gudaulin

Nebudu na film nadávat, ale musím konstatovat, že už jsem z celé série unavený tak, že bych bral klidně i vítězství Voldemorta. Už jsem napsal dřív, že z mého pohledu měla mít filmová série tak čtyři díly, takhle se plně projevuje spousta vaty z knižní předlohy a vzhledem k tomu, že se producenti rozhodli poslední knižní díl kvůli vyšším ziskům rozdělit na dvě filmové části, projevuje se v tomto případě tenhle neduh ještě víc. Celkem logicky ten film negraduje, jak by měl, a tím pádem z dramatického hlediska pokulhává. Jinak opět boduje velký rozpočet a péče filmového studia, takže fanoušek Harryho Pottera nemusí být zklamaný. Celkový dojem: 50 %.

Sympatický film díky řadě fungujících hlášek, sebeironii a dekadentnímu prostředí Hollywoodu. Je to ale přesně ten druh snímku, kde ocením spoustu jednotlivostí, ale celkový dojem už tak nadšený není. Přesně z těch důvodů, které shrnul uživatel Rob Roy, tedy přeplácaný scénář, samoúčelné ždímání humoru a násilné přeskakování mezi crazy situacemi a vážnějšími tóny. Navíc ze tří hlavních představitelů beze zbytku z mého pohledu funguje jen Robert Downey Jr. Vala Kilmera moc nemusím a zabodoval u mě snad jen v Salton Sea. Michelle Monaghan je sice fajn herečka, ale nějak mi do téhle role nepadla a dal bych přednost tuctu jiných. Navíc scénář pominul i spoustu sebeshazujících dialogů a legrácek, jede přesně v duchu očekávaného, zkrátka a dobře už to tady mockrát bylo. Celkový dojem: 65 %.

Václav Havel už dávno není disident ani prezident, dnes už je to pouhá celebrita. Pro ni pochopitelně není obtížné shromáždit 45 milionů a splnit si jeden ze svých snů natočením celovečerního filmu. Peníze mu ochotně věnuje známý miliardář, řada předních českých herců považuje za svou čest účast na projektu a stejné je to u ostatních filmových profesí. Prakticky o žádném českém snímku posledních let se nedá říct, že by měla tak intenzivní PR jako právě Odcházení. V médiích se objevovaly reportáže z natáčení, rozhovory s herci, kteří působili, jako by si právě píchli drogu způsobující euforii a soudě podle těchto zpráv mělo jít o filmový zážitek roku. Už v tom je potíž, protože Odcházení svým obsahem a použitými filmovými prostředky odpovídá spíš kousku určenému pro zpřízněné publikum ve filmovém klubu. Ve skutečnosti bylo např. Odcházení nasazené v českobudějovickém Cinestaru ve 4 kopiích v nejatraktivnějších promítacích časech, což se stává jen největším filmovým trhákům. Ten samý Cinestar bojkotuje filmy Coenů nebo Polanského, protože je považuje za málo komerční. Problém je i v předloze, protože stejnojmenná divadelní hra byla u nás sice publicistikou považovaná za divadelní událost desetiletí, ale ve světě sklidila jen vlažné přijetí a dá se označit za čistokrevný průměr. Z průměrného díla nemůže vzniknout špičkový film, zvlášť když režisér nemá žádné předchozí filmové zkušenosti. Znalost s řadou filmových herců a režisérů k nim totiž nepatří. Nevznikl samozřejmě žádný průšvih, protože filmový štáb, ať už se jedná o kameru, hudbu nebo herecké obsazení, patří opravdu k tomu nejlepšímu, čím momentáně disponujeme. Jenže je to typický film určený k "vyvanutí". Stručně a výstižně to ve svém komentáři popsal Marigold. Kdyby nebylo snaživých fandů mezi publicisty, kteří považují Havla za symbol demokracie a nekritizovatelnou personu a podobnou skupinu opačně naladěných, kteří si potřebují z těch samých důvodů s Havlem vyřídit své účty, takže jejich vášnivé polemiky plní média, ten film by jednoduše a prostě díky diváckému nezájmu brzy zmizel z kin a objevoval by se sporadicky v nezajímavých časech ve veřejnoprávní televizi... Celkový dojem: 40 %.

Ono je hezké, když se boří mýty, jenže by se přitom nemělo zapomínat na diváka a hlavně když už bořit mýty, tak by se měl výsledek blížit pokud možno co nejvíc historické realitě. Tady sice vezme za své legenda o hrachu hozeném na podlahu, nicméně folkorista romantik si přesto přijde na své a člověk se jen diví, jak si tu zbojničinu v 18. století zbojníci užívali. Nějak uniká, že šlo vlastně o formu organizovaného zločinu, že v tom byla špína, strach, stres a násilí. Film sám o sobě nemá jenom jednu nebo dvě chybičky, ale selhává v tom zásadním, jako je scénář, který vůbec nevytváří souvislý pohled na Jánošíka jako historickou postavu, ale rozpitvává spíš jeho sexuální život a je to sled žánrových obrázků, které nejsou vždy k věci. Selhávají i akční scény, dialogy, herecké obsazení (nic proti Jiráčkovi, ale Jánošík musel být charismatičtější, pokud chtěl šéfovat zločinecké bandě)... Místy je to taková bída, že jsem vážně uvažoval, že film nedokoukám, a jen se děsím, jak asi musí vypadat Bathory, když je Jakubiskův snímek v řadě komentů označován jako horší. Posledním hřebíčkem do rakve je přetažená stopáž - těch bezmála 140 minut je vzhledem k výše uvedenému opravdu trestem pro diváka. Mám pocit, že u řady uživatelů zafungovala snaha pomoci domácímu filmu a legendě, která má u obou národů bývalého Českosloveska své místo. Celkový dojem: 40 %.

V rámci početné filmografie Clinta Eastwooda je Drsný Harry považován za jeden ze zásadních filmů, které určovaly jeho kariéru a role tvrdého detektiva Harryho patří k jeho kultovním. Co naplat, při kritickém pohledu nejen na tenhle film, ale na celou sérii s titulním hrdinou, která následovala, se neubráním dojmu, že jde o docela průměrnou dobovou kriminálku, kde kdyby nefungoval charismatický chlapácký Eastwood, by po těchto filmech už nebyla poptávka. Celá zápletka je postavená nedůsledně a nedůvěryhodně tak, aby vynikla role a postoje hlavního hrdiny, který kritizuje systém, takže jak nadřízení, tak zejména političtí představitelé se chovají jako stádo tupců. Stejně tak psychologie padoucha je odbytá a jeho chování nelogické. Ve své době byl film a jeho hrdina předmětem rozsáhlé diskuze a kritiky jak filmových kritiků, tak i publicistů, kteří kritizovali jeho politické postoje jako silácké a ve stylu soudce Lynche, Harry byl dokonce pasován na fašistu, jednalo se holt o aktivistická 70. léta, která následovala těsně po bouřlivém osmašedesátém. S odstupem doby mi přijde Harry jako nevinný sympaťák, to už takoví policajti Belmondových kriminálek ze 70. a 80. let, kteří na potkání odstřelují gangstery na ulicích a mlátí je do choulostivých tělních partií, protože nejlépe ví, kde je vina, a k trestu nepotřebují rozsudek, byť to dělají s okouzlujícím šarmem a hláškami, mi přijdou mnohem problematičtější. Nemluvě o filmech José Padilhy, které mi přijdou jako promyšlený útok na liberální stát a liberální hodnoty uměleckými zbraněmi. Celkový dojem: 60 %.

Řada kritických komentářů uživatelů a jejich nízké hodnocení nepochybně vychází ze zklamání, že Luc Besson nenatočil novou Nikitu nebo Leona, zkrátka a dobře čekali jiný žánr a jiný děj. Poté, co si Besson vydobyl respekt ve francouzském filmovém průmyslu svými akčními snímky, mohl si dovolit experimentovat i s jinými žánry a pokusil se vytvořit poetický romantický film o vztahu anděla a pozemského hříšníka. Potíž je v tom, že ta poetika na plátně moc nefunguje, protože chemie mezi Debbouzem a Riou Rasmussen z řady důvodů nefunguje rovněž. Angel-A po pravdě funguje přesně do okamžiku, kdy se na plátně objeví Angela, a to je pohříchu moc brzy. Ten film měl být natočený jako čistokrevná komedie, protože Jamel Debbouze má velké komediální nadání a ve filmech nebo nebo televizních šou je obsazovaný především jako bavič. Rie Rasmussen je především modelka a celebrita, která by nejspíš komediální roli utáhla, ale tuhle melodramatickou polohu by měla potíž zvládnout i zkušená herečka. Snímek se zkrátka tváří moc vážně a snaží se prodat vztah, kde je dívka o půl metru vyšší než její nápadník. Je to naivní, nedomyšlené a ve svém důsledku nefunkční. Z hlediska tvorby Luca Bessona se to dá považovat za nepodařený experiment. Celkový dojem: 40 %.

Česká detektivka to v dobách reálného socialismu neměla jednoduché a byla ve své převážné většině postižená úlitbami režimu a ideologii, nehledě na to, že spousta motivů oblíbených v rámci žánru se v panujícím systému vůbec nedala použít. S odstupem doby si myslím, že jen dvě detektivky a shodou okolností obě od téhož režiséra si zaslouží absolutní hodnocení, a to je vedle Po stopách krve právě tenhle snímek. Je to prostě film, který od začátku do konce má atmosféru, kterou vytváří černobílá kamera, typově přesní herci, kteří opravdu hrají a ztotožňují se se svými postavami, a především je to prakticky dokonalá hudba, která skvěle ladí s exteriéry plnými špíny, bláta, zchátralosti a primitivismem některých postav. Je to drama, které se místy dotýká v českých podmínkách jen zřídka využívaného žánru psychohororu a snad s výjimkou trochu teatrálního útěku-neútěku padoucha v samém závěru na něm neshledávám žádný kaz. Napínavé, realistické a české. Ono je typické, že zatímco britské detektivky se odehrávají často na šlechtických sídlech a ve snobské společnosti, ta česká se odehrává v rozpadajícím se státním statku.:-) Celkový dojem: 95 %.

Když už jsme v tom hodnocení, měl bych začít něčím pozitivním, a tak tedy potvrzuji, že Olze Kurylenko to opravdu sluší a v některých scénách je neodolatelně sexy tak, že vzdáleně připomíná moji manželku. Za druhé, akční scény jsou nasnímané řemeslně dobře, jenže to je v dnešní době už v rámci žánru prakticky povinnost, takže zbývá to ostatní. Scénář je tradičně blbý, jak už to v rámci téhle produkce většinou chodí, takže se nevyhne spoustě logických nesmyslů, místy nesnesitelnému pozérství - viz scéna likvidace překupníka zbraní alias bratra ruského prezidenta, pitomé přehnanosti nezranitelnosti hlavního hrdiny a jeho superschopností, ale to všechno by bylo tak nějak v rámci hry a žánru skousnutelné. Jenže tenhle typ snímků stojí a padá s obsazením hlavní postavy, no a tady je zkrátka a dobře náš hrdina necharismatický. Je navíc jako vykonavatel atentátů páchaných pokud možno nenápadně a s elegancí přehlédnutelný asi jako chlapeček, který by do třídy základní školy přišel s kalašnikovem v ruce. Vůbec celá ta tajemná Organizace v pozadí má směšné rituály a podivnou uniformitu, která ji činí snadno identifikovatelnou a pro filmového diváka směšnou. No a aby žánrový fanoušek bral svého akčního hrdinu vážně, měl by být mnohem tvrdší a charismatičtější. Celkový dojem: 20 %.

Pokud chcete prozkoumat, jak jste si s tím kterým filmovým fanouškem blízcí ve filmovém vkusu a vidění, neporovnávejte tragédie nebo thrillery, protože lidé na celém světě se dojímají nad nebohoučkými sirotečky a umírajícími staříky v podstatě stejně, ale porovnejte komedie, protože národy, kultury a o to víc jednotlivci se smějí úplně odlišným věcem a zatímco jednomu tečou slzy od smíchu na tváři, druhý se rozhořčuje nad trestuhodným znevažováním těch nejposvátnějších ideálů. Nuže i ranné filmy Davida Zuckera, které dokázaly spoustu filmových diváků dovádět do extáze, na mě působily hodně střízlivě a naděloval jsem jim neutrální 3*. Při jeho posledních výtvorech už nepokrytě trpím a s ubíhajícími minutami ve mě vzrůstá pocit zoufalství nad nevkusem, trapností a zabitými příležitostmi ke skvělým fórům. Protože ono by to mohlo i fungovat, kdyby to nebylo tak laciné, odbyté nebo přehnané. Takhle ale dávám velmi nepřesvědčivou 1* a 15 % celkového dojmu. Dalším Zuckerovým pokusům se už raději obloukem vyhnu.

V rámci cyklu Inventura Febia byly oba dokumenty odvysílány společně v jednom bloku, ale zatímco Praha slzám nevěří by ode mě sama o sobě dostala jen 3*, druhý snímek mi přišel výrazně silnější a je tak na 4,5*. Praha slzám nevěří je věnovaná vzpomínkám pamětníků ze Zakarpatské Ukrajiny na dobu, kdy bylo toto území včleněné do Československé republiky. Je sice hezké slyšet, jak moc si ti lidé pochvalují onu éru jako dobu největšího rozkvětu jejich vlasti, ale je to jako sledovat nějaký folklórní soubor, který je v krojích a jehož produkce čerpá z dávné minulosti. Ta doba zkrátka skončila před více než 70 lety a nemá smysl se k ní vracet. Druhý snímek je o Ukrajincích, kteří u nás dřou jako gastarbeiteři a fungují všude tam, kde je málo peněz, hodně práce a malá společenská prestiž. Češi nejsou ve vztahu k těmhle pracantům o nic lepší než kdekoliv jinde ve světě. Nikde není zvykem, že by dostávali zahraniční dělníci přednost před domácími a takzvaně kradli práci, spíš přispívají všude tam, kde našinec tou prací opovrhuje. Celkový dojem za Ukrajinu: 85 %, za Prahu 55 %.