Omnibus

Žraloci nejsou ryby, ale PARYBY... to je vědecký fakt. Naproti tomu se ovšem vědci dosud neshodli na názoru , jestli jsou Guzman a Sargent blbí, navedení, nebo prostě jenom PAKONĚ... Žraloci jsou podle čtyřky mazaný jako opice a paměť mají jako sloni. Naproti tomu Sargent z opice přímo pochází (to není urážka, to my všichni - ovšem kromě kancléře Hájka :-) paměť má možná taky jako slon (to Wiki neuvádí) ale k tomu všemu ještě opravdu umí! A co že to umí? Umí natočit hov..o, jaké svět ještě neviděl! Velké bílé ho ... Doufám, že nějaké podobné G+S retardéry nenapadne točit pětku. A tihle dva lumeni by zasloužili jít si povinně zaplavat kousek od pobřeží, ale samozřejmě už na té nesprávné straně protižraločích sítí ...

Drak byl sympatickej a svou povahou každopádně originální , Andrlová, jako i ve svých jiných rolích, byla naprosto k sežrání (já za to nemůžu, že jsem ji jako jinoch tajně miloval :-) a když se k tomu přidá král jako fík v podání komika s nadáním od Boha - pana Císlera, a mraky vtipných hlášek, dávám velice rád čtyři hvězdy. A uhlíř Patočka vystřihl sympatickou postavu hrdého poddaného, ze kterého si rád beru příklad ve svém jednání s „vrchností“ – Ty pán, já pán ... "Hej, králi! Mezi námi je konec!"..."Patočko, od kdy tykáš králi?"... "Od té doby, co jsem sám král!" ... a to na něj byl "pasován dvě minuty před tím :-) Nemám sebemenší problém se na tuto pohodovou a zábavnou pohádku s chutí podívat, kdykoli ten drak proletí televizním vysíláním.

Jasně, je to „endeerácký“ film z total-pravěku. Ale když já se tam narodil (ne v NDR, v tom pravěku :-) A v době, kdy to točili, jsem i já dospíval, se všemi těmi krásnými zmatky okolo, co k tomu patří. Romeo a Julie u rybníka, jak je pánbůh stvořil (šaty jim ukradli kluci a hodili do řeky), něžné erotické hrátky a pak „svatební jízda“ na motorce v nočních košilích... A samozřejmě trocha toho jedu a dýku do srdce ! Sympatický a milý film.

Když jsme si jako děti hrávali na indiány, lítali jsme a hulákali to svoje huahuahua! v lese kolem zatopeného lomu. Já (vždycky nemusí být hezká nevinná tvářička výhodou) jsem často musel hrát Ribannu ... A navíc nějakýho pitomce (na štěstí pro něho si už nepamatuju kterýho :-) napadlo nám hru ozvláštňovat uměleckou scénou, jak se Ribanna koupe a pak smyslně vylejzá z jezírka. O letních prázdninách to ještě šlo, ale řeknu vám, že při uhelných prázdninách v zimě jsem si to teda moc neužíval...

Blbec! ...Nebetyčnej blbec! Kdo? No přece já... Vrhnu se na Wednesday jako mlsný kocour na myš a nepodívám se ani, kdo napsal scénář! Adam Sandler – stupid forever. And me too... Tak jsem to za trest dokoukal, snad se aspoň Wednesday pořádně svlíkne...(jako kdyby ještě vůbec šlo překonat film Po životě, který chudák holka určitě odstonala, protože tam minimálně 50 procent času běhala před kamerou nahatá :-). Po téhle nechutně mrňavé komedii Zrozené stát se hvězdou mezi odpady, jsem opět musel jít chvíli bušit hlavou do zdi, abych se hodil zpátky do normálu. A taky jsem se omluvil sám sobě, že jsem o sobě a svém třeskutém smyslu pro humor občas zapochyboval, jestli není až přespříliš infantilní a stupidní. Kdepak, není. Sandlerovi nesahám ani po kolena, natož po kulena, natož po kuličky (válíte se smíchy, doufám, jak umím být taky zábavnej :-) A to znám, ještě ze základky, taky ten o nadržené Mařence, jak láká na procházce Jeníčka už po šesté za další lopuch a on na to: „lopuch nelopuch, už mi opuch!“)... Jenže dát odpad filmu, kde hraje ONA, to prostě nemůžu. Takže jednu hvězdu pro Wednesday a pár facek sám sobě... Dobrou noc a ať vás blechy štípou celou noc (a hádejte kam, halelujá... Nohavica promine).

One-man show, kdy jediný herec za celou dobu nesleze z plátna (a nevyleze z rakve)... Film, o který si zadřete do dlaní třísky, a po jehož zhlédnutí doporučuju nechat si na noc aspoň na škvírku pootevřené okno. Je to strašidelné, drsně klaustrofobické, ale fascinuje to, jako noční múru mihotavý plamínek svíčky. S pořádnou ránou na solar v závěru. Rád bych odpustil těch pár menších scénáristických zádrhelů a taky ty umělecké pohledy „z výšky“ uvnitř rakve a s chutí bych zasypal tu rakev pěti hvězdami. Bohužel nemůžu. Jednu hvězdu mi sežral ten blbej grilovanej had. Kde se tam ta svině nemlich v té chvíli vzala? No kde? Kde asi... Vylezla ze scénáře :-( Ludra jedna nadbytečná...

Bzzzzz....Seriál, při jehož prvním vysílání se v naší předpotopní televizi na maximum rozbzučely snad úplně všechny elektronky... :-)

V ranném mládí, jsem se připravoval utéct z domova a skrývat se po lesích... Ve své nasranosti na celý svět, toho tam nahoře nevyjímaje, za to, co mi provedl, jsem si pohrával i s myšlenkou živit se rozličnými nekalými způsoby. Teď si nedělám prdel. A byl jsem sakra přesvědčenej, že na to mám... Dva osudově silné zážitky mě přiměly změnit názor. Kniha George Simenona „Muž, který pozoroval noční vlaky“ a snímek Stín kapradiny. Z tohoto filmu přímo sálá nicota, až fyzicky nesnesitelná bezvýchodnost cesty, na které se oba mladíci ocitli. Celá ta bezedná hrůza definitivnosti toho, že jsou na konci slepé uličky a cesta zpět není. Tento film je pro mě naprostý majstrštyk. Prostě Vláčil...

Nemůže si hrát na „uměleckou formou ztvárněnou“obžalobu zvráceností a zla ve filmech něco, co je samo čiré zlo a NIC VÍC NEŽ SNUFF, chabě maskovaný nějakými rádoby intelektuálními a pseudopolitickými žvásty. // nová část komentáře: Mě osobně by bylo ctí a potěšením zajít si s Faustkou u nás v Plzni třeba do Besedy na jakýkoli pořádný splatter, který by (jako mnou uznávaná specialistka) vybrala. Ze sálu bychom vyšli spokojení, ona třeba i unešená, a já bych jí gentlemansky z vlasů a z ramen ometal krvavé zbytky nejrůznějších vnitřností. Pak, při večeři nad špagetami a s pusou od kečupu, bychom detailně probírali, kde a jak konkrétně mohli tvůrci filmu ještě víc přitlačit na motorovou pilu... // Sice nejsem žádný znalec, ale pěkných pár pěkných brutálů už jsem si taky s gustem vychutnal. Jenže u těch jsem cítil, kromě omamné vůně hektolitrů krve, také ducha filmařiny, nadsázku, lásku k žánru... a režiséry i těch největších ujetin, které mi kdy sevřely žaludek, bych klidně požádal o autogram, kdybych autogramy sbíral... A nechci složitě řešit, kudy vede umělecká čára mezi reálným a kašírovaným snuff. Co jsem ze Srbského filmu cítil, to totiž vím naprosto přesně a zcela jistě: TOHLE NATOČIL ZLEJ ČLOVĚK. _____ Poznámka: jedná se o přepsaný komentář, původní byl celostránková tapeta, nevýstižný a konfrontačně laděný. Stalo se. A vyřčené slovo ani párem volů... proto jsem ponechal původní komentář dostupný (na mém profilu, na konci hlavní strany)

Svěží komedie s hláškami, které zlidověly nejen na horách, ale i dole v údolích. Dá se shlédnout při sklence svařáku či grogu, ale i za střízliva a ani v tom případě nenudí. A myslím, že to není jen díky nostalgii, že je i po letech stále koukatelná a zábavná. A dodnes je i k vážnému zamyšlení. Čeho jsme se i my sami na sobě ve svém životě dopustili...