Adam_Musil

Jako do všech špičkových sérií se člověk nejprve musí zcela ponořit, aby si uvědomil jejich skutečnou kvalitu a hloubku. Zde navíc v žádném případě nejde o snadno přijatelný a žánrově přímočarý projekt. Příznivec fantasy bude dost možná zklamán z historicko-válečného seriálu obohaceného o fantasy prvky a erotické scény a po zhlédnutí několika epizod si položí otázku, jak je vůbec možné, že se Game of Thrones dočkala přízně tolika diváků napříč věkem, když se jedná o docela okrajový žánr. Inu, vkus současných diváků možná ještě není tak středoproudý, jak by se kdekdo mohl domnívat. Co bych rozhodně vyzdvihl do popředí a co je podle mého názoru základním stavebním kamenem snímku, jsou jednak náhlá úmrtí hlavních i vedlejších postav, tedy nečekané dějové zvraty v rámci tří dějových linií, které se postupně prolínají, a především dialogy. Jako zajímavou kladnou postavu hodnotím koho jiného než Tyriona Lannistera a jako zápornou pak jeho otce Tywina. O "spravedlivém" hodnocení seriálu by se ale dala vést diskuse – v podstatě ani já si nejsem jistý, zda není moje hodnocení příliš zaujaté.

Pokud bych měl někomu vysvětlit, jak natočit kvalitní spin-off nebo prequel, jako vzorový příklad bych mu předložil právě The Nun ve vztahu k The Conjuring, kteréžto snímky jsou co do kvality veskrze rovnocenné. Taissa Farmiga je neuvěřitelně talentovaná mladá herečka a jsem rád, že právě ona mohla ztvárnit roli hlavní hrdinky, podobně jako její starší sestra v již zmíněném sequelu; pozornější divák si totiž tuto skutečnost uvědomí. Jedná se o horor, který vás ani v jednom momentě nenechá vydechnout, neboť vám servíruje jednu lekavou scénu za druhou, což by ale na druhou stranu leckdo mohl vyčíst jako laciný prostředek. Já však snímek mohu jedině doporučit.

What's with Andy? představuje seriál mojí generace – většina hodnotících také jistě budou někdejší diváci dnes již neexistujícího Jetixu, kteří sledovali pořad jako děti. Já se k němu nejen z nostalgie rád vracím i v současnosti, protože jde o pohodovou oddechovou komedii s příjemným českým dabingem Filipa Švarce a dalších.

The Good Place je příjemná, neotřelá a především kvalitní oddechovka se zajímavými zvraty na konci jednotlivých sérií. Seriál je nicméně na můj vkus místy příliš utahaný a jeho příběh zbytečně rozčleňovaný do dílčích normovaných epizod, proto, ale i z jiných důvodů je obtížné udělit mu objektivní hodnocení. Některé momenty je navíc třeba brát i s velkou rezervou a vnímat je spíše jako satelity doprovázející příběh.

La belle verte nese podstatnou myšlenku, což snímek činí nesporně unikátním. Planeta, která vyšle hlavní hrdinku na Zemi, vnímá zdejší lidskou společnost jako zaostalou, a to především kvůli technologickému a průmyslovému "pokroku" a konzumaci zvířat. Filmoví tvůrci tak naznačují, že návrat ke "sběru" není regresivním, nýbrž progresivním krokem, ostatně součástí uměleckého záměru je i přimět diváka ke změně životního stylu, duchaplnějšímu soužití s přírodou, raw-stravě apod. Tuto tendenci lze generalizovat a vhodně demonstrovat na triadickém konceptu G. W. F. Hegela – "sběr" by byl tezí, "lov" v dnešním "těžkém" slova smyslu antitezí a jakýsi sofistikovaný "sběr" potom syntezí, návratem k původní tezi. Každopádně jedná se o velice idealizovanou, v podstatě komunistickou komedii, u které se člověk ovšem moc nepobaví, a pokud bych měl přistoupit k jejímu hodnocení, celý snímek bych co do atraktivity charakterizoval grafem klesající funkce. To podstatné totiž zaznělo již na začátku a film s každou další minutou spíše ztrácí na síle. (85%)

V podstatě není co řešit! Dabing street je originální sebeparodující seriál, navíc z prostředí dabingového studia, takže mě jako fanouška českého dabingu a dabingových herců zkrátka musil zaujmout. A třebaže českými snímky od počátku 21. století se obecně nese jistá deziluze a existenciální krize spojená s tendencí realisticky vykreslit svět jako bezlítostný, jsem rád, že se z nich dosud nevytrácí kvalitní český humor. Před Petrem Zelenkou smekám, protože jako režisér mě v hodně pozitivním slova smyslu překvapil. (100%)

Film má příhodný dvojsmyslný název, ale to je tak vše, co je na něm zajímavé. Nejhorší hodnocení neudělím snad jen z toho důvodu, že existuje opravdu jen velmi málo snímků s matematickou tematikou a očividně bude těžké ji zajímavě uchopit, protože bohužel téměř vždy mě zklamaly. Speciálně v tomto případě tu není skutečně nic, co by si divák z filmu odnesl. (25%)

Bohužel nijak zvlášť mě Silent Hill neoslnil, protože pořádně se jeho příběh rozvinul teprve v závěru, a bude pravděpodobně spadat do těch snímků, které mě minuly porozuměním. Velice dlouho jsem ho odkládal, a nakonec asi i oprávněně. Nejedná se totiž vůbec o horor, ale o fantasy s hororovými prvky, místy až připomínající tvorbu Guillerma del Tora, ale pochopitelně v jeho slabší formě. (45%)

Tento horor rozhodně předčil moje očekávání, a kdyby nebylo některých drobných nedostatků, ohodnotil bych jej bez váhání plným počtem hvězd. Oceňuji velmi solidní herecký výkon hlavní hrdinky, který mě asi z celého filmu nejvíce uchvátil, a obecně režii Davida F. Sandberga, který se už před rokem se svým počinem Lights Out nepředstavil jako režisér vůbec špatně. Jediné, co mohlo působit jako nežádoucí hororové klišé, je až přespříliš opakované zavírání dveří a zhasínání světel, naproti tomu objevíme zde i relativně originální lekavé prvky.

Co jiného než právě fantasy se sympatickými hlavními hrdinkami je vhodnější, pokud se chce člověk trochu oprostit od všedních věcí. Seriál má 22 dílů v rámci jediné série a analyticky vzato se v prvních cca 12 epizodách vlastně nic zásadního nestalo, jakési akce či zvratů jsme se dočkali až v epizodě třinácté. Ve srovnání s The Vampire Diaries, neboť se jedná o stejnou autorku knižní předlohy, jsou zde všelijaké možné aspekty výrazně oslabeny – je tu málo fantasy prvků, hlubších a komplikovanějších zápletek, momentů překvapení a především zde divák postrádá klíčové sdělení. (55%)