. Tady se projevuje bída filmové publicistiky, kdy téměř všechny posty recenzentů v novinovách a časopisech zaujímají ženy a on se ten gender chtě nechtě na jejich hodnocení taky projevuje. Můžu jen potvrdit, že je to z mého hlediska kýč, jakému není hned tak něco rovno, ale za roztomilý bych ho coby muž nepovažoval. Dá se to brát jako parodie sebe sama, dokonce i písničky ABBY, na kterých jsem vyrůstal, tady zní nechutně, je to asi nejhorší využití hudebních motivů populární švédské skupiny, na jaké si vzpomenu. Tam, kde jinde dotváří atmosféru, jako třeba v případě australského snímku Muriel se vdává, tady spíš tahají za uši. Celkový dojem: 20 %.