Omnibus

"Do domečku pro panenku, zavři sebe kus. Deset let a už je venku... život bude hnus." Měl bych malou prosbu. Ten chybně spoileroidní název filmu si laskavě strčte do... za imaginární klobouk. Pozornému a empatickému divákovi přece musí být jasné, že Daniel JE reálný! Neboť Luke je skutečný kluk a živý až až, i jeho hlava je reálná a jeho skutky jakbysmet. Takže jakáž pakáž, však krev není voda, maso je maso, tuba prášků na ex má taky něco (reálného) do sebe a trnitá je cesta umělcova. Namaluj ke své lásce i rohatého, posílíš vztah? Asi ne každý a taky jak kdy. Nicméně, u filmu jsem uznale pokyvoval hlavou - konečně něco i pro nás, přechytralé a zpruzené ateisty! Ďábel v podání Daniela mě skutečně oslovil a z mé škatulky vnímání světa nevyčuhoval ani kouskem rohu, kopyta či nedejbože mého vlastního reálného ocasu.

"Sex je náš... dělá dobře mně i v hrobě. Posnídáš... moje koule, chutnaj tobě. Golfový míček letí, vystřelen pochvou! A chlapi nadržení, čumí, řvou a blbnou." Sice čumí jen na prachsprosté silikony, navíc nemrtvé, zatímco já, kluk z vesnice, raději popásám kozy živé a přírodní, ale nešť. Kolem tyče bylo natolik veselo, že i já jsem se rozparádil a hryzavým kikinám strkal za tanga jednu bankovku za druhou. Čímž jsem polechtal jejich nemrtvé ego a potěšil je, navíc se z toho málem udělal i jejich šéf, v radostné extázi tančící hrabivec (Robert Englund). Závěrem bych chtěl vyslovit poděkování členům vědeckého týmu, kvůli jejichž neschopnosti došlo k úniku viru z laboratoře, což umožnilo vznik téhle nařachané zábavy pro smečku nadržených samců. Mě nevyjímaje. Samozřejmě že oba, já i film, zasluhujeme to nejhlubší opovržení.

"Vězení, domácí... za zdí pan domácí. Ošklivka s náramkem, s ošklivou mutr, kameňák s přídavkem, kvalitní šutr!" Už pouhý pohled na Kylie (Morgana O'Reilly je skutečná Morgana) by dokázal k smrti vystrašit i toho nejoprsklejšího maorského adolescenta. Pravda, krásu zde neměla po kom zdědit :-). Zvláštní filmový zážitek. Postupně jsem se pronudil, proprudil i prochechtal několika diametrálně odlišnými stavy. Od mylného dojmu, že hlavní příšerou hororu je ona onáramkovaná delikventka, přes "asi budu muset sníst ještě hodně vačic na smetaně či na paprice, než dorostu novozélandskému pojetí humoru", až po smíchy utrženou bránici a slzy v očích. Pár ponaučení z filmu: Pří výběru z bankomatu, pomocí pětikilové palice, pozor na palici! Domácí vězení mladistvým je trestem spíš pro rodiče. A pokud vás prudí nějaký duch, v baráku máte nasviněno ektoplasmou a bordel jako v tanku, svěřte se svému probačnímu úředníkovi, možná bude rád :-).

"Tygr sněžný už se řítí! Láska, sliby... vše je v řiti. Kdo uteče, vyhraje? Manželství tě vysaje!" Citově odcizeným interiérem moderního hotelu, v lyžařském ráji, obchází ďábelsky moderní strašidlo vysoké rozvodovosti. Víří sněhový prach nejistoty, žízeň hasí vysoce uměleckým vysáváním chlapských slz a děsně rozpindává malicherné spory, místo aby si ještě jednou pořádně zařvalo jako na lesy a došlo tak, uprostřed majestátních horských štítů, vnitřního klidu a emoční rovnováhy. Bohužel, zodpovědným rodičům dnešní rozháraná doba nepřeje. A artové filmy už vůbec ne. Nejvíc pobavil recept na obnovení soudržnosti rodiny: Na horách nedbejte na mlhu, hustou tak, že by ji Hanč s Vrbatou mohli krájet, navzájem se poztrácejte, své malé děti opusťte a ponechejte samotné uprostřed bílé tmy (to nemělo chybu, jak náš tatínek Jeníčkovi a Mařence utekl do mlhy, nejspíš si mumlaje: "Hlavně zachránit manželku, děti si uděláme nové" :-)), a pak, když se všichni, díky šťastné náhodě (ehm, díky scénáři), opět shledáte, zavýskejte si radostně: "Zvládli jsme to! Rodinu jsme zase stmelili!" Ve strhujícím finále pak rodinku povozil autobusem řidič kamikaze. Co tím chtěl básník říci, jsem nepochopil, což mě, coby řidiče dabldekru, pochopitelně rozrušilo. Art jako kráva. Jen pro lyžaře.

"Na panně (krejčovské), visí šaty svatební... Trápení obrovské, bez taťky co býval v ní." Chudinka Klára Issová :-), trpící těžkou agorafobií, větší část filmu mi jí bylo líto. V krvavém závěru jsem jí pak i nepokrytě fandil, při sympatické snaze defend a sweet home. Ona se aspoň, na jasně vykresleném, byť bytem omezeném, půdorysu své Misery postavy, chovala plus mínus normálně a psycho(pato)logicky uvěřitelně. Což bohužel nemůžu říct o její sestře, která mě čím dál víc iritovala. Na jednu stranu mohla neomezeně a třeba i vilně poletovat mimo byt, ve venkovním svobodném světě, ale pak ve vypjatých situacích, zejména v krejčovském finále, se chovala nelogicky a tak omezeně, jako by taktéž trpěla agorafobií, kombinovanou s jednociferným IQ. Btw, tím finálním zabouchnutím dveří to fakt zazdila. Slabé tři hvědy.

"Pomodli se, Lucifere... pračka smíchu tě sepere!" Kněz se zajímavým matematicko spasitelským komplexem měl moje sympatie. Ve své snaze zaprodat duši ďáblovi byl naprosto boží. Pardon. Ale měl recht, když hřešit, tak na plný úvazek! Ojet auta klíčema, okrást žebráka, práškama omámit pannu (zajímavý nápad) a vycucnout jí pár deci krve pro satanský rituál. A nezapomenout její mámu, bránící dceru a mávající brokovnicí, skopnout ze schodů! Vyrýt do parket pentagram a pak ucítit ve tváři smrdutý dech černého kozla (nedá mi to, abych nepřipomněl mého oblíbeného), stojícího na zadních. Shrnuto, od bráničního lomcováku, přes rouhavý černý humor až po drsnou facku belzebubovi i útlocitným divákům, to vše je Film šelmy. Natočeno ďábelským kozlem, nesoucím jméno Iglesia. V jeho nočním velkoměstě, o Vánocích, tam to žije! V oknech domů plápolají světýlka svíček a v zaplivaných uličkách plápolají bezdomovci. Upalovaní zaživa Francovými pohrobky, při akci "limpia Madrid". Ale naděje a černohumorná víra zvítězí. Zabij rohatého fašistu, zachráníš svět!

"V baru po stropě se courá, na trumpetu hraje... Kdo je to, snad coura? A z jakého kraje?" Ba ne, žádná coura, je to pták Iglesia, (pro mě zatím) třikrát jinak, pokaždé divnější než ptakopysk a zábavnější než návštěva cirkusu plus obludária. Dobré vědět. Exmanželky (to nechceš, sám mám dvě :-)) jsou zvláštní živočišný druh. Třída: savci peněz, Řád: štěkny, Čeleď: čarodějnicovité. Zdroj informací - Učebnice zoologie pro samce středního věku. Další užitečné info pro rozvedené muže hledejte na nástěnce Obecního úřadu ve vesnici Zugarramurdi, popř. v brožurce pro náhodné turisty, například bankovní lupiče (doslova boží, viz Ježíš s brokovnicí). Brožury jsou k dispozici v místním Museo de las Brujas. Božská byla též pramáti všech bosorek, velmi kyprá VWV, neboli Věstonická Witch Venuše. Vzpomínka na ni (to taky nechceš) je jako studená sprcha na libido, tenhle večer už nic, ani s viagrou. Moje třetí manželka může potvrdit :-D.

"Visí, visí, Visatec... odřízla ho Zubatec. Visec přefik Zubatou, hrob jí kope lopatou." Ha! Takže nejen kluci, ale ani farmářky nepláčou? A ženy jsou v zoufalých životních situacích daleko tvrdší a statečnější než srabi chlapi? Zapomeňte, milé dámy, držte se u plotny a v posteli coby matrace, to vám vzkazuje macho par excellence Tomy Lee Jones, svým podivně zabitým antifeministickým westernem "Slabost života". Výsledek setkání jednoho neprovdatelného, panovačného "prázdného vědra" s jedním desertérem, vrahem a zlodějem okrádajícím mrtvoly, je tristní. Pod tíhou ran osudu třem ženám definitivně (byť uvěřitelně) hráblo a Mary se zničehonic oběsila (aniž po šuku počkala na zpětnou vazbu od Briggse), navíc aniž splnila misi. WTF? Zatímco slabí chlapi, ti přežili všichni! Nakonec se Briggs ožral a radostně si zazpíval a zatrsal. Blbé, nesmyslné, rozčilující.  A to říkám coby chlap.

"Budeš-li ocas honit, Bůh bude slzy ronit! Nemravové nemravní, on vás flanďák umravní!" Ach jo, a já se tak těšil. Že si zavzpomínám na táborák a buřty na klacku, na lovení bobříka odvahy v noci v lese, i lovení bobříka pod sukýnkou, prostě na všechnu tu táborovou bžundu. Samozřejmě jsem nejezdil na křesťanský, ale pionýrský, takže nás místo čertem strašili ďábelskými imperialisty, místo modlení nám kolem krků fest utahovali rudé šátky a kvůli samohaně ve spacáku, po večerce, nevyhrožovali démonem, jen tím, že: "Kdo bude honit, bude mít chlupaté dlaně!" :-). Jak říkám, těšil jsem se. Bohužel nebylo na co. O čem to vlastně mělo být, kdo a pro koho to splácal?  Pro věřící, pro ateisty? Točeno věřícím nebo ateistou? A poselství filmu, to mi už úplně uniklo. Že by moje chyba? Zvažoval jsem jít ke zpovědi, pak se kát a zmrskat si záda devítiocasou kočkou, ale váhám. Třeba to není moje chyba, třeba jen Pánbů chvíli nebyl doma a dopustil vznik téhle pekelně nudné slátaniny.

"Sexuchtivě tunili, čímž seriál zprasili." Pětihvězdičková první série byla zábavná a ze života, psaná se shovívavým úsměvem nad těžkým údělem puberťáků. Všemi (ne)možnými motivy přeplácané pokračování už bohužel stálo za vyliž kapsu. Jako by postavy z jedničky vesměs zapomněly, čím vším už si úspěšně prošly v úvodní sérii a tak začaly dělat nesmyslné vývojové kroky zpátky. Tohle v seriálech bytostně nesnáším. Jedinou kontinuální postavou byl bohužel náš tápající Adam, sexuálně i životem zmatený a s permanentním výrazem: "Asi jsem právě překousl švába a nevím, co si o tom mám myslet." Škoda zabitých postav a opravdu velké zklamání. Do trojky už nejdu. Ani v seriálu, ani v reálu :-).