Omnibus

„Na obzoru svítá... vozovna nás vítá.“ Sociologická sonda do fungování společnosti, tramvaj jako symbol sjednocení, naděje a života. Lhostejnost k jednotlivci, vždy nahraditelnému, vlažný soucit s neštěstím druhých, podobenství o válečnými hrůzami traumatizované společnosti, alegorie o nemožnosti existence harmonického společenství bez státu, čili formalizovaných a vymahatelných pravidel. To vše v tramvaji našli ostatní uživatelé. A ano, bylo to tam. Zasunuto pod dřevěnými sedačkami a napěchováno v ukradených pytlích, zavázaných pupeční šňůrou. Kaleidoskop plný střípků a jinotajů. Zatřesu a skládám obrazce. Jsou krásné i divné, barevně ladící i v nesouladu, konejšivé i zneklidňující. Ale... OKÉNKO KALEIDOSKOPU: [][] Ke střípkům nemám žádnou citovou vazbu, Szabó mi to neumožnil. Teprve „v závěru nám konečně kamera dopřeje pobýt v blízkosti každého z jednotlivých cestovatelů a dá mu slovo“ (desEsseintes). Pro mě pozdě. [][] Zamrazilo jen jedinkrát, když si slepá nad kufrem brýlí z Osvětimi ověřovala, že zkušenosti jsou nepřenosné a prozřít se nedá cizíma očima. [][] Zaujala manipulace s ručičkami hodin, kvůli „vyššímu zájmu“, viz moderní zhůvěřilost, úředně nařízený letní a zimní čas. [][] K  sobě do tramvaje mě to nevtáhlo, zůstal jsem venku a jen tlačil. Tři subjektivní hvězdy, ale za brýle a 50 odstínů žluté přihodím i čtvrtou.

„Co oči nevidí, monitor zachytí.“ Paralelními světy courám rád. Poprvé v r. 1959 se slečnou Millicent Barnes, ve 21.epizodě The Twilight Zone. Ze Zóny jsem se vrátil, ale Rod Serling asi nechal otevřené dveře a něco proniklo do našeho světa. Otázka. Která fyzikální konstanta je společná všem paralelním vesmírům? Správně, je to Iglesia. Konstantně točí výborné příběhy, napříč žánry. Umí i mrazivou duchařinu, s jediným, zato velkým kazem. OBRAZOVKA CHŮVIČKY: [][] Umístěné u dětské postýlky v pokojíčku v patře. Já jsem v přízemí. Na monitoru uvidím váguse, jak se sápe po miminku!!! Co udělám? A) Pokrčím rameny a nechám to koňovi, ten má větší hlavu. B) Vzbudím manželku a sám jdu spát. Ona je matka, tak ať se stará. C) Logicky. V kuchyni popadnu nůž a... jdu číhat pod schodiště!!! Asi abych mohl, až se úchyl nahoře s miminkem dosytosti vyblbne a bude scházet po schodech, na něho bafnout. [][] Uhodli jste, správně je C). Juanovi medaili „Otec roku“, paralelnímu Juanovi šroubovákem do krku a Álexovi a Jorgemu svěrací kazajku, za zbytečné zprasení jinak pětivězdičkové duchařiny. Zatemnění scenáristické mysli nebo alternativní realita? Kdo ví...

„Do chomoutu s nosatou, s tou karmickou odplatou.“ Guillermo Toledo toho metrosexuálního manažerského frajírka střihnul parádně. Homo erectus, říše namachrovaní, kmen vošousti, třída narcisové, řád neřád, čeleď sobcovití. Ve zkušebních kabinkách i pod dámskými sukněmi je jako doma, při dodržování zásady: „ANO na radnici by znamenalo NE životu.“ Až si někdo zarajtoval i na jeho hřbetu. Nejprve boss, následně škaredka, zamilovaná až po uši a svůj výstavní nos. Typická španělská holka, poněkud koňský obličej plus pořádný frňák. Mónica Cervera je miláček, úplná Simona z Comebacku. Už mě i pozvala domů, heč! Narkoleptický otec, hrachová kaše plačící mámy a držkatá devítiletá sestra, těhotná a s AIDS. FAKTOGRAFICKÉ OKÉNKO:  [][] Nikoliv Perfecto, ale opravdu Ferpecto, viz markování VHS u kasy. ◘ Iglesia ví o čem točí, sám již dvakrát ženatý. Ex ale zabít neplánoval, vycházejí spolu na pohodu. ◘ Dtto já. Obě Ex stále žijí. ◘ TV štáb s kamerou a živé vysílání jako forma nátlaku na chlapa? Nevěsta slyší ANO, ale je to jen odpověď duchovi na otázku: „Řekni, zabiješ ji?“ [][] Medové kecy v růžové kleci, majetnické, švitořící, o lásce furt tokají, pokoje nám nedají. Kdo je to? Láskyplný cynik Iglesia ví.

„Sousedka sousedu vlkem, navzájem kroutí si krkem.“ V tomhle činžáku je radost bydlet. Všichni nájemníci jsou lidé se srdcem (i jinými orgány) na dlani a majitel domu je pořádkumilovný. Nějaký Iglesia, povoláním režisér. Života i lidí znalý cynik, zbožný, romantik a příležitostný abstinent. Muž mnoha profesí. Umí i chodit s mopem po stropě, což se hodí, když k vám seshora prokapává dědek, kterého sousedská hlídka už dlouho neviděla vycházet. Pan Iglesia je i hudebně nadaný, byť nervák, občas používá trumpetu místo baseballové pálky. Panečku, to by byl předseda našeho SVJ! A já bych dělal pokladníka. Kufr mám. OKÉNKO BYTU: [][] Jak se do sousedského lesa volá, tak se ze světlíku ozývá. [][] Co to pořád cupitá po římsách a šramotí v podkroví? Snad ne pardál Álex? [][] Kdepak, jen hladové kočky. A co to žere, taková kočka domácí? Přece domácího... [][] Výtah zase nejede! Ale až se rozjede, chlapa na dvě půlky rozjede. [][] Natáčeno v Plzni, přímo v našem činžáku a většina mých sousedů v La Comunidad i hraje! Nasazuji si helmu Dark Vadera, zapínám meč a vytahuji svůj tiket Sportky. Kolik jsem vyhrál? Neřeknu...

„Naložil tři ženský... a sliz mimozemský.“ Otřískaná dodávka jménem Nessa, čili auto s vlastní osobností, za volantem děsně ukecaný plešoun s erudovaným názorem na cokoli a na internetu domluvená spolujízda přes půl Španělska. Zhodnocení spolujízdy a řidiče Blasco: 4* (IMDb 52%). TECHNICKÉ OKÉNKO: [][] Co všechno se dá naložit do dodávky? Pět pasažérů a pořádný náklad:  ◘ Křesťanská feministka, matka s dceruškou v rozpuku, kšiltovka plus toreador a scénář typu bejkovina. ◘ Přejetá bába, mručící, kvetoucí a očividně neodčervená. ◘ Pár barelů jedlého emzáckého slizu s příchutí černého humoru. ◘ Slušná porce romantiky pro muže středního věku. [][] Milá hororová oddechovka, plná vetřelčího slizu, vtipných dialogů a vzájemného špičkování dvou outsiderů. Plešatého, světaznalého padesátníka a náctilené slečny se spálenou půlkou obličeje, což není tak velká vada na kráse, dáme-li na druhou misku vah její charakter, sympaticky přidrzlé chování a přihodíme i její pevné čtyřky. Závěr melancholický, scéna u baru potěšila.

„Pidlozubý, hubený, celým městem honěný.“ Hned v úvodu WTF scéna se zrůdou, kterou honí smečka divokých teenagerů. Ti pak trhají a požírají vnitřnosti/sladkosti, ukryté v Pilozubově bříšku. Je dobré být v obraze (viz kniha), jinak budete zmatení jak gynekolog před stonožkou, Sawtooth před kostelem a já na pódiu. Osvětlené OKÉNKO V DÝNI: [][] Co se honí mou vydlabanou hlavou?☻ Že Kukluxklanu tady pšenka nepokvete. V celém městě jedna jediná černoška (a i ta zdrhla).☻ Proč chlapcům tři dny nedali najíst? Nejlíp se totiž honí nalačno.☻ Proč nějakej vůl ze štábu komparzistům omylem rozdal scénář k Očistě? Mladí pak dělali bordel, rabovali obchody a místo lovu Pidlozuba se zabíjeli navzájem.☻ Proč část soutěžících vůbec nepochopila princip hry (že oni mají honit Pidlozuba a ne naopak) a zbaběle se schovali v krytu? Potěšilo mě, že marně. [][] Zajímavý námět, gore rozverné, ale scénář na vidle do zadku. Faktor kukuřice nevyužit, většinou se běhalo po asfaltu. A ze strašáka místo slámy čouhalo mírové poselství americkým rodičům: „Neposílejte své syny umírat do zbytečných válek! Luxusní barák a cadillac v garáži za to nestojí.“ Jen $ 2,51 dávám.

„Strč krucifix do... scénáře, ať se rozkládají tváře!“ Těšil jsem se na svěží hororový puch, ale dostal jen všudypřítomný smrad kadidla, standardní homemade exorcismus a otravné mravní ponaučení „Miluj bližního svého.“ Jediná zajímavá inovace bylo dvojité posednutí a následné dabl (!) vymítání. OKÉNKO ZPOVĚDNICE: [][] Co si s posedlými lolitkami (doporučuji Den páně) užije i zapšklý ateista? †† Katastrofický žánr, viz zemětřesení. †† Krimi žánr, při napínavém pátrání po pohřešovaných dívkách. †† Haitskou JIPku a rozverné (ďábelské?) doktory. Zoufalému taťkovi dají vybrat... a pak udělají pravý opak! ††  Bezďáka květáka a jeho oplzlé pohyby s párkem, když otci barvitě líčil, co s holčičkami v lese... †† Démonovo flusání a hlavičku jak od Řepky. †† Smrdící krb s ucpaným komínem, smrdící nohy posedlých a záhadně poblitý strop (zkoušel jsem doma, fakt to nejde). [][] Prostě samá klasika. Dva Green chrchle, démonem až z paty vytažené, třetí jen slabý. Ale Linda Blair, ta vyděsila. Njn, na posedlých dětech člověk vidí, jak ten čas letí...

„Danajský dar, zápletce zdar.“ Děti už odrostly, ale pohádku si pustila žena a neotřelá zápletka mě zaujala. OKÉNKO PALÁCE: [][] Král měl dvě děti a těžký život. Synáček trumbera, dceruška divná. Tak dlouho přebírala zástupy nápadníků, až přebrala. [][] Hynek z Nemanic byl chudý, hloupý a neschopný, neb v lesích mu už roky vesele vegetoval loupežník Matyáš. [][] Aby toho neštěstí král neměl málo, zpoza kulis se vynořil záhadně zapšklý cizinec (chudák Petr Čepek, kam to vlezl) a mýrnyx týrnyx ho obdaroval koněm. [][] Že oř umí lítat, pochopil král hned, jak na něm synáček zmizel do... [][] V dalekém Orientu bylo veselo. Princ Otakar sbalil krásnou dceru sultána, v čestném souboji jeden proti šesti porazil stráže, přepral i princeznina snoubence a sultán to musel uznat. „Ano, vyhrál jsi. Ale tím jsi uvalil hanbu na můj dům. Zavřu tě, až zčernáš!“ [][] „Nerozumím vašim zákonům,“ divil se Otakar, neznalý práva šaríja a hned koukal, kde nechal tesař v kulisách díru. [][] Z hřbetu letícího koně pak na svou milou halekal: „Já se pro tebe vrátím!“, protože ho nenapadlo naložit ji rovnou. [][] I zbytek pohádky byl výživný, lítalo se sem a tam, kůň i princezna střídali majitele, až z toho holka oněměla. Nakonec ji čapnul loupežník Matyáš. A jak to se zotročenou Sulimánkou v českém kozím chlívku dopadlo? Schválně neřeknu, podívejte se sami.

„Má milá má palubu, boky i ráhnoví... vše, po čem chlapi touží. Muži dá svobodu, na ní si pohoví... v kleci se námořník souží.“ Na vlnách se houpající příběh je plný překvapení, nahoru, dolů. OKÉNKO ŠALUPY: [][] V čem všem jsem se spletl? ≈≈ Vlezlého advokáta Orimbelliho jsem zkraje podezříval, že je gay. Já bloud. K vile a staré rašpli uvázaný dobrodruh se pak urval z řetězu a vyklubal se z něj pábitel s pohnutými životními osudy, univerzální milovník vdaných žen i kamarádových milenek, vražedně (!) sobecký Casanova. ≈≈ Ornella Muti, svůdně se hladící pod krajkovými kalhotkami, nakonec nebyla femme fatale, jen panenka v koutě, ve vleku událostí. ≈≈ Překvapil i rozháraný romantik, charismatický Patrick Dewaere. Místo sklízení sladkých plodů jen jednou uhryzl z hruštiček ... a zvedl kotvy. [][] „Nebudeš moje choť... miluju svoji loď!“ Manželka zestárne, i vila zchátrá, ale moře lásky je věčné. Vítr honí vlny po hladině Lago Maggiore, vzadu se bělají vrcholy čtyřtisícovek, v severní části jezera je už Švýcarsko... a tam v každém přístavu čeká na Marca nějaká roztoužená milenka. Dá se takhle plout věčně? Nevím. Já už zakotvil :-).

„Při porodu v rychlíku, co se hodí nejvíce? Pár zpocených flanďáků a rychlovarná konvice!“ Exorcista, který nevěří na vymítání (!) a celibát prohlašuje za přežitek? To zní slibně. Jenže to by se Lee Roy Kunz  nesměl narodit zadkem napřed a v „podobenství o sváru dobra a zla“ vynechat ten svár. OKÉNKO RYCHLÍKU: [][] Rodíme ve vlaku. Jak to probíhá? ◘ Dramaticky. V kupé žádná zásuvka na 220V a navíc se ten blbý kabel rychlovarné konvice zamotal do pupeční šňůry. ◘ Naštěstí  místo horké vody stačila voda svěcená. ◘ Hadr na podlahu nebyl třeba, neb, jak známo, neposkvrněné početí vede i k neposkvrněnému porodu. Žádný chlív jsme tedy v kupé neudělali. ◘ Mesiáš už si dumlá paleček a bráška Antikrist si hraje s průvodčím na „Berany, berany, duc, duc!“ [][] Slaboduchost scénáře si pochvalovala i těhulka Yullia. Aby taky ne. Šestinedělí zfoukla během 6 minut a porod levou zadní. Byla čupr dřív, než otec Russo rozmotal pupeční šňůru, zašmodrchanou s kabelem, a hned slinila nit a otci Saulovi zašívala na břiše ránu od nože. Jednu hvězdu za kardinála ve vlčím žaludku a druhou za díru v ledu pro otužování katolíků.